Sega Bass Fishing

Tak tohle bylo v rámci letošního klubu jedna z větších výzev. Sega Bass Fishing, na první dobrou nenápadná arkádní záležitost o rybaření. Ve skutečnosti hodně složitá záležitost, kde jakékoliv rybářské znalosti jdou absolutně k plusu. Pro ostatní, rybaření neznalé, vysloveně peklo.

První minuty hraní byly na úrovní Arcade Game. Říkal jsem si, že budu postupovat podle toho, co mi hra nabídne. No a hra mi nabídla hru ve stylu, jak kdybych přišel k automatu, strčil dvacku a chytal ryby. Jenže výhoda počítačové verze je ta, že když nestihnete pochytat ryby určitých vah, hra Vám nabídne možnost formou jednoduchého pokračování a tak jednoduše kliknete a hrajete dál...moje dětské já v tom hned našlo tu podstatu, že když bych vhodil dvacku do automatu, můžu také hrát dál. Takové totiž tenkrát automaty byly a věřte, že jsem viděl hodně z těch, kteří do automatů nasypali tehdejší sto až tisíci koruny jenom proto, aby danou hru s úspěchem a pocitem jedinečnosti před všemi přihlížejícími dohráli.

Jenže tady veškerá ta sranda končí. Po dohrání Arcade Game jsem přistoupil na Original Game a tam začalo absolutní peklo. Turnaj, který prověří každého z Vás, kteří se do hry pustíte. V tu ránu se totiž rozjíždí hodně reálné rybaření. Vše dává smysl. Co chcete zvolit za návnadu? Třpytku, červa, lesklá, dvojitý háček? Rozhodněte se dobře, ale především se podívejte na hodinky, kolik je hodin a především do nebe, jestli je teplo, zima, vlhko, sucho, deštivo, slunečno nebo chytáte v hloubkách nebo snad na mělčinách? Ano, všechno má vliv. A hra dělala všechno pro to, abych se řádně vyvztekal...jinak to totiž ani nazvat nelze.

Cíl Retro klubu nicméně bylo dohrát na prvním místě alespoň jeden turnaj. Což jsem si vzal i velice osobně s tím, že když nic jiného, tohle prostě zvládnout musím. No a tak jsem chytal a chytal. střídal místa, kterých moc není a přemýšlel, jak na ty ryby nejlíp z pozice rybáře zapůsobit. A víte co? Nepřišel jsem na to. Jednu hru, která je vždy rozdělena v rámci dne na tři části odehrávající se v různých časech, jsem třeba nechytil jedinou rybu. Po druhé jsem chytil dvanáct čudel a drbal si hlavu, proč mi po návnadě jdou jen ty nejmenší z nejmenších. Sem tam se ale povedla chytit i nějaká větší. Minimálně na návnadu, horší už to bylo s tím dostat ji na člun.

Rybaření je vlastně kapitola sama pro sebe. Ano, asi by bylo úplně nejlepší mít nějaký naviják, kterej strčíte do USB a lovíte. Já si ale musel vystačit se šipkami. A víte co? Postupem času jsem ty šipky docela začal ovládat. I když jsem se divil, že jsem nepromačkal potisk na klávesnici. Dokázal jsem ten prut totiž vykroutit tak, že se mi ty obří rozměry sem tam povedlo i chytit. Nejdříve občas, postupně častěji a nakonec jsem došel i do fáze, kdy se mi alespoň jedna pořádná během té hry ulovit podařila. Až na pár těch výjímek, kdy jsem čtyři hodiny herního času seděl na člunu, posílal naviják do všemožných končin a nepotkal jediného pulce.

Pak to ale přišlo. Po několika hodinách přišla herní nirvána. Podařilo se mi první kolo, druhé kolo...říkal jsem si, v tom třetím to prostě musím dát. Najeté to mám hoooodně dobře. No a tak se začalo stmívat, počasí bylo tak jako příjemně teplo, já tam poslal zelenou třpytku a najednou to lítalo, jeden obr, druhý obr, třetí čudla...čtvrtá čudla...už jsem tušil, že to dopadne dobře. Jenže nakonec jsem udělal v rámci jednoho turnaje 86,1 libry....první místo na mě čekalo a pocit, že jsem to v rámci tohoto Retro klubu dokázal. Děkuji, ale tím to končí. Pár rybářských her jsem za svůj život už zažil, ale tahle je jednoznačně ze všech nejvíc arkádová. Zároveň se nemůžu zbavit dojmu, že rybaření je tu tak nahodilé, že snaha udeřit i v turnaji druhém mě ihned po slavnostním ceremoniálu přešla. Poprvé dobré, ale jak říká klasik, dobrého pomálu. :-)