The Uncertain: Last Quiet Day

Dá se pochopit, že bavit se kulturou ze země, která je nyní ve válečném konfliktu, co sama vyvolala, by kde kdo mohl vnímat jako čistě neetické. Nicméně Rusko je pořád země, ze které vzešla celá řada zásadních autorů a když pominu filmový průmysl (který je dlouhodobě pod neustálým tlakem politbura), tak věřím (a doufám, že ne naivně), že kromě hudebního průmyslu je tu ještě ten herní, který by pod tlakem státní propagandy úplně být nemusel.

Nevypadalo to tak ani v minulosti, kdy jsem u ruských her hned v úvodu tradičně vídal logo 1C company, a určitě se to podle mě netýká ani této hry. Kde už toto logo v úvodu nevídám, což je vlastně dobře, protože ono to mnohdy kvalitu úplně nepředesílalo. A přitom tady by si to zanevření hned v úvodu úplně nezasloužilo.

Tvůrci zde totiž vytvořili velice pěknou 3D adventuru, která ve velice pěkném postapokalyptickém prostředí rozjíždí příběh robota, co si myslí, že je na světě sám spolu s dalšími roboty. Tedy bez lidí. Jenže světe div se, ono to bude všechno trošku jinak. A je jen na Vás, kam až se s příběhem dostanete. Ten je tu totiž veskrze hodně fajn a podporuje fakt, že Rusové to s čapkovým slovem robot uměli vždycky parádně rozjet.

Ano, opravdu zde můžeme mluvit o příběhu, který krásně odkazuje na Isaaca Asimova. Takže co Vám budu povídat, už z tohoto důvodu si hra pozornost dozajista zaslouží. Škoda ale, že veškerý obsah hry je poměrně omezený a dohrajete ho za slabých pár hodin. No a když už budete joooo, rozjetí, tak hra příběh utne a řekne: Pokračování příště...což je set sakra škoda, protože kdyby tu byla trošku delší doba, než nezbytně nutná, věřím, že by se o této sérii mluvilo úplně jinak.

Osobně jsem si pak chtěl splnit výzvu a tak jsem hru celou odehrál v ruštině, což mě teda hodně překvapilo. Hlavně z toho úhlu pohledu, že mi to dost přidalo na atmosféře. Na té ale přispěly i minihry, které jsou fajn a moc se u nich nenadřete. Inventář tu také úplně nepředstavuje obtíž, protože co nasbíráte, to na boku vidíte a když pak jdete do nějaké interakce s nějakým předmětem, hra Vám ho hned nabízí.

No, co Vám budu povídat. Obtížnost je tady opravdu spíš nižší, než vyšší. Sílu hra ale bezesporu čerpá především z příběhu. Ten jde po vzoru těch nejzajímavějších, které téma může nabídnout a já bych si díky tomu moc rád zahrál pokračování. Minimálně i proto, abych se dozvěděl, co se v tomto domněle prázdném robotickém světě vlastně děje. No, tak třeba příště.