Ještě teď si pamatuju, kdy jsem poprvé otevřel číslo nějakého herního časopisu (Level nebo Score - R.I.P.) a uviděl recenzi na Shogo. Po jejím přečtení jsem měl obrovitánskou chuť si ji zahrát - to se mi splnilo teprve až s originálkou u jednoho z časopisů. Pařba, která neměla obdoby s takovou hratelností a atmosférou, jakou mělo jen málo klonů Dooma. Nejvíc mě bavilo projíždění misí v mechu, kdy jsem zabíjel nepřátele o velikosti mušího trusu. Nádhera. Shogo mělo i výborný příběh, který byl západ-friendly a skýtal řadu netradičních questů, jako záchrana kočičky ze střechy domu. Nedávno jsem si sehnal soundtrack, jehož stopáž sice není nejdelší, ale hudba je na něm skvostná a až tak nevadí, když těch tracků je pomálu. Celkově se jedná o dokonalou střílečku ze zajímavého prostředí. Moje srdcová záležitost.