Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 65
Herní výzva 2019: "Hrátky s časem"

Dvojka novější trilogie nezklamala. Je vidět, že vznikla ještě v době absence ubisoftských vyhlášení o multikulturních genderově vyvážených týmech, a tak tu máme tvrďáka, co nahradil tradičního junáka v pyžamu, přehnaně sexualizované ženské postavy v pro boj v naprosto nevhodných miniaturních šatech, rockovou muziku a dosti potemnělou atmosféru. Základ gameplaye zůstává však podobný předchozímu dílu, hodně bojujete s nepřáteli nebo s kamerou, přičemž vám pomáhá omezené vracení času, které musíte dobíjet rozbíjením nepřátel či předmětů. Zase tu je cool gymnastika šplhání, skákání a běhaní po zdech a mezi zdmi.

Level design byl u PoP vždy výborný, nicméně se začal opakovat. Je tu recyklace lokací. To, že navštívíte jedno místo v minulosti a v současnosti, ještě beru. Ale když už tamtudy jdu potřetí, tak se mi to trochu přejídalo. Kvůli tomu, že tentokrát se můžete pohybovat po velkém hradě dosti volně, jsem byl v druhé polovině hry trochu ztracen. I kvůli informaci o odlišném konci jsem chtěl získat všechny bonusové životy. Příběh je takový...no strohý a bez možnosti voleb, jak to u těhle her bývá. Kaileena je pro mě negativní postava, nakonec by mi víc seděl ten druhý, nekanonický, konec. Kde je vlastně Farah? Motivace postav byla prostě podivná a při poskytnutých informací bych se radši po návratu do minulosti radši pokusil spojit s Shahdee.

Co se týče technických věcí, u hry jsem rozchodil widescreen patch, takže grafika byla na dobré úrovni. Hudba je tvrdá a moc se mi líbilo její využití třeba právě u útěků před Dahakou. Ovládání a kamery mohly být lepší. Když se dostanete do bojového modu a princ vytáhne zbraně, prakticky nejde udělat kotoul a kamera ustrne směrem k nepřátelům. Jelikož boje (i když lépe udělané než v Sands of time) nevyhledávám, tak mě to dost otravovalo a vedlo to k tomu, že jsem mnohdy běžel kam nevidím nebo se zasekl, protože princ nedokázal podlézt. Princ své pozdější hašašínské nástupce nechtěl zklamat a tak i tady občas dělal, co jsem nechtěl. To většinou končilo pověšením se nad okrajem v propasti nebo během po zdi do ní. Bylo to však ještě na snesitelné úrovni poté, co se mi povedlo nabindovat gamepad (viz zajímavosti).

Přes počáteční rozpaky se změnou stylu musím uznat, že tento díl má svoji osobitou tvář a třeba souboje jsou v něm zábavnější než v díle předchozím. Ale vracet se už k němu nebudu, nakonec každou lokaci jsem si užil několikrát:)

Pro: skákání, pasti, vylepšené souboje

Proti: kamera, ovládání, vracení se do lokací

+17
  • PC 90
Samozřejmě druhý díl jsem nainstaloval hned po prvním a hned od intra mě čekal šok. Princ zestárl, zdrsněl, z romantického hrdiny se stal cynickým štvancem, který jde za svým stylem účel světí prostředky.

Co se stalo? Inu, když princ změnil minulost, naštval strážce času Dahaku, neporazitelného démona, který se rozhodl prince vymazat z historie a 7 let ho neúnavně štve. Teď toho ale hrdina má dost a vydává se na Ostrov času zabránit vzniku písků času jednou provždy a tím i zastavit Dahaku.

Ruku v ruce s touto změnou šla grafika i hratelnost. Grafika je temnější a bohužel díky absenci barev i nějakých zajímavějších prostředí subjektivně i docela ošklivější.

Hratelnost se nese v duchu krvavosti, větší obtížnosti a hrátek s časem. Princ se na Ostrově času pohybuje ve dvou rovinách a ani v jedné to není med. V současnosti je vše rozpadlé, takže najít cestu znamená balancovat na sloupech, provazech, běhat po zdech, skákat, slaňovat po lanech i praporech. A v minulosti je sice vše v celku, ale zato fungují desítky a desítky smrtících pastí, které budete proklínat. Já si jako mantru opakovat známé "to je past vedle pasti pi.o".

Ani boje nejsou žádný med, nepřátelé jsou vytvrdlejší, chytřejí a rychlejší, naštěstí je k dispozici spoustu nových komb, zbraní a hlavně princ se s tím opravdu nepáře, takže tu máme nějaké to párání, škrcení či usekávání hlav. Komu by to bylo málo, má tu sekvence úprku před Dahakou, při kterých skáčete a vyhýbáte se pastem a propastem a nesmíte udělat chybu, jinak je po Vás a jedete znovu.

Nejotravnější je ale backtracking, protože se pohybujete stále ve stejných prostředích, jen třeba přijdete z jiné strany a občas je kumšt se neztratit, nebo navázat. Fakt jsem si nepamatoval kudy jsem vlastně před 5 hodinami do té velké místnosti přišel. Naštěstí
vracení času zůstalo, stejně jako tajné fontánky, které jsou hlídány chodbami plných pastí.

A příběh? Vynikající. Nabízí podstatně více tajemství (kdo je písečný přízrak?), zvraty (identita císařovna), hraje na osudovost a víru, že co je předurčeno, nejde změnit a ke konci jsou časové hrátky skoro jak v Návrat do budoucnosti. Pokud budete hrát standartně, dočkáte se standartního konce kde zabijete císařovnu a zabráníte vzniku písků času, ale pokud budete poctivě sbírat fontánky a získáte ultimátní meč můžete poslat osudovost k čertu, zachránit císařovnu a nakopat Dahakovi jeho černou prdel.

I přes mé výtky k obtížnosti a grafice je prince samozřejmě vynikající hrou, která mě stejně jako první díl chytla a nepustila.

Pro: Příběh, cestování časem, obtížná ale výborná hratelnost

Proti: Subjektivně grafika, pasti pasti pastičky.

+12
  • PC 95
Story Continues...

Po mém zklamání u instalace 1. dílu nové trilogie, jsem přestal věřit na zázraky. A proto ani nevím proč, jsem pár let na to, cca v roce 2006, kdy jsem už uměl pirátit, nelegálně stáhl 2. díl. Proč by mi měl jít WW, když jsem ani nespustil SoT? Proč se vůbec zdržuji stahováním? ptal jsem se sám sebe. Přesto jsem Prince namountoval, nainstaloval, nacrackoval a spustil, očekávajíc pouze nějakou chybovou hlášku. Jaké však bylo mé nekonečné překvapení, když se hra skutečně spustila a ukázala intro. "Teď se něco pokazí a určitě mě to hodí do vokna." říkal jsem si, ale dostal jsem se na hlavní menu. "Když hru spustím, určitě mi to ukáže chybovou hlášku" myslel jsem si, ale hra mi dala úvodní animačku. "Jakmile se dostanu do samotné hry, něco se pos*re." tvrdíc s pomyšlením, jaký jsem vlastně dvanáctiletý tvrďák, ale hra se ROZJELA!!! Ani nedokážu slovy popsat tu euforii, která mě ovládla... to si musím nechat pro své děti, když jim budu vyprávět, proč je jejich narození až druhá nejradostnější událost v mém životě.

Zamiloval jsem si tady úplně všechno: hudbu, atmosféru, dabing, skákání, příběh a hlavně soubojový systém. Řeknu možná něco odvážného: Zde použitý "Free Form Fighting System" je s "FreeFlow Combat System" z Batman série nejlepší a nejzábavnější typ souboje, jaká může rubačka mít a naprosto nechápu, proč ho kromě Prince nedal Ubisoft i jinam, nebo proč ho nezkusil okopírovat někdo jiný. V drtivé většině podobných rubaček je to jenom o bezduchém "drcení" levého tlačítka myši, sem tam prokládané speciální schopností. Zde je to o načasování, kombinování a interakce s okolím a ještě se bere v potaz, zda bojujete jednoruč, nebo obouruč. Navíc to v pohybu vypadá fakt dost hustě.

Příběh mě zde zajímal asi z celé trilogie nejvíc. Ne proto, že je ve hře málo barev, více krve a drsná hudba, takže to je jakože "dospělejší", ale proto, že zatímco v ostatních dílech zachraňujete situaci, zde se vše točí jen kolem Prince, kterému jde po krku nebezpečná Dahaka. Vždy jsem měl raději osobnější příběhy, než ty epické o záchraně světa.

Pravděpodobně se pletu, ale nenapadá mě jiná hra, která by před druhým prince použila natolik odlišnou hudbu, než v jakém prostředí se odehrává. Myslím to tak, že když byla třeba hra ze středověku, použila se středověká hudba, ale zde, u hry známé už díky názvu svým orientální zasazením, se bez problému pustí západní metalová kapela a ono to funguje naprosto báječně. Godsmack díky Princovi zbožňuji dodnes a OST je jedno z mých nejoblíbenějších a v mém hudebním výběru nikdy nechybí.

A takhle bych mohl o každém aspektu mluvit ještě dlouho a každou blbost vynést do nebes. Komu by se to ale chtělo číst. Ale popravdě, při mém posledním Prince maratónu jsem si začal všímat i jistých nedostatků, jakože po získání Mask of the Wraith hra trochu ztratí tempo, nebo je někdy trochu složitější se orientovat, ale to vše jsou drobnosti, které vám ani dnes zábavu nezkazí. Druhý Prince je totiž i po letech pořád pecka a jedna z mých srdcovek.

Perlička na konec: Hru jsem dohrál hodněkrát, jakože fakt HODNĚkrát, ale až při mém posledním průchodu jsem poprvé na nejtěžší obtížnost porazil bez cheatů Dahaku a poprvé si všiml, že když Dahaka říká ty své nesmysly, tak při vrácení času se to změní ve smysluplné věty... A to mi trvalo 10 let :)

6. bod herní výzvy 2016

Komenty k ostatním dílům:
Prince of Persia: The Sands of Time
Prince of Persia: The Two Thrones
Prince of Persia: The Forgotten Sands
+27
  • PC 85
Film Star Wars: Impérium vrací úder s sebou přinesl novodobý hit, který se usadil jak ve filmech, tak i v PC hrách. Tedy ten fakt, že druhý sequel, který je stylem o něco jinačí než díl první, se rázem stane mnohem lepším. A je tomu tak i zde. Z mladičkého prince se nám stál vlasatej badass, který se musí potýkat z hrozivými následky, které způsobil v Sands of Time.

Píseň ,,I stand Alone", jenž byla použita v mnoha trailerech, a zároveň hraje při zběsilých a nervujících honičkách s Dahakou dokonale podtrhuje to, co se má od hry očekávat. Princ je tentokrát zcela sám. Není zde žádná pěkňoučká princezna nebo náhodní chudáci vojáci. On sám proti všemu, co se hýbe a dýchá. Dokonce i proti vránám! Princ mimo jiné vypadá mnohem líp, než v předchozím díle a i následném sequelu. To asi ty vousy. Zároveň sympaticky zdrsněl, což nám dokazuje spousta jeho zesměšňujících a výhružných komentářů, které (pokud to zrovna není meč či sekyra) vrhá na své protivníky. A furt se mračí... furt.

Soubojový systém je stále skvělý. I přestože jsem nebyl schopen si zapamatovat natož provést všechny ty parádní komba, přesto jsem měl v malíčku těch několik pár, který mi bohatě stačily, protože to vždycky vypadalo hrozně cool. A jak víme, mnohdy to není pouze o zbraních. Nepřátelé se dají skopávat do propastí či jim můžete prošpikovat chodidla bodcovou pastí. A pokud zrovna nemáte málo životů, jste vždy velice rádi, když na vás neútočí jeden, ale hned několik nepřátel, protože o to víc si užijete dokonalý tanec komb a úderů, které s prince vytvoříte. Byť jsou ve hře mimo prince pouze tři důležité charaktery, ještě k tomu záporně naladěné, nijak zvlášť to nevadí. Mrzí mě ale, že jedné z nich nebylo dáno tolik prostoru do hry pořádně zasáhnout, protože vlohy k tomu rozhodně měla. A Kaileena... uuu, až jsme mnohdy cítil, jak se rozkrokem dotýkám stolu.

A hudba. TO JE NÁŘEZ!! Klasické mezopotámské tóny zde téměř nejsou, teď do toho hrají tvrdé struny elektrických kytar. Změna? Ano. K lepšímu? Samozřejmě! Když při souboji posloucháte, jak do toho kytaristé řežou, tak vám přijde princ absolutně neporazitelný a stylový jak prase. Já měl při těchto situacích zamračené obočí a dlouhý protáhlý úsměv. Jakmile sejmete jednu skupinku, hned vyhledáváte další, aby ten slastný pocit drsňácké euforie přetrval, a aby prostě ta hudba neskončila. Akrobatická interakce s prostředím je zde také skvělá. Občas se zastavíte s nevědomostí, jak vlastně máte dále postupovat, ale vždy na to vcelku rychle přijdete. Problém jsem ale měl s úhlem kamery. Mnohdy mi nevyhovovalo, jak je momentálně postavená, protože jsem nevěděl, do čeho jdu nebo hůř, do čeho skáču. Navíc mi mnohdy princ skončil na úplně jinou stranu, než jsem původně zamýšlel, čímž jsem se zbytečně připravil o jeden slot písku. Cestování v čase byl pro příběh jeden z nejdůležitějších aspektů, protože mu dodával na zajímavosti a stylu. Příběh sám byl jednoduchý, ale přesto velice dobrý. Už jen z toho důvodu, že byl zasazen na jednom velkém místě, což mnohdy úplně jednoduché není.

Nicméně úplně největší problém mám s koncem. Nebo respektive s konci. Ve hře jsou totiž dva. Ten klasický, který vám hra předá, pokud budete normálně postupovat, a skrytý, který se vám odemkne, pokud v průběhu hry najdete všechna skrytá místa se zvýšením životů. Problém je ten, že onen skrytý konec je ten pravý, na který také navazuje pokrčování Two Thrones. Když jsem to hrál poprvé, tak samozřejmě jsem odehrál klasický konec s vědomím, že takhle to má být. A následně v pokračování jsem byl na výsost zmaten, protože začátek absolutně neodpovídal konci, který jsem já odehrál. Pro boha živýho, UbiSofte! To jako mám koukat na lets playe a zjistit, kde všechny ty skrytý oblasti jsou, abych měl pravý konec? To jděte do háje, teda!

Warrior Within je ale i přesto úžasná pecka, kterou považuji za nejlepší z celé trilogie. Hudba tomu samozřejmě kraluje, následně drsná atmosféra Ostrova času a souboje jsou k popukání. Po celou tu dobu psaní tohohle komentáře mi v hlavě zněly ty drsné struny kytar, takže až dopíšu, pustím si OST ze hry a se svými zahnutými plastovými meči si budu pobíhat po pokoji. A neříkejte, že jste to taky nedělali, když jste tohle hráli! Ne, že ne!

Pro: Hudba, drsná a temná atmosféra, souboje jsou stále parádní, křivky žen, Princ je badass

Proti: Někdy špatné úhly kamery, skrytý "pravý" konec

+24
  • PC 60
Hodnocena PS3 verze z HD Trilogy kolekce.

Na druhý díl, mnohými označovaný jako nejlepší díl trilogie, jsem se poměrně těšil a první momenty byly skvěle. Akce na lodi měla spád, první boss příjemně potrápil a následná zbrusu nová temná lokace navnadila.

Jak jsem se však pomalu proskákával a prosekával dál, dostal jsem se do centrální místnosti celého komplexu, kde se cesty začaly větvit a já už věděl, že dvojka nebude lineární skákačka, nýbrž lehce otevřená hra. Tento koncept mi moc nevoněl v rebootu z roku 2008 a vadil mi i tady, leč zde není dotažen do takových extrému. Backtrackingu je o dost míň, ale přesto mě několikeré procházení těch samých lokací v kombinaci se strmě narůstající obtížností dokázalo v závěru dost otrávit.

Hopsání bylo fajn jako vždy, avšak dvojka se k mé nelibosti ještě více zaměřuje na boj. Ten je akčnější, dynamičtější, ale bohužel často dost neférový a i na easy obtížnost jsem měl co dělat. A ne že by hra byla bez bugů. Zasekávání postavy je na denním pořádku a občas jsem chcípl jen proto, že jsem se snažil o nějaké silnější kombo, ale ovládání si dělalo, co chtělo. Uznávám, že částečně to bylo i mou hráčskou (ne)schopností, ale přesto si rozhodně nemyslím, že hra reagovala, tak jak by měla. Bugům se nevyvarovala ani zvuková stránka. Víc jak polovinu hry jsem ladil zvuk, ale přesto jsem nedosáhl uspokojivého výsledku. Chvíli něco řvalo a chvíli hra nebyla pořádně slyšet. A že na mě hudba působila lacině a nehezky, o tom radši ani nemluvím. Metal se opravdu do Persie nehodí.

Graficky nemám co vytknout, leč i zde jsem si všímal různých bugů jako jsou díry v texturách či občas zamrzávající animace. Popravdě by mě zajímalo, jestli se jedná o bugy HD verze anebo tyto neduhy trápily hráče i ve verzi původní. Nevšiml jsem si totiž, že by je někdo v komentářích zmiňoval.

Co bych dodal (zdravím Chucka)? Druhý díl bych si býval skvěle užil, nebýt frustrace z obtížnosti. Mám rád hry, které nevedou hráče za ručičku, a člověk se musí snažit, ale nemám rád nefér výzvu a takto na mě bohužel druhý díl perského prince působil. Je to nadprůměrná hra, to bezpochyby, ale u mě se na listinu oblíbených kousků kvůli výše zmíněným důvodům rozhodně nezapíše.

Pro: hopsání, design lokací, propracovanější souboje, charismatický princ, hrátky s časem a podání příběhu

Proti: četnost soubojů, backtracking, hudba, bugy, v druhé polovině přehnaně těžké (se závěrečným bossem se posrali, ne?), na PS3 zdlouhavé ukládání

+16
  • PC 80
Sérii Prince of Persia mám rád. A Warrior Within nezklamal. Hra zabaví na delší dobu, některé části hry jsou sice těžší a člověk musí zapojit mozek, jiné zas ani tak moc ne, ale i tak je to pěkně propracovaná hra. Prostředí hry je pěkné (ostrov), hudba vhodná, povedené pohyby a dabing, krev, jen občas zazlobila kamera. Na hrách mi bohužel hodně vadí linearita a rád bych si zahrál někdy i prince, kde bych měl volnost jako v GTA.
Za mě 80%, což je podle mě slušné hodnocení.

Pro: Děj, pohyby hlavního hrdiny, prostředí hry, logické úkoly.

Proti: Občasné potíže s kamerou.

+15
  • PC 90
Pravě jsem dohrál trilogii Písky času, Válečník, Two Thrones.

Zanechala ve mně silný dojem díky příběhu, skvělým animacím a možností vžít se do hl. hrdiny. Právě možnost vžít se do hrdiny a „žít“ příběh, na hrách oceňuji, člověk si tak udělá výlet ze své reality a to se této trilogii povedlo dokonale.

Během prvního dílu se ocitnete v pohádce-příběhu, který se díky vám stal, vámi je vypravován a v podobě postavičky prince, vámi ovládané uskutečňován.

V druhém dílu spadnete do drsné depresivní reality, kterou je nutnost vaší smrti, tu jste vyvolali hrátkami s časem v „Pískách času“.S pocitem marnosti se tuto nutnost snažíte ve tmě a krvi odvrátit.

V posledním dílu se návrat do pohádky nekoná, i když to tak na první pohled vypadá. Ztvárnění je milejší, než ve „Válečníkovi“, avšak pocit marnosti přetrvává, lidé umírají.

Válečník:
a to ne ledajaký. Drsný zachmuřený zabiják s dvěma čepelemi, který kosí hromady nepřátel a topí je v krvi na mnoho způsobů. (potemnění příběhu jsem osobně přivítal)

Není podmínkou ovládat všechny komba, kterých je možná zbytečně hromada, avšak v bojích různé kombinace pomáhají a zvládnete – li je, je to pastva pro oči vidět jak se princ skrze nepřátele efektně prořezává.

Oproti prvnímu dílu se souboje zrychlily, nejsou tak „fázovitě taktické“ jde o to v pravé chvíli zmáčknout pravou kombinaci pro správné kombo a občas se bránit. Zvýšil se počet nepřátel – mrtvých nepřátel:)

Přibyli bossové, což jsem ocenil. Ale v určité fázi boje s bossem dojde např. na přetlačování, kdy musíte rychle, OPRAVDU RYCHLE mačkat tlačítko jinak jste v háji. Toho jsem palcem nebyl schopen. Pořešil jsem to přinastavením tlačítka na rychlejší ukazováček.

Při postupu hrou jsem občas trpěl nejistotou, jestli jsem se nezamotal v přítomnosti-minulosti. Čas se totiž mění v časových portálech a procházíte ty samé lokace v různých časech.

Vaše námaha bude během hry několikrát odměněna výbornými in-game videi, která perfektně dokreslují temnou atmosféru a vtahují do příběhu.

Problémem jsou opět skoky do prázdna, za které většinou nemůže hra, ale hráč, proto pracujte s kamerou.

Potěší objevení „skrytých“ místností s upgradem života, právě proto, že nejsou tak před nosem jako v „Pískách“.
Celá trilogie je super zážitek.

Pro: temnější atmosféra,princ, comba, příběh,ingame videa

Proti: kamera, jiný pohyb než čekáte (většinou si za to můžete sami)

+13
  • PC 95
Podle mého nejlepší díl celé trilogie. Celá hra oproti jedniče, která byla spíše pohádková, se posunula směrem k témnému prostředí a hlavně princ je jiný, temnější, arogantní, místama i zlý, což je naprosto logické po událostech z jedničky, kdy prince honí Dahaka. Jako jsme zvyklý u Ubisoftu je hratelnost skvělá. Přibylo mnoho komb a pohybů. Dějové zvraty jsou dokonalé.

Pro: temnější prostředí způsobené princovo minulostí

+4
  • PC 90
Druhý díl mojí nejoblíbenější TPS trilogie se po geniálním prvním dílu zprvu jevil spíše jako velké zklamání. pohádkový duch jedničky byl ta tam a místo něj nastoupil princ drsnější než šmirgl papír, prohánějící bestie v silně, ale silně beznadějném ponurém prostředí. Do toho ten proradný zhmotnělý osud Dahaka, jenž Prince nikdy neponechal náhodě a nekompromisně ho pronásledoval v každé, jen trochu možné "černobílé" chvíli, aby konečně zpečetil jeho jasně daný osud..

Po příjemné atmosféře, po "školní" lásce prince - princezně Farah, po kouzelné atmosféře, ve druhém díle se jakoby slehla zem a vývojář nám tak připravil hru, v přesně opačném duchu. A přesto.. Tenhle díl byl skvělý, stylový, propracovaný a až do poslední sladké tečky (ano, myslím tím alternativní závěrečné video:-) ), také naprosto nezapomenutelný..

A fakt, že šlo cílením hry o prachbídné přiblížení se zájmu masám, o snahu výrobců, sledováním tehdejšího trendu, co nejlépe lidem tuto hru prodat, ve finále nakonec vůbec nevadilo..Jednalo se totiž o natolik vyjímečný titul, že veškeré souběžně vydané hry obdobného zaměření té doby, nakonec svou kvalitou spíše sám zastínil..

Pro: Atmosféra, Dahaka, souboje, temné prostředí a styl

Proti: Velmi důkladné gameover sdělení, místy obtížnější a snad až příliš velká odbočka od původního konceptu. Ale holt...bussiness je prostě bussiness..

+11
  • PC 95
Nevim co se stalo, ale ve druhé věži v zahradách se to zlomilo a najednou byla z otravné divné hry fantastická zábava. Hrál jsem to hned po Sand of Time a ten rozdíl je markatní. Od pohádkové zábavy k drsné a ponuré rubačce. Hra má opět skvělý level design. Mnohem vymakanější souboje a hrátky s časem. Nářezovou hudbu, která ty jatka jenom podtrhuje. Parádní akční hra, která takřka nemá chybu.

Pro: řezničina, atmosféra, hudba, nic pro měkoty

Proti: občas vzdálené savepointy, dlouhá animace game over, na konci procházení stejných lokací, drobné bugy

+13
  • PC 70
Snažil jsem se hru dohrát vícekrát, ale vždy mě po čase přestala bavit. Skvělej začátek, ale po čase stereotyp a docela nuda.

Pro: Souboje, řízlá hudba...

Proti: Stereotyp a po čase nuda.

-4 +4 −8
  • PC 80
Warrior Within sice nějaké zásadní změny v herním konceptu oproti prvnímu dílu nepřináší, ale stejně jsem měl pocit, že hraju odlišnou hru. Potěšilo mě hlavně mnohem lepší prolnutí soubojů s nebojovými pasážemi, které byly v prvním díle od sebe zřetelně odděleny. Patrná je i změna atmosféry, která přešla z pohádkové na ponurou, dále grafiky, která přešla z pestré na matnou a i hudby, která přešla z orientální na rockovou. Tyhle dost zásadní změny nepovažuju za klad, ale ani za zápor.

Velmi se mi líbil nápad s cestováním do minulosti a přítomnosti, který je výborně realizován v příběhu, ale jeho převedení do herní podoby podle mě není nejšťastnější. Zhruba tak do poloviny hry je procházení stejných lokací ve dvou časových rovinách zábavné, jenže pak už mi neustálé návraty do již dříve prošlých úrovní začaly vadit, a na dveře začal neúprosně klepat stereotyp. Za špatný tah taky považuju výrazné zvýšení obtížnosti. Značná redukce ukládacích míst je viditelná na první pohled a v kombinaci s velkým množstvím časově omezených úseků, kterých oproti prvnímu dílu přibylo jako hub po dešti, je hra místy až moc obtížná(např. některé útěky před Dahakou, které jsem opakoval vícekrát, než by mi bylo milé nebo úrovně za písečného ducha na konci hry, v nichž jsem se musel hnát neustále rychle vpřed k životodárným fontánám, jelikož jsem si nastřádal málo zvýšení HP, které mu neustále ubývají). Díky těmto pasážím se naplno projevily nedostatky nestabilní kamery, jejíž vliv na ovládání byl při časově omezených úsecích mnohdy rozhodující a znamenal restart úrovně (sekvenci s nápisem game over, která trvá na můj vkus zbytečně dlouho jsem začal brzo nenávidět).

Obrovským posunem vpřed oproti prvnímu dílu je provedení soubojů, které jsou drsnější, efektnější a určitě i zábavnější. Počet úderů a komb se značně zvýšil, většina z nich se dá efektivně používat a není ani moc těžké si je osvojit. Rozhodně potěší i možnost používat různé sekundární zbraně, popř. je házet po nepřátelích, kteří už nejsou tak tupí jako klauni z prvního dílu a na některé je třeba používat speciální taktiku. Výborné jsou záverečné údery, jimiž lze protivníky masakrovat na X způsobů(ideálně ještě ve zpomalených záběrech). V prvním díle jsem si souboje moc neoblíbil a považoval jsem je spíš za nutné zlo, ale ve druhém díle představují rozhodně to nejlepší co může hra nabídnout.

Celkové hodnocení sráží dolů hlavně obtížnost některých úseků a opakující se prostředí, ale i přesto hodnotím hru kladně, a to hlavně díky vynikajícím soubojům, jejichž intenzita nemá v jiných hrách obdoby. Když porovnám první dva díly série, tak u mě sice jednoznačně vítězí Sands of Time, jelikož jsem se u něj bavil mnohem víc, ale Warrior Within je pořád výborná a zábavná akční hra, jen občas frustrující.

Pro: Naturalistické a zábavné souboje, nepřátelé, několik nových prvků v nebojových pasážích, dabing

Proti: Stereotypní prostředí, občas přehnaná obtížnost, kamera

+9
  • PC 95
Pro mě jasný vítěz této trilogie. Sands of Time byl na mě svou grafikou a podáním až moc pohádkový - souboje navíc stereotypní - a Dva trůny mi už přišly docela přeplácané.

U tohoto dílu je u mě nosná atmosféra, kterou perfektně vytváří skvěle podaný příběh spolu s hudbou, která jde podle mě ruku v ruce s tajemným noir-interfacem. Řízné kytary ale asi každému sednout nemusí, u mě je to ale pravý opak, k bojům se dle mě skvěle hodí, riffy jsou navíc nápadité :-))
Bojový systém byl skvěle rozvinut a nepůsobí tak fádně (oproti prvnímu dílu) ale stejně tak staré dobré PoP adventure prvky - nejednou jsem se musel ve hře vracet (občas i v čase:) a hledat správnou cestu. Abych ale jenom nechválil, musím říct, že právě tato herní vlastnost mě frustrovala; království (ostrov) je totiž opravdu rozlehlé a v některých místech jsem musel zapojit mozkové závity opravdu naplno.
Kamera také není nejsilnější stránkou. Řekl bych ale, že je to jenom otázka zvyku, i na klávesnici se pro mě stala hra brzy snadno ovladatelnou (resp. princ).

Když k tomu všemu přičtu perfektní bossy, tradiční princovskou akrobacii a konečně charismatického prince, kterému se ve výrazu objevil zlinčovaný veteránský výraz, pro který mám hrdiny tak rád, nemůžu jinak než 95%.

Pro: příběh, hudba, atmosféra, boje, logické hádanky

Proti: kamera, (místy ''příliš obtížné")

+14
  • PC --
Vzhledem k tomu, ze se vytratila pohadkovost prvniho dilu a nahradila ji rozmanita brutalita, temne lokace, debilni tvrdacka muzika, temny tvrdacky prnc a demonicke nobl devky, jsem se neobtezoval dohrat demo, ktere i tak stihlo ukazat par bugu a lehce rozplizllou grafiku zbravenou do nejakeho ponureho odstinu.

Dal bych tak 65 za zprzneni. Jinak jsem sice ochotny verit ze souboje jsou tu zpracovane mnohem lip, nez v prvnim dile, ale kvuli tem jsem PoP nehral.
-5 +4 −9
  • PC 75
Asi najlepší diel série Prince of Persia. Má všetky veci ktoré má dobrá hra mať, napr. dobrú hudbu, akciu.... V tomto dieli PoP vystriedate presne 6 mečov (ešte Water Sword ale iba ak máte 9 Life Upgradov).

Pro: Hudba, akcia, logické úlohy, Dahaka

Proti: Slabšia grafika

+7 +21 −14
  • PC 90
Temnější pokračování. S nad s nejlepší rock-metalovou hudbou ve hře co jsem slyšel. Supr kouzla. Perfektní bossové. Dva konce. Chybka na závěr: dvakrát se mi stalo, že jsem se dostal někam kam jsem ještě neměl(nepustil se nějaký skript či ci, následně ani videjko), hra dál fungovala,ale nešla diky nenabytým vlastnostem dohrát.
+10
  • PC 90
pro me nejlepsi dil serie,totalni narez je zvolena hudba a prostredi-moc nejsem fanda "tvrde" muziky,ale proste tento dil je co se tyce atmosfery dokonaly,pribylo rozsekavani a krev ve zpomalenych zaberech,take asi nejlepsi pribeh PoPu mozna budete trochu zmateni ale po casti kdy si Princ nasadi masku a stane se z nej Pisecny prizrak najednou vse zacne davat smysl a hra ziskava dalsi smrnc....ve vsech magazinech a hraci nejmin oblibeny dil,ale u me jednoznacne vitezi

Pro: atmosfera,hudba,,pribeh,Dahaka,Písečný stín

Proti: klasika teto serie a to je kamera

+18