Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
„Robbins, this is Low. Do you read?“

 
Hra mne ve svých „aktuálních“ časech úplně minula. Věděl jsem o ní, ale jak moc málo jsem o ní věděl ve skutečnosti, ukazuje to, že jsem jí měl zafixovanou jako infantilní plošinovku. Nevím proč, ale je to tak. Reparát přišel až o neskutečných dvacet šest (!) let později… to je, věru, epochální doba v křemíkovém světě. Tudíž nemám tuto hru spojenou s žádnou nostalgií a o to více se mohlo ukázat, jak obstojí.  

Nejspíše bych o hru nezavadil ani nyní, kdybych čistou náhodou neshlédl toto. Již při prvním tónu hudby mně k sobě hra doslova připoutala a já, přišpendlený k monitoru, pozoroval ten vpravdě filmový kumšt, který se přede mnou odvíjel. Hudba, gradace, střih, stavba scén – to vše na mně působilo přímo magicky a neodolatelně. Spielbergův rukopis byl více než patrný. Bylo mi jasné, že tato hra je moji krevní skupinou, že jí musím dohrát a odčinit tak moji křivdu vůči ní. Šel jsem na GoG a hru si ihned koupil, tak moc mi intro učarovalo.

Stařecké neduhy hry se projevily hned po prvním spuštění. Hru pohání emulátor ScummVM a i když mi umožnil hru spustit (relativně) bez problémů, není to prostě DOSBox, který umí oživit bez problémů snad vše. Díky tomu mi častokráte vypadávaly zvuky prostředí a především hudba, která tvoří dobrou polovinu atmosféry hry a já byl z její občasné absence krajně rozmrzelý. Marně jsem se ve Scummu hrabal v nastavení zvuků a zkoušel všechny možné konfigurace. Potom jsem nad tím mávnul rukou, protože jsem objevil malý trik – když zvuky prostředí, nebo hudba přestanou hrát, stačí zapnout a vypnout svůj Pen Ultimate a zvuky a hudba se vrátí. Tohle se však nedá pokládat za nedostatek hry, stejně tak jako poměrně nepohodlné ovládání, ala neohrabané devadesátky, na které jsem si musel chvíli zvykat. Stále se jedná o nefalšované retro se vším s tím spojené. Poté už začaly převažovat skoro výhradně klady.

Už první a velice originální pasáž ve vesmíru vás vtáhne do hry, následné události „lehce“ zkomplikují cíl vaší mise a následuje cesta za poznáním a samotnou existencí. Atmosféra je od začátku hry tak hutná, že by se dala krájet (a stále mi nutkavě připomínala Solaris), o doprovodné hudbě bych se mohl rozplývat ještě dlouho, ozvučení je více než podařené, dabing je na té nejvyšší úrovni a ruční grafika je stále krásná. Však také trval vývoj hry šest let a byl to jeden z prvních pokusů, jak snoubit videoherní a filmové umění v jeden celek. A je to znát. Bohaté množství krásných, filmových renderů a Spielbergova vypravěčská genialita je zde vtisknuta do každého místa. Příběh sice není bůhví jak originální a je i poměrně předvídatelný. Jde však o jeho pojetí a postupném kouskování jeho střípků vám, jakožto hráči. To zvládá hra na jedničku s hvězdičkou. Neustále jsem byl motivován k tomu, abych odhaloval další a další tajemství a každá nová informace pro mne byla malým svátkem. Tolik příjemných pocitů a uspokojivého hraní na poměrně malém, komorním prostoru, si zaslouží obrovský palec nahoru. Zásluhu na tom bezesporu má i trojice hlavních hrdinů v čele s mega sympaťákem Lowem, trpícím lehkou obsesí každého zachraňovat, a kterého skvěle namluvil Robert „T-1000“ Patrick. Jeho vzájemné špičkování se zpočátku velmi rezervovanou Robbinsovou je roztomilé, odlehčené a nepůsobí nijak infantilně, jak se to často stává. Brink s arnoldovským přízvukem je potom kapitola sama pro sebe, ale nerad bych prozrazoval více, než je třeba.

Hratelnostně se jedná o klasickou point and click adventuru s několika málo originálními nápady. Zaujalo mne, že z velké části se budete po herním světě pohybovat rovnou s trojicí postav, případně ve dvojici. To si přímo říká o našlapané situační dialogy, ale tento potenciál nebyl ve hře úplně využit a řekl bych, že na tom budou mít velký podíl technologické možnosti tehdejší doby. Nicméně to není úplně obvyklé a jedná se o výrazný, signifikantní prvek tohoto titulu. I tak jsou dialogové možnosti velmi bohaté. Stačí kolikrát přejít o obrazovku dále a hned máte v dialozích nový výběr tématu. A vyplatí se dobře poslouchat, co kdo říká, protože až se vám stane, že začnete tápat (a to se stane), dialogy vás mohou jemně popostrčit. Většinou jste ale odkázaní na svůj vlastní důvtip. Což mně přivádí k odpovědi na otázku: „Je tato hra těžká?“ Docela ano. Hra vám průchod nijak neulehčuje a v některých případech nemáte ani sebemenší indicii co dělat dál a prostě vás to musí napadnout… nějak. Hru jsem měl dohranou za pět večerů a měl v ní asi tak tři opravdu brutální zákysy. Ale protože jsem si jí užíval, byl jsem trpělivý a díky tomu mohu hrdě prohlásit, že jsem jí dal kompletně bez návodu. Takže se poctivě, s trochou odhodlání, určitě dohrát dá. Co hře slouží k obrovské cti, je, že ani jednou jsem se zde nesetkal s nešvarem tehdejších adventur v podobě pixel huntingu. A vlastně se nevybavuji ani žádnou (kombinační) nelogičnost. Možná jednu jedinou, která byla jeden z mých záseků.

Jak je hra ve svém celku skvělá, má i stinné stránky. Nejvíce je to asi její nesystematičnost. Ta se projevuje tak, že když řešíte další postup, může se vám stát, že dříve provedete nějakou akci, u které ale hra chtěla, abyste ji provedli mnohem později, až budete mít vyřešené jiné hádanky, či úkony. Tato „předčasná“ akce nejen že nedává bez předchozího kontextu žádný smysl, ale hra vám ji neumožní ani dokončit, protože ještě jste jí celou vaším hraním „neodemkly“. To je potom hodně matoucí a zabrzdí vás to, protože potom si lámete hlavu k čemu to vlastně bylo dobré, když se nic nestalo. S tím souvisí i bohatá interaktivita světa. Některá místa/předměty, se tváří i celkem důležitě, ale jsou zde opravdu jen na ozdobu a není s nimi spojený žádný postup. Jen tu jsou proto, aby vás mátly, takže se k nim budete neustále vracet s onou myšlenkou: „Co kdyby s tím TEĎ už šlo něco udělat?“. A samozřejmě předměty, které jste použily a už je potřebovat nikdy nebudete, vám z inventáře nezmizí, či nepřestanou být aktivní – na něco takového si třeba dávala pozor skvělá Syberia, či vynikající Posel Smrti.

Teď k čistě subjektivním mínusům, neboť se vztahují ke scénáři. Celkově je příběh a jeho charaktery napsán výborně. O to více mne překvapily některé výstřední podivnůstky. Je mi jasné, že jsou všichni tři astronauti trénovaní profesionálové s vědeckými tituly, ale i tak nepůsobí jejich chování vůbec přirozeně (čti: lidsky), když se stane, co se stane. Nikdo se ničemu nediví, nikdo neprojeví sebemenší emoci… prostě zívačka. Do toho všeho občas zazní opravdu hodně bizarní hláška: „Robbins, this is Low… Brink still dead!“, takže v příběhu to tím papírem občas velmi hlasitě zašustí, což trochu kazí konzistentní zážitek. Největší podivností zůstává konec hry. Měl jsem při hraní mnoho hypotéz, jak to asi musí zákonitě celé dopadnout, ale to jsem se zatraceně přepočítal. Konec je zkratkovitý, působí uspěchaně a je možná až nesnesitelně přeslazený. Vnutí navíc naprosto jednoduchou, ale zásadní otázku: Jakým způsobem se Lowovi podařilo to, co nikomu jinému před ním? Samozřejmě to zůstane již navždy bez odpovědi. Zakončení vašeho putování zkrátka působí jako z jiné a méně kvalitní hry. A nedivil bych se tomu, kdyby těsně před koncem vývoje (kdy se scénář už čtyřikrát přepisoval) přišel za programátory sám Spielberg a řekl něco jako: „Tenhle konec tam být nemůže, ten je moc temný a neuspokojivý, dejte tam něco hřejivě milého, jako kdysi já v Blízkých setkáních.“ Poněvadž Spielberg je z toho konce opravdu „cítit“. Úplně jsem čekal, že se odněkud zjeví E.T., který muset telefonovat k vám domů a poslat zpět na planeta Země. Kdo by neměl rád hezké konce? Ale sem se to vyloženě vůbec nehodí. I přes to hodnotím příběh velmi kladně.

Nyní, když mám konečně jasno, co přesně The Dig je, mi je skoro až líto, že jsem ji už dohrál. Po dlouhých letech od jejího vzniku, zůstává toto adventura klenotem s několika málo kazy, které ji ale nijak zásadně nesnižují. Zároveň je typickým zástupcem těch děl, které vám budou přinášet nezapomenutelné zážitky z průběhu samotného hraní, ale už ne v jeho závěrečném rozuzlení. Protože kdyby ano, o té stovce bych velmi vážně uvažoval. Pokud navíc přesně víte, co ve hře dělat, dá se dohrát za necelé čtyři hodiny, takže je poměrně krátká. Přesto stále zůstává hodna pozornosti a stojí za vyzkoušení. Má co nabídnout a díky její hudbě na ní jen tak nezapomenu.

„Low out…“   

Pro: Jedno z nejlepších inter, co jsem kdy viděl, čarokrásná hudba, filmovost, atmosféra, příběh, sympatické postavy a jejich dabing

Proti: Občasná chaotičnost v herní posloupnosti, velmi slabý konec

+16
  • PC 80
The Dig jsem odkládal roky. Na jednu stranu klasika, na druhou mě koncept tří kosmonautů řešících problém ve vesmíru nějak nelákal. Nicméně adventura je to zdařilá a díky celkové kvalitě a výpravnosti rychle vtáhne do děje. Do vesmíru vyráží pozoruhodně nesourodý tým - kapitán Low je klasický správňácký chlapák typu Jacka O'Neilla z Hvězdné brány, archeolog a geolog Brink je egoistický vědec pokoušející se po přistání na cizí planetě převzít velení a reportérka Robbins, která je těžká individualistka, má zpočátku problém spolupracovat s týmem, ale dokáže dělat super reportáže. Takže sestava, která by byla noční můrou NASA v reálu, ale skvělá pro scénáristy.

Během první hodiny jsem až divil nenáročné hratelnosti s jednoduchými puzzly. To se rázem změnilo po vstupu do hlavního komplexu, kde se odehrává tak 90% hry a laťka obtížnosti rychle skočila na klasickou úroveň. Několikrát jsem tápal jak dál - typicky ve chvíli, kdy jsem na obrazovce zprovoznil nějaké zařízení a měl přejít do úplně jiné lokace, protože moje snažení tam aktivovalo další mechanismus. A pár hádanek jsem nepochopil vůbec. V jedné chvíli je třeba pro další postup potřeba nastavit správnou kombinaci z různobarevných kuliček. Těch jde za sebe naklikat tak stovka, přičemž správné množství je asi osm. Kde jsem měl zjistit potřebný počet a barevnou kombinaci k tomu netuším.

Celkově The Dig předčil moje skeptické očekávání - grafické zpracování je výborné, dabing poněkud rozvláčný, ale kvalitní a hra nedává nic zadarmo, takže rozlousknutí hádanky přináší adventuristovi správný pocit uspokojení. A přestože to není humorná adventura, je okořeněná průpovídkama kapitána Lowa ve stylu: Každý mě opouští, asi si to začnu brát osobně. Možná za to může můj deodorant. Příběh díky několika zvratům drží v napětí a je vyloženě filmově pojatý. Co se kritizovaného konce týče, ani mi tak nevadil ten velký happy end, na který to vzhledem k průběhu hry nevypadalo, ale rychlost s jakou k němu hlavní postava přišla. Tam kde neuspěl zástup jiných, bodoval kapitán Low během chvilky.
+22
  • PC 70
Zajímavá adventura, ke které jsem se dostal až dlouhých 25 letech po vydání. I když jsem hru vnímal při jejím vydání, dostal jsem se tehdy pouze k demu, plnou verzi jsem si ale nikdy nesehnal. Jeden z mých restů byl tedy napraven až v roce 2020.

Příběh hry je z počátku velmi zajímavý. Jako velitel vesmírné expedice máte za za úkol navrtat asteroid, který se blíží k Zemi, a odpálit na něm dvě nálože, díky kterým změní Attila, jak bylo těleso pojmenované, svojí dráhou a stane se družicí naší země. Attila byl v naší historii mocný vůdce Hunů, kterému se přezdívalo "Bič Boží". V současné době se toto slovní spojení používá pro jakékoli události či jevy, které odpovídají stylu bojů Attily - spálené země. Proto dostal asteroid ve hře The DIG jméno Attila - jeho dopad na Zemi by totiž měl zcela katastrofální následky.

Navrtáním a odpálením dojde k objevení vstupu do útrob asterodiu, který se uvnitř ukáže být více umělý, než by člověk čekal. A také se po určité době ukáže být více mezihvězdnou lodí, než na první pohled vypadá. Tři z pěti hlavních hrdinů v automatickém režimu odveze na domovskou planetu svých tvůrců, kde teprve začíná to pravé dobrodružství.

Hra se tak odehrává na cizí planetě, kde trojice hrdinů hledá smysl všeho okolo sebe, kde postupně objevují zákonitosti původní rasy a po čase přijdou na to, proč je planeta tak zoufale prázdná a na první pohled bez života.

Čím mě The Dig doslova uchvátil bylo grafické zpracování. Hra vznikla v roce 1995 a díky tomu je z větší části ručně kreslená v nízkém rozlišení. Nebál bych se kvalitu pozadí označit až za pixelart. Jednotlivé lokace na mě často dýchali svojí atmosférou už jenom tím jak vypadaly. Pokud si k perfektní grafice prostředí přidáte ambientní hudbu složenou z většinou krátkých smyček, bude většina hráčů s největší pravděpodobností atmosféru hry považovat za skvělou. Hra se navíc vyznačuje skvělým dabingem a výborným technickým zpracováním.

Čím mě naopak The Dig příliš neoslovil, je kolísavá kvalita rozhovorů. Občas jsou napsané skvěle, někdy ale bohužel zklouzávají do naivnosti, či účelovosti. Dost mi bouralo atmosféru, kterou vytvářela grafika a hudba, když postavy tlachali doslova o ničem, jenom proto, aby tam jednoduše nějaký dialog byl.

Grafická stránka, byť překrásná, má také své úskalí. Občas jednoduše na pozadí nepoznáte, že se jedná o vstup někam dál, případně nerozeznáte popředí od pozadí, jelikož barvou a stylem splývají a vy tak přehlédnete předmět, tak potřebný k dalšímu postupu dále. Též obrazovky, které někdy skrolují, ale někdy ne, můžou být občas problém. Hra vám nijak nenaznačí že se obrazovka posune, poté co hlavní hrdina dosáhne určitého bodu v lokaci, a tak budete často chodit od kraji ke kraji jenom pro tu jistotu, že to nikam dál nevede (ale občas ano).

Taktéž kombinatorika není příliš kvalitní a tak se setkáte s předměty, které se v určité kombinaci projeví až na určitém místě. Ještě horší je toto u rozhovorů, kde pokud s postavou mluvíte o nějakém konkrétním předmětu, postava pouze na jednom jediném místě ve hře o předmětu prozradí zcela zásadní informace. Hra vás na to ale nijak neupozorní a hráč se tak, poté co o předmětu mluvil na několika místech, vzdá pokusů o předmětu mluvit, čímž se ale dostane do slepé uličky. Při hraní se tak nelze vyhnout nejenom kombinování všeho na všechno, ale také zjišťováním informací o všem všude, jelikož nikdy nevíte, kdy a kde konkrétně se dialog posune dále. Celkově tak obtížnost hry hodnotím jako opravdu velmi vysokou, především kvůli špatnému návrhu, občas ale také díky nelogičnosti - složení kostí mrtvého tvora je velmi těžké, jelikož nevíte jak vypadal a kosti jdou skládat do všech možných, i špatných, kombinací. Po správném složení je nutné do tvora vložit bombu, poté tvora oživit, poté se schovat, poté nechat oživeného tvora sežrat příšerou a poté co jí v tlamě tvor bouchne, máte volnou cestu dále. Nebo vypáčení kousku ovládacího panelu na zdi. Žádný panel ve hře nejde vypáčit, pouze jeden jediný, ale pouze v momentě, kdy v něm složíte správně klíč k otevření. To že složíte klíč správně vám hra ale nijak neřekne, to pouze okomentuje hlavní hrdina až poté, co skládání opustíte. Ve výsledku musíte opustit skládání obrazce vždy po každé změně a sledovat, jestli hrdina pronese nějaký komentář. Hráč toto ale neví, takže se jedná o měnění obrazců na panelu bez očekávaného otevření dveří jako vždy u jiných panelů. Pokud si ale výše uvedené nějak hráč uvědomí, a má složený správný obrazec bez otevření dveří (byť u všech ostatních panelů se již dveře otevřeli), tak až poté lze vypáčit panel pomocí kosti. Tohle bylo velké zlo.

Ovládání je naproti tomu velmi přehledné a lehké, jeden kurzor stačí na většinu akcí. Inventář je udělaný dobře a nikdy nebudete trpět jeho nedostatečnou velikostí (zdravím adventury od Westwood Studios).

Příběh hry, který nechci spoilerovat mimo schované spoilery výše, na mě působil velmi zajímavě, bohužel díky občasným nelogickým akcím dostával trhliny. Konec příběhu nechci hodnotit tak přísně jako většina kolegů zde, přesto bych si dokázal představit lepší zakončení. Vážnost a syrovost příběhu na konci každopádně dostane na zadek.

Celkově hodnotím The DIG jako nadprůměrnou adventuru, především po stránce příběhu, grafiky, hudby a ovládání. Občasná nelogičnost a chyby v návrhu hry ale bohužel The DIG strhávají dolů. Hru obecně doporučuji, ale nebojte se v případě problémů nahlédnout do návodu. Vůči hře to není vůbec nefér, pouze srovnáte férovost s tím, jak samotná hra občas přistupuje k hráči.

Pro: Nádherná grafika pozadí, příjemná ambientní hudba, fajn ovládání, přehledný inventář, zajímavý příběh

Proti: Občas špatný návrh herních mechanik, někdy nelogické, občasný pixelhunting, rozporuplné zakončení

+18
  • PC 85
The Dig aneb jediný pokus o 100% vážnou adventuru od Lucasů, navíc v ranku sci-fi. Dá se říct že povedený pokus.

Dig má jedno eso v rukávě - scénář psal Steven Spielberg, dialogy slavný spisovatel Orson Scott Card a je to poznat. Už začátek hry je víceméně filmový - filmovým způsobem jsou představeny postavy, nastíněn problém (na Zemi míří asteroid) a s tříčlennou posádkou se vydáváte do kosmu odpálit asteroid. Akce probíhá úspěšně ale asteoid nebyl jen kusem šutru, ale sondou, která odveze hrdiny na mimozemskou planetu. A tak se ocitáte na cizím pustém světě, kde nerozumíte jazyku, přístrojům ani podivné technologii. Příběh toho obsahuje opravdu dost oživování mrtvých, závislost na oživovacích kamenech, prastarou rasu a jiný stupeň bytí, tvůrce který trpce lituje svých vynálezů..

Především ale obsahuje onen Spielbergovský "pocit úžasu z neznáma" který tak báječně fungoval v jeho starých sci-fi filmech. Dialogy jsou fajn s lehkými pokusy o humor, postava jsou fajn. Kapitán Low je obyčejný voják, který chce domů, Maggie je otřískaná reportérka který je typicky ženská a Brink se z nadřazeného vědce mění v pořádného magora. A zmiňovaný happyend? Ale proboha, tohle prostě k Spielbergovi patří.

Graficky je to určitě moc pěkně nakreslené a nechybí spousta filmečků. Jen škoda, že rozlíšení je docela nízké a dneska to všechno vypadá už poněkud rozplizle.

Hratelnost taky není vůbec zlá. Jeden kurzor na všechno, předměty které nepřehlídnete. S posádkou komunikujete pomocí obrázků a když téma vyčerpáte zmodrá. Občas je sice problém najít cestu dál, ale nic hrozného. V průběhu hry se budete pohybovat v centrálním Nexusu, odkud si můžete otevírat cesty do jedné z pěti věží, která má vždy trochu jiný účel. Budete sbírat kódové tyče, jezdit metro-koulí, aktivovat světelné mosty a celou dobu přemýšlet k čemu to všechno povede. Nechybí ani pár puzzle (skládání kostry je pořádný oser) a kupodivu i taková moderní fičura jako opuštění místnosti dvojklikem. Občas je otravné to létání od čerta k ďáblu, občas Vás nenapadne, že musíte znovu za někým zajít nebo se někoho na něco zeptat, abyste se pohnuli. Ale nic strašného.

Zkrátka The Dig je kvalitní adventura se slušným sci-fi příběhem a solidní férovou hratelností, která vydrží a i když nepatří mezi moje největší srdcovky, 85% si zaslouží.

Pro: Příběh a všechno kolem od Spielberga, slušná hratelnost bez podrazů, opouštění mísnosti dvojklikem.

Proti: Pěknou grafiku zabíjí nízké rozlíšení.

+16
  • PC 75
The Dig

Kvalitní point and click adventura od Lucasarts, na které menším způsobem spolupracoval i S. Spielberg je určitě zajímavý kousek, která plně využívá možností pixel art na maximum a s kombinací renderovaných předmětů a scén (rok 1995) vytváří velmi krásné scenérie a lokace, které nevypadají všechny a máte opravdu pocit, že chodíte po cizí planetě na které jste vlastně sami. Až na pár kolegů a pár zastůpců fauny nikde nic, to krásně umocňuje pocit bezmoci a samoty. Doplňuje to ambientní zvukový podkres a kvalitní dabing

Příběh lehce vykrádá nejznámější kultovní scifi kousky ze stříbrného plátna a přidává něco svého, ale dokáže vás držet občas v pěkném napětí. Škoda, že The Dig nedostal vyvrcholení, které by si zasloužil, rozuzlení je až příliš šťastné a pro hráče to není úplně odměnou.


Dohráno za 11 hodin.


Pro: pixel art, zvuk, lokace, dabing, mimozemské téma a cizí planeta

Proti: velká obtížnost, zakončení příběhu

+14
  • PC 50
Na této hře je zajímavý příběh, který je ale na můj vkus až moc "ulítlý". Vše je normální (Země, lidstvo, fyzikální zákony atd atd.) a během 20 minut změna, ocitnete se úplně někde jinde s mimozemskou technologií apod. Druhý povedený aspekt hry je grafika, na tehdejší je to prostě líbivé.

Nicméně po 20 minutách jsem si musel dát pauzu. Celý gameplay se dá shrnout do sekvence: "5 minut monolog, 3 minutové video, pár kliknutí, 5 minut dialog" a znovu dokola". Dialogy se nedají urychlit stejně jako videosekvence. Je to prostě moc zdlouhavé a prakticky se tam nic neděje.

Šel jsem do této hry po nadšení z Full Throttle, ale nedokázal jsem se nijak vcítit do role herních postav, děj i prostředí mi občas přišly absurdní a hra zdlouhavá. Kolikrát jsem u této hry zmáčkl mezerník ve snaze přeskočit dialog, který ale paradoxně pauzne hru. Možná, kdybych to hrál v době vydání, tak to může být dobrá nostalgická vzpomínka. V dnešní době už ne...

Pro: grafika

Proti: zdlouhavé, místy absurdní

+5 +7 −2
  • PC 40
Sci-fi ve filmech a seriálech jsem se nikdy nevyhýbal. Nepovažuji se sice za fanouška žánru, na druhou stranu jsem jich viděl opravdu spoustu a hodně jich mám i oblíbených a rád se na ně podívám opakovaně. Ani ve hrách mi sci-fi nikdy nevadilo. Ale buď se jednalo o akční hry nebo o RPG. Jestli ale sci-fi v něčem fakt nemusím, tak je to v adventurách. Důvod je prostý, když máte v inventáři mraky různých předmětů a zařízení, o kterých nemáte ani páru, jak se používají a musíte na to přijít tradičním zkoušením všeho na všechno, je to zkrátka iritující.

V The Dig je to navíc umocněno neskutečně malým množstvím postav ve hře tři plus jedna mimozemská entita, která se ale vyskytne až na konci na dva rozhovory a většinou Vám nikdo neřekne k čemu by daný předmět mohl sloužit. Jelikož mám momentálně připravených asi 30 adventur, které bych si chtěl zahrát, přestalo mě velice brzy bavit plácat se odnikud nikam a sáhl jsem po návodu, což asi bylo správným krokem, protože tahle hra mě nebavila od samého začátku a sáhl jsem po ní jen proto, že to byla poslední adventura od Lucas Arts, kterou jsem nikdy nehrál.

K již zmíněnému malému množství postav bych ještě dodal to, že všechny dvě vedlejší mi byly dost nesympatické a ani hlavního hrdinu jsem si snad poprvé v hrách od Lucas Arts ani trochu neoblíbil. Velký podíl na tom měly i rozhovory které, jak už tu bylo v jednom komentáři zmíněno, jsou dost slabé a postavy buď melou jedno klišé za druhým nebo se občas dokonce pokouší i o nějaký ten vtip, což mi k tomuto typu hry absolutně nesedělo. Navíc s takhle slabými vtipy jsem se v žádné jiné adventuře nesetkal. Skutečně jsem se za celou hru ani jednou neusmál.

Jinak nesouhlasím s ostatními komentáři, že závěr je slabý, ten je totiž vyloženě DEBILNÍ. Kdybych to hrál na férovku několik dní jenom proto, abych tohle viděl, asi bych měl v tuhle chvíli rozšlapanou myš a prokopnutý monitor.

Abych aspoň něco pochválil, postavy jsou slušně nadabované a hra má velice pohlednou grafiku. Solidní je též atmosféra, která dobře vytváří iluzi opuštěnosti. Jenom v té hře bylo na můj vkus použito vzhledem k tématu zbytečně velké množství pastelových barev.

Tuhle hru považuji za nejhorší počin z dílny Lucas Arts. Na druhou stranu, pokud Vám sci-fi adventury nevadí a máte rádi adventury ze staré školy, kdy často ani netušíte, co máte dělat, můžete hru vyzkoušet. Já se k ní rozhodně vracet nebudu.

Pro: Hezká grafika, solidní atmosféra

Proti: Minimum postav, předměty u nichž nevíte, k čemu slouží, zbytečné a slabé pokusy o humor, debilní konec

+7 +9 −2
  • PC 80
Herni vyzva 2017: To je clen!

V dobe vydani teto hry jsem o The Dig neslysel - ostatne mam obavy, ze jsem neslysel ani o adventurach jako hernim zanru. S adventurni produkci Lucasfilmu/Lucasartu mam i v roce 2017 daleko mensi zkusenost, nez treba se Sierrou.

Co mne krome osy adventura - sci-fi - Spielberg primelo si hru koupit a zahrat bylo demo. Ano, pro The Dig bylo vydano demo, coz je vec na adventurni pomery nevidana.

Hra mi bohuzel ponekud zneprijemnovala zivot tim, ze chtela poradne fungovat pouze pri nastavene anglicke klavesnici. Pokud se mi nahodou podarilo mit nastaveny jiny jazyk, zcela vypadly ovladaci prvky pro vstup do menu. Mohl jsem sice hrat, ale nemohl jsem si ulozit pozici, nahrat ji, ani preskocit dialog v momente, kdy uz jsem text docetl (to je mozne bud pomoci tecky, ci carky, uz si presne nepamatuji). Vpodstate jedine, co fungovalo, byl escape. Taky diky tomu jsem musel hru znovu rozehrat pote, co jsem se dostal z asteroidu.

Nakonec sveho (pokud mozno stale jeste kratkeho komentare) bych se chtel zminit o dialozich. Postavy ve hre jsou mimoradne uzvanene, coz by mi tolik nevadilo, kdyby vetsinu casu nemlely o nicem. Na dialozich se podilel spisovatel Orson Scott Card, ale protoze jsem od nej zatim nic necetl (ani tu Enderovu hru), netusim, jestli je tak pise vzdycky.

PS, grafika. Po vetsinu doby mi prisla ok, ovsem pokud se v cutscenach strihne na detaily postav, mel jsem pocit, ze se mi hra prepnula na vysisovany Broken Sword. Nic proti Broken Swordu, ale tady mi ta nahla zmena v komiksovou estetiku dost pila krev...
+6
  • PC 80
K The Dig jsem se dostal pozdě a hned po první hodině hraní jsem musel konstatovat, že jsem o dost přišel. Základní herní koncept LucasArts adventur zde zůstává beze změny, stehně tak grafika, která spíše než dokonalostí útočí svým nostalgickým kouzlem.
Na scénáři se podílel Steven Spilberg, a je to znát, hned úvod na tiskové konferenci působil dost filmově a líbivě. The Dig začíná zlehka, aby pak mocně gradovalo. Děj je zajímavý natolik, aby vás donutil zkusit hru dohrát na jeden zátah.
Animace postav je na uvěřitelné úrovni a z gestikulace při rozhovorech by si měly některé dnešní adventury vzít příklad.
Atmosféra hry přesně vystihuje styl vesmírné sci-fi a vyzdvihuje beznaděj a bezradnost hlavních hrdinů.
Co by byla ale atmosféra bez hudby, která chytře hraje na strunu toho, že ve vesmíru není nic slyšet.
Hra má i slušný dabing a interakce mezi postavami je proto posunuta na další level. Obzvlášť Lowe je výborně nadabován. Ve hře je možné i jen tak tlachat což potěší a dává postavám lidskost. A ne že jsou jenom strojem na úkoly.
Velitel akce Lowe, který má za úkol prozkoumat asteroid Attila má k ruce ještě další dvě postavy. Brink je archeolog, který ví všechno nejlípa časem začne hodně prudit a novinářka Robbinsová, která vyplňuje ženský prvek ve skupině.
Příběh se sice z počátku dost vleče, ale díky tomu dostaneme prostor k poznávání postav, které se během hry vyvíjejí.
Úkoly se drží v rámci nastavené logičnosti světa a selským rozumem jsou řešitelné, myslím ,že žádný zásek nehrozí.
Optimalizace je také na úrovni hra nepadá a jde bez problému dohrát.
Ale ten konec K takovému příběhu se prostě Happy end nehodí.

Pro: Hudba, hratelnost, příběh, atmosféra, dabing

Proti: Konec, zdlouhavost, krátkost

+15
  • PC 75
The Dig má výborný příběh, ale přesto má spoustu neduhů, kvůli kterým jsem si hru nemohl užít trochu víc. Prvním problémem je složitost. Bez návodu bych to asi nedohrál. Jelikož jste na cizí planetě, nemůžete intuitivně zjistit, k čemu jaká věc je a jaké má vlastnosti, takže to nakonec dopadne tak, že budete všechno zkoušet se vším. Navíc bude polovina vašeho inventáře obsahovat různé tyče a tyčky a ve hře je děr víc než dost. Též tady působí onen pixelhunting, který se ovšem týká překvapivě vchodů a ne předmětů. Často jsem totiž přehlédl nějakou díru, do které bych mohl eventuelně vkročit, jelikož jsem ji považoval jen za pozadí. Hra také obsahuje nepřeberné množství lokací, takže styl ´zkoušet všechno se vším´ je značně zdlouhavá. Další problém je to, že určité věci jsou vám k ničemu, pokud je nezkombinujete v určité lokaci, což může při zkombinování v lokaci jiné budit dojem, že to je k ničemu. Jeden příklad za všechny: Když jsem se kolegyni ukázal jistou kamennou desku, dala mi půlminutovou přednášku, jejímž závěrem bylo, že neví, co to je. (dialogy mi přeskakovat nešly) Ale když jsem se ji zeptal v té dané lokaci, něco ji najednou napadlo a hra mohla pokračovat. Na tohle jsem došel jen díky návodu, protože jsem se ji zeptal dvakrát v lokacích jiných a bylo to k ničemu. Proto jsem to už nezkoušel.

Ale tohle všechno bych hře odpustil, kdyby nebylo toho největšího problému. Konce. The Dig rozehraje opravdu skvělý a poutavý příběh na zajímavém místě. Zkoumáte cizí opuštěnou planetu a její zvyky a každý byť minimální kontakt s mimozemšťany oslavujete zvoláním "Hurá!". Ten konec tuhle hru ale degradoval o 10-15% mého hodnocení. Ten nucený a vyždímaný Happy End do téhle hry vůbec nesedl. Všichni najednou byli šťastní, všechno se povedlo, planeta byla zachráněná, lidstvo začalo s cizí planetou spolupracovat... HNUS! Neříkám, že nemám rád, když to dobře dopadne, ale tady to bylo všechno až na dřeň.

Závěr: Opravdu těžká hra, se skvělým příběhem, ale příšerným koncem. Měl by ji zkusit každý, kdo má rád LucasArtovky už proto, že se jedná o netypickou LucasArtovku, která i tak dokáže pobavit.

Pro: Příběh, skvěle dávkovaný humor, prostředí, postavy

Proti: Konec, složitost, pixelhunting

+19
  • PC 70
Jediná vážná adventura od LucasArts ve které čekejte prázdné a dlouhé roky opuštěné prostředí, drama tří kosmonautů jenž musí zabránit střetu asteroidu s planetou Zemí a v neposlední řadě nádhernou pixel-artovou grafiku.

The Dig mě na první pohled vůbec nezaujal. Počínaje hlavním protagonistou, klasickým američanem co jde rázně za cílem a zjištěním, že na scénaři se podílel Spielberg. Vše nasvědčovalo, že se bude jednat o převedení filmů jako Armageddon do podoby počítačové hry. Ve výsledku jsem se moc nemýlil, ale přes mírný prvotní odpor jsem se do hry pustil a za pár dní dokončil. Ještě je třeba dodat, že na The Dig je velké monožství názorů. Ti, co mají rádí sérii Monkey Island či Day of the Tentacle budou pravděpodobně mírně zklamáni rozdílným tématem a zaměřením na publikum, jenž chce vážnou sci-fi adventuru.

Pro mě bylo asi nejdůležitější, že tu byl už použit moderní systém ovládání jako ve Full Throttle, který je o dost dynamičtější než starý systém s klikáním na tlačítka úkonů (/edit - ovládání pomocí ikon také není špatné :). Příběh se mírně inspiruje tématem 2001: A Space Odyssey. Také tu je vyšší forma bytí a oddluočená posádka v cizím prostředí.

Kapitolou samo o sobě je ručně kreslené prostředí (například já jsem vytípal 53 screenshotů). Na planetě je například precizně zpracovaný exteriér, podzemní komplexy, různé šachty či mohutné skalní klenby. Hudba je zde zastoupena jen atmosféru dolaďujícím ambientem či kratšími melodiemi.

Největší chybou tak zůstavá happy-end konec, který jako by někdo ze shora mimo vývojářské studijo přikázal doimplementova. Na to, že LucasArts tvořili The Dig více než pět let je hra také docela krátká. Ale dabing je parádní jako obvykle.

Pro: atmosféra, audiovizuální zpracování, dabing

Proti: některé puzzly, konec

+24