Po dohrání filmových Šmoulů na Wii jsem chvíli přemýšlel, jaké hodnocení hře udělím. Nabízelo se srovnání s ostatními plošinovkami, které jsem na Wii odehrál a musím říci, že jsem se u hraní bavil podobně, jako u Kirby's Epic Yarn. Zážitek byl notně umocněn tím, že poprvé hrála nějakou hru celá naše rodina, tedy já Romča a oba synové.

Tomu mladšímu, téměř osmiletému, to tolik nešlo a často nás shazoval z plošinek, ale v některých pasážích nás dokázal svým výkonem překvapit. Myslím si, že jsou však Šmoulové vhodní spíše pro děti starší deseti let, ale hra umožňuje projití úrovně třeba i s jedním přeživším, takže se o žádný velký zádrhel nejednalo.

Gargamel je hnusný, ale to je asi správně, jinak jsem na horší Wii grafiku zvyklý a nevadila mi. Vlastně se zde potvůrky nezabíjí, ale osvobozují od Gargamelových kouzel, což je fajn. Těžko vybrat Šmoulu, kterého jsem měl nejraději. Za všech devět se hrálo jinak a každý měl svou unikátní vlastnost. Možná Šprýmař nebo Silák byli moji největší favorité.

Městské úrovně mne zdaleka nebavily tak, jako ty přírodní a navíc jsou pouze v těchto prostředích dvě rychlé, kde se obrazovka sama posouvá a nutí hráče spěchat neustále vpřed. Ty opravdu nemám rád a vždy spílám tvůrcům, proč si je nemohou odpustit, ale asi bez nich prostě žádná plošinovka vzniknout nemůže.
 
Posbírali jsme všechny mince, čímž se vesnice zaplnila téměř třicítkou obyvatel a nakonec se nám povedlo splnit i všechny úkoly, specifické pro dané úrovně. Když se ale třeba měli osvobodit úplně všichni nepřátelé nebo jsme se naopak nemohli dotknout ani jednoho, byl to někdy opravdu oříšek. A projít předposlední úroveň zcela bez zranění? Jo, vztekal jsem se u toho, ale nakonec to vyšlo.