Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Tahle hra se hodně podobá Blood 2. Však je taky vydaná skoro současně a na stejném enginu. Podobné zvuky střelby. Pohyby vojáků, výstřiky krve. Vlastně to má úplně stejnou grafiku. I s chybami, které měl Blood. Zasekávání o zdi a střílení vojáku do vykukující ruky s následkem smrti je i zde.

Shogo, ale podle mě žánr FPS obohatil víc, než jeho souputník. Dva herní styly znemožňují dostat se do nějakého stereotypu. V roli mecha je to přeci jenom kratší a o dost jednodušší. Připadal jsem si jak král, když jsem v klídku rozséval destrukci a snad ani jednou neumřel. Vzpomněl jsem si na hru Slave Zero. Výbornou, podobnou, hratelnost to mělo.

Druhý, klasický styl, je mnohem delší a taky těžší. Nepřátelé mají hodně pohotové reakce a dokonce i nějaký náznak inteligence. Utečou do jiné místnosti, kde si vylepší palebnou pozici. Skvělý nápad s kritickou střelou. Dobře se trefíte a ještě vás to uzdraví. Kritickou střelu můžete dostat i vy. Tady už jsem umřel víckrát. Občas to bylo dost rychlé.

Příběh je docela. No, je tam příběh. To se u střílečky z devadesátek počítá. Dokonce jsou tady i dva konce. Bohužel je to jen o dvou volbách a spíš to vypadá jako hrubá záplata na krátkou hru. Stačí si to uložit někde v půlce a za den můžete dát i ten druhý konec.

Shogo je svižná a zábavná hra bez nudných míst. V designu se sice často vracíte, ale díky parťákovi na telefonu víte kam. Takže dlouhé záseky nehrozí. Nejdůležitější je, že pocit ze střelby je zábavný. Je to krvavé a stylizované. Na svou dobu to má i pěknou, svižnou grafiku a na střední se to dá dohrát za 2 odpoledne.

Konec byl teda hodně divně useknutý.

Pro: svižná střelba, hra v mechu, klasik hra, hra odsýpá a nenudí

Proti: střílení do vykukujících polygonů nepřátel, zasekávání nepřátel, délka, konec

+16
  • PC 70
Shogo a Sin jsou v mých očích taková dvojčata, která od sebe dělí pár měsíců. Obě hry jsem si zahrál v poměrně krátkém čase od sebe a přinesly mi skoro stejný hráčský zážitek. Ten komiksový styl, neustálé otravování s někým po vysílačce, podobná grafika, nezajímavý hlavní hrdina, až překvapivá možnost volby chování i cest umožňující i přeskočit některé levely (Shogo navíc má dva různé konce!) atd.

Shogo má však něco víc, a sice levely, kdy se vtělíte do role obřího mecha. Musím říct, že to má svůj potenciál, ale ta hra na to podle mě ještě nestačila graficky a technicky, abych uvěřil, že jsem skutečně obří stroj, a neměl jsem pocit, že se nacházím spíš někde v nepovedeném modýlku neživého města složeném z nevzhledných kvádrů. Naopak grafika při klasickém pochoďáku a v interiérech je na svou dobu v nadprůměru, lepší byl roce 1998 už jen snad Unreal, Half-Life a na úrovni s Bloodem 2. Grafice však ubírají přílišné ostré úhly a vyprázdněnost prostředí.

Díky dvěma typům misí (hra za mecha a klasického člověka) se jedná v podstatě o dvě 3D akce v jedné s kompletně odlišným zbrojním arzenálem a částečně odlišným typem nepřátel. Přesto mi přišla zábavnější klasická chůze po nohou, neboť je (krom nevzhledné grafiky) hra za obřího robota možná až příliš snadná, což je ale na druhé straně realistické :-)

btw. a jen tak na okraj....nepochopil jsem systém critical hitů, které když se hráči podaří, doplní se jim jejich health/energie. Čekal jsem, že to bude třeba při střele do hlavy, ale není tomu tak, přijde mi, že ta systematika je náhodná, což je škoda.
+13
  • PC 85
Kvlaitná a originálna strielačka.
Celý anime štýl síce ide úplne mimo mňa, ale samotná hra ma zaujala velmi. 

Hranie s mechom tej hre dávalo pridanú hodnotu oproti konkurencii, aj ked sa to v podstate stále hralo ako bežná FPS-ka. Ten pocit, behať po uličkách futuristického mesta s 20-metrovým robotom, stál za to.
Odstrelovať nepriatelské tanky velké ako hračky, alebo naháňať utekajúcich vojačikov, to bola sranda. Nepriatelský mechovia už boli vyrovnanými súpermi. Páčilo sa mi, že bolo na výber z troch rôznych verzií mechov v dokovacích staniciach pri nástupe do dalšej misie s ním. Aj keď bolo jedno, ktorý človek zvolí, aj tak to všetko postrielal rovnako. A strielať veru je z čoho. Arzenál mecha je bohatý, od rôznych laserov, cez multi raketomet až po atomovku.

Misie bez mecha zaberajú vačšiu časť hry. Hrajú sa rovnako dobre, ale tu už treba mať ovela rýchlejšie reflexi. Tu už vám nepriatelia nič nedarujú, vybehnú dvaja spoza rohu, jeden udelí kritickú ranu z brokovnice a amen. Opetovať palbu je v tomto prípade možno štandardnými zbraňami (brokovnica, uzi, samopal), nič špeciálne tu nieje. Velmi machersky ale vyzerá strelba s dvoma pištolami a ich animácia celkovo.

Grafika už pekne zostarla, ale vtedy som čumel jak blázen, čo ten engine dokáže vyčarovať.
S mechom v meste začať páliť salvy z raketometu, ktoré nechávajú za sebou dlhé dymové stopy a efektné črepiny pri výbuchu lietajú na všetky strany - to bolo na otvorenú sánku. (na tú dobu)
Dosť vtipné boli akurát prehnané krvavé efekty. Ked schytala skupinka vojačikov zásah z mech-zbrane, polka miestnosti bola vymalovaná :-)

Mimochodom prvá verzia enginu LithTech. Beži na ňom aj Blood2, tie hry sú ako dvojčatá. Blood2 bol ale nehorázne zabugovaný - jeden z desiatich vojakov/zombíkov dokázali prejsť cez dvere, ostatní sa zasekli o futrá; alebo ruky/hlava im prechádzali cez dvere; strelba mala slabú odozvu, jak do papierovej makety alebo čo; utrhnuté údy levitovali vo vzduch alebo sa ešte k tomu roztočili...atd. ...no ako fakt to pôsobilo ako amatérsky shit.
Shogo mi ale vždy z technického hladiska prišlo lepšie, a tie chyby nemal, alebo len minimálne.

Na hru mám inak peknú spomienku z pred 20-tich rokov. Je to jediná FPS-ka, ktorú som celú dohral v práci, na nočnej smene, na jeden záťah.

Hru som kúpil ako prílohu s časákom GAMESTAR v roku 1999, stále mám origo CD.
Doma som fungoval vtedy na Pentiu 200 s grafikou buď RivaTNT alebo ATIRage, už si nepamätám presne. Ale viem určite, že to bolo slabé a furt som laboroval ako znižovať detaily a aj tak to nebolo ono. Napriek tomu som to dohral na tom šrote viac krát.

V roku 2001 som nastúpil do prvej práce, za PC s AutoCADom. Mali tam nejaké Pentium II, 2D grafika síce nejaká pracovná, ale spoločnosť jej robila 3D karta Voodoo2. Tí kolegovia (40+, 50+, 60+) tam ani netušili vtedy, čo to dokáže, čo tam majú. Po pár týždňoch som šiel aj na prvú nočnú. Na druhú som si už zobral naleštenú originálku - Shogo. Hneď po príchode do kanclu večer som to tam šupol do mechaniky, nainštaloval, nastavil render cez glide Voodoo a v momente stratil pojem o čase. Krása, to sa hralo jedna báseň, tie pridané 3DFX efekty, tá plynulosť, neuveritelné, som to celé dohral na jeden záťah. Ráno o pol šiestej vysmiaty a spokojný pri záverečných titulkoch a chytlavej japan-pesničke mi až začalo dochádzať, že, Do Boha!, z tohoto asi budem mať prúser.
Aj sa tak stalo. Som šiel jak posratý k šefovi na koberček druhý deň. Dobre ma tam zjebal, 18-ročného sráča sopláckeho, 10-minutový monológ som si vypoćul. Ale že som hral SHOGO som mu nevykecal samozrejme. Vyhovoril som sa vymyslenou historkou o práci na výkresoch. Šak som si aj hneď uvedomil, akú pičovinu som zrobil, jasné že mal pravdu. Ja som hral SHOGO a chlapi na dielni nemali čo žrať celú nočnú. Starí chlapi, čo mi mohli byť fotrom, makali celú noc na frézach a sústruhu, a ja som hral SHOGO. Unimobunka, kde bola chladnička s jedlom, bola celú noc zamknutá, chlapi čakali s lístkami na mňa, na klúče, ktoré boli u mňa, ale ja som hral SHOGO. Nasratí tam nadávali, ale ja som nepočul, ja som hral SHOGO - v super plynulosti, na plné detaily. No chuj!
+13
  • PC 100
Ještě teď si pamatuju, kdy jsem poprvé otevřel číslo nějakého herního časopisu (Level nebo Score - R.I.P.) a uviděl recenzi na Shogo. Po jejím přečtení jsem měl obrovitánskou chuť si ji zahrát - to se mi splnilo teprve až s originálkou u jednoho z časopisů. Pařba, která neměla obdoby s takovou hratelností a atmosférou, jakou mělo jen málo klonů Dooma. Nejvíc mě bavilo projíždění misí v mechu, kdy jsem zabíjel nepřátele o velikosti mušího trusu. Nádhera. Shogo mělo i výborný příběh, který byl západ-friendly a skýtal řadu netradičních questů, jako záchrana kočičky ze střechy domu. Nedávno jsem si sehnal soundtrack, jehož stopáž sice není nejdelší, ale hudba je na něm skvostná a až tak nevadí, když těch tracků je pomálu. Celkově se jedná o dokonalou střílečku ze zajímavého prostředí. Moje srdcová záležitost.

Pro: střídání mech/botasky, ježdění v mechu, atmosféra

Proti: před koncem je zásekové místo, které asi bez návodu nejde udělat

+10 +11 −1