Downpour je podle mnohých fanoušků série Silent Hill nejhorší díl a dobové recenze se shodly na tom, že se moc nepovedl. První verze hry byla šíleně zabugovaná, často dropovalo FPS a celkově to vypadalo, že tvůrci moc neuměli pracovat s Unreal enginem. Později vyšel patch, který ty nejhorší chyby opravil, ale nebylo to příliš platné, protože pověst nehratelně zabugované hry už Downpour nikdo neodpáře. Plus, některé problémy zůstaly do dnes.
Jakožto velký milovník Silent Hillu jsem se do Downpour pustil, abych zjistil, jestli je to opravdu tak špatné, jak se říká. A světě div se - byl jsem příjemně překvapen. Přišlo mi, že je to vlastně docela povedená hra.
Hlavní dějová linka tentokrát nijak nenavazuje na předchozí díly, ani s nimi není nijak propojena, což je dobře, protože prznění Silent Hill lore už bylo dost. Hlavním hrdinou je jistý Murphy, který sedí ve vězení a my hráči vlastně nevíme za co. Prvním úkolem je zabít jednoho spoluvězně - hezky na něj počkáme ve sprchách, kdy kolem nebude žádná stráž a brutálně ho ubodáme. Jakožto hráči se mi do toho moc nechtělo, protože vypadal tak nevině a škemral o život - bylo mi ho líto. Hra nám ani nevysvětlí, proč ho Murphy tak strašně nenávidí, ale věřte, že má fakt dobrý důvod!
Později je Murphy přeřazen do jiné věznice, takže ho s dalšími spoluvězni naloží do autobusu a hurá na cestu! Na převoz dohlíží policistka Anne, která Murphyho absolutně nenávidí, ale opět ze začátku nevíme proč. Autobus však havaruje, sjede z vozovky a spadne dolů ze skály.
Když se Murphy probudí - naštěstí jen lehce poraněný - zjistí, že je úplně sám. Vydává se tedy hledat pomoc a pochopitelně nikoho nepřekvapí, že dorazí do Silent Hillu. A tam se začnou dít věci!
Děj hry je každopádně zajímavý. Rozhodně to není filozofické dílo století, ale udrželo mou pozornost až do konce a myslím, že je ve výsledku dobře napsané a má i nějakou tu myšlenku.
Překvapilo mě, že Silent Hill Downpour je téměř takový open-world. Hráč dostane jistou volnost, skoro na úrovni GTÁčka. Ze začátku to hráče trochu vede za ručičku, ale postupně je na něm, jakým stylem bude město prozkoumávat a prohledávat. K dispozici je spousta budov, které lze libovolně prošmejdit.
Jasně, některým hráčům to nesedne, protože to není tak úplně Silent Hill (a upřímně skoro vše, co vyšlo po Silent Hill: Origins už není tak úplně Silent Hill). Musím ale přiznat, že prohledávání města a jednotlivých míst mi přišlo zábavné. Škoda snad jen toho, že tvůrci používají pořád dokola ty stejné assety, čili v každém domě je ta stejná lednička, nábytek, v každém parku lze najít úplně identickou kašnu atd.
Kromě města je tu pochopitelně spoustu míst, kde se to hraje jako klasický Silent Hill. Tj. třeba se dozvíme, že musíme navštívit místní klášter, a tak se tam vydáme a uvnitř nás čeká to, co dobře známe z předchozích dílů. To znamená, že nejdříve musíme najít mapu daného místa, a pak ho můžeme začít prozkoumávat. Sem tam narazíme na monstra, která umlátíme sekerou. Sem tam objevíme nějaké ty zápisky, co nám prozradí něco málo o pozadí příběhu. A sem tam se vyskytne zapeklitý puzzle, který je nutné vyřešit. (Mimochodem, některé puzzles jsou v tomhle Silent Hillu docela povedené).
Za zmínku ještě stojí vedlejší úkoly. Některé jsou celkem zajímavé, nápadité a mají něco jako takový svůj minipříběh. Např. narazíte na opuštěný dům. Vlezete dovnitř a při prohledávání najdete gramofon. Chybí mu ale klika a nějaké ty vinylové desky. Prošmejdíte okolní místnosti, dokud něco z toho nenajdete. Pak se vrátíte ke gramofonu, dáte na něj desku, vložíte kliku a točíte. A jak točíte a začne hrát hudba, objeví se před vámi mrtvá žena. Wow! Když pak klikou točíte pozpátku, naskytne se vám před očima scéna, která odhalí, že ženu zavraždil její manžel! Jakmile je nám tahle skutečnost odhalena, duch krvežíznivého manžela ožije, povstane a bude nás chtít zabít. Jediný způsob, jak ho zastavit, je zapálit jeho portrét poblíž. Je to krátký nepovinný miniúkol, ale je zajímavý, téměř poetický a rozhodně ho jen tak nezapomenu.
A takových je v Downpour celá hromada. Jen škoda, že za jejich splnění nedostane hráč téměř žádnou odměnu, mimo nějaké té zbraně, lékárničky a achievementu (ani jedno z toho není nijak vzácné v téhle hře). Ačkoliv, je tu jeden úkol, jehož splněním se otevřou podzemní chodby, kterými si lze zkracovat cestu, když se hráč bude potřebovat rychle dostat z jedné části města do jiné.
Jedna z mnoha věcí, za který byl Downpour kritizovaný, jsou nedostatečně kreativní monstra. Tady dávám za pravdu. Tvůrci neměli žádné pořádné nápady a většina monster vypadá spíše jako placeholdery, které někdo chtěl nahradit něčím lepším později, ale už mu asi nezbyli peníze a čas. Škoda! Nějakou tu originalitu má jenom jedno monstrum, a to duch, který je vidět pouze pokud zapnete UV lampu. Jediný způsob, jak ducha eliminovat, je najít někde poblíž figurínu a tu zničit. Působivé, že?
Bojový system je obecně nic moc. Sem tam je i značně frustrující. Možná méně frustrující, než třeba v Origins, nebo tak něco, ale stejně... Někdy mě i boje otravovaly a monstra jsem zabíjel jen proto, abych měl klid na řešení puzzlů, prozkoumávání prostředí a pročítání zápisků.
Ještě bych se rád krátce vyjádřil k tomu, jak to funguje jakožto horror. Koneckonců je Silent Hill horová série, že jo? Inu... nic moc. Na první čtyři díly série to prostě nemá. Na druhou stranu, atmosféra některých míst není nejhorší. Ve výsledku je to celkem průměr.
A nakonec se ještě vrátím k tomu, že je Downpour špatně optimalizovaná a zabugovaná hra. Popravdě jsem měl asi štěstí, protože tak na 95 % jsem nenarazil na žádný výrazný problém. Sem tam se mi to škubalo, FPS padalo dolů a asi dvakrát mi hra zamrzla tak, že jsem musel resetovat PS3, ale jinak celkem pohoda. Za mě tedy OK.
Zajímavostí je, že je Downpour vlastně česká hra. Japonské Konami hledalo nějaké studio, které vytvoří pokračování Silent Hillu co nejlevněji a vzali to lidi z brněnského studia Vatra (složené většinou z bývalých lidí z 2K Games). Takže mimo Mafia: The City of Lost Heaven a Hidden & Dangerous a jiná díla, na která můžeme být hrdí, je tu i jeden díl Silent Hillu. Škoda, že pak studio zkrachovalo, protože Downpour se zřejmě moc neprodával.
Špatný výsledek hry však prý není čistě jejich chyba, ale co jsem tak hledal něco málo o vývoji, tak to bylo právě Konami, co mělo spoustu požadavků a nápadů, které chtěli do hry, zatímco tvůrci měli na vývoj brutálně omezený čas. Možná proto to dopadlo, jak to dopadlo.
Rozumím tomu, proč Downpour nebylo přijato dobře, ale pod slupkou různých technických problémů, se vlastně skrývá povedená hra, která mě upřímně bavila a dobře jsem si ji užil. Příběh není nejhorší, open-world prvky mi sedly, deštivá atmosféra celkem fungovala a prostě víceméně OK. Downpour nakonec tedy hodnotím kladně, ačkoliv rozumím bouřlivé kritice a hromadnému zklamání ostatních.
Jakožto velký milovník Silent Hillu jsem se do Downpour pustil, abych zjistil, jestli je to opravdu tak špatné, jak se říká. A světě div se - byl jsem příjemně překvapen. Přišlo mi, že je to vlastně docela povedená hra.
Hlavní dějová linka tentokrát nijak nenavazuje na předchozí díly, ani s nimi není nijak propojena, což je dobře, protože prznění Silent Hill lore už bylo dost. Hlavním hrdinou je jistý Murphy, který sedí ve vězení a my hráči vlastně nevíme za co. Prvním úkolem je zabít jednoho spoluvězně - hezky na něj počkáme ve sprchách, kdy kolem nebude žádná stráž a brutálně ho ubodáme. Jakožto hráči se mi do toho moc nechtělo, protože vypadal tak nevině a škemral o život - bylo mi ho líto. Hra nám ani nevysvětlí, proč ho Murphy tak strašně nenávidí, ale věřte, že má fakt dobrý důvod!
Později je Murphy přeřazen do jiné věznice, takže ho s dalšími spoluvězni naloží do autobusu a hurá na cestu! Na převoz dohlíží policistka Anne, která Murphyho absolutně nenávidí, ale opět ze začátku nevíme proč. Autobus však havaruje, sjede z vozovky a spadne dolů ze skály.
Když se Murphy probudí - naštěstí jen lehce poraněný - zjistí, že je úplně sám. Vydává se tedy hledat pomoc a pochopitelně nikoho nepřekvapí, že dorazí do Silent Hillu. A tam se začnou dít věci!
Děj hry je každopádně zajímavý. Rozhodně to není filozofické dílo století, ale udrželo mou pozornost až do konce a myslím, že je ve výsledku dobře napsané a má i nějakou tu myšlenku.
Překvapilo mě, že Silent Hill Downpour je téměř takový open-world. Hráč dostane jistou volnost, skoro na úrovni GTÁčka. Ze začátku to hráče trochu vede za ručičku, ale postupně je na něm, jakým stylem bude město prozkoumávat a prohledávat. K dispozici je spousta budov, které lze libovolně prošmejdit.
Jasně, některým hráčům to nesedne, protože to není tak úplně Silent Hill (a upřímně skoro vše, co vyšlo po Silent Hill: Origins už není tak úplně Silent Hill). Musím ale přiznat, že prohledávání města a jednotlivých míst mi přišlo zábavné. Škoda snad jen toho, že tvůrci používají pořád dokola ty stejné assety, čili v každém domě je ta stejná lednička, nábytek, v každém parku lze najít úplně identickou kašnu atd.
Kromě města je tu pochopitelně spoustu míst, kde se to hraje jako klasický Silent Hill. Tj. třeba se dozvíme, že musíme navštívit místní klášter, a tak se tam vydáme a uvnitř nás čeká to, co dobře známe z předchozích dílů. To znamená, že nejdříve musíme najít mapu daného místa, a pak ho můžeme začít prozkoumávat. Sem tam narazíme na monstra, která umlátíme sekerou. Sem tam objevíme nějaké ty zápisky, co nám prozradí něco málo o pozadí příběhu. A sem tam se vyskytne zapeklitý puzzle, který je nutné vyřešit. (Mimochodem, některé puzzles jsou v tomhle Silent Hillu docela povedené).
Za zmínku ještě stojí vedlejší úkoly. Některé jsou celkem zajímavé, nápadité a mají něco jako takový svůj minipříběh. Např. narazíte na opuštěný dům. Vlezete dovnitř a při prohledávání najdete gramofon. Chybí mu ale klika a nějaké ty vinylové desky. Prošmejdíte okolní místnosti, dokud něco z toho nenajdete. Pak se vrátíte ke gramofonu, dáte na něj desku, vložíte kliku a točíte. A jak točíte a začne hrát hudba, objeví se před vámi mrtvá žena. Wow! Když pak klikou točíte pozpátku, naskytne se vám před očima scéna, která odhalí, že ženu zavraždil její manžel! Jakmile je nám tahle skutečnost odhalena, duch krvežíznivého manžela ožije, povstane a bude nás chtít zabít. Jediný způsob, jak ho zastavit, je zapálit jeho portrét poblíž. Je to krátký nepovinný miniúkol, ale je zajímavý, téměř poetický a rozhodně ho jen tak nezapomenu.
A takových je v Downpour celá hromada. Jen škoda, že za jejich splnění nedostane hráč téměř žádnou odměnu, mimo nějaké té zbraně, lékárničky a achievementu (ani jedno z toho není nijak vzácné v téhle hře). Ačkoliv, je tu jeden úkol, jehož splněním se otevřou podzemní chodby, kterými si lze zkracovat cestu, když se hráč bude potřebovat rychle dostat z jedné části města do jiné.
Jedna z mnoha věcí, za který byl Downpour kritizovaný, jsou nedostatečně kreativní monstra. Tady dávám za pravdu. Tvůrci neměli žádné pořádné nápady a většina monster vypadá spíše jako placeholdery, které někdo chtěl nahradit něčím lepším později, ale už mu asi nezbyli peníze a čas. Škoda! Nějakou tu originalitu má jenom jedno monstrum, a to duch, který je vidět pouze pokud zapnete UV lampu. Jediný způsob, jak ducha eliminovat, je najít někde poblíž figurínu a tu zničit. Působivé, že?
Bojový system je obecně nic moc. Sem tam je i značně frustrující. Možná méně frustrující, než třeba v Origins, nebo tak něco, ale stejně... Někdy mě i boje otravovaly a monstra jsem zabíjel jen proto, abych měl klid na řešení puzzlů, prozkoumávání prostředí a pročítání zápisků.
Ještě bych se rád krátce vyjádřil k tomu, jak to funguje jakožto horror. Koneckonců je Silent Hill horová série, že jo? Inu... nic moc. Na první čtyři díly série to prostě nemá. Na druhou stranu, atmosféra některých míst není nejhorší. Ve výsledku je to celkem průměr.
A nakonec se ještě vrátím k tomu, že je Downpour špatně optimalizovaná a zabugovaná hra. Popravdě jsem měl asi štěstí, protože tak na 95 % jsem nenarazil na žádný výrazný problém. Sem tam se mi to škubalo, FPS padalo dolů a asi dvakrát mi hra zamrzla tak, že jsem musel resetovat PS3, ale jinak celkem pohoda. Za mě tedy OK.
Zajímavostí je, že je Downpour vlastně česká hra. Japonské Konami hledalo nějaké studio, které vytvoří pokračování Silent Hillu co nejlevněji a vzali to lidi z brněnského studia Vatra (složené většinou z bývalých lidí z 2K Games). Takže mimo Mafia: The City of Lost Heaven a Hidden & Dangerous a jiná díla, na která můžeme být hrdí, je tu i jeden díl Silent Hillu. Škoda, že pak studio zkrachovalo, protože Downpour se zřejmě moc neprodával.
Špatný výsledek hry však prý není čistě jejich chyba, ale co jsem tak hledal něco málo o vývoji, tak to bylo právě Konami, co mělo spoustu požadavků a nápadů, které chtěli do hry, zatímco tvůrci měli na vývoj brutálně omezený čas. Možná proto to dopadlo, jak to dopadlo.
Rozumím tomu, proč Downpour nebylo přijato dobře, ale pod slupkou různých technických problémů, se vlastně skrývá povedená hra, která mě upřímně bavila a dobře jsem si ji užil. Příběh není nejhorší, open-world prvky mi sedly, deštivá atmosféra celkem fungovala a prostě víceméně OK. Downpour nakonec tedy hodnotím kladně, ačkoliv rozumím bouřlivé kritice a hromadnému zklamání ostatních.
