Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 85
Na první díl v této sérii jsem byla zvědavá a říkala jsem si, jak asi zestárl v porovnání s dnešními hrami. Přece jenom omezený inventář, ukládání jen na určitých místech a jen v omezeném množství, fixní kamera či ovládání typu tank nejsou věci, které by člověku v dnešních hrách chyběly a které by vyhledával. Ovšem po dohrání musím říct, že to nakonec nebylo tak hrozné, ba co víc, hodně mě to bavilo.

Začnu s trochou kritiky. Na herce, respektive dabing nebyl moc velký rozpočet, nahrávali ho lidé, kteří nebyli herci a kteří ani nevěděli, co se zrovna ve hře odehrává, když nahrávali svoji část a je to hodně znát. Protože hra neobsahuje japonský dabing (ten se objevil v RE sérii až o něco později, asi kolem roku 2012), tak postavy říkají velice jednoduché věty, aby jim japonští hráči třeba i trochu rozuměli. Ale i tyto obyčejné věty dokážou postavy říct tak, že se člověk cítí trapně a místo toho, aby promluvy dodávaly na atmosféře, tak ji spíše boří. Ruku v ruce jde s tímto i uvěřitelnost těchto hlavních postav. Věk některých z nich (18, 23 a 25) je zcela nereálný a postavy působí spíše jako parodie na americké hrdiny a nejspíše to tak bylo i zamýšleno. Celkově na mě hrdinové vůbec nepůsobili jako nějaký schopný elitní tým, ale jako parta lidí, kteří se ocitli na velmi špatném místě a vůbec neví, co budou dělat. Ovšem výše zmíněné věci neberu jako příliš velkou výtku, neboť RE jsem nehrála díky příběhu či postavám, ale pro hororovou atmosféru.

A ta je opravdu povedená. Nepřítele člověk často nejdříve slyší a už ví, že tam za rohem či na jiné obrazovce něco na něho čeká. Na jednu stranu je to fajn, že už podle sluchu jsem věděla, že se blíží střet, ale na druhou stranu jsem si kolikrát říkala s takovým nepříjemným a stísněným pocitem, ať už máme to naše setkání za sebou. Ne, že by základní nepřátelé byli kdoví jak nebezpeční, ale příjemné to moc nebylo. Čemu musím vyseknout poklonu tvůrcům, tak jsou pavouci. Tak hnusné pavouky jsem ve hře ještě neviděla a i když stačilo místností jen proběhnout, tak jsem je s radostí zabila, aby se už nikde nedrápali po stěnách a raději leželi v klidu a pokoji na zádech. Kupodivu takové chiméry mi nijak hrůza nenaháněly a docela s klidem jsem je kosila přesnou střelbou i mimo obrazovku. Ale možná ten klid dodávalo to, že jsem ke konci hry měla absurdní množství munice i lékárniček. Horší mi přišli hunteři, kteří byli rychlí a než jsem se s tou nemotornou postavou otočila, tak mě kolikrát už stihli podrápat/kousnout. Souboje s bossy mě bavily. Například ten s hadem, kdy jsme se naháněli okolo knihovny, mě i rozesmál (což teda asi není moc žádoucí u takové vypjaté situace). Zatímco já jsem běžela po směru hodinových ručiček a střílela ho zezadu, tak v jednu chvíli náhle změnil směr a naše role se obrátily. Jak z nějakého dílu Toma a Jerryho.

K atmosféře dost pomáhá i hudba a především zvuky. Hudba zní zlověstně a občas se ozvou i dramatické tóny, ale hraje jen na pozadí, takže každý nový zvuk jde ihned slyšet. Nakonec i ty zvuky dveří jsem si užívala a že jich bylo! Výjimečně pak napětí dokážou vystupňovat i krátké video sekvence, které hráči vyspoilerují, že se na něho cosi nehezkého řítí a když už si tvůrci dali tu práci s tím, že k tomu udělali video, tak to asi fakt bude něco. Za zmínku stojí i logické hádanky, u kterých jsem sice často kroutila hlavou, kdo by něco tak absurdního měl ve vlastním domě, ale herní logika nezná meze a navíc bylo i zábavné je řešit.

Čeho jsem se obávala, tak byla právě kamera a inventář. A ano, kamera byla vše, jen ne nápomocná. Nejvíce jsem na ni nadávala ve chvílích, kdy jsem měla něco udělat na čas. To samozřejmě zapříčinilo, že jsem začala ještě více zmatkovat a točila se v kruzích na místě. Ale mimo tyto situace to vlastně tak hrozné nebylo a ani se mi nestalo, že bych kvůli kameře zahynula bídnou smrtí. Nevím, jestli jsem si zvykla, možná jsem ji jen začala tolerovat. Zato inventář byl větším peklem na zemi. Nejvíce jsem tento výmysl ocenila, kdy jsem se po dlouhé cestě dostala ke klíči, který jsem potřebovala na druhé straně mapy, kde byla i bedna s předměty. Samozřejmě mi zrovna nedošlo, že nemám místo v inventáři a že nelogicky nic ani nevyhodím na zem. Řekla jsem si, že nevadí, že naštěstí prostě spotřebuji léčivo a hned budu mít místo. I řekla mi hra, že léčivo použít nepotřebuji, a tak jsem se obrátila a vydala se k bedně vyhodit jednu kytku... Mám podezření, že mít normální inventář, tak tu hru dohraji tak o polovinu herní doby dříve, protože bych neustále nemusela chodit do beden poté, co zvednu dva předměty (ano, hrála jsem za Chrise).

Resident Evil není první hrou vůbec v rámci survival hororu a není tedy ani žádným prvním průkopníkem. Ale tak jako si RE vypůjčil některé věci z jiných, podobných her, tak do dneška se objevují hry, které si něco vypůjčily právě z RE. Pro mě tato hra funguje i v dnešní době, kdy jsme již zvyklí na jiné typy hororových her. První díl v této dlouhé sérii stále ukazuje, jak lehce a elegantně se dá vytvořit strašidelná atmosféra, která nemusí sázet na lekačky a zástupy nepřátel, aby hráče udržela v napětí.
+32
  • PC 85
Resident Evil se s hráčem nemaže. Brzy po začátku hry je jasné, že v nepřátelském prostředí starobylého sídla vás za ručičku nikdo držet nebude a jeho zákonitosti musíte objevit sami. Hned u prvního zombíka zjistíte, že tady to nejsou tupé hlavy na porážku, ale že byl každý kus pečlivě umístěn do prostředí tak, aby představoval setsakramentský problém. A jelikož každou místnost sídla navštívíte tolikrát, že ke konci hry budete Spencerovo sídlo znát lépe než vaše vlastní, budou ti stejní zombíci představovat problém neustále. Můžete je samozřejmě zastřelit, tím ale spotřebováváte cenné zdroje (ať už náboje nebo léčivé prostředky), kterými vás RE rozhodně nezasypává, může se tak lehce stát, že vám dojdou ve chvíli, kdy budou nejvíc potřeba. Můžete se taky spolehnout na svůj hráčský um, nechat je na živu a pokusit se kolem nich prostě proběhnout, což ale samozřejmě nemusí vždycky vyjít a nakonec na jednu zombii spotřebujete víc zdrojů, než kdybyste ji prostě zastřelili hned.

K tomu přidejte fakt, že i taková zdánlivá samozřejmost jako ukládání hry je taky zdroj, který vám může dojít jako každý jiný. Musíte tudíž neustále přemýšlet, jestli jste už udělali pokrok, který by stál za uchování, ale pokušení prozkoumat další místnost a uložit až po ní je vždycky velké. A to leckdy končí katastrofou a smrtí.

Ale postupně se skrz své smrti učíte. S nabytými zkušenostmi z neúspěšných pokusů a inventářem připraveným na úskalí daných místností jimi probíháte s daleko větším sebevědomím a pomalu tak ve hře postupujete dál. Pořád se vás ale drží nejistota z toho, co čeká dál a jestli vám těch deset nábojů, co jste vysypali do zombíka o tři místnosti vzad, nebude chybět. A občas i přes všechny přípravy selžete a pak polomrtví překotně sprintujete neprozkoumanými místnostmi, doufaje ve vysvobození v podobě léčivé byliny nebo snad i psacího stroje pro ukládání.

A v tom je RE tak skvělý. Děsí ne tím, že na vás někdo dělá každých pár vteřin bububu (i když takové momenty tam samozřejmě jsou), ale hlavně strachem z neznámého. Váš život je neustále v ohrožení, nebezpečí číhá za každým rokem. Atmosféra je podpořena i vynikajícím ozvučením grafickým ztvárněním, které díky předrenderovaným pozadím od původního GameCube vydání zestárlo s nevídanou grácií a nemusí se (povětšinou) za nic stydět. Klaustrofobické chodby i venkovní prostory působí zlověstně i dnes.

Má to samozřejmě svoje chyby. Příběh stojí spíš za nic než moc a i přes revizi skriptu působí často nechtěně vtipně, ale naštěstí ho není mnoho. Ani jeden z dostupných módů ovládání není úplně ideální a ve spojení s jistými kamerovými úhly je někdy boj vůbec chodit rovně. A samozřejmě, jak už to u podobných her bývá, tak pokud budete hrát poctivě a opatrně a neplýtvat náboji a lékárnami, zjistíte, že jste trochu zbytečně nasyslili takový menší muniční sklad, což od určitého bodu hru dost trivializuje. Ale vzít na posledních pár lokací do rukou brokovnici a bez milosti všechno střílet je nepopíratelná katarze, takže to vlastně tak moc nevadí.

RE Remake se rozhodně vyplatí zahrát i dnes. Musíte ale přistoupit na jeho poněkud archaické mechaniky, které ale hru dělají takovou, jaká je a jen těžko by je šlo upravit bez pokažení zážitku. Pokud vám nevadí, není důvod si hru neužít. Má spád, má napětí, má tuhou atmosféru, skýtá plno překvapení, vypadá a zní pořád dobře – co víc si přát?
+30
  • PC 90
Konečně jsme po dlouhém čekání dostali ten starý dobrý Resident. Byť se jedná o remaster remaku, tak pamětníky jistě potěší možnost se podívat do starého a zatuchlého sídla, kde je to samá pastička, samý hlavolamy, fůra zamčených dveří a nějaké ty potvůrky. Příběh rozhodně neurazí, protože je o něco málo vylepšený než ten originální a scénář s dabingem už nejsou tak na palici jak bývaly (Jill Sandwich :D). Opět jsem se zatajeným dechem rozlušťoval všechny záhady, které si na mě sídlo přichystalo. Poctivě jsem pročítal všechny poznámky, které jsou zajímavě sepsané, dokonce i ty návodové, kde třeba radí, jak míchat kytky jsem si přečetl. Příběh mě bavil, svou atmosféru si bohudík zachoval.

Hra za Jill byla o dost příjemnější, hlavně to kvůli tomu, že Chris má omezen inventář na 6 položek spolu s neschopností lockpicku. Hra za ženské pohlaví mě více baví, to proto, že to ve hrách není tak časté. Graficky je Jill vymodelována moc pěkně, což ale neplatí o některých místnostech, které vypadají podobně jak v původním RE1. Ty jsou vyložené vyblité, což je škoda, protože pár místností má skvělý leveldesign, jenže jich je poskrovnu. Ale zas lepší vyblité místnosti, než vyblitá (a poblitá) Jill. To už by se ve hře nedalo na nic koukat.

Puzzly rozhodně potěší. Obzvlášť pro úplné nováčky musí být velmi oříškové, protože jak jsem sledoval nějaká ta videa na YT, tak valné většině z nich ani nedošlo, že k soše stačí přisunout ta malá komoda. Ale originalita tu stále je, bavilo mě přemýšlet nad řešením (a to na přemýšlení ve hrách moc nejsem). Našly se kousky, které například vypadaly velice složitě, ale po rozřešení hráči připadnou strašně primitivní, ku příkladu hádanka s hmyzem a návnadou. Valná většina hráčů, furt studovala akvárko a jiné objekty. Dále rozhodně potěšila změna mapy, která zobrazuje i aktuální stav místnosti, což znamená, že když je zbarvená červeně, jistě jste tam něco zapomněli nebo nerozřešili. Proto také, když nevíte co dál, tak se vyplatilo prozkoumávat tyto místnosti, která vás mohly navést i na nějakou novou záhadu nebo k řešení té rozdělané.

Potvůrky zde hrají úlohu spíše překážení, než problémem. Moc jsem ani nezabíjel, spíš více obíhal či utíkal. Jo, občas jsem někoho sejmul, ale to jen z důvodu, že jsem potřeboval místo v inventáři nebo když to byl nárok na puzzle (čoklík s obojkem). Co ale u monster bylo problémem, byl úhel pohledu. Jelikož kamera, která se ráda mění i do těch nejstupidnějších úhlů občas omezovala míření. Stačilo totiž stát na okraji pro změnu kamery, namířit a hle, zase čumí jinam než má. Občas to také omezuje v pohybu, ale na to se zvyknout dá. Kamera také občas přidává na napětí, když například běžíte chodbou a za rohem slyšíte zombáka, který prostě k tomu rohu přijít nechce a vám nezbývá nic jiného, než se tam vydat na vlastní pěst a utržit na uvítanou malý cucflík. Se zombíkama souvisí také jejich mutace, pokud jim hlavu neustřelíte. Docela se mi líbilo, že si mohli/y (twl, zombík - mužský rod životný nebo neživotný?? No, tak radši zvolím slovo zombie jako ta zombie)....že si mohly vstát kdy chtěly. To také způsobovalo, že jsem kolem nich radši prosvištěl se zatajeným dechem, abych se nelekl, kdyby se opět chtěly podívat do světa živých. Většinou se mi ale povedlo jim hlavu rozmetat, takže s pálením jsem se nijak obtěžovat nemusel.

Co se zbraní týče, tak střílelo se hezky, obzvlášť byl pěkný způsob získání brokárny. Ale poté, co jsem náhodou získal Assault Shotgun, ta klasická letěla do truhly a už nespatřila světlo. Jinak zde získáte zbraně, které již byly viděny v předchozích dílech, takže nic nového, ale neurazilo, hlavně, že se střílelo hezky (když pominu tu kameru). Ale co mě osobně nejvíce potěšilo, to byly moje nejoblíbenější kyselinové náboje do granátometu, to jsem dokonce nechal jednoho zombíka zmutovat, abych si je mohl vyzkoušet. Pro mě nej střelivo ve všech dílech.

No, jsem rád, že se Capcomu tohle vydařilo a rozhodně by neuškodilo zapřemýšlet i nad remasterem dvojky a mé nejoblíbenější trojky. I když...remaster trojky bych rozdýchával asi tak stejně dlouho, jako když se objevil první screen u New 'n' Tasty, každopádně, trojce by to velice slušelo. HD Nemesis - AW yea :D

Pro: návrat ke staré klasice, puzzly, atmosféra, příběh, Jill a její zadek, lepší scénář

Proti: vyblité místnosti, zombie spíše překáží (chtělo by jich to třeba více na hromadě), občas kamera

+24
  • PC 90
Nová konzole pořád v nedohlednu a dva týdny volna od práce, to chce konečně rozehrát nějakou dlouhou sérii, kterou neustále odkládám. Vybrat si sérii survival hororu na odehrání přes svátky klidu a míru mi přišlo celkem poetické, takže jsem to vzal pěkně od podlahy.

První Resident Evil vyšel dva roky po mém narození, což ve spojení s tím, že nemám rád naskakování do rozjetého vlaku sérií vysvětluje, proč jsem tuto sérii tak dlouho trestuhodně zanedbával. Samotné stáří hry jsem měl na paměti a i když jsem sáhl pro jistotu po remasteru/remaku z roku 2002, měl jsem zlou předtuchu, že tohle bude bolet. Bolelo.

Na první dojem na mě zapůsobila grafika, hlavně modely postav. Po vzhledové stránce se hra nemusí za nic stydět ani 18 let po vydání. Samotná hratelnost pro mě byla už trošku větší překážkou. Ovládání se, až na nějaké výjimky při soubojích, celkem drží s moderními trendy a hra je pořád poměrně slušně hratelná. První obrovský kámen úrazu u mě nastal s použitím fixních kamer. Pro mě osobně to byl první střet s tímto herním archaizmem a prvních pár hodin jsem měl opravdu co dělat, aby mi nebouchly saze. Vejdete na chodbu a slyšíte funění zombála kdesi za rohem. Jenže díky kameře namířené na vás samozřejmě nevidíte to, co potřebujete. Většinu času tak strávíte střelbou do prázdna nebo vběhnutím nemrtvému přímo do jeho rozpadající se náruče. Nedej bože pak souboj s rychlým nepřítelem, který po vás jde jako po uzeným - tady fixní kamery opravdu nejsou nejlepší volbou. Stejně tak pohyb po sídle (jehož architekt byl asi původně řidič autobusu nebo květinářka) je díky fixním kamerám naprostým peklem skládajícím se z nesmyslně umístěných chodeb a pokojů. Fixní kamery, které neustále mění svou orientaci pak ve spojení s opravdu směšným rozvržením domu způsobují, že je navigace domem bez mapy naprosto nemožná. Na druhou stranu se mi hodně líbilo, že vám mapa sama dá vědět, jestli jste v oblasti posbírali všechno nebo se v ní stále nachází předměty k sebrání. To bych v takhle staré hře nečekal a jako zarytého perfekcionistu mě pohled na modrání vysbírané mapy doslova hladil po duši.

Bohužel, velikost inventáře už mi zas tak dobře nedělala ... 6 slotů z nichž 2-3 využijete k základní obraně, jeden slot na léčení a 1 slot na jeden z mnoha klíčů pro nekonečný zástup zamčených dveří. To nejenže není mnoho, ale je zatraceně málo. Ve skutečnosti se totiž nejedná o prvek, který by měl hru ztěžovat (víc nábojů ani léčení než nutně potřebujete stejně nenajdete) ale spíš o zbytečně frustrující prvek, který hru protahuje. Velmi často se opakující příklad: V bedně mám uloženo několik předmětů pro otevření cesty dál, nemám na ně však místo v batohu takže je tam nechám, prozkoumám cestu dál, zjistím jaký předmět potřebuji a musím se pro něj vrátit, odnést ho zpět, použít ho, a pak zase pokračovat dál. Můj druhý průchod za Jill, která měla k dispozici 8 slotů, byl pocitově asi o 200% plynulejší a dvakrát až třikrát rychlejší bez toho aby cokoliv ubral na obtížnosti. Jinak jsem nikdy nenarazil způsobem, že bych neměl dostatek inkoustu na ukládání nebo nábojů k obraně, což se mi líbilo.

No, to je dost negativ, a popravdě - po asi pěti hodinách, kdy jsem se prakticky nikam nedostal, jsem myslel, že s hrou praštím. Jenže ejhle, najednou jsem se dostal z domu designové hrůzy a herního utrpení a jaká to změna. Jen co zmizela noční můra v podobě animace otevírání dveří každých 5 sekund, hra mě začala bavit. A to tak, že jsem po dohrání okamžitě nahodil druhou postavu a rozjel novou hru s vyšší obtížností. Nakonec se mi i povedlo tak nějak zapamatovat rozvržení domu, takže druhý průchod byl jako procházka lehce zombifikovaným sadem.

I když jsem si myslel, že mě takhle stará hra vlastně ani nedovede postrašit, našly se momenty kdy jsem měl lehce naděláno v kalhotách. Většinou to bylo proto, že jsem neměl žádné náboje a slyšel jsem chrčení zombíka za rohem, samozřejmě netucha odkud se na mě vyřítí a jestli kvůli němu budu muset procházet znovu půl domu a otevřít znovu všech 56 dveří po cestě (!!!). I když na to neumím přesně ukázat, Resident Evil má něco v sobě, co mě nutilo hru hrát dál i když mi neustále házela klacky pod nohy a parádně jsem se u toho bavil.

Vzhůru na další díl.

Pro: Atmosféra, zvuky, ovládání, grafika, adventura > střílečka

Proti: Level design první oblasti, ta příšerná animace otvírání dveří kterou jsem viděl asi tisíckrát

+20
  • PC 90
Do té doby, než jsem si zahrál Resident Evil, jsem byl velikým milovníkem Silent Hillu, ale nyní jsem i milovníkem Resident Evilu.

Říkal jsem si, proč to nezkusit, a kvůli příběhu hezky pěkně od prvního dílu. Bohužel se mi nepodařilo na mém počítači přes několikero nespočet pokusů rozjet Resident Evil z roku 1997. Tak jsem vzal za vděk Remasteru z roku 2015.

Mojí volbou byla hra za Jill Valentine, protože mi do toho zapadala lépe, a z pár ukázek, které jsem viděl, všichni hráli právě spíše za Jill (Neměl jsem vůbec potuchy, o tom, že má oproti Chrisovi určité výhody např. Lockpick).

Pustil jsem se tedy do hry. Pro mě to bylo něco okouzlujícího, protože rád prolézám různé místnosti a plním všemožné úkoly. Nezačal jsem příliš dobře, protože hned první zombie, kterou jsem potkal, tak mě zabila :-( Nejspíše to bylo dáno ovládáním, na které jsem nebyl zvyklý, a chvíli mi trvalo si na něj zvyknout.

Při prozkoumávání sídla, jsem objevoval různé poznámky a rozkrýval příběh rodiny, která v něm dříve žila. Atmosféra příběhu byla skvělá.

Nepřátelé zde hrají úlohu, kdy se vás snaží zakousnout, ale spíše vám blokují cestu. Většinou se kolem nich dalo proběhnout, ale pouze za předpokladu, že jste je povalili na zem nějakou střelou, nebo je rychle a šikovně oběhli, když k vám byli otočeni zády. Postupem času však přituhovalo, a tak už obíhání nebylo možné, především u takových těch zelených potvůrek s drápy, rychlými jako drak.

Jako klad, který napomáhal atmosféře byly pásky, přes které jste si ukládali pozici. Protože, když vám došli, museli jste hrát, dokud jste nenašli nové, nebo v horším případě nezemřeli. Jednou za hru, někdy ze začátku, jsem s tím měl problém, kdy jsem jich měl nedostatek, a musel jsem riskovat dlouhé a nebezpečné výpravy do neznáma.

Hudba a zvuky hře přidávali dostatečnou kvalitu a nijak nekazili hororovou atmosféru. Co mi vadilo, byl špatně zvládnutý dabing a cutscény, kde se často obraz předbíhal dabingu (nebo to bylo obráceně).

Již nyní se těším na další díly, které mám v plánu si v budoucnosti zahrát :-)

Pro: Atmosféra, příběh, hudba a zvuky, nemožnost ukládat kdykoliv se člověku zachce

Proti: Občas kamera a ovládání, cutscény

+18
  • PC 90
Trvalo mi zhruba 25 let, než jsem si splnil dávnej sen - zahrát si kultovní RESIDENT EVIL. 

Úvodní intro (nevím proč) autoři kompletně předělali a tak původní legendární filmeček jsem si musel pustit na Youtube (žeru tu poslední část, kde jsou představeni hlavní aktéři).

Brzy se hlavní hrdina (zvolil jsem Chrisse) ocitá v tajuplném sídle v podstatě sám a to prospívá hororové komorní atmosféře.

Pozitivní je příjemně pomalý tempo hry, i střídání puzzlů s akčními pasážemi. 

Škoda jen těch situací, kdy jsem nucen střílet po protivníkovi a nevidím jej přitom. S likvidací nepřátel (na střední obtížnost) nicméně není žádnej problém, nábojů jsem měl celou dobu dost a lékárny se v truhle jen válely, protože zpravidla mě nikdo ani neměl možnost zranit. Save jsem si musel načíst vlastně jenom jednou, když mě sejmula kamenná koule v tunelu. 

Pokud jde o hádanky u jedné jsem se docela sekl a do teď přesně nevím, jak jsem ji splnil, protože se mi to povedlo tak nějak náhodou. (socha a pohyblivý stěny) 

Ze soundtracku se nejvíc povedla skladba "Cold Water" , celkově hudba příjemně sedí k událostem.

Negativem hry je však až směšně malej inventář (6 předmětů) a tak minimálně 25% herního času jsem se vracel někam k bedně, abych se pak nevzrušeně vracel zase zpět. Z mého pohledu jde opravdu o natažení herní doby spíš, než o nějakou vychytávku.

Dalším failem je konec, kdy ze sídla uniká jen Chriss a Jill.  
Jaksi by se dalo předpokládat, že Wesker, Barry ale i Rebeca zůstali nezachráněni (MIA), nicméně je patrno, že postavy přežily neboť se objevují v dalších dílech hry (i filmech). 


Celkově jsem si tu dobu rád připomenul, investovanýho času nelituju a už jsem nainstaloval dvojku.

Leone, get ready :)

Pro: Kult, atmosféra, tempo, legendární Resident Evil :)

Proti: Inventář, podivné zakončení.

+14
  • PS4 60
Pro začátek napíšu jasně: Resident Evil HD splnil vše, co sliboval. V některých případech bohužel.

Remaster remaku původní PSX verze (uf!) technicky nemá žádný větší problém. Možnost přepínání poměru stran i starého a nového způsobu ovládání potěší nováčky i staromilce. Graficky sice některá místa (jeskyně) zaostávají, ovšem postavy jsou parádní a plné detailů, vezmete-li v potaz, že se jedná o hru z roku 2002. Jediný větší problém jsem měl během přepínání statických pohledů kamer, kdy při používání moderního ovládání nikdy nevíte, jakým směrem hrdin(k)a vlastně posléze vykročí.

Pokud jste nehráli GC předělávku a znáte pouze PSX originál, pak se jistě dočkáte několika příjemných překvapení. Nové lokace, nepřátelé, pozměněné puzzly a upravený příběh, který teď zapadá mnohem smysluplněji do série. Dialogy už nejsou vtipně špatné, ale jen špatné a dabing také ničím neoslní.

Bohužel tu zůstávají neduhy z předchozích vydání. Střílet budete většinou poslepu, beden pro výměnu věcí v inventáře je poskrovnu a omezený počet uložení už ve hrách také dávno nemá své místo.

Resident Evil HD bych tak zhodnotil jako sympatický, i když možná trochu zbytečný, pokus jak se zavděčit fanouškům "skutečných" Residentů.
+13 +15 −2