The Pillar

The Pillar je moc krásná hra, která rekapituluje mou kariéru logických her na enginu Unity. Když ji Brasikona na DH přidala, teprve jsem s touto odnoží her začínal. O to zajímavější to takto s odstupem je. V jádru velmi jednoduchý a mnohokrát viděný koncept, jen dovedený do notně abstraktní roviny. A to tak, že i číselnou kombinaci skládám perspektivou či úhlem, jakým se zrovna dívám. Nelze tu skákat, což kvituji. Pouze by to narušovalo design úrovní.

Grafika je oku lahodící. Atmosféra tak podmanivá, tvořená klidnými tóny hudby. Dobře se to hrálo i sledovalo. Onen engine umí parádní věci a mám jej v oblibě mnohem víc, jak Unreal Engine, na němž ani řadu her nespustím. Barvy hrají všemi odstíny a září světel. Sluníčko praží. Detaily map hýří různě přítomnou zelení, stromy a květinami. Na vizuálním vjemu ostatně zde záleží tím více, čím je hráč ponořován do samotné podstaty zdejšího stylu hraní.

Rébusy si pohrávají s představivostí, nutí mě přemýšlet a lámat si hlavu s tím, jak je vyřešit. A neustále přichází autor s poměrně originálními nápady, jak je vrstvit a stavět o to sofistikovaněji a originálněji. Je nutné se pečlivě dívat kolem sebe , všemi směry a poctivě prohledávat každé zákoutí, v němž určitě něco bude. A to fest, jelikož tu jsou i ukrytá tajemství. Každá úspěšná akce způsobí interakci na daném místě a hra to promítne sekvencí.

Nechybí achievementy, podpora českého jazyka, možnosti nastavení v úvodním okně. Levely se ukládají automaticky, včetně možnosti jejich restartu. Ale doporučuji je vždy dokončit a začínat na startu dalšího kola. Stěžejním tématem jsou Pilíře, ze země se vysouvající nahoru, obsahující sadu hádanek. Stavba map je na profesionální úrovni, dovolující se i koukat do nepřístupných lokací, které si musí hráč odemknout. Opravdu mě to strhlo, jak jsem to uviděl.

Průprava z hraní hry Reality B, jíž mnou dohrána na Vánoce 2021, tu nepřišla vniveč. Postupně rozpomenuto, co že jsem to kdysi hrál a stálo to na procházení odlišných sfér či realit. Jednalo se o geniální záležitost, s procházením variabilních úseků, kde hrály prim stylové efekty, znázorňující ty rozdíly konkrétních realit, připravených k mému postupnému průzkumu. A nejinak je to i zde. To mě bavilo pozorovat, jak se to otevírá a zase zavírá. I mé ruce to nesly.

To takhle zapnu příští den, zase bezradně dumám, co s tím. Snažím se na papír kreslit vzorce, abych si zapamatoval kombinaci, poté ji aplikuji, jak hra chce. O kousek postoupím. Následuje variace na The Talos Principle, geniální počin od tvůrců z Chorvatska, asi nejlépe reprezentující podobné hry. Kde se úplně mění základní premisa hry The Pillar, když si pohrávám s novým typem ovládání, abych jej správně navedl, kam potřebuji a žasnu nad tím, co hra poskytuje.

Chopím se přístroje, který má schopnost ovlivňovat prostředí kolem mě. Jako se chodím procházet do přírody, objevuji různá zákoutí mého kraje, obdivuji genialitu Českého ráje, mohu  i ve hře otisknout kus sebe nebo toho, co tak definuje jeden z mých oblíbených žánrů. Stačí se podívat na strom, rozeznat to důležité, soustředit se na konkrétní barvu, popř. objekt nade mnou, zasáhnout cíl a sledovat probíhající sled událostí, vyvolaný právě tím. Hodně osvěžující.