Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
K Pharaoh mám takový specifický vztah. Za svůj život jsem hru mnohokrát rozehrál, dokonce si vzpomínám, že jsem se u ní učil i na maturitu. Vždy jsem si přečetl odstavec z učiva, pořešil něco ve městě, odklepl dialog a pak zpátky na učení. Hra mě vždy hodně bavila, problém však byl ale v tom, že jsem ty kampaně nikdy nedovedl do finále a kompletně nedokončil. A vždy, když jsem se k hraní po letech vrátil, začínal jsem zase od znovu, protože to stavění prvních pyramid na začátku je na hře prostě nejvíce cool. Proto jsem si před léty zadal cíl, že to musím alespoň jednou všechno dokončit.

Samotné mise jsou buď spíše budovatelské nebo spíše vojenské. Já osobně preferuji spíše to budování, takže vždy, když bylo možné si vybírat mezi dvěma misemi, volil jsem tu budovatelskou. Bylo to především proto, že válčení tu není moc dobře zvládnuté a to hlavně kvůli nepovedenému ovládání jednotlivých oddílů. Můžu desetkrát vydat rozkaz na útok na nepřátele a oni si budou jen tak postávat. Párkrát se mi dokonce stalo, že jsem nestihl armádu poslat do vzdáleného boje, protože se prostě odmítali nalodit na transportní loď (od té doby jsem se naučil si ukládat hru před manipulováním s armádou).

Naopak budování je zpracované skvěle. Je potřeba perfektně chápat způsob budování infrastruktury, což se dá v pohodě naučit díky prvním tutoriálovým misím. Nejvíce záludnou věcí je pak zvyšování úrovně jednotlivých domů na vyšší úroveň (s čímž jde ruku v ruce i celková prosperita), to už se musí vychytat celá řada věcí, aby se to povedlo, ale dá se to zvládnout. Chce to hlavně dobře naplánovat systém cest, aby se specifičtí obyvatelé dostávali hlavně tam, kde jsou potřeba, protože jejich AI občas slušně pokulhává. Snad stokrát se mi stalo, že hasič mířil k ohni, ale u poslední křižovatky si to rozmyslel a šel jinam. Pokud pak kvůli tomu malinkému ohýnku bouchnul i nějaký důležitý sklad, tak to fakt potěšilo. Pak jsem nepochopil, proč když chce Faraon nebo jiné město nějaké jídlo, proč se to nemůže odeslat rovnou ze sýpek? Místo toho je potřeba jídlo nejprve přesunout do skladů a pak ho teprve odeslat. Několikrát se mi tak stalo, že se zásilka nestihla odeslat, protože nebyli lidi nebo nosiči zrovna přenášeli něco jiného.

Každopádně tou největší zábavou na této hře je stejně budování monumentů. Často jsem se přistihl, jak jen tak sleduju asi 50. nakládku vápence, jak se pomalu sune ze skladiště přes celé město k pyramidě, na trpělivě čekající kameníky a pomalé stavění dalšího patra obří pyramidy.

Bohužel, postupem času si vždy uvědomím, že jsem se dostal do velkého stereotypu. Pozdější mise jsou totiž prakticky pořád na jedno brdo. Je pravda, že se pokaždé těží a staví něco jiného, sem tam dojde i na nějaký ten boj, ale to je tak všechno. Další mise už prostě nepřináší nic nového, žádné nové monumenty, pouze kombinace těch již dříve postavených a k tomu jako bonus náročnější podmínky na vítězství. A právě proto se hra podle mě nedá hrát stylem od začátku do konce. Ve výsledku mi to trvalo asi 5 let než jsem se dočkal vytouženého konce, ale nakonec se zadařilo. Teď se můžu hrdinně pustit do Cleopatry a za pár let snad budu zase slavit úspěšné dokončení.

Pro: Budování monumentů

Proti: Časem stereotyp

+23
  • PC 80
Pharaoh nabízí něco, co jen málo her svého žánru - uvěřitelnou historickou atmosféru. Sim City, RollerCoaster/Transport Tycoon a další - všechno to jsou pěkné hry, ale ni jedna z nich mi nevydržela příliš dlouho; možná právě kvůli té atmosféře. Na té se v případě Pharaoha podílí zejména úžasná hudba a především grafika. Ta sice není striktně realistická, ale ani nijak infantilní či komická a možná právě díky tomu netrpí sterilitou (kterou grafická zpracování výše zmíněných her v nemalé míře vykazují).

Po herní stránce Pharaoh určitě není nijak revoluční - koneckonců se tenhle žánr v průběhu času ani nijak zvlášť nevyvíjel - ale rozhodně je propracovaný a jeho hraní je slušná výzva.

Nejdůležitější je ale stejně ta atmosféra. Budovat město, zábavní park či zoo je fajn zábava, ale pouze při hraní Pharaoha má člověk pocit, že se mu před očima rodí skutečně velkolepá civilizace, která nemá v dějinách lidstva obdoby.
+15
  • PC 85
Pro mě osobně nejzábavnější z "civilizačních tycoonů" (Caesar III, Pharaoh, Zeus, Emperor). Může za to zřejmě stavba monumentů a následný pocit, že člověk tvoří opravdu něco výjimečného a zásadního, něco co přetrvá věky - přesně jak píše MCZ. Jednotlivé levely se tím také od sebe pocitově odlišují, není to jedno generické město za druhým jako třeba v Caesarovi. Grafické zpracování ještě spadá do zázračného období her, jejichž grafická stránka stárne jen nepatrně, což se třeba o remaku Children of Nile rozhodně říct nedá.
Z výraznějších mínusů co se nevejdou do shrnutí dole bych zmínil jedinou opravdu výraznou chybu na hratelnosti - nemožnost individuálně nastavovat přístup k obchodním a distribučním centrům, tedy přístavům a skladištím. Zejména v pokročilých fázích hry tím pak hrozně trpí komerce.
Stejně ale dodnes jednou za rok, rok a půl Pharaoha vytáhnu, nainstaluju, zamknu se doma a několik dní "stavím Egypt". Povyražení vpravdě královské!

Pro: Ohromná hratelnost, komplexnost, mise mají víc možných způsobů řešení, dodnes velmi slušné grafické zpracování, fascinující pocit budování neméně fascinující civilizace.

Proti: Poněkud otravná hudba, nedořešené boje, občasné kiksy s dostupností služeb, občas chybí podrobnější management.

+14