Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS3 85
Nejlépe hratelný Silent Hill. Bez debat. Brněnská Vatra zaválela a stvořila hodně nedoceněný titul, který má skoro možná tu smůlu, že vyšel pod kultovní značkou Silent Hill. Tvůrci si totiž jdou svou vlastní cestou a přináší zcela odlišný příběh ve známém universu. A k tomu upgradují hratelnost na (tehdejší) next-gen. Pořád je to Silent Hill, v něčem docela věrný, ale v něčem zcela odlišný. Méně klasický Silent Hill, více Alan Wake s melee souboji.

Zarytým fandům se to nemusí pochopitelně líbit, ale já si Downpour nemůžu vynachválit. KONEČNĚ se to fakt dobře hraje, KONEČNĚ je souboják velmi dobře použitelný a množství nepřátel odpovídající a KONEČNĚ jsem se dočkal relativně volného pohybu městem, aniž by byly exteriéry jen kulisa. Pryč jsou nekonečné holé chodby - Otherworld se v podstatě smrsknul na pár utíkacích (a nutno říci, že i tak otravných) sekvencí. Pryč jsou haldy tuhých nepřátel, které hráče v minulých dílech tak neúnavně pronásledovaly. Downpour ukazuje, jak moc důležité jsou u moderních her klidné šourací pasáže, kdy se hráč kochá vizuálem, nasává ponurou atmosféru, sbírá předměty, zkoumá prostředí a nebo jen poslouchá pečlivý výběr atmosférických songů z po městě rozesetých rádií.

Downpour je rozhodně nejimmersivnější Silent Hill. Může za to i posun hry z koridorů do lehce otevřeného světa. Konečně jsem se mohl po Silent Hillu v poklidu projít. Nepřátelé se i tady v ulicích tu a tam spawnují, ale oproti ostatním SH hrám velice střídmě. Design odpovídá roku 2012, takže už žádný simulátor zavřených dveří, ale poměrně členité město plné skrytých zákoutí a relativně logicky rozmístěných hádanek. A není jen honba za hlavní dějovou linkou. Po SH je rozeseta řada vedlejších questů, které příjemně rozšiřují celou mytologii a město tak nepůsobí prázdně. Tvůrci se na designu úkolů vyřádili a až na 2 nebo 3 (a imo dobře) umístěné fetch questy je všechno čistě story-driven. Na to, že Downpour není viditelně ani zdaleka tříáčková hra, skvělá práce. K plné spokojenosti by mi stačily už jen lepší odměny, třeba jen blbý upgrade zdraví nebo např. útoku. Jak píše Garret, uspokojeno je spíše duševno.

Ani příběhově se nemá Downpour za co stydět a byť je možná škoda, že chybí řada ikonických věcí - od Pyramid Heada přes sirény až po kultisty - tak mi vlastně vůbec nevadilo, že si ve Vatra Games šli svojí cestou. Příběh možná není takový japanoidní crazy ass mindfuck, ale příjemně mě překvapilo, jak logický je a jak neklišoidní zápletku ve finále má. Ale pravda, ten charakteristicky nepříjemný psycho feel, chytrá provázanost a celkově tíživá atmosféra původních Silent Hillů tam už není.

Hratelnost se ale vyfikla. Souboják sice stále není dokonalý, ale potěšilo mě, že hráč nemusí každého nepřítele čudlat půl hodiny klackem. Naopak dostane do ruky slušný arzenál zbraní a to prakticky hned od začátku. Od cihel, lahví, trubek, přes vzácnější sekery, tomahawky či krumpáče, až po ceněné střelné zbraně. Ty už hlavní hrdina netahá po kapsách, ale dají se nalézt všude po městě. Avšak, podobně jako třeba v Condemned nebo Breath of the Wild, zbraně mají omezenou výdrž a je potřeba je neustále měnit. Za mě rozhodně fajn změna, minimálně v případě melee zbraní. U střelných zbraní bych naopak více ocenil klasické umístění do inventáře. Do kapsy lze narvat jen jednu střelnou zbraň a je jedno, jestli se jedná o pistoli nebo brokovnici. A až moc často se mi stávalo, že jsem u sebe měl hromady nábojů do zbraně, kterou jsem jako na potvoru zrovna u sebe neměl a nebyla k nalezení.

Downpour samozřejmě není dokonalá hra. Omezený budget je na hře z technického hlediska tu a tam cítit, ale na rozdíl od Homecoming na mě Downpour působil dodělaně. Jako každá PS3 hra se to hraje trochu ztuha, ale tady je problém ještě trochu dál. Downpour bohužel trpí častými propady snímků a je strašně znát, že konzole to prostě brutálně nedává. Zejména při rychlém běhu kupředu se hra viditelně zasekává tím, jak engine nestíhá donačítávat další lokace. Občas to, zejména při delší seanci, natvrdo vymrzne. A paradoxně to nejvíce laguje v interiérech, kdežto v daleko rozlehlejších ulicích Silent Hillu funguje donačítávání o poznání plynuleji (asi ten mlhavý opar). Hrát se to furt slušně dá, ale o stabilních 30 fps jsem si mohl nechat jenom zdát.

Celou dobu jsem chtěl Downpour udělit z mého pohledu fakt zaslouženou devítku, ale tu přeci jen nedostane a to z jednoho jediného důvodu. Tradiční neduh poslední kapitoly: tvůrci neodhadli míru a finální sekvence ve vězení působila přehnaným množstvím soubojů zbytečně natahovaně. Žádné drama, ale kdyby se tahle část zkrátila na polovinu a vystřihla by se ta dvě nebo tři zbytečně tuhá arénovitá střetnutí s nepřáteli, asi by si nikdo nestěžoval.

Pro: atmosféra, immersive hratelnost, herní doba, příběh, souboje a množství zbraní, lehce otevřený svět, kvalita side questů, cutscény a voice-acting, hudba v rádiích

Proti: optimalizace a 720p, zas ten Otherworld - utíkací pasáže a hlavně finále ve vězení, občas nevyrovnané ukládání

+26
  • XOne 75
Slejvák byl mou první hrou ze světa SH. Zaujalo mě na ní to, že ji dělalo české studio, které tak mohlo vnést do tradiční japonské série nové prvky, i když nepochybuji, že vše, co ve hře tvůrci udělali, bylo pod pečlivým dohledem z Japonska. Je asi zbytečné psát o tom, že hra mě pohltila svoji atmosférou, ale i přesto tak učiním. Sama mám ráda deštivé, mlhavé a podzimní dny, takže se mi ponuré toulání se přírodou a samotným městem SH přesně trefilo do vkusu. 

Hlavní hrdina sice splňoval všechna klišé, která si tak v horových hrách vybavím, tedy muž kolem čtyřiceti, cynik, kterého tíží minulost, kterou si nepamatuje, nebo ji chce spíše zapomenout. To docela chápu. Je velmi snadné zahrabat svoji temnou či něčím poznamenanou minulost hluboko pod zem a dělat, že se to nikdy nestalo. Jenže minulost stejně člověka dožene. A Murphy se tomu dost bránil, ale Silent Hill je dost sviňské město, a tak mu ji neustále připomínalo a vracelo v jeho myšlenkách. Postupně jsem se tak dozvídala, co se Murphymu přihodilo a musím říct, že i přes některé známé motivy mě příběh držel a chtěla jsem se dostat až na jeho konec.

Hra si na mě přichystala rozličné lokace a pravidelně střídala exteriéry s interiéry, což mě potěšilo. Nejvíce mě bavila část v dolech s jízdou ve vozíku, která dokázala působit svým tísnivým dojmem opravdu nepříjemně. Byla jsem nakonec i ráda, že to mám za sebou. Samotné město nabízelo spoustu míst a vedlejších úkolů k prozkoumání a za pravidelného přísunu nepřátel jsem si málokdy mohla oddechnout. Tady ovšem musím pochválit, že nepřátelé se sice objevovali, ale nebyly to žádné absurdní počty, a tak se z hororové hry nestala akční hra. Tvůrci tak dokázali, že s celkem nízkým počtem nepřátel umí vybudovat atmosféru strachu a také neustálé očekávání, kdy se nějaká ta příšera zase objeví. Druhou věcí ze samotné herní části, která se mi líbila, tak byly hádanky. Jak je tu již zmíněno v komentáři, tak jsou zasazeny příhodně a jsou docela originální a přiměřeně těžké.

Teď něco málo k záporům. Co mě na hře vůbec nebavilo, tak byly pasáže z Otherworld. Ty byly naprosto nudné a stereotypní a neustále se opakovaly. Prostě někam běžet a vyhýbat se stále stejným věcem. Nejhorší to bylo ke konci, kdy jsem měla pocit, že je to nekonečné. Nebo to možná bylo i tím, že jsem zvládla párkrát v této části umřít, protože jsem se nedokázala v rychlosti správně rozhodnout, kam běžet. Jako další velké mínus považuji optimalizaci hry, kdy v některých částech se FPS docela propadly a hra byla vše jen ne plynulá. Ukládací systém se také moc nepovedl a rozhodně bych ocenila, kdyby se hra alespoň uložila, když ji opouštím.

Downpour nakonec hodnotím nadprůměrně. Spojení deště, napětí, střídmého množství nepřátel a také dobrého ozvučení se mi dost líbilo, ale naopak pro mě hru sráží některé její části a natahovaný závěr (zvlášť v těchto částích).
+21
  • PS3 --
S Downpour je to těžké. Pod tlustou slupkou špatné optimalizace, těžkopádných soubojů, nejasných hádanek, nevhodně rozestavěných save-pointů a některých nezábavných pasáží, se skrývá jeden z nejlepších Silent Hillů vůbec.

Tak předně - neustále to laguje. Je to otravné a maximálně nasírací. Donebevolající amatérismus. Takhle si optimalizaci na uzavřené platformě (PS3) nepředstavuju. Souboje s chladnými zbraněmi tvoří hlavní pilíř akční složky a zrovna dvakrát se nepovedly. Postava často zalockuje na nepřítele válejícího se po zemi místo toho, co do mě zrovna buší, nelze uskakovat útokům a zbraně se po několika zásazích rozpadnou. Minimálně u protipožární sekery je to poněkud zvláštní. A samozřejmě lagování při souboji je no comment. Hádanky? Několikrát jsem se musel podívat do návodu, protože se jednalo o naprostou zhovadilost. Příkladem budiž hned první hádanka ve freeroam Silent Hillu, kde bylo potřeba odvolat policejní hlídky. Opravdu, na té tabuli s čísly hlídek byla jasně vidět "8" a né "B". Save-pointy? Není nic příjemnějšího, než půl hodiny prozkoumávat budovu, krůček po krůčku se snažit nasávat atmosféru, abych pak narazil na hádanku a nemohl si u ní uložit! Já chci jít spát a nechat si na to ráno, to ale musím zase prolézt celou budovu znova!!! Herdekfilek. Nezábavné pasáže? Hlavně Otherworld, kde je potřeba neustále před čímsi utíkat a pak taky finální část ve vězení nebyla nic nepříjemně příjemného.

Ale - příběh je fajn. Pochopitelný, na poměry Silent Hillu. Nápad s volným pohybem ve městě mi přijde výborný. A vedlejší úkoly taky! Sice odměnou je spíše jakési uspokojení duševna, ale proč ne. Atmosféra má grády, několikrát jsem se lekl, nenuceně a přirozeně. Ulice Silent Hillu vykouzlí dobrou atmosféru a když do toho začne pršet, je celkový dojem parádní.

Downpour dělala česká Vatra pro Konami. Zajímavé je, že na české poměry je to hra velice nadprůměrná a je až neuvěřitelné, jak moc se autorům povedla. Má svoje mouchy, ale převládá u mě spíše pozitivní dojem. Way to go, Vatra!

Btw, úplně mě minulo datum vydání. Marketing nějak zaspal...

Hodnocení: ✰✰✰
Herní doba: 18hod 23min
+19
  • PS3 75
Downpour je podle mnohých fanoušků série Silent Hill nejhorší díl a dobové recenze se shodly na tom, že se moc nepovedl. První verze hry byla šíleně zabugovaná, často dropovalo FPS a celkově to vypadalo, že tvůrci moc neuměli pracovat s Unreal enginem. Později vyšel patch, který ty nejhorší chyby opravil, ale nebylo to příliš platné, protože pověst nehratelně zabugované hry už Downpour nikdo neodpáře. Plus, některé problémy zůstaly do dnes.

Jakožto velký milovník Silent Hillu jsem se do Downpour pustil, abych zjistil, jestli je to opravdu tak špatné, jak se říká. A světě div se - byl jsem příjemně překvapen. Přišlo mi, že je to vlastně docela povedená hra.

Hlavní dějová linka tentokrát nijak nenavazuje na předchozí díly, ani s nimi není nijak propojena, což je dobře, protože prznění Silent Hill lore už bylo dost. Hlavním hrdinou je jistý Murphy, který sedí ve vězení a my hráči vlastně nevíme za co. Prvním úkolem je zabít jednoho spoluvězně - hezky na něj počkáme ve sprchách, kdy kolem nebude žádná stráž a brutálně ho ubodáme. Jakožto hráči se mi do toho moc nechtělo, protože vypadal tak nevině a škemral o život - bylo mi ho líto. Hra nám ani nevysvětlí, proč ho Murphy tak strašně nenávidí, ale věřte, že má fakt dobrý důvod!

Později je Murphy přeřazen do jiné věznice, takže ho s dalšími spoluvězni naloží do autobusu a hurá na cestu! Na převoz dohlíží policistka Anne, která Murphyho absolutně nenávidí, ale opět ze začátku nevíme proč. Autobus však havaruje, sjede z vozovky a spadne dolů ze skály.

Když se Murphy probudí - naštěstí jen lehce poraněný - zjistí, že je úplně sám. Vydává se tedy hledat pomoc a pochopitelně nikoho nepřekvapí, že dorazí do Silent Hillu. A tam se začnou dít věci!

Děj hry je každopádně zajímavý. Rozhodně to není filozofické dílo století, ale udrželo mou pozornost až do konce a myslím, že je ve výsledku dobře napsané a má i nějakou tu myšlenku.

Překvapilo mě, že Silent Hill Downpour je téměř takový open-world. Hráč dostane jistou volnost, skoro na úrovni GTÁčka. Ze začátku to hráče trochu vede za ručičku, ale postupně je na něm, jakým stylem bude město prozkoumávat a prohledávat. K dispozici je spousta budov, které lze libovolně prošmejdit.

Jasně, některým hráčům to nesedne, protože to není tak úplně Silent Hill (a upřímně skoro vše, co vyšlo po Silent Hill: Origins už není tak úplně Silent Hill). Musím ale přiznat, že prohledávání města a jednotlivých míst mi přišlo zábavné. Škoda snad jen toho, že tvůrci používají pořád dokola ty stejné assety, čili v každém domě je ta stejná lednička, nábytek, v každém parku lze najít úplně identickou kašnu atd.

Kromě města je tu pochopitelně spoustu míst, kde se to hraje jako klasický Silent Hill. Tj. třeba se dozvíme, že musíme navštívit místní klášter, a tak se tam vydáme a uvnitř nás čeká to, co dobře známe z předchozích dílů. To znamená, že nejdříve musíme najít mapu daného místa, a pak ho můžeme začít prozkoumávat. Sem tam narazíme na monstra, která umlátíme sekerou. Sem tam objevíme nějaké ty zápisky, co nám prozradí něco málo o pozadí příběhu. A sem tam se vyskytne zapeklitý puzzle, který je nutné vyřešit. (Mimochodem, některé puzzles jsou v tomhle Silent Hillu docela povedené).

Za zmínku ještě stojí vedlejší úkoly. Některé jsou celkem zajímavé, nápadité a mají něco jako takový svůj minipříběh. Např. narazíte na opuštěný dům. Vlezete dovnitř a při prohledávání najdete gramofon. Chybí mu ale klika a nějaké ty vinylové desky. Prošmejdíte okolní místnosti, dokud něco z toho nenajdete. Pak se vrátíte ke gramofonu, dáte na něj desku, vložíte kliku a točíte. A jak točíte a začne hrát hudba, objeví se před vámi mrtvá žena. Wow! Když pak klikou točíte pozpátku, naskytne se vám před očima scéna, která odhalí, že ženu zavraždil její manžel! Jakmile je nám tahle skutečnost odhalena, duch krvežíznivého manžela ožije, povstane a bude nás chtít zabít. Jediný způsob, jak ho zastavit, je zapálit jeho portrét poblíž. Je to krátký nepovinný miniúkol, ale je zajímavý, téměř poetický a rozhodně ho jen tak nezapomenu.

A takových je v Downpour celá hromada. Jen škoda, že za jejich splnění nedostane hráč téměř žádnou odměnu, mimo nějaké té zbraně, lékárničky a achievementu (ani jedno z toho není nijak vzácné v téhle hře). Ačkoliv, je tu jeden úkol, jehož splněním se otevřou podzemní chodby, kterými si lze zkracovat cestu, když se hráč bude potřebovat rychle dostat z jedné části města do jiné.

Jedna z mnoha věcí, za který byl Downpour kritizovaný, jsou nedostatečně kreativní monstra. Tady dávám za pravdu. Tvůrci neměli žádné pořádné nápady a většina monster vypadá spíše jako placeholdery, které někdo chtěl nahradit něčím lepším později, ale už mu asi nezbyli peníze a čas. Škoda! Nějakou tu originalitu má jenom jedno monstrum, a to duch, který je vidět pouze pokud zapnete UV lampu. Jediný způsob, jak ducha eliminovat, je najít někde poblíž figurínu a tu zničit. Působivé, že?

Bojový system je obecně nic moc. Sem tam je i značně frustrující. Možná méně frustrující, než třeba v Origins, nebo tak něco, ale stejně... Někdy mě i boje otravovaly a monstra jsem zabíjel jen proto, abych měl klid na řešení puzzlů, prozkoumávání prostředí a pročítání zápisků.

Ještě bych se rád krátce vyjádřil k tomu, jak to funguje jakožto horror. Koneckonců je Silent Hill horová série, že jo? Inu... nic moc. Na první čtyři díly série to prostě nemá. Na druhou stranu, atmosféra některých míst není nejhorší. Ve výsledku je to celkem průměr.

A nakonec se ještě vrátím k tomu, že je Downpour špatně optimalizovaná a zabugovaná hra. Popravdě jsem měl asi štěstí, protože tak na 95 % jsem nenarazil na žádný výrazný problém. Sem tam se mi to škubalo, FPS padalo dolů a asi dvakrát mi hra zamrzla tak, že jsem musel resetovat PS3, ale jinak celkem pohoda. Za mě tedy OK.

Zajímavostí je, že je Downpour vlastně česká hra. Japonské Konami hledalo nějaké studio, které vytvoří pokračování Silent Hillu co nejlevněji a vzali to lidi z brněnského studia Vatra (složené většinou z bývalých lidí z 2K Games). Takže mimo Mafia: The City of Lost Heaven a Hidden & Dangerous a jiná díla, na která můžeme být hrdí, je tu i jeden díl Silent Hillu. Škoda, že pak studio zkrachovalo, protože Downpour se zřejmě moc neprodával.

Špatný výsledek hry však prý není čistě jejich chyba, ale co jsem tak hledal něco málo o vývoji, tak to bylo právě Konami, co mělo spoustu požadavků a nápadů, které chtěli do hry, zatímco tvůrci měli na vývoj brutálně omezený čas. Možná proto to dopadlo, jak to dopadlo.

Rozumím tomu, proč Downpour nebylo přijato dobře, ale pod slupkou různých technických problémů, se vlastně skrývá povedená hra, která mě upřímně bavila a dobře jsem si ji užil. Příběh není nejhorší, open-world prvky mi sedly, deštivá atmosféra celkem fungovala a prostě víceméně OK. Downpour nakonec tedy hodnotím kladně, ačkoliv rozumím bouřlivé kritice a hromadnému zklamání ostatních.
+17