The Colonel's Bequest

The COLONEL'S BEQUEST is different from many adventure games. It can best be described as an interactive play in 8 acts.

Snahu Sierry vytvořit tak trochu jinou adventuru s detektivní zápletkou musím po 2 dohráních jednoznačně ocenit. Ačkoliv i zde hraje prim sbírání a používání předmětů, důraz je především kladen na interakci mezi postavami. Ty jsou hlavním objektem zájmu hráče. Vše začíná již v manuálu, v němž jsou představeni všichni aktéři včetně zvířecích miláčků s pěknou ilustrací a trefným komentářem. Animované intro pak nastaví pěšce na šachovnici a předhodí ten nejzákladnější motiv vraždy, ke kterému nebude mít žádný účastník večeře daleko.

A jak se projevuje ten zmíněný důraz na interakci s postavami? Jako "neutrální" pozorovatel(ka) můžete postavy nejen zpovídat, informovat je či jim ukazovat předměty (a sledovat reakce), ale postavy samotné vedou rozhovory. Pochopitelně ve vaší přítomnosti některé rozhovory ztichnou a vy tušíte, že by stálo za to se dozvědět, o čem byla řeč. Jak to udělat je ale už vašich adventurních schopnostech! A že špiclování je v této hře zábavné! Asi nemusím dodávat, že tyto „odposlechy“ dopomáhají vytvořit si obrázek o vztazích a tajemstvích mezi postavami. Pro docílení určitého "filmového" zážitku/pocitu je hra rozdělena na akty a jednotlivé akty pak na časové úseky po 15 minutách, které ale nesouvisí s reálným plynutím času. Posun hlavních hodin spouští nejrůznější akce vaší postavy nebo příchod do konkrétní lokace, kde se stane událost posouvající čas. Posun v čase pak může (ale nemusí nutně) znamenat, že některé akce již nevykonáte (např. proto, že zmizí mrtvola, kterou jste našli, nebo protože přijde komorník a zamete odpadky, které jste nestihli prozkoumat). Možná si říkáte, že tohle jsou vykutálené prvky, které vedou k nemožnosti hru dohrát. Ale tak to není. I nadále se můžete ve hře posouvat, a nakonec i dojít k finále, kde ale pravděpodobně jako já při prvním hraní, nebudete mít jistotu, jak se zachovat a jaké byly motivy k vykonání násilných akcí. Hra je prostě koncipovaná tak, aby byla hrána hned vzápětí po první dohrání a samozřejmě lépe a pečlivěji. A ač to zní možná podivně, mně to smysl dává, protože i druhé hraní jsem si skvěle užil. Ono totiž po dohrání hry máte možnost si nechat vypsat, ve kterých herních oblastech jste nebyli kompletní (tato informace není formou konkrétního předmětu, pouze se např. dozvíte, že jste neobjevili všechny tajné vchody nebo třeba jen, že jste nepoužili některé předměty vícekrát, ale těch typu informací je zde mnohem víc).

(Můj první výsledek byl průměrný. Klíčovou mou chybou bylo, že jsem se se spoléhal na příkaz Look At na mrtvá těla, místo abych dal příkaz Search...Maličkost, ale díky ní jsem přišel o spoustu faktů, předmětů a indicií! Napadlo mě to až téměř na konci první hry.)

Hra pracuje jako řada dalších sierrovek s parserem v kombinaci s používáním myši. Je o mně známo, jak moc mám tuhle kombinaci rád, takže už to řadím k velkým plusům hry. K dalším pozitivům bych přidal úžasnou EGA grafiku, která excelovala především v interiérech, ale neztratila se ani při zobrazení venkovních lokacích. Navíc skoro na každé obrazovce byla drobná animace, která celou scénu "oživovala". Atmosféra USA 20.let mi sedla, při večerních procházkách v okolí panství bylo zlo vnímatelné (zvuky jsou tu spíše v pozadí, ale to vidím spíše jako plus - tikání hodin, noční zvuky atd.).

Přeci jen ale občas hráč zakroutí hlavou nebo zvedne obočí, a to v situacích, které možná autoři neočekávali nebo prostě si s nimi nevěděli rady. Hráč promluví s postavou, odejde do vedlejší obrazovky, vrátí se a postava je mrtvá. Ačkoliv to je negativum hry, osobně jsem si na to rychle zvyknul. Pro některé hráče může být nepříjemná typická vlastnost adventur od Sierry – časté úmrtí a to nejrůznějšími způsoby. Tentokrát jsou některé způsoby opravud povedené, za mně tedy spíš plus.

Celkově se jedná o nadprůměrnou adventuru se snahou přinést hráči trochu jiný zážitek, než v ostatních (tehdejších) hrách tohoto žánru.