@
Paul (21.09.2023 19:32): To je takový ten článek, který sepisuje věci, které jsme všichni věděli dopředu. :D
Mě nepřijde fér porovnávat ty hry, ale přesně jsem se přistihl, že díky Starfieldu víc oceňuji Cyberpunk.
A už jsem tu i psal, jak opačný vztah k těm hrám mám.
Zatímco Cyberpunk mě naprosto šokoval tím, jak byl rozbitý a jak tam co pět minut hráč narážel na věci, které mu rozbíjely zažitek, ale čím víc času jsem v tom Night City nechal, tím víc si mě získalo - ale bylo to sakra těžké, na to nezapomenu, překousnul jsem toho fakt hodně. Zde je to naopak. Když zavřeme oči nad tou zkratkovitostí alá "hmm artefakt? *black out* čau, tu máš loď", tak jsem měl pocit, že fakt udělali kus práce. Ať už graficky, tou střelbou i vlastně tím, že takto zpracovali celý vesmír (nejsem z těch, kterým vadí, že tam nejde volně létat), líbí se mi jak jsou ty planety závislé na sobě, a jak když přistaneš u ledového obra, tak ho pak z té planety vidíš, hezky ho obíhá.. ale pak se to začne prostě vše sypat, čím dýl v tom necháš. Jsem jak Dicaprio v Počátku, sen se rozpadá.. ještě si ho chci alespoň trochu užít, trochu pomáhá, že u Baldurs Gate 3 čekám, až nějak upraví ten akt3, není kam spěchat, ale za chvíli vyjde Alan 2 a já si říkám, jestli si radši nezahrát jedničku místo Starfieldu a zároveň si musím racionálně uvědomit, že jakmile zapnu cokoliv jiného, Starfield už asi nezapnu.
Blbý writing je už meme, to nemá smysl řešit, jsem plně oddaný vzít si za ženu Andreju, protože.. má na tváři znaménka a dává mi peníze. Na to mám slabost, asi i v tomhle pořadí. Kam se hrabe skvěle napsaná Panam.. :D :D Sarah má zas jedinečný trait, že nepoznáte jestli ji je 50 nebo 30. Companioni jsou asi nejhůř napsaní companioni v historii videoher.
Já teď nevím, co všechno ještě ve hře můžu zažít, mám v tom přes 35h. Ale chybí mi tu nějaké nebezpečí na planetách. Vlivy počasí, možnost si rozflákat skafandr. Nutnost vyletět z lodě a ručně opravit nějaké poškození. Proč ani na nejtěžší obtížnost absolutně nezáleží, jakou mám posádku? Je tam miliarda schopností, které mi u těch lidí svítí, a je to absolutně jedno.. jen hromada nepřehledných U.I., výzkum řeším tak, že jednou za čas tu tabulku otevřu a zkusím zda náhodou nemám něco, co je potřeba na postup v některém výzkumu, ale vůbec neřeším co zkoumám, je to tu totiž zbytečné. Možná se časem budou lepší zbraně, které si budu moci vylepšovat, hodit. Zatím ne.
Ještě jsem si nezkusil pašování, stavbu základen (podle Steraka, kterého tento žánr her baví, je to tu takové.. na Bethesdu, až mě překvapilo, jak byl kritický, protože jeho často blbosti baví). Zatím jsem jel pár hlavních misí a celou linku pro rangery, kde to fakt bolelo. Pointu uhádnete po první schůzce s postavou, která v tom má prsty, protože prostě Bethesda.. a pak jen čekáte až zabijete dostatek žoldáků a vojáků aby si to uvědomila i vaše postava. Super..
..Ale Vanguard linka začala zajímavě, problémy s terromorphem. To se i těším, až v ní budu pokračovat. Tam mě zase pobavilo, že prolézám fakt dlouhý podzemní komplex, abych našel postavu kterou hledám a ta mi pak řekne "jo, za mnou je výtah, neměl by se používat, ale že jsi to ty".
https://www.youtube.com/watch?v=cP4d74Qk3ac
Ono jako Starfield často připomíná Simpsony ve vesmíru.
Ale právě jak psal níže AlieN, já si to užívám a možná i právě pro to. Neustálé mi hra připomíná, abych se do ní moc neponořil. Zastaralost na vás mrká ze všech stran a mě se nostalgicky vracejí vzpomínky na Oblivion. Když jde postava do schodů, schválně s ní promluvím, protože vím, jaký problém bude mít, vytočit se ke mě.. beze srandy, nějak to na mě funguje. Vrací mě to do dětství, kdy jsem objevoval kouzla her. :D Když nehraju tak si k práci pouštím letsplaye a upřímně mě docela mrzí, že se hra nelíbí ani těm, u kterých bych čekal, že jim sedne. Protože u mě to pořád na 8/10 je. DLCčka si rád zahraju ale pro kristovy rány, přidejte už nějaké vozítko!