The Cave

Nestává se mi tak často, abych si pořizoval hry bez předchozího sondování a sledování diskuzí. Poslední dobou ale často dávám prostor také menším hrám a výborně se u nich bavím, tak proč nedat šanci také The Cave s od pohledu lákavou stylizací a zajímavě znějícími herními prvky.

Hru jsem s první trojicí prošel za poklidné dva večery. Puzzle byly tak akorát, abych na nich nikdy nezůstal viset příliš dlouho, a protože jsou adventurní prvky a řešení hádanek vlastně jedinou náplní hry, která od hráče vyžaduje nějaké úsilí (bystrost, reakce, načasování, nic z toho třeba není, protože jako plošinovka je The Cave triviální), je důležité, že fungují, povětšinou mají zajímavé řešení a dávají smysl. A to, že mě řešení hádanek bavilo, i když nejsem častým hráčem adventur, kdy je třeba kombinovat množství předmětů, bylo tím, že těch předmětů nebylo tolik, abych se v tom ztratil a šlo hlavně o to využít spolupráce všech tří hrdinů.

Trochu zklamáním je, že se jednotlivé postavy, co se hratelnosti týče, od sebe liší jen svoji speciální schopností, ale jinak skáčou, běhají, lezou a unesou úplně stejně. Jednotlivé úrovně jsou potom tvořeny buď pro jednotlivé postavy, které rozvíjí jejich příběh a využívají jen schopnost dané postavy a nanejvýš pomoc ostatních postav stylem zatáhni za dvě páky najednou, nebo jsou vystavěny tak, že využívají speciální schopnosti sporadicky a puzzle jsou, když to přeženu, ve stylu, zatáhni za tři páky najednou. Tím nechci degradovat jednotlivé puzzle, ale spíš to, že jsem čekal více odlišností ve využití jednotlivých postav. Takhle je totiž často jedno, kdo potřebnou činnost vykoná.

Nakonec ale vždy stačí, když hra dokáže, aby hráč cítil nutkání ji hrát. A The Cave u mě neustále vyvolávala potřebu dostat se do další místnosti. Škoda jen, že jich bylo tak málo. No nic, pořád je tu ještě další skupina dobrovolníků, kteří na návštěvu jeskyně teprve čekají..