Může se jednat o remaster remakeu, ale upřímně, základní mechaniky jsou pořád stejné jako před třiceti lety. Takže pokud se to má hodnotit férově, je nutné říct, že jde o mechanicky třicet let starou hru. A je to sakra vidět. První věc, kterou musím zmínit a která mi od začátku lezla krkem, je to, že třetinu hry tvoří jen koukání na animaci otevírání dveří. Chápu, kritizovat to dnes je trochu nefér, protože základ hry je limitovaný třicet let starou technologií. Jenže já to hodnotím dnes a tady a bylo to šíleně otravné sledovat to pořád dokola. Navíc když člověk často udělá překlik nebo se vrací, je to naprosto frustrující.

Další věc, která už je trochu „po lhůtě“, ale zároveň by podle mě šla mechanicky udělat lépe i tehdy, je statická kamera. Spousta „jumpscarů“ vlastně ani nejsou jumpscary, jen jdete v klidu chodbou, kamera se přepne a v tu chvíli už vás někdo kouše do krku. To pak není horor, ale čistá frustrace, protože vám hra nedá žádný indikátor, jak se bránit nebo reagovat. Prostě vás rovnou potrestá jen proto, že přes kameru není vidět. Z dnešního pohledu to samozřejmě mohla být technologická limitace a svým způsobem ta hra pořád vypadá pěkně, ale tenhle způsob snímání je prostě frustrující. Často jsem se zasekl jen proto, že jsem nevěděl, kam vlastně můžu jít, protože kamera byla natočená tak, že nebylo vidět, že tam něco je, dokud člověk nestoupnul přesně na správné místo. Stejně tak nejsou zvýrazněné předměty. Jasně, chápu, tehdy byli hráči možná trpělivější nebo se od nich čekalo víc zkoušení, ale kolikrát člověk vůbec neví, na co má kliknout, protože v té šedi není poznat, co je interaktivní a co ne.

Zároveň musím zmínit systém ukládání. Staré hry neměly autosave a tady je krásně vidět, jak skvělý vynález autosave vlastně je. Není to ani tak kritika jako konstatování, ale fakt můžete přijít o velkou část postupu, pokud si neuvědomíte, že musíte ukládat prakticky při každé příležitosti. Zvlášť v kombinaci se soubojovým systémem, kdy člověk často úplně přesně neví, na co míří, spíš doufá, že se trefuje, a zároveň doufá, že ho hra mezitím nezabije.

Co je ale za mě fakt otřesný design a byl to otřesný design i před třiceti lety, je to otřesný design teď a bude to otřesný design i za dalších třicet let je ten, že máme jen šest slotů v inventáři. Hrál jsem za Chrise, což je podle všeho těžší varianta než hrát za Jill, ale hra mi to nijak transparentně neřekla. A podle mě není součást dobrého herního zážitku, aby člověk musel nejdřív projít fóra a zjišťovat, co má vlastně hrát. Hra by to měla komunikovat sama. A těch šest slotů je prostě málo. Není to nic, co by umocňovalo horor nebo strategické plánování. Je to jen otravné. Nepřidává to nic navíc, jen to hráče prudí. Člověk pořád běhá tam a zpátky jako magor, protože neví, co bude kdy potřebovat, co nechal v truhle, a najednou nemůže vzít důležitou věc. Je to strašně frustrující. Reálně pak velká část hry není jen koukání na dveře, ale právě vracení se pro věci, často prázdnými chodbami, kde už ani není ten hororový tlak, protože víte, že tam nic není. Jen běháte tam a zpátky, někdy i přes půl mapy, abyste si vzali jednu věc, kterou teď zrovna potřebujete. Byl to špatný design tenkrát a je to špatný design i dnes.

Mikami je génius a tu hru udělal fantasticky, a i když jsem si tu sérii fakt zamiloval, tak mě vlastně do určité míry překvapuje, že se zrovna tahle série stala tak úspěšnou. Protože když si představím, že tohle byl základ, tak vlastně nechápu, jak se přes to tehdy tolik lidí přeneslo a vznikla z toho tak legendární značka. A jsem za to rád. Tohle není nějaké „hejtování“ celé série, naopak. Hru jsem si nakonec užil a jsem rád, že vznikla. Miluju novější a modernější díly a je super, že tahle série existuje. Jen z dnešního pohledu a dnešníma očima je to fakt pain hrát. A jestli jsou Code: Veronica nebo Zero ještě horší než tohle, tak teda potěš pánbůh. O to víc si člověk uvědomí, jak skvělá volba byly remaky, že se ta legendární story, setting a atmosféra dají zažít i s moderními gameplayovými mechanikami.