Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Stará stařičká pecka. Nezapomenu, jak jsem viděl tuto hru hrát borca v pc herně na téměř prvním playstation ve ZLíně. Typan hrál a kdyby kolem něj nebylo deset zvědavců, tak by se asi strachy pos***. Temná atmosféra, žádné náboje (což pro hráče Kvejka bylo nepředstavitelné), Psycho na každém kroku a nikde žádný určený směr co dělat. Místo v inventáři omezené? Jak to? Ukládání nejde kdy se mi zlíbí? Co je to za nesmysl? Kdo vymyslel hru, která vám od začátku jen háže klacky pod nohy a za nic na světě, vás nechce nechat přežít?
Řeknu, že tento typ hry mě tehdy šokoval a vryl se mi do paměti. Hlavně ty nechutnosti co se umírání týče (dnes již standart ve hrách 3+).
Děj vymakaný, kde i neznalec anglického jazyka se dokáže zorientovat. Od začátku je vše proti vám. Skoro bez munice, bez podpory, v neznámém prostředí s oškliváky, venku psíci co rádi aportují části lidských těl a vy bez sebemenšího nápadu co teď dělat. Postupně se procházíte v domě než narazíte na prvního oškliváka. Co teď? No jasně, ustřelím mu hlavu až u prdele. A ejhle už skoro nic nemám. Loading.... Teď mu raděj uteču:-) A o utíkání je přežití a o tom je tahle hra. Postupně se dopracováváte k více nábojům, zbraním a léčení. Každý výstřel se rychle promýšlí, zda je nutný, každé kousnutí od zombíka zamrzí, protože těch zelených kytiček a sprayu není tolik. Hra vás donutí myslet tak, aby jste chtěli přežít. Postupně se dozvídáte že tento domeček není obyčejným domečkem, ale menší dílna pošuků co si rádi hrají se zkumavkami a umí vymyslet někdy dost velké, silné a smrtící potvůrky. Nechybí ani bossové a závěrečný happy end.
Hra si získala velkou popularitu, o čem zvědčí několik pokračování a také filmy (Resident evil: extintion bych raděj vyškrtl ... blbost a ztráta času).
Čest Survival Horror games:-)

Pro: Atmosféra, tehdy něco nového, příběh, chytlavost

Proti: heh?

+34 +35 −1
  • PC --
Komentář se týká verze Resident Evil: Remake.

Ani ve snu by mě nenapadalo, že si tuhle hru vůbec někdy zahraju. Oproti originálu je remake graficky úplně jiná liga a spousta věcí je zde dost zásadně upravena.

Cítil jsem tak trochu respekt z obtížnosti. Zvolit normal se mi zpočátku jevilo jako vcelku troufalé. První kroky byly opravdu kruté. Musel jsem přepočítávat každý náboj a jednou jsem se ocitl v situaci, kdy jsem prostě neměl čím střílet, přičemž s nožem se toho moc upižlat nedá. Nakonec jsem znovu-rozehrání odvrátil nalezením dvou přehlédnutých zásobníků.

Výtku bych měl k chování a vyjadřování postav, které je patetické a např. scéna s nalezením Enrica může zdatně sekundovat největší kreténské scéně v intru pro Roque Warrior. Také se mi dvakrát podařilo nepěkně zakysnout. Jednou jsem si prostě neuvědomil, že ten perfektně hranatý diamant patří do perfektně kulatého otvoru a podruhé to bylo víceméně mou nepozorností. Přesto považuju možnost přehlédnutí předmětu potřebného pro další postup ve hře, a neupozornění hráče v nějaké rozumné chvíli na jeho sebrání, za dost velký designerský kix.

Ačkoli je RE2 stále králem, první zremakovaný díl mě maximálně překvapil a připomněl mi to, co už se dneska příliš nenosí. Hardcore hratelnost, ultimátní atmosféru, zpocené prsty z napětí při otevírání každých dveří a radost při objevení dalšího zásobníku...

*****/5
Herní doba: 12hod 59min
Obtížnost: Normal
Jill - Best ending
+26 +27 −1
  • PS1 50
Resident Evil je skvělá hra. Děsivá, chytrá a se skvělým příběhěm. Tímhle bych ukončil svůj komentář před nějakými deseti lety, kdy skončilo mé první putování ve vile patřící Umbrella Corporation. Čas plyne a já prvního RE stihl dohrát hned několikrát. Dokázal by obstát v dnešní době?

Předně se jedná o survival horor v pravém slova smyslu. Každý nepřítel může znamenat smrt. Každý náboj je důležitý. Každá léčivá bylinka je pověstným světlem na konci tunelu. Bez přípravy můžou bossové znamenat pořádný zákys a hádanky mají příjemnou obtížnost, kde je nutné dokonce zapojit hlavu. Obtížnost se zároveň dala ovlivnit i výběrem jedné ze dvou postav, které měly také rozdílný příběh.

I po letech má grafika co nabídnout a filmové sekvence dokážou naladit správnou atmosféru. Zvuky taktéž dělají děsivý zážitek a skučení zombíků vždy vyvolá napětí a strach. Zvláště, když máte omezený počet uložení. Dnes už legendární první setkání se zombie je stále jedním z mých nejsilnějších herních okamžiků.

Jenže buďme upřímní. Pitomější dialogy se těžko hledají. Možná je to překladem, možná byly takové už v původní verzi. Ovšem to nic nemění na faktu jejich zrůdnosti a společně s nepovedeným dabingem jsou někdy vyloženě k smíchu (nebo k pláči). Míření je spíš o náhodě a pohledy kamer nejednou ještě více zvyšovaly obtížnost.

Má tedy smysl zkoušet Resident Evil i dnes? Ano, ale s jistým nadhledem a bez nějakých větších očekávání. Spíše bych však doporučil zkusit jeho pokračování, které odstraňuje neduhy prvního dílu a hlavně zlepšuje otřesný scénář.

Pro: atmosféra, zvuky, survival, hádanky

Proti: dialogy, dabing, ovládání

+18
  • PC 70
Někdy v roce 1997, což byl můj první herní rok, jsem považoval akční adventuru jako svůj nejoblíbenější žánr. Stačila mi k tomu jediná hra, a sice Little Big Adventure 2. Od té doby jsem ale narazil jen na pár dalších zástupců tohoto žánru, které by v mých očích srovnání s Twinsenem snesly.

Resident Evilu jsem se strašně vyhýbal a nejspíš za to může hra Alone in the Dark, kterou jsem dohrál už před mnoha lety a přestože je to herní přelom a vlastně mě bavila, moje vzpomínky na ni jsou vlastně převážně negativní. Nepříjemná grafika, neférová hratelnost, nezabitelní nepřátelé a tenkrát jsem z té hry měl fakt strach. A jelikož Resident Evil má hlavního předchůdce v Alone in the Dark, nějak jsem se do toho nehrnul.

Jakoby to byl žánr, do kterého se mi hrozně nechce, ale když už to hraju, tak mě to pohltí. Rozhodl jsem se, že stařičkého Resident Evila zkusím a rozhodně nelituji. Graficky mi to přijde úplně skvělé, ohromný skok dopředu od Alone in the Dark. Lokace vypadají realisticky i dnes, trochu slabší je grafika postav. Je jasné, že v tomhle žánru de facto podvádí, protože jsou to statické lokace, ve kterých se hráč jen pohybuje, čili se to nedá srovnávat se skutečnými 3D hrami.

Až na žraloky tu jde zabít všechno, střílení je zábavné a hratelnost mi přišla férová. Místy je frustrující systém ukládání a omezený inventář, takže některé pasáže jsem musel hrát znova a znova a nikam dál jsem se nedostal, ale přesto vidím systém ukládání a práci s inventářem jako jeden z hlavních kladů, který výrazně přispívá atmosféře. Nerad mluvím o atmosféře, protože je to hodně vágní pojem a největší kritické klišé, ale prostě tu opravdu je dobrá.

Bavilo mě i adventuření; hádanky a průzkum. Největší slabinou hry jsou rozhodně dialogy, charaktery a opravdu totálně ubohé výkony dabérů/herců, především hrané intro to absolutně zabíjí. To je skutečně na úrovni zetkového filmu. Přitom animace ve hře vypadají skvěle. Příběh jako takový je lepší, to je jen béčko a klasika v podobě čtení různých zápisků prostě funguje vždycky.

Ocenil jsem absenci automatického respawnu, kterého jsem se teda předem dost obával. O to víc mě pak zklamaly dvě lokace, kde je přítomen. Konkrétně ta druhá lokace ke konci hry mi způsobila nepěkné zážitky. Nemám to rád a nikdy mít nebudu.

Resident Evil jednička mě tedy mile překvapil a jelikož jsem zaznamenal info o tom, že další díly jsou lepší, určitě se na ně časem vrhnu.
+18
  • PC 100
Resident Evil je jedna z mých nejoblíbenějších her. Když jsem hru hrál poprvé stal jsem se na ní doslova závislý. Hra si mě získala díky skvělému příběhu plný zvratů, hutné hororové atmosféře a docela těžkým hádankám. jediným mínusem je špatná grafika, ale vzhledem k roku vytvoření jsem ochoten tento malý nedostatek ignorovat.

Pro: Hutná hororová atmosféra, příběh, zvuky, hádanky.

Proti: Grafika

+17
  • Vita 85
Když jsem poprvé zkoušel hrát prvního Residenta Evila, bylo to na velké televizi pomocí PlayStation Classic. Grafika už byla opravdu odporná. Stačil pohled na ní a věděl jsem, že tohle už asi nedám. Podruhé jsem to zkusil na PSP. Grafika na malém display už byla koukatelnější. V hlavě mě ale celou dobu hlodal červíček, že by to někde mohlo jít hrát i s páčkami. Klasické šipky na tento styl hraní nejsou moc ideální. A také (Možná proto, že to byla pirátská verze) se mi hra v jedněch dveřích vždycky totálně zasekla.

S Vitou už jsem neponechal nic náhodě a hru si, za velké peníze (asi 250 korun), rovnou koupil. Bohužel se ale v PlayStation Storu nenachází verze, která by podporovala Dual Shock. Bohužel ani ta necenzurovaná verze. Můžete si koupit "jen"  Resident Evil: Director's Cut, kde je "jen" režim navíc. Konkrétně režim Arrange, který jsem ani nehrál. Na ovládání jsem si musel chvíli zvykat. Pak jsem byl ale příjemně překvapený, jak dobře se pořád stařičký Resident Evil hraje.

Hra na hráče dýchá skvělou hororovou atmosférou podkreslenou perfektní hudbou. Příběh je z dnešního pohledu ještě větší béčko než tenkrát. Vůbec to ale nevadí, protože díky legendárnímu dabingu, jsem alespoň rozuměl zdejší angličtině. Kamera mi překvapivě také nevadila. Možná proto, že už mám odehraného Residenta dvojku. I když je to už dávno, tak některé zvyky se nezapomínají. Samotná akce mě bavila. Hlavně při hře za Chrise. Za něj totiž bylo potřeba opravdu počítat každý náboj a skoro žádný nesměl přijít nazmar (volba postavy = volba obtížnosti). Je zajímavě, že zrovna mužská postava unese méně věcí a nedostane do výbavy granátomet.

Co je horší je omezený inventář. Hlavní myšlenka asi je v tom, že je to survival a, že když už má hrdina omezené množství nábojů, nemůže přece unést jednu léčivou květinku navíc. V praxi to znamená, že běháte sem a tam po vystřílených oblastech k truhlám a snažíte si uvolnit inventář. Jako proč? Co je na tom survival? Vždyť to jen kouskuje hru a ničí spád tempo. Hra vás sice nemučí těžkýma hádankami, ale po vás chce abyste zbytečně běhali sem a tam. V téhle herní mechanice nejde o život, nýbrž jen o velký opruz.

První Resident je parádní předvídatelné béčko s dvěma, trochu odlišnýma, průchodama. Za obě postavy stojí za to hru dohrát.
Díky malé náročnosti na hardware ani nevybíjí moc baterku. Což se na cestách se zvukotěsnými sluchátky hodí.

Pro: perfetní atmosféra, béčkový příběh jak hrom, dva odlišné průchody, super hudební podtext, na mobilní konzole ideální

Proti: omezený inventář, verze na PS One classic nepodporuje hraní na páčkách

+17