Pravě jsem dohrál trilogii Písky času, Válečník, Two Thrones.
Zanechala ve mně silný dojem díky příběhu, skvělým animacím a možností vžít se do hl. hrdiny. Právě možnost vžít se do hrdiny a „žít“ příběh, na hrách oceňuji, člověk si tak udělá výlet ze své reality a to se této trilogii povedlo dokonale.
Během prvního dílu se ocitnete v pohádce-příběhu, který se díky vám stal, vámi je vypravován a v podobě postavičky prince, vámi ovládané uskutečňován.
V druhém dílu spadnete do drsné depresivní reality, kterou je nutnost vaší smrti, tu jste vyvolali hrátkami s časem v „Pískách času“.S pocitem marnosti se tuto nutnost snažíte ve tmě a krvi odvrátit.
V posledním dílu se návrat do pohádky nekoná, i když to tak na první pohled vypadá. Ztvárnění je milejší, než ve „Válečníkovi“, avšak pocit marnosti přetrvává, lidé umírají.
Válečník:
a to ne ledajaký. Drsný zachmuřený zabiják s dvěma čepelemi, který kosí hromady nepřátel a topí je v krvi na mnoho způsobů. (potemnění příběhu jsem osobně přivítal)
Není podmínkou ovládat všechny komba, kterých je možná zbytečně hromada, avšak v bojích různé kombinace pomáhají a zvládnete – li je, je to pastva pro oči vidět jak se princ skrze nepřátele efektně prořezává.
Oproti prvnímu dílu se souboje zrychlily, nejsou tak „fázovitě taktické“ jde o to v pravé chvíli zmáčknout pravou kombinaci pro správné kombo a občas se bránit. Zvýšil se počet nepřátel – mrtvých nepřátel:)
Přibyli bossové, což jsem ocenil. Ale v určité fázi boje s bossem dojde např. na přetlačování, kdy musíte rychle, OPRAVDU RYCHLE mačkat tlačítko jinak jste v háji. Toho jsem palcem nebyl schopen. Pořešil jsem to přinastavením tlačítka na rychlejší ukazováček.
Při postupu hrou jsem občas trpěl nejistotou, jestli jsem se nezamotal v přítomnosti-minulosti. Čas se totiž mění v časových portálech a procházíte ty samé lokace v různých časech.
Vaše námaha bude během hry několikrát odměněna výbornými in-game videi, která perfektně dokreslují temnou atmosféru a vtahují do příběhu.
Problémem jsou opět skoky do prázdna, za které většinou nemůže hra, ale hráč, proto pracujte s kamerou.
Potěší objevení „skrytých“ místností s upgradem života, právě proto, že nejsou tak před nosem jako v „Pískách“.
Celá trilogie je super zážitek.
Zanechala ve mně silný dojem díky příběhu, skvělým animacím a možností vžít se do hl. hrdiny. Právě možnost vžít se do hrdiny a „žít“ příběh, na hrách oceňuji, člověk si tak udělá výlet ze své reality a to se této trilogii povedlo dokonale.
Během prvního dílu se ocitnete v pohádce-příběhu, který se díky vám stal, vámi je vypravován a v podobě postavičky prince, vámi ovládané uskutečňován.
V druhém dílu spadnete do drsné depresivní reality, kterou je nutnost vaší smrti, tu jste vyvolali hrátkami s časem v „Pískách času“.S pocitem marnosti se tuto nutnost snažíte ve tmě a krvi odvrátit.
V posledním dílu se návrat do pohádky nekoná, i když to tak na první pohled vypadá. Ztvárnění je milejší, než ve „Válečníkovi“, avšak pocit marnosti přetrvává, lidé umírají.
Válečník:
a to ne ledajaký. Drsný zachmuřený zabiják s dvěma čepelemi, který kosí hromady nepřátel a topí je v krvi na mnoho způsobů. (potemnění příběhu jsem osobně přivítal)
Není podmínkou ovládat všechny komba, kterých je možná zbytečně hromada, avšak v bojích různé kombinace pomáhají a zvládnete – li je, je to pastva pro oči vidět jak se princ skrze nepřátele efektně prořezává.
Oproti prvnímu dílu se souboje zrychlily, nejsou tak „fázovitě taktické“ jde o to v pravé chvíli zmáčknout pravou kombinaci pro správné kombo a občas se bránit. Zvýšil se počet nepřátel – mrtvých nepřátel:)
Přibyli bossové, což jsem ocenil. Ale v určité fázi boje s bossem dojde např. na přetlačování, kdy musíte rychle, OPRAVDU RYCHLE mačkat tlačítko jinak jste v háji. Toho jsem palcem nebyl schopen. Pořešil jsem to přinastavením tlačítka na rychlejší ukazováček.
Při postupu hrou jsem občas trpěl nejistotou, jestli jsem se nezamotal v přítomnosti-minulosti. Čas se totiž mění v časových portálech a procházíte ty samé lokace v různých časech.
Vaše námaha bude během hry několikrát odměněna výbornými in-game videi, která perfektně dokreslují temnou atmosféru a vtahují do příběhu.
Problémem jsou opět skoky do prázdna, za které většinou nemůže hra, ale hráč, proto pracujte s kamerou.
Potěší objevení „skrytých“ místností s upgradem života, právě proto, že nejsou tak před nosem jako v „Pískách“.
Celá trilogie je super zážitek.
Dead Space 2
Pro: temnější atmosféra,princ, comba, příběh,ingame videa
Proti: kamera, jiný pohyb než čekáte (většinou si za to můžete sami)