Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Druhý oficiální datadisk vyšel téměř ve stejné chvíli jako první a byl tedy ve vývoji v podobnou dobu. Datadisky tak na sebe nijak nenavazují, tudíž zde nečekejte žádné nepřátele nebo zbraně z prvního. Hlavním obsahem je tentokrát patnáct levelů rozdělených do dvou, po sobě následujících, epizod. Žádné tajné levely tentokrát nejsou, což je pro mě první mínus. První část se celkem držela stylu původní hry, ale druhá přešla na "egyptský" styl - příjemné osvěžení. Úrovně nejsou špatné, ale žádná mi neutkvěla v paměti. Některé prvky jsou celkem fajn, jako třeba postupně uvolňované lodě, dopravující hráče do dalších částí úrovně. Obecně je design levelů slušný, rozhodně nenudí a hraje se v nich dobře.

Zajímavě jsou vyřešeny nové zbraně, které vlastně nejsou. Ve hře se nachází nová munice, která hřebíkometům, granátometu, raketometu a bleskometu zpřístupňuje alternativní režim palby. Ve všech případech jde o silnější a dobře použitelné režimy, které jsem používal po většinu hry. Ke klasice jsem se vracel pouze kvůli nedostatku silnější munice. Jediné co mi úplně nesedlo je bleskomet. Alternativně střílí energetické výboje místo souvislého paprsku a nemohl jsem si na to moc zvyknout. Pochválit musím slušné množství nových nepřátel. Ke konci hry je navíc téměř každý level zakončen soubojem s něčím silnějším, takže hra pěkně vrcholí. I samotné finále je povedené a rozhodně jde o nejzajímavější souboj z trojce Quake a jeho dva datadisky.

Hratelnost je dle očekávání beze změny, ale díky vyšší obtížnosti je i při menším počtu levelů hra o něco delší. Aktuální dohrání mi zabralo asi 5 hodin a opět proběhlo v novém vydání Quake, kterého je také samozřejmě součástí. Žádné změny zřejmě neobsahuje a vše fungovalo bez problémů. Stejně jako u prvního datadisku, i tento stojí za zahrání a pokud máte Quake rádi, není důvod váhat.
+20
  • PC 75
Druhý datadisk Quaka se designem ještě víc odchýlil od původní hry. Hra je ještě přímočařejší. Víc než hledání klíčů si tady užijete hledání spínačů. Zajímavé je zasazení hlavně druhé epizody. K Egyptským reáliím to nemá daleko a celkově se autoři snažili někam posunout architekturu. Bohužel to také působí trochu klaustrofobičtějším dojmem.

Tři nové druhy nepřátel jsou fajn. Hlavně duch je docela nebezpečný. Hned jde k vám a jeho výbuch je překvapivě ničivý. Co se týče nových nepřátel, tak ale vyhrál předchozí datadisk, který byl přeci jenom pestřejší. Nové zbraně se tady nekonají. Jen silnější munice do starých zbraní. Sice to není nic moc novátorského a tvůrci si to tím vlastně zjednodušili. Na druhou stranu tentokrát všechno najde využití a je to díky tomu jednodušší.

Moc mi nesedlo propojení "reality" z fantaskním světem. Tentokrát se portál, co vás přenese "někam jinam" nekoná. Namísto toho jsou nepřátelé namícháni z obou světů najednou. Člověk by čekal, že alespoň po sobě automaticky půjdou. Tak daleko ale ještě Quake není. Zato přibylo spoustu pastí, zemětřesení a někdy hra vyžaduje vyřešit i nějaký ten hodně elementární puzzle.

Celkově bych řekl, že hra trochu ztratila atmosféru původní hry. Už to není tak kulervoucí, i když akce je samozřejmě pořád stejně skvělá. Strážci na konci některých levelů byli fajn. Hlavní boss byl jen o málo nebezpečnější, než minule a hudbu jsem zase vypnul. Přijde mi, že ta neustálá smyčka dělá ze hry komedii.

Předchozí datadisk byl maličko lepší.

Pro: pořád výborná akce, nová architektura, snaha to celkově posunout dál

Proti: hodně úzkých chodeb, ztráta atmosféry

+16
  • PC 70
Oba dva oficiální datadisky k prvnímu Quakovi jsem dohrál krátce po sobě, takže se nabízí možnost jejich srovnání.

Druhý datadisk vyšel jen asi měsíc po Scourge of Armagon, vyvíjený jinými vývojáři. Dissolution of Eternity je rozdělen na dvě části, mezi kterými si lze na začátku vybrat. Stejně jako v původní hře. Nicméně jsem začal od začátku.

Oproti prvnímu datadisku je zde velké množství nových monster. Některá jsou pouze přepracovaná z původní hry, jiná jsou úplně nová. Zejména v druhé části hry, je téměř v každém levelu na konci nějaký mini boss. Co mě velice překvapilo, byl závěrečný boss v podobě draka. Pokud si, stejně jako já, pamatujete první obrázky z Quake, tak na jednom z nich byl právě drak. Bohužel se ale do původní hry nedostal, takže toto je taková malá záplata, pro ty, kterým by snad podobný nepřítel ve hře chyběl.

Co se týká levelů samotných, tak tady se spíše jedná o zklamání. Přehnaně komplikované mapy, kdy situace se má tak, že jsem složitě hledal klíč, abych se následně vracel zpět na začátek levelu, kde jsem poté mohl otevřít zamčené dveře. Takto se zde bohužel vytratila možnost zkrácení si levelu pomocí rocket jumps, tak jak to bylo možné v původní hře. Pro ty, co to neznají, stačilo vyskočit střelit si pod nohy raketu a přeskočit tak nějakou zeď a level se tak mnohdy dal zkrátit třeba o polovinu. Nicméně i přes to mi nejdelší level vzal zhruba půl hodiny. Většinou se dají mapy proběhnout do 15 minut. Levely na sebe nijak nenavazují, a to ani tématicky a jsou více méně slepencem různých nápadů, který spíše dělá v celkovém konceptu zmatek. Jako celek hra nepůsobí konzistentně.

A v poslední řadě, co se týká zbraní, tady bych to viděl na kvalitnější arzenál, než v prvním datadisku. Alternativní střelivo do hřebíkometu, raketometu a bleskometu je přeci jen něco jiného než nové zbraně v Scourge of Armagon.

Celkový dojem z Dissolution of Eternity je slabší než u Scourge of Armagon. Sice jsou zde lepší zbraně a nepřátelé, ale celé to táhne dolů přehnaná komplikovanost a nesourodost levelů, která ruší jinak docela obstojnou atmosfétu. Zvuky jsou standardní, ale u verze ze Steamu nepochopitelně chybí hudba, která by mohla atmosféře ještě přidat. Co se týká obtížnosti, ta taky není nijak přehnaná.

Celková herní doba na Steamu - 3 hodiny.

Pro: Nové zbraně, noví nepřátelé

Proti: Přehnaně komplikované mapy

+15
  • PC 40
Na rozdíl od prvního mission packu, který si drží styl a kvalitu designu původní hry, je Dissolution of Eternity spíše slabota.
Nové přídavky působí spíše splácané na koleni, třebaže jich je poměrně mnoho (bonusové střelivo, pár nových a několik přeskinovaných nepřátel). Level design, jakkoliv se zdá zpočátku zamotaný a komplikovaný, je vesměs vlastně docela lineární, hra vás celou dobu vede jednou cestou a když už tedy na konci těch dlouhých koridorů najdete klíč, objeví se někde teleport, který vás prostě k oněm zamčeným dveřím sám pošle (případně se nějakým zázrakem otevře „tajný“ průchod, kterým se stejně dostanete zpátky) a tak vlastně úplně odpadá nutnost přemýšlení nad level designem a zapamatování si důležitých bodů na mapě. Občas jsem měl spíše pocit, že hraji trochu složitějšího Serious Sama, než Quaka. Dobře, jakože aby to nebylo už moc, občas tam autoři vhodili nějakou menší spleť chodeb, v níž máte pomačkat čudlíky k otevření cesty dál, avšak Quakovská volnost se již nekonala.
Nadto ty levely ani nevypadají moc hezky a jedná se fakt jen o ty šedé/hnědé strohé chodby, nebo nějaký neurčitý mišmaš.
Se sourodostí levelů si taky autoři příliš hlavu nelámali a prostě tam naprali, co je zrovna napadlo a že už se to ke Quake stylu moc nehodí, to vem přeci čert. Takže tu máme Egyptské chrámy, Mayské zigguraty či levely s Řeckou tématikou, sem tam nějaké nudné jeskyně a Elemental Fury byl pak úplně nějaký prapodivný joke.

Hra je navíc díky overpoewered alternativnímu střelivu příliš jednoduchá (i na hard obtížnost), navíc vám hází pod nohy až přehršle munice (a to i té speciální) a lékarniček a ani před vás příliš často nestaví ta (nej)silnější monstra (která teda ale beztak padnou po pár zásazích multiraketama či menší salvě nažhavených hřebíků během chvilky).
Finální boss fight je pak fail jak hovado, nejen, že se do démonického Quake 1 universa ani vůbec nehodí, ale především vydrží jak kráva, zásahem vás vymrští přes půl mapy, při samotném souboji se třese země, čili to vypadá, že má hlavní hrdina nějaký pokročilý stupeň Parkinsonovi choroby a nadto samozřejmě zákeřní autoři nezapomněli narvat lávová jezírka, kam je zrovna napadlo, aby toho Parkinsona nějak „smysluplně“ využili.

Pravda, že několik málo levelů za to docela stálo, ale jinak imo naprosto mizerný slepenec všeho možného i nemožného s mnohdy nic moc level designem. Jakkoliv si původní Quake a první mission pack kdykoliv rád zopakuji, druhý mission pack už nikdy více, děkuji.
+13
  • PC 65
Druhý datadisk mě docela zklamal - důraz Quake na přímočarost a účelnou jednoduchost tu bere za své - nové zbraně jsou spíš na obtíž, munice je přebytek, mapy jsou zbytečně komplikované (něco jako osadit dálnici sérií retardérů), noví nepřátelé nějak zvlášť nezaujmou a obtížnost je oproti Scourge of Armagon (a nejspíš i původnímu Quake) nižší.

Pořád je to tedy Quake, ale hratelností už je u mě někde na pomezí zábavy a hraní z pocitu povinnosti. Kolem a kolem spíš ztráta času (pokud tedy člověk nemá chuť zahrát si FPS, nic jiného není po ruce a Quake (případně Scourge of Armagon už jsou moc obehrané)).

Pro: No, je to pořád tak trochu Quake, Grappling hook je přínos.

Proti: Odchýlení od jednoduchosti Quake - nové zbraně jsou zbytečné, mapy jsou zbytečně velké.

+11
  • PC 75
Pásová výroba stříleček v druhé polovině devadesátých let znamenala, že po úspěchu prvního Quake započala produkce hned dvou datadisků zároveň. Pochopil jsem, že v průměru se větší oblibě těšil spíše Scourge of Armagon, nicméně za sebe mohu s čistým svědomím prohlásit, že oba jsou si naprosto rovnocenné. Ba naopak vzhledem k tomu, že pokus o „realističtější“ první epizodu Scourge of Armagon mi nebyl příliš po chuti, tak Dissolution of Eternity se mi vlastně hrálo příjemněji.

Pravda, že design je o maličko uzavřenější, levely jsou mírně propletenější, dá se říct, že sem tam si i více libují v užších chodbách a hledání tlačítek. Čas strávený v každém levelu se tak místy vyšplhá i na ďábelských 12-15 minut! Nevěšte však hlavu, hra stále nabízí klasickou rychlou Quake akci tak, jak ji znáte. Opět musím podotknout, že zvolení vyšší obtížnosti jednoznačně umocňuje zážitek a když už jsme u něj, tak je třeba vyzdvihnout nářezovou industriální/metalovou hudbu. Z alternativní munice má největší údernost raketomet, který nejen, že zdánlivě střílí rakety po dvou, ale hlavně dává mnohem menší friendly fire.

Celkově bych řekl, že tento datadisk, obzvlášť budeme-li jej hrát v kabátku Quake Remastered, tolik nezestárl. Zatímco další generace stříleček, kterou pomyslně odstartoval Quake 2, svým způsobem zpomalila, protože se více rochnila v komplikovanějším designu, který tehdy nově příchozí technologie umožňovaly, tak klasický Quake, či Doom právě díky své rychlosti a přímočarosti dokážou velmi slušně pobavit i nyní…
+11
  • PC --
Tentokrát jsem volil DirectQ verzi, která svou smrdutostí připomíná mnohem více původní atmosféru kvejka.

První epizoda je ještě ve standardním level-designu poplatnému Quake univerzu, do té druhé už jsem se musel spíše přemlouvat. Né že bych někde bloudil, ale nelíbily se mi některé "nové" prvky, viz. parodie na tajný level z původní hry - Ziggurat Vertigo - nebo těsné chodby narvané nepřáteli, kde ani upgradovaný arzenál nezachrání občasnou frustraci. V šestém a sedmém jsem byl na prášky z neustálého zvuku cirkulárky, který se nese skrz celý level a to jen kvůli několika chodbám s pastí.

Oproti prvnímu datadisku má DoE lepší vyváženost hratelnosti - netrpěl jsem nedostatkem munice a nezaregistroval jsem žádný hloupý respawn nepřátel. Oba mission packy mají své klady i zápory a je těžké mezi nimi vybrat ten lepší. Možná to rozčísne nějaký neoficiální nášup...
+9
  • PC 65
Dissolution of Eternity (DoE) je druhým a poslední oficiálním datáčem (těch neofiko jsou ještě mraky) pro Quake a protože za výtvorem stojí zase úplně noví tvůrci, zajímalo mě, jak si s tématem poradili. Na jednu stranu je tu velká odvaha přicházející v podobě spousty nových potvor a čtyř prostředí – Antiky, démonického Středověku, Egypta a Mayské (nebo Aztécké?) říše. Jenomže ve všem ostatním se tvůrci zdrželi při zemi a to je vzhledem ke slabé základní hře vcelku škoda.

DoE bohužel nepřináší žádné nové zbraně a vypouští dokonce i ty z prvního datadisku. Namísto toho obsahuje nové druhy munice, které můžete ve zbraních přepínat. Je to hezké, když s sebou můžete vláčet dvojnásobnou porci kulek, přičemž ta druhá porce si s nepřáteli poradí rychleji, ale nové zbraně to zkrátka nenahradí. Podobně jsou na tom monstra. Nových potvor je pořádná várka a to včetně dvou bossů. Celkem vzato jsem s nepřáteli spokojen, ale je třeba říci, že mnoho z nich jsou pouze vylepšenou variantou známých potvor. Čili stejně jako u zbraní jsou ty novinky takové polovičaté.

Dále tu máme dvojici nových power upů. Bohužel moc často jsem na ně nenarazil a to jsem našel skoro všechny secrety. Prvním bonusem je štít, který výrazně snižuje zranění, druhým opasek umožňující skákat do větší výšky. Je to hezké. Už méně hezká je absence tajných úrovní. Nicméně celkových 15 map + 1 úvodní je podle mě slušná várka. Vlastně půlka základní hry a to je na datadisk velice solidní.


1. Epizoda (7 map)
První epizoda nabízí 7 úrovní, které jsou zasazené do středně až hodně spletitých komplexů připomínající nějaký ústřední motiv jen zřídkakdy. Bylo tu cosi jako důl, cosi jako věž a chrám, ale povětšinou je to takový typický Quakeovský mišmaš postrádající myšlenku. Tím bylo zaděláno na průšvih, protože design map původní hry je prostě slabý. Jednotlivé úrovně od sebe nejsou moc dobře rozeznatelné, bloudění a návraty přes půlku úrovně jsou běžné a celkově vzato jsou mapy nic moc. Obtížnost je rozhodně vysoko už od počátku, ale vzhledem k postupně zvyšujícímu se počtu speciální munice se dá se silnými monstry vypořádat rychle. Většinou jsem střílel klasickou municí, a když vyskočil Fiend nebo Shambler, tasil jsem speciálku. Nových monster se taky pár objeví, ale bohužel jenom pár a nejsou moc nebezpeční. Vodní hadi nahradili rybky, zelená sliz koule nahradila modrou sliz kouli, která už v základní hře byla dost vzácná. Akorát přízrak (Wraith) je pěkně drsný a ke konci kapitoly se objevuje ve velkém množství.

Boss, který představuje výrazně vylepšeného Wraitha potěšil. Overlord je pěkně nebezpečná bestie s náváděcími explozivními koulemi. Navíc se umí teleportovat, takže sázka na pomalé brutální zbraně jako je bročka, či raketomet je lepší než zvolit třeba kulomet. Rozhodně příjemný a docela náročný bossfight. Za bosse má u mě DoE významné plus, tím spíše když původní Quake se s bossy moc nepředvedl.

2. Epizoda (8 map)
Druhá část těží hlavně z prostředí Egypta. Tvůrci novými texturami nešetří, nová monstra se objevují mnohem častěji, jenomže level design je ještě nudnější. Složitost všech komplexů je ohromná a přesahuje nejspletenější mapy původní hry. Jde o náročnou a velice nezáživnou epizodu, která mě začala bavit až ke konci s ohromným nástupem pastí, které bylo zábavné překonávat. Nicméně za zvuk kotoučové pily bych dal tvůrcům pěstí. :)

Bossem epizody a vlastně celého datáče je drak. Drak létá, plive extra vražedné koule a jeho zabití není úplně jednoduché. Jenomže v celém areálu se čas od času naprosto kreténsky začne třást podlaha, což vás snadno srazí do propasti. Celý bossfight je spíše o náhodě, kdy doufáte, že vás chvění nezastihne v blízkosti lávových jezírek. Takže ačkoli je boss super, samotný boj je spíš nehorázná katastrofa.


Ve výsledku je pro mě Dissolution of Ethernity výrazně slabším počinem než předchozí Scourge of Armagon. Tvůrci sice přednesli řadu novinek, ale většině nápadům chybí odvaha, neboť jde jen o pozměnění známých zbraní / monster. Největším zádrhelem je ale level design, který je příliš nudný a příliš spletitý.

Pro: Nová monstra, druhy munice, občas pěkná úroveň, bossové

Proti: Slabší level design, zbytečně rozsáhlé mapy, mnoho "staro"nových monster

+6