Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Stellaris

Stellaris: Console Edition

83
26 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > real-time strategie *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
09.05.2016 PC
26.02.2019 PS4XOne
Vývojáři:
, (PS4 verze, XOne verze)
Oficiální stránky:
http://www.stellarisgame.com/
Od tvůrců série Europa Universalis a Crusader Kings přichází na scénu jejich první sci-fi vesmírná strategie. Ta se odehrává v 200 let vzdálené budoucnosti, kde v roli jedné civilizace dle vašeho výběru prozkoumáváte a kolonizujete vesmír. Během hry pak potkáváte další inteligentní bytosti, se kterými můžete uzavírat dohody a aliance, obchodovat, měnit si technologie a vědomosti, nebo je samozřejmě násilně asimilovat, či vymazat z historie. V poslední fázi hry, kdy je vesmír již kolonizovaný a jsou vytvořena přirozená spojenectví, se pak situace vyvine v boj odlišných idejí o vládu nad vesmírem.

Hra hojně využívá procedurální generování. Generuje se zde nejen celá galaxie s několika tisíci planetami, ale také cizí rasy. Dále je možné si upravovat vaše letky a vesmírná plavidla. Budete jim vybírat typ zbraní, umělou inteligenci, plátování a mnoho dalšího. Ve hře se mohou vyskytovat i různé anomálie, které budete moci zkoumat a využít je pro vaše dobro. Tvůrci také přidávají bohaté diplomatické možnosti, díky kterým budete vytvářet silné aliance či federace se společným prezidentem a armádou.


Poslední diskuzní příspěvek

davidjaho: Ony ty vylepšení ale asi jsou dá se říct k lepšímu, kdyby to mrvili, bylo by to horší.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Je libo další 4x vesmírnou strategii? A chcete něco kapku jiného, co kecám, hodně jiného, než je klasika ve stylu Master of Orion a jeho následovníku typu Space Empires či Galactic Civilizations? Tak Stellaris je jasnou odpovědí. Kdo byl dosud uzavřen v modle MOO a chtěl nějakou změnu a něco méně dominantního a více zaměřeného na chod vlastní civilizační frakce, tak tady je hra snů.

Pokud vám Master of Orion a spol. přišly jako strhující koukání se na Star Wars bitvy, tak Stellaris je naopak něco jako četba Asimova. Kdo se někdy začetl a nechal pohltit atmosférou Asimovova vesmíru, tak tady bude jako doma. Nebude jen řešit, jak co nejrychleji co vynaleznout, navyrábět army a smést z povrchu vesmírného jiné frakce. Tady se vsází na opravdovou simulaci života ve vesmíru. Tady prostě neseberete jen tak armádu, nevtrhnete na cizí území a nepoberete, co se dá. Na to, abyste expandovali potřebujete, aby vám fungovala politika, výzkum, armáda, diplomacie a vliv. Ten je klíčový, abyste ve válce dosáhli i územních zisků, bez vlivu si můžete válčit jak chcete, ale po válce a uzavření příměří odevzdáváte vše zpět soupeři ve jménu mezinárodního práva. Ale zároveň, pokud přepálíte expanzi, čeká vás zmar, strádání a úpadek, jako každou velkou říši. Tady zjistíte, že hra je blízká realitě více, než byste předpokládali a že MOO je vedle toho prakticky jen válečné běsnění, kde jakákoliv diplomacie je jen zástěrkou k tomu, jak odložit válku o několik let, než nazbrojíte.

Ve Stellaris jde opravdu o simulaci soužití jinými frakcemi a taky o řízení vlastní společnosti. Chcete být tzv. xenofóbní a udržovat čistě vlastní společnost a naplňovat její zájmy? Nebo si pustíte na planety multigalaktické obyvatelstvo, otevřete jim náruč, dáte jim práva a tím naštvete vlastní lidi, pokud nebudou dostatečně xenofilní? I tomuhle se hra velmi věrně a realisticky věnuje. Všechny národnosti mají svá práva a ty doslova položkově můžete přidělovat, od otroctví po plné občanství. Tuhle jsem jakési medvídkové rase udělil plné občanství a první co bylo, tak si začali stěžovat, že mí lidé mají náklonnost ke zbraním a medvídci vyžaduji plně demilitarizované zóny. Proti srsti jsem vyhověl a své lidi na dané planetě odzbrojil. O pár let později nastala vzpoura lidí proti právům, které jsem udělil cizí rase a hra mi nabídla možnosti. Vyhovět mým lidem, což by znamenalo nespokojenost medvídkové rasy -25 a také - 25 k produktivitě tam, kde jsem tu rasu zaměstnal. Pak tam byla ale možnost "podpořit menšiny za každou cenu". Výsledek by byl v opačném grardu, -25 k nespokojenosti a produktivitě lidí, nicméně mi při této možnosti nabídla hra pozitiva, zisk 100 k položce vliv. Krásný odraz reality :-)

A vliv, toho je jako šafránu, získáváte jej velmi pomalu, ve vaší frakci jsou politické strany, jejichž podporou se vliv může navýšit, dále je možno jej získávat vyhlášením rivality jiným frakcím, ale i tak přibývá v řádu 3 - 5 za časovou jednotku a budete netrpělivě čekat na dostatečný zisk, abyste mohli postavit další star base v nově objeveném planetárním systému. Dále budete vliv utrácet při ovlivňování nepřátelských planetárních systémů, protože bez toho, jak jsem již výše psal, nezískáte po ukončení války tyto planety ani při jejich dobytí a jen je odevzdáte zpět soupeři.

Hra je také velmi silně perzonifikována a v omezeném počtu leadrů budete muset pečlivě vybírat, kdo bude guvernérem planet, kdo výzkumník, admirál vašich lodí nebo generál pozemních vojsk. Tito leadři mají speciální schopnosti a roste jim také zkušenostní level. A samozřejmě kolem 80 roku umírají a budete muset najmout nějaké nováčky, kteří pak jejich roli zastoupí a stanou se novými leadry v daných oblastech.

Soupeřící frakce nejsou jen vašimi nepřáteli k vyhlazení, některé se sice chovají od počátku nepřátelsky a hned víte, že máte zbrojit a poslat na ně zavčasu vaše flotily, jiné s vámi naváží diplomatické kontakty, které stojí za to nezahodit a můžete se stát přáteli a dokonce se spojit ve federaci. Ta se vám počítá do domination victory statusu a získáte tak vlastně společné území bez boje.

Hra probíhá v reálném čase, ale kdykoliv je možné ji zapauzovat a rozdat úkoly. Bitvy jsou rovněž realtimové, ale jsou zjednodušeny na střet armád vámi nadesignovaných a vyrobených lodí, do bojů nezasahujete takticky ani na tahy, jako je to v Master of Orion, ani v realtime, jako je to třeba v Homeworldu, prostě proběhnou na základě čísel a musím říci, že je tomu tak vlastně dobře. Vaše armády se pohybují po nalajnovaných hyperprostorových cestách, což přidává strategický prvek bránění kritických bodů střetu, zatímco ve vzdálenějších bezpečných koutech galaxie nebudete muset stavět nějakou drtivou obranu. Hra si v tomto případě hodně půjčuje ze hry Nobunaga´s Ambition: Sphere of influence, kde to probíhalo naprosto stejně, jen to bylo zasazeno starého Japonska.

Dále si hra bere z Civilization 5 ovlivňování vašeho politického systému bonusy. Po nasbírání velkého množství bodů Unity můžete "nakoupit" nějaký bonus v oblasti prosperity, dominance, výzkumu atd.

Výzkum probíhá ve třech oblastech - Fyzika, Společnost a fyzika. O každou se stará jeden leader, tedy vědec.
Blaho vaší frakce závisí také na tom, jaké budovy postavíte v koloniích, důležité je se starat o přísun potravin, krystalů, energie a samozřejmě přísunu Unity k nákupu bonusů.

Hra dále staví na příběhových událostech, vaše výzkumné lodě nacházejí archeologické nálezy dávno zaniklých civilizací a z výzkumu získá bonusy, které urychlí váš vývoj nebo jinak ovlivní váš posun vpřed. Číst tyto události je už opravdu jako z Asimovovy Nadace nebo Ságy sedmi sluncí od Kevina Andersona a hra plně vrhá fantasii do tohoto vesmíru, je to jako číst knihu, kde výrazně ovlivňujete průběh událostí. V tom se hra výrazně liší od bojových Master of Orion her, které nejsou vůbec špatné, ale Stellaris, to je prostě jako splněný sen v jiném pojetí.

A bacha na závislost, možná se vám po x letech zase stane, že i přes pracovní týden uslyšíte zpívat ranní ptáky, ale jít spát v momentě, kdy vás požádá jedna ze slabších frakcí o to, abyste nad ní udělali protektorát, protože v tomto zlém vesmíru nepřežije slabá a osamocena, to nejde. Vládní povinnosti neznají odkladu, spánek počká :-)

Ve srovnání s konkurenty Stellaris možná ztrácí na taktických tahových bitvách, ale získává na celkovém pojetí strategie a svižném spádu událostí, doslova píše příběh. Nalajnovaná pravidla i systém přesunu armád z počátku bude klást WTF otázky, ale jakmile tato pravidla přijmete, zjistíte, že jde o dokonalý strategický prvek, s kterým je třeba počítat a umně jej využívat.

Na závěr musím zmínit grafické zpracování a hudbu. Grafika planet a sluncí je dechberoucí, vesmírné bitvy jsou epické. A hudba, tu si po dlouhé době u hry zase užívám. Je to něco mezi Blade Runnerovským Vangelisem, Oldfieldem a Dead Can Dance :-)

Pro: Atmosféra, strategická simulace vesmírného života se vším všudy, grafika, hudba.

Proti: Žere to moc času, spoustu času, moře času...

+20
  • PC --
Dlouho jsem nehrál hru, jako je stará Ascendancy. Z nějakého důvodu mi přišla nejzábavnější ze všech 4X strategií, i když všechny pádné argumenty moje přesvědčení válcují jako Ferarri trabanta. Sympatie jsou holt sympatie. Po dlouhé, předlouhé době jsem každopádně dostal chuť něco podobného vyzkoušet. Můj laserový zrak spočinul na Stellaris. Spočinul a zůstal tam často do pozdního rána, což způsobilo následný celodenní stav, který jsem si zvyknul charakterizovat jako "rozjeté h*vno".

Dopředu varuji: Stellaris je návyková jako heroin, který jsem nikdy nezkoušel, takže vlastně vůbec nevím, o čem mluvím. Čest této hře, která dokáže k židli přikovat pouze svými vybroušenými mechanikami. Ačkoliv jsou reálné a víceméně náhodně se objevující úkoly nádherně napsané a často velmi originální a tajemné (spolupracují na nich i věhlasní autoři sci-fi literatury, z Horizon Signal jsem měl husí kůži dva dny), nejsou tím hlavním tahákem.

Do začátku hráče určitě příběhy zaujmou, ale pravé kouzlo Stellaris začíná ve chvíli, kdy v obrovské galaxii začne ten malý nárůdek, vypadající jako opička štrejchnutá mrtvičkou, získávat místo na výsluní. Pak je jasné, že když ty chodící kytky s chobotem vletí do mého sektoru, udělám z nich žrádlo pro ryby...teda pro tu primitivní civilizaci, co jí místo povznášení vehementně unáším a aplikuju za nepatrný bonus k výzkumu anální sondy.

Audiovizuální stránka hry je vyvedena na výbornou. Planety, mimozemské rasy, lodě, všechno má nápad a nic nepůsobí vyloženě výstředně. Všudypřítomné obrázky u úkolů jsou většinou atmosferické a vůbec nevadí, že nemají formu animace. Soundtrack bych charakterizoval jako objevitelský a vesmírný. Perfektně ladí s atmosférou, kterou má hra vyvolávat, neruší, a přitom je stále dostatečně výrazný.

Výzkum, design lodí, tvorba vlastního živočišného druhu, výstavba planetární infrastruktury, průzkum galaxie...to všechno jsem si moc užil. Rozhodně ale musím vyzvednout provedení vesmírných bitev, které na mě narozdíl od Sins of a Solar Empire působí dostatečně dynamicky a koukatelně. Když potom hráč narazí na padlé impérium, které žije na jediném obřím planetárním prstenci, a které se z dlouhé chvíle rozhodne vyhladit ho, je o zábavu postaráno. To pak nastává čas, kdy se snažíte uplatit i vlastní matku, aby zapomněla na vaše pubertální hříchy a nastoupila do první řady bitvy o osud celé civilizace třeba i s válečkem na těsto.

Diplomacie mi tu celkově vyloženě vyhovuje. Když jsem se kdysi pokoušel třeba o založení aliance v Galactic Civilizations II: Twilight of the Arnor, dostalo se mi arogantního výsmechu, popřípadě blahosklonného vysvětlení "Netahej kudlu tam, kde se bude střílet" nebo "Jsi slepičák hyzdící podrážku mého topánku". Tohle je pryč. Tady lze nastartovat obchody i s rasami, které vás zrovna dvakrát v lásce nemají, nebo naopak s těmi, které by vás rozlouskly jako ořech.

Je tu spousta mechanik, které stojí za popis, ale já nechci psát třístránkovou práci. Proto teď pojďme proprat negativa. Aaaa...nooo...třebááá... no dobře, je tu jedno negativum, které nelze přehlédnout. Hra se od raketového startu postupně zpomaluje a stereotypizuje. Bohužel existují chvíle, kdy si to uvědomí i vesmírný imperátor; to když si chce podrobit i toho nejposlednějšího červa v galaxii a hra se stává jen kolotočem zabij-obsaď-nasekej do hamburgeru. Náhodně generované příběhy samozřejmě mají tendenci tento stereotyp rozbít, ale ne vždy se to povede.

Globálně se ale jedná o nejlepší 4X strategii, kterou jsem kdy hrál (jako jo, moc jich nebylo) a musím ji doporučit každému sci-fi nadšenci, který si rád podrobuje civilizace, staví vesmírné megastruktury nebo zotročuje slabé, aby pro něj makali v dolech. Zkuste Stellaris a nebudete litovat.

Pro: Mechaniky dokážou přikovat k židli, úkoly, soundtrack, boje, diplomacie

Proti: Nevyhnutelně slabší tempo za polovinou hry

+11