Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Rise of the Argonauts jsem před vydáním hodně sledoval, vyhlídka na antické Řecko z bájí se mi zamlouvala. Nicméně jsem po vydání na hru tak nějak pozapomněl a nepříznivé recenze mi pocit do hraní nepřidaly. O to větší to pro mě bylo překvapení, když jsem se do toho nakonec pustil.

Jakmile jsem se přenesl přes nastavení krásné grafiky skrz texťák, už mi nic nebránilo dojít ke zjištění, že RotA je vlastně takový Mass Effect. RPG prvky tu člověk snad nenajde ani pod lupou, naopak hra staví na příběhu a skvělě napsaných dialozích. Jako Mass Effect. Ostatně celá příběhová linka vypadá podobně jako u Mass Effectu. Probijete se přes začátek, dostanete loď, vydáte se do různých koutů světe, naverbujete společníky a nakonec se vrátíte zachránit to, kde to všechno začalo. Vesměs je to ale dobře, že se vývojáři chytili dobrého základu a nesnažili se vymýšlet nějaké nesmyslné kreace. Stejně tak se celkové podání řeckých bájí drží někde mezi věrností a ignorancí, z čehož vznikl docela zajímavý pohled na Jásonovo dobrodružství.

Kromě příběhu a dialogů staví RotA ještě na jedné věci: soubojích. I přes to, že vypadá zprvu jako klasická mlátička boje jsou někdy servírovány poměrně střídma a pokud nepočítám božské síly, tak není ani mnoho útoků, které je možno použít.

Docela mě překvapila i herní doba, čekal sem zprvu pár hodin zábavy, ale i přes absenci propracovanějších vedlejších úkolů se herní doba vyšplhala někam k 15 hodinám, což nepovažuju za nejhorší.

A málem bych zapomněl na zvuk. Jak hudba, tak dabing byl totiž excelentní a jenom podkreslovali atmosféru hry.

Nakonec se tedy s Rise of the Argonauts stal důkaz toho, že bych měl dát méně na recenze a víc na vlastní úsudek...

Pro: Atmosféra, příběh, dialogy, zvuk, neobyčejný pohled na předlohu

Proti: Problémy s grafikou (nastavení, pár chybějících textur), absence opravdu RPG prvků

+17
  • PC 70
Po Rise of the Argonauts jsem pokukoval již v době vydání, ale nebyla to hra, co bych si musel nutně pořídit. Po čase jsem ji zahlédl kdesi na netu v hodně pěkné slevě a tak jsem dlouho neváhal a hru si koupil.

Původně jsem čekal spíše klasickou rubačku ve starověkých kulisách, ale o to více mě překvapilo, že RotA vlastně ani moc akční hrou není, ale stěžejním prvek jsou u ní dialogy a příběh. Příběhové hry já rád, ale faktem je, že je RotA hrou až přehnaně ukecanou. 50% herní doby se mluví, 30% hry se běhá a 10% hry se bojuje. Hra mi v mnohém připomínala BioWare tituly jen s tím rozdílem, že to ani zdaleka není tak vtahující, jako třeba takový Mass Effect, který jsem vydržel hrát i pět hodin v kuse. Prostředí starověkého Řecka vypadá pěkně, dialogy jsou napsány skvěle, ale samotný příběh je až moc obyčejný. Od začátku víte, jak to dopadne. Také postavy jsou málo charakterní a moc jsem se s nimi nedokázal sžít. Může za to možná i herní doba, která je na RPGčko dost krátká. Co se týče questů, jsem vesměs spokojen. Sice se jedná prakticky jen o běhání sem a tam (prostředí je zoufale neinteraktivní), ale díky pěkně napsaným dialogům a docela hezké grafice je radost je plnit. Soubojů je spíše poskrovnu, ale jsou super (možná právě proto, že jich moc není). Rozhodně nejsou jednoduché, ale ani bych je nenazval frustrujícími. Jednoduše řečeno jsou vyvážené.

Verdikt: Rise of the Argonauts je solidní hra snažící se napodobit Bioware tituly, ovšem ne zcela se ji to daří. Ve všem je o třídu horší – počínaje příběhem, konče animacemi a grafikou. Rozhodně ale není špatnou hru a fandům příběhových akčních RPG bych ji rozhodně doporučil.

Pro: prostředí starověkého Řecka a zapracování tehdejší mytologie do příběhu, dialogy, zábavné souboje, hudba

Proti: neinteraktivní prostředí, technická nestabilita hry, předvídatelný příběh a konec

+14
  • PC 60
Řeckou mytologii mám rád, především pak u filmové tvorby. Původní Souboj titánů, který měl i na svou dobu mizerné efekty, si jednou za čas doma pustíme a špatný není ani o téměř dvacet let starší film Jáson a Argonauti, kde efekty naopak vypadají stále k světu. Proč si tedy nevyzkoušet putování za zlatým rounem i v herní podobě?

Ano, příběh je tu značně upraven, ale přesto mě to neokoukané a trochu minimalistické starořecké prostředí oslovilo. Jolkos, Delfy nebo Mykény se svou arénou měly něco do sebe a i za ty satyry, minotaury, kentaury a známé postavy, které jsem na své cestě potkával, jsem byl rád. Každé takové setkání mě potěšilo a bylo jedno jestli se jedná o Argonauty v čele s Héraklem/Herkulem a Achillem, nebo o Daidala či Persea. Všechny postavy se ale nepovedly, třeba Medúsa byla příšerná.

Zajímavým prvkem bylo zasvěcení se čtyřem bohům - Apollovi, Áreovi, Athéně nebo Hermovi. Buď jsem v jejich jménu konal hrdinské skutky anebo volil příslušné odpovědi v rozhovorech, abych získal potřebné zkušenosti a mohl si za ně kupovat nové schopnosti. Takhle jsem si vymaxoval Herma a Apolla a u zbývajících dvou bohů jsem toho utratil daleko méně. Asi čtyři pětiny hry to vypadalo, že půjdu s hodnocením hodně vysoko, možná až někam na úroveň RPG Venetica, jenže pak se to zvrtlo.

Pominu, že jsem byl na konci i na legendární obtížnost téměř neporazitelný, to je problém spousty RPG, ale ve zmíněných prvních čtyřech pětinách hráli prim především rozhovory a souboje přišly na řadu spíše v omezené míře. Jakmile jsem se ale dostal do Tartaru, rozhovorů značně ubylo a neustále se na mě vrhaly hordy nových a nových nepřátel, vyskakujících doslova ze země. Na doplnění chybějících souhvězdí to bylo dobré, ale radši bych byl, aby zůstala nedokončená, protože to nebylo nic jiného, než neskutečná otrava. Jediným plusem na Tartaru byly asi jen titánští bratři Prométheus a Epimétheus.

Návrat na Jolkos byl tou samou písničkou, jen se všechno dělo na menší ploše. A závěrečný souboj? Jeden z nejhorších, co jsem zažil. Finální nepřítel, strejda Pelias, na mě posílal fialové hlavy, blesky a střely a já nevěděl, co dělat. Po pár pokusech jsem na to přišel, jenže pak nastala změna a musel jsem se učit novou taktiku. Při další změně už jsem se podíval na video, protože mé nervy byly na pochodu. Takhle opravdu ne. Následně jsem se však celkem pobavil, protože na svatbě Jásona s Alkménou byla spousta svatebčanů, přitom ještě před pár okamžiky vyseli na šibenicích, byli napíchnuti na kůly nebo jejich mrtvoly plavaly v moři.

Závěr mi tak dokonale zkazil zážitek z předchozího hraní. Rise of the Argonauts rozhodně není špatná hra, sice zde nejde přednastavit ovládání, ale nakonec jsem si na něj zvykl. Nebýt těch zpackaných posledních částí, nejspíš bych ji i doporučoval, takhle ale nemohu.

Pro: řecká mytologie, lokace, nepřátelé, postavy, zasvěcení bohům, rozhovory

Proti: Tartaros, návrat na Jolkos, nelze přenastavit ovládání

+14
  • PC 70
Opět se potvrdila má doměnka že hra která je recenzenty opomíjená, hodnocena lehce nadprůměrně a některými dokonce za hranici podprůměrnosti, má nezměrné kvality a ukrývá solidní proci zábavy.

Rise of the Argonauts je příběh Jásona a jeho Argonautů za výpravou pro zlaté rouno a pomstu. Hlavní problém proč hra sklízela jen lehce nadprůměrné hodnocení, je že je posuzována jako RPG. Byla sice prezentována jako RPG, ale lepší přirovnání je pro ni akční adventura. Proč? Jelikož hodně času strávíte u dialogů které jsou základem příběhu a mají zde opravdu velký prostor. A jsou napsány velmi dobře.

Potom zde máme vynikající souboje s antickými potvorami které jsou ztvárněny opravdu na výbornou. Boje jsou opravdu atmosférické a skvěle se u nich odreagujete, a také jsou opravdu drsně zpracovány. Hodně dobrá je taky celá atmosféra hry přeci jen takovéto bájné prostředí není viděno každý den ve hrách a ještě v takovéto kvalitě.

Atmosféru navíc dokresluje opravdu nádherná grafika, která dokáže uchvátit až se budete procházet v Mykénách kde na vás budou dýchat dějiny, a nejen zde tak to je okamžik hodný zapamatování. Nebo setkání s bájnými titány které působí dosti emotivně zanechá v hráči hodně silný dojem a budu si ho hodně dlouho pamatovat.

Bez solidní hudby a dabingu by byl zážitek ze hry poloviční, což zde naštěstí nehrozí. Za excelentní hudbou stojí uznávaný Tyler Bates který své kvality již prokázal například ve filmu 300. K dabingu není co vytknout je v angličtině zní věrohodně a přesvědčivě, k dispozici jsou české titulky.

Závěrem dostáváme kousek který byl z nepochopitelných důvodů recenzemi schazován a nedoceněn. Hra je to vskutku originální s naprosto pohlcující atmosférou, výbornými souboji a spoustou dialogů které hru obohacují. Nyní jen doufat že hra budeme mít nějaké pokračování které by rozhodně nebylo na škodu. Jak je vidět i z použitých screenů spoustu toho autoři ve finále do hry nedali a některé postavy a potvory úplně vypustili. Tak snad na ně dojde příšte.

Pro: Mýtický svět, hrdinové a solidní a originální protivníci, hratelnost a grafické pojetí

Proti: Hardwarové problémy, některé pasáže trošku matoucí

+12
  • PC 30
Rise of the Argonauts nezapře jistou inspiraci novějšími tituly od Bioware corp., proč mě tedy vlastně, na rozdíl od nich, tak bavil? Inu, pravděpodobně spoustu lidí, kteří příliš nemusí ony Bioware tituly, určitě potěší, že se v prvé řadě nejedná o takovou nudnou "telenovelu":). Společníci si nevylévají srdéčka, neotravují s každým svým sebemenším problémem, nýbrž diskutují povětšinou k věci, tj. dané problematice, ději. To samé naštěstí platí u rozhovorů s „běžnými“ občany. Ty vás nenudí svým životním příběhem a kecáním o počasí, nýbrž jdou opět ihned k věci, přesto však nejsou rozhovory nijak strohé. Stejně tak každý obyčejný sedlák vás neotravuje nějakým nudným, poslíčkovacím úkolem. RotA se nesnaží hráče udolat pod nánosem tuctových, vedlejších questů, nýbrž nabízí pouze 4-5 questů na lokaci (bohužel též nepříliš povedené, nicméně alespoň nejsou zdlouhavé) a hráče se snaží držet především u hlavní linie.

Co se level desingu týká, jedná se vlastně o jeden velký koridor, za nějž by se ani leckterá FPSka nemusela stydět, naštěstí vás po cestě zpravidla čeká spousta různých „překvapení“, pročež přestože lineární, není putování nudné. Samotné prostředí je pak vcelku pěkné, především díky zasazení do mytologického starověkého Řecka, které, dovolím si říci, není ve hrách hojně využívané a oproti tuctovým fantasy je to příjemné osvěžení. Navíc pro starověké Řecko mám celkem slabost.
Soubojový systém je opravdu zábavný, hezky se na něj dívá, ale čekal jsem větší variabilitu, ať už co se týká nepřátel a způsobu jejich likvidace (nepřátel by se dalo spočítat na prstech jedné ruky a na všechny bohužel povětšinou stačí stejná taktika), tak i v používání nějakých těch „božských sil“, z nichž drtivá většina je bohužel pasivních, či se „spouštějí“ automaticky, pročež i když úderů máte k dispozici hned několik, po čase začnou být souboje krapet repetitivní a to i přestože jich ve hře není mnoho.

Bohužel trochu zamrzí osekání, či lépe řečeno nedotažení některých rpg prvků. Samotný vývoj postavy není až tak hrozný (znám spoustu horších;)), k dispozici máte 4, vcelku opravdu rozsáhlé stromy dovedností, nicméně schopnosti jsou si povětšinou dosti podobné a navíc 90% z nich je, jak už bylo výše řečeno, pasivních. To samé se týká výzbroje hrdiny, kdy si prakticky měníte pouze zbroj a 3 druhy zbraní, nemáte možnost výbavu nakupovat či prodávat. Naštěstí jsou veškeré předměty svými schopnostmi dostatečně zajímavé a rozdílné a není jich přehršel, čili jsem po dlouhé době opět zažil tu dětinskou radost ze získání předmětu nového:).

RotA je nicméně přesto skutečně zábavná hra, která si myslím, může zaujmout jak příznivce Bioware RPGček, tak ani neurazí ty, kteří jim moc neholdují. Navíc putování po boku slavných hrdinů Heraclea a Achiella je nezapomenutelný zážitek, který vám nabídne málokterá hra:).

Pro: Hudební doprovod, zasazení do starověkého mýtického Řecka, zábavné souboje a slušné dialogy.

Proti: Nedotažené RPG prvky, možná až příliš koridorovité.

+11
  • PC 50
Vezmu to jen stručně protože předchozí komentáře popisují víc než dost ze hry.
Jako fanoušek řecké mytologie ( Starořecké báje a pověsti bylo moje nejoblíbenější čtení asi od druhé třídy ) jsem se docela těšil že uvidím některé z bájných postav. Co ale americký mišmaš provedl s postavami a bájemi bylo dost drsné.

Nicméně hlavní výtku mám k samotnému hraní. Tutoriál byl ještě obstojný a potěšila grafika, jenže v dalších částech hry bylo snad méně boje než v tutoriálu. Jediná bojově zajímavá část tak byla gladiátorská aréna a finální boje v poslední úrovni. Zbytek bylo poměrně dost nudné pobíhání tam a zpět při řešení tradičních "rpg" questů velmi pochybné kvality.

Vyzdvihl bych snad jen řešení politického souboje, zbytek hry byla těžká nuda občas proložená minutou zajímavého souboje.

Pro: Grafika, povedený soubojový systém

Proti: Chození, nuda, chození, nuda, málo nepřátel.

+11
  • PC 50
Jedna minuta stačí, aby si Rise of the Argonauts stihl dát laťku tak nízko na to, aby ji teoreticky mohl snadno překonat. Místo toho s ní po celých 15 hodin zápasí. Sem tam se sice podaří přes ní dostat hlavu nebo kus končetiny, ale v závěru radši poraženě laťku podleze. Akční RPG ohlodané na kost, které dává na odiv své slabosti, zatímco své přednosti spíše skrývá.

Většinu hry člověk stráví pobíháním po rozlehlých, ale poloprázdných lokacích, z nichž některé dokonce špatně ukrývají, že se jedná o prosté koridory. Hra si je tady tak jistá v kramflecích, že vás dokonce několikrát donutí přejít celou mapu zpátky, abyste si poslechli jeden zbytečný rozhovor a mohli vesele držet „W“ cestou zpátky.

O moc lepší to není u příběhu, kde scenáristé vzali antickou mytologii křovinořezem a zbytky poslepovali do průměrného děje. Postavám často chybí detailnější charakterizace, a tak spíše fungují jen pro vysvětlení zápletky. Jedna z mála postav, které se podařilo výrazněji prokreslit, je Médea, jejíž role je ale v příběhu téměř nulová. Obecně se ale detailnější charakterizace čehokoliv člověk nedočká. Příkladem je celý hlavní příběh v Kythře. Je očividné o co se autoři snažili.. Medusa jako panovnice, která se postupem času začne více zajímat o povrchni věci než o kralování. Jenže celá situace je popsána jen tak zevrubně a asi dvěma flashbacky. A tak s Iásonem polovinu času jen zachraňujeme zkamenělé obyvatele.

Síla titulu se pak skrývá v poměrně zábavném soubojovém systému, který nabízí řadu variací, které se postupem času navíc krapet rozšiřují. Rise taky zajímavým způsobem komponuje achievmenty přímo do gameplaye, kdy po jejich splnění je možné věnovat svůj čin jednomu z bohů, a tím si vylepšit některou schopnost. Jenže tímto strávíte ve hře výrazně menší množství času a místo toho budete bloumat mrtvým prostředím a předávat si s NPC vatu

Pro: soubojový systém

Proti: příběh (hlavně důraz jaký je na něj kladen), poloprázdné mapy, postavy

+10
  • PC 75
Rise of the Argonauts je v prvom rade hra rozporuplná - na jednej strane poskytuje výborne vyrozprávaný príbeh, na strane druhej nie veľmi dotiahnuté technické spracovanie a nedokončený (vlastne nefungujúci) RP systém. Ak sa odpútame od technického spracovania, máme pred sebou veľmi podarené dielko - bohužiaľ hra nie je film a hrateľnosť býva závislá i na jej technickej zložke. Hra neustále bez príčiny padá...neustále, niekdy nepadne celé hodiny, niekedy padne rovno pri spúšťaní. Prečo? Niekto si odflákol svoju robotu. To isté sa dá napísať na adresu konverzie ovládania z konzole na PC. Hlavne teda ovládania v zmysle manipulácie s rôznymi menu/sub-menu v hre.
Pritom sú to všetko kopance, ktoré len znepríjemňujú inak vynikajúci zážitok. Bojov nie je zbytočne veľa, sú rýchle, dynamické a občas je treba vymeniť zbraň za inú (napr. na Minotaurov sa mi veľmi osvedčil meč).
Nefungujúci RP systém už je len zamračením na mojej tvári - veď tá hra mohla byť ešte lepšia keby...

Na "keby" sa tu bohužiaľ nehrá, avšak aj napriek nedostatkom bolo jej hranie príjemným (keď nepadala :)) zážitkom a to najmä vďaka príbehu a výborne atmosféru dokresľujúcej hudbe (viac v recenzii).

Pro: spracovanie a podanie príbehu, hudba, vyváženie počtu protivníkov

Proti: padanie bez zjavnej príčiny, nefungujúci RP systém, na niektorých miestach kamera

+7
  • PC --
Rise of the Argonauts
================
Čo je na tejto hre dobré? Skoro vlastne nič. Hráčovi sa snaží mylne narozprávať, že keď si hru kúpime, tak dostaneme klasické RPG s otvoreným svetom. Hráča sa snaží prilákať na atmosféru starovekého Grécka s olympijskými bohmi.

Hra je jeden veľký koridor. Neodpustí ani 1 meter. Nevidiťelné steny sú proste všade. Skoro samé bugy kde sa pohnem. Hlavne na lodi, keď výjdem na palubu a postava ide stále dopredu, bez toho, že by som niečo držal. Niektoré postavy (ako napr. ta čarodejka) sú úplne zbytočné. Bosovia su celkom v pohode. Čo už nieje v pohode je to, že čo je mrtvé, nech je mrtve a nie, že ich počas hry budete musieť znova zabiť.

Prvú časť hry moc toho nenabojujete a skôr budete len klikať. Potom v druhej časti a hlavne na konci bojujete až moc, ako keby to chcela hra dobehnuť čo zameškala na začiatku. Čo ma prekvapilo, že je tu celkom dosť brnení a zbraní aj keď to na začiatku tak nevyzeralo. Osobne som nevidel, nejaké zásadné rozdiely v jednotlivých brnieniach a zbraniach. Na RPG prvky som sa vysral. Neustále ma vytáčalo to zdĺhavé prepínanie.
Najprv menu, potom tak a tak. Vždy som poklikal čo sa dalo.

Príbeh je jedna sračka, presne tak ako ju američania maju radi. V nastaveniach nieje možnosť nastaviť si citlivosť myšky, čo by mi ani nevadilo, ale samá hra už od začiatku ma vysokú citlivosť. Musel som to vyriešiť v adresári hry. Grafika tiež nieje nejaký zázrak. Po zvukovej stránke hra na prekvapenie obstála. Dabing je skvelo spravený. Kamera občas neposlúchala.

Verím, že hra sa oveľa lepšie sa hrá na XBOX alebo PS, na ktoré bola hra vyvýjaná primárne. PC verziu proste neodporúčam.

Čo som si z hry odniesol ?
1. Tartaros vypadá ako po výbuchu chemickej továrne
2. Daidalos bol černoch
3. Achilles mal obojručný meč
4. Medúza a Perseus boli súrodenci

Pro: Dabing, bosovia ktorý sa neopakovali

Proti: Kamera, bugy, príbeh, grafika, celkovo zlá konverzia

+5 +6 −1
  • PC 80
Od Rise of the Argonauts jsem čekal mlátičku typu Enclave a podle videí či screenů se mi i tak jevila. Jakmile jsem ale dohrál první misi bylo mi jasné že to je nakonec hodně ukecaná akce s prvky RPG.

Příběh začínáte na ostrově Iolcos, celkově se podíváte tak do 10 lokací. Obvykle se jedná o město, velké lesy či jeskyně. Nejlépe na mě zapůsobilo Athénino město, kam jsem vyrazil jako první. Celkově mi Athéna byla symatická i ve většině rozhodnutí a obvykle jsem konal věci v jejím jménu

Rise of the Argonauts si hraje na RPG a tím do jisté míry je. Hodně chodíte, mluvíte, vylepšujete si zbraně či božské síly (které jsou ale obvykle k ničemu a využil jsem je tak 5x za celou hru). Bojů si ve hře za začátku moc neužijete, ve dvou posledních misích se naopak bojuje pořád a to díky tomu že hra má málo bojových komb a tři typy zbraní byla docela nuda. Během svého putování můžete získat další lidi, celkem můžete mít až 4 pomocníky. Během mise s vámi můžou chodit vždy "jen" dva, takže si můžete vybrat koho chcete a koho ne. Škoda že nejde vybrat Médeu, to by byl masakr :D

Příběh se mi líbil, stejně tak jako možnost se v některých věcech svobodně rozhodnout (obvykle to nakonec ale stejně skončí tak, jak hra potřebuje). Graficky je hra hezká, pokud ji ale porovnám s některýmí dnešními hrami působí zastarale. Hra je převedena z konzolí a je to vidět na každém kroku, nicméně dá se to přežít. Hudba je pěkná, herní doba není nejkratší nicméně asi bych hru nedoporučil, protože pokud jste hard core hráč RPG tak vás asi nezaujme, protože to RPG v podstatě není. Škoda jen že hra během hraní z neznámého důvodu padá (AJ i CZ verze)

Pro: Příběh, grafika, hudba, souboje

Proti: hra neustále padá, občas ovládání či menu (port z konzolí)

+3
  • PC 85
Pro mě osobně povedená 3rd akce s prvky RPG. Prostředí a doba z dávného Řecka je moji oblíbenou a proto hra mě už od začátku velice bavila. Příběh je velice zajímavý, dějové zvraty povedené a grafika také kvalitní. Technické zpracování je opravdu nedotažené dokonce, hratelnost také mohla být lepší(je zde znát, že je hra převedena z konzole) a hlavně délka hry mne zklamala(cca 9hodin), ale i přes tyto chyby jsem Rise of the Argonauts hltal až do konce. Díky skvělému nápadu udělat hru z starověkého Řecka a povedenému příběhu hodnotím hru 85%.

Pro: atmosféra starověkého řecka, příběh

Proti: technické zpracování, hratelnost místama problemová

+3