The Smurfs 2 je pestrobarevná skákačka zaměřená především na mladší hráče (ve hře prakticky nelze prohrát, po neúspěchu se postavička objeví na téměr stejném místě), která vyšla zároveň se stejnojmenným filmem. Protřelý černokněžník Gargamel unesl Šmoulinku a aby toho nebylo málo, zmizela i většina ostatních Šmoulů. Zbylým modrým mužíkům v čele s Taťkou Šmoulou tak nezbývá nic jiného, než se vydat na jejich záchranu. V cestě jim přitom nestojí pouze zlý Gargamel a jeho věčně hladový kocour Azrael, ale i rozzuřený lední medvěd, nebo pyšný pták Fénix, které černokněžník očaroval.
Co se týče hratelnosti, jde o 2D plošinovku odehrávající se v šesti prostředích, která jsou specifická nejen svým vizuálním provedením a nepřáteli, ale i překážkami. V ledových úrovních tak plošinky kloužou, v lesních je zapotřebí využívat větrných vírů, v Paříži si zaskáčete na balóncích a podobně.
The Smurfs 2 nabízí hned devět hratelných Šmoulů, mezi kterými nechybí stálice jako Šmoulinka nebo Taťka Šmoula. Některé je přitom nutné odemknout postupem hrou. Každá z hratelných postav má přitom jedinečnou schopnost. Například Koumák tak dokáže vyskočit mnohem výše než ostatní, Směloun rozbije jinak neprostupné překážky a Šprýmař vrhá po nepřátelích dárečky. V jednotlivých úrovních lze najít místa, kam se dokáže dostat jen určitý Šmoula a pro sesbírání všech penízků, rozmístěných po úrovních, je tak mnohdy nezbytné dohrát level vícekrát s rozdílnou postavou. Nebo si stačí přizvat až čtyři kamarády, kdy se každý chopí postavy vhodné pro dané situace.
Jumas
Po dohrání filmových Šmoulů na Wii jsem chvíli přemýšlel, jaké hodnocení hře udělím. Nabízelo se srovnání s ostatními plošinovkami, které jsem na Wii odehrál a musím říci, že jsem se u hraní bavil podobně, jako u Kirby's Epic Yarn. Zážitek byl notně umocněn tím, že poprvé hrála nějakou hru celá naše rodina, tedy já Romča a oba synové.
Tomu mladšímu, téměř osmiletému, to tolik nešlo a často nás shazoval z plošinek, ale v některých pasážích nás dokázal svým výkonem překvapit. Myslím si, že jsou však Šmoulové vhodní spíše pro děti starší deseti let, ale hra umožňuje projití úrovně třeba i s jedním přeživším, takže se o žádný velký zádrhel nejednalo.
Gargamel je hnusný, ale to je asi správně, jinak jsem na horší Wii grafiku zvyklý a nevadila mi. Vlastně se zde potvůrky nezabíjí, ale osvobozují od Gargamelových kouzel, což je fajn. Těžko vybrat Šmoulu, kterého jsem měl nejraději. Za všech devět se hrálo jinak a každý měl svou unikátní vlastnost. Možná Šprýmař nebo Silák byli moji největší favorité.
Městské úrovně mne zdaleka nebavily tak, jako ty přírodní a navíc jsou pouze v těchto prostředích dvě rychlé, kde se obrazovka sama posouvá a nutí hráče spěchat neustále vpřed. Ty opravdu nemám rád a vždy spílám tvůrcům, proč si je nemohou odpustit, ale asi bez nich prostě žádná plošinovka vzniknout nemůže.
Posbírali jsme všechny mince, čímž se vesnice zaplnila téměř třicítkou obyvatel a nakonec se nám povedlo splnit i všechny úkoly, specifické pro dané úrovně. Když se ale třeba měli osvobodit úplně všichni nepřátelé nebo jsme se naopak nemohli dotknout ani jednoho, byl to někdy opravdu oříšek. A projít předposlední úroveň zcela bez zranění? Jo, vztekal jsem se u toho, ale nakonec to vyšlo.
Tomu mladšímu, téměř osmiletému, to tolik nešlo a často nás shazoval z plošinek, ale v některých pasážích nás dokázal svým výkonem překvapit. Myslím si, že jsou však Šmoulové vhodní spíše pro děti starší deseti let, ale hra umožňuje projití úrovně třeba i s jedním přeživším, takže se o žádný velký zádrhel nejednalo.
Gargamel je hnusný, ale to je asi správně, jinak jsem na horší Wii grafiku zvyklý a nevadila mi. Vlastně se zde potvůrky nezabíjí, ale osvobozují od Gargamelových kouzel, což je fajn. Těžko vybrat Šmoulu, kterého jsem měl nejraději. Za všech devět se hrálo jinak a každý měl svou unikátní vlastnost. Možná Šprýmař nebo Silák byli moji největší favorité.
Městské úrovně mne zdaleka nebavily tak, jako ty přírodní a navíc jsou pouze v těchto prostředích dvě rychlé, kde se obrazovka sama posouvá a nutí hráče spěchat neustále vpřed. Ty opravdu nemám rád a vždy spílám tvůrcům, proč si je nemohou odpustit, ale asi bez nich prostě žádná plošinovka vzniknout nemůže.
Posbírali jsme všechny mince, čímž se vesnice zaplnila téměř třicítkou obyvatel a nakonec se nám povedlo splnit i všechny úkoly, specifické pro dané úrovně. Když se ale třeba měli osvobodit úplně všichni nepřátelé nebo jsme se naopak nemohli dotknout ani jednoho, byl to někdy opravdu oříšek. A projít předposlední úroveň zcela bez zranění? Jo, vztekal jsem se u toho, ale nakonec to vyšlo.
RomcaT
Daník
Martínek
Yokolobuna
Pro: multiplayer, unikátní schopnosti Šmoulů, úkoly v úrovních, odemykání nových Šmoulů
Proti: městské úrovně, bossové