Psychologický thriller The Shattering využíva klasické prvky walking simulátoru, aby vyrozprával osobný príbeh spisovateľa Johna Evansa, ktorý prežil tragickú nehodu. V dôsledku tejto nehody sa John musel podriadiť hypnotickej terapii, aby si spomenul na traumatické zážitky, potlačené jeho podvedomím.
Celý príbeh sa odohráva v hypnotickom stave Johnovej chaotickej a rozdrobenej mysle, v ktorej je mu jedinou oporou hlas doktora a jeho rady ako postupovať ďalej. Prostredníctvom tejto metódy sledujeme prakticky celý Johnov život, od ranného detstva, cez drsný život v sirotinci, neskôr snahu získať zamestnanie, až po až po zlomovú udalosť, ktorá vyzerala spočiatku veľmi nádejne a šťastne. Vizuál je zámerne ladený do prevažne bielych farieb, aby tak bol symbolizovaný Johnov hypnotický stav, pričom farebné predmety indikujú svoju dôležitosť. V The Shattering prakticky absentuje nielen inventár, ale aj hádanky, pričom občasná interaktivita sa obmedzuje hlavne na otváranie dverí, skriniek, alebo zobratie istého predmetu, ktorý sa následne niekde použije.
Cathan
Extrémně depresivní hra (na Vánoce jak dělaná :)) To se musí nechat. Nicméně, ničím nevyniká, a to je smutné. Ano, je zde zajímavá grafika v podobě převážně bílých barev, díky čemuž vynikají podstatné příběhové body, symboly, a metafory které jsou v rudých, modrých a příležitostně žlutých barvách. Ale poté co si uvědomíte, že je to vážně jediná na oko inovativní záležitost, je to vážně velmi průměrný walking simulátor, který zpracovává již mnohokrát využitou látku.
Příliš nepomáhá, že po dohrání nemám vlastně jasno co přesně stojí za stavem hlavního hrdiny. Nedovedu se rozhodnout, jestli jeho partnerka byla čistě výplodem fantazie, jestli zemřela při autonehodě nebo jestli jí zabil. Pro všechny tyto myšlenky hra nabízí podklady, a ačkoliv někdo – a za jiných okolností i já – může tuto nejasnost ocenit, mně vážně vadí, že ani tohle hra nedotáhla do konce.
Neberte to příliš negativně. Je to skvělý walking simulátor na jedno odpoledne, za kterým zřejmě stál tým nadšených a kreativních lidí. Jen tomu zkrátka chybí ta jiskra, která tomu dodává hloubku. Ani příběh, ani hudba, ani myšlenka. Je to prostě jen deprese v kostce.
Nicméně je zajímavé, kolik jiných her mi The Shattering připomnělo. Nevím, jestli to byla skutečná inspirace, ale vzpomenul jsem na více her než u jakéhokoliv jiného Walking simulátoru. What Remains of Edith Finch, Dear Esther, The Evil Within, Among the Sleep a Firewatch jsou hry, které mě teď tak nějak napadají. Je to super, ale na konci to trochu podtrhuje myšlenku, že hra je spíše složená jako puzzle, než že by měla nějakou vlastní hloubku.
Příliš nepomáhá, že po dohrání nemám vlastně jasno co přesně stojí za stavem hlavního hrdiny. Nedovedu se rozhodnout, jestli jeho partnerka byla čistě výplodem fantazie, jestli zemřela při autonehodě nebo jestli jí zabil. Pro všechny tyto myšlenky hra nabízí podklady, a ačkoliv někdo – a za jiných okolností i já – může tuto nejasnost ocenit, mně vážně vadí, že ani tohle hra nedotáhla do konce.
Neberte to příliš negativně. Je to skvělý walking simulátor na jedno odpoledne, za kterým zřejmě stál tým nadšených a kreativních lidí. Jen tomu zkrátka chybí ta jiskra, která tomu dodává hloubku. Ani příběh, ani hudba, ani myšlenka. Je to prostě jen deprese v kostce.
Nicméně je zajímavé, kolik jiných her mi The Shattering připomnělo. Nevím, jestli to byla skutečná inspirace, ale vzpomenul jsem na více her než u jakéhokoliv jiného Walking simulátoru. What Remains of Edith Finch, Dear Esther, The Evil Within, Among the Sleep a Firewatch jsou hry, které mě teď tak nějak napadají. Je to super, ale na konci to trochu podtrhuje myšlenku, že hra je spíše složená jako puzzle, než že by měla nějakou vlastní hloubku.
ad142
