Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 60
Never Alone se mi hodnotí docela špatně, hra má své klady, ale bohužel i dost výrazné zápory. 

Největším kladem je samozřejmě prostředí Aljašky a život zdejších obyvatel ukázaný ve formě minidokumentů. Ty se nabídnou ke shlédnutí pokaždé, když ve hře najdete sovu. Většinu z nich nejde minout, je tu však i pár skrytých. 

Dalším kladem je vizuální stránka hry a atmosféra. Přestože se hra odehrává v prakticky zamrzlém světě, tvůrci se snažili vždy přijít s něčím novým. Každá taková kapitola je vždy dlouhá tak akorát a až na výjimky nezačne prostředí nudit. Atmosféra je povedená i díky vyprávění v jazyku Iñupiat. Příběh sleduje eskymáckou holčinu Nunu, která se spolu s přátelskou polární liškou vydává zachránit vesnici. Odvyprávěný je dobře a nejlépe funguje právě spolu se sledováním přítomných dokumentů.

Bohužel mi dokázaly hru více si užít zhatit zápory. Ruku na srdce, po hratelnostní stránce hra není na bůhvíjak vysoké úrovni. Ovládání je těžkopádné, což občas způsobí problémy při skákání, zvlášť v případech kdy hrdinka před něčím utíká. Hra kombinuje skákání s hádankami a všechny karty vyloží hned  v první půlce a pak už nemá moc co nabídnout, tedy až na jednu lehkou obměnu na závěr hry. Posledním velkým záporem je pak umělá inteligence, počítačem ovládaná postava se neustále někde zasekává a skáká kam nemá.

Přesto se nejedná o špatnou hru, spíše rozporuplnou.

Pro: Vizuál, atmosféra, vyprávění, dokumenty

Proti: Ovládání, umělá inteligence, průměrná hratelnost

+25
  • PC 70
Herní výzva 2021 - Kategorie č. 8 - Herní nášup (Light)

Never Alone je dokladem kreativitity nezávislých herních tvůrců, kteří se na rozdíl od mainstreamové produkce nebojí volby netradičních vizuálních schémat, stejně tak jako originálního příběhového podkresu i jeho zasazení. Aspoň nevím o titulu, který by využil mýtů a legend aljašských Inuitů a Eskymáků, a navíc se chová jako edutainment, tedy spojení zábavy s výukou.

Never Alone není totiž pouhou logickou plošinovkou, ale také zajímavým zdrojem informací o životě, tradicích i pověstech těchto ledových národů. Informace najdete ve formě videosekvencí opatřených komentáři. Přístup k filmečkům nacházíte v průběhu vašeho hraní po nalezení roztomilých soviček.

Titul vypráví příběh malé holčičky, která se vydává do hloubky ledové pustiny hledat zdroj blizzardu, jenž znemožnil obyvatelům její vesničky obživu. Na její cestě promrzlou krajinou ji provází polární lištička a posléze její imaginární forma v podobě ducha. Stanou se nerozlučnou dvojicí, přičemž hru máte možnost projít buď v kooperačním režimu nebo samozřejmě samostatně, přičemž podle potřeby přepínáte mezi postavami.

Hra je v základu logickou plošinovkou, v níž využíváte interakcí mezi liškou, která umí ovládat ochranné duchy, posunovat je, a tak zpřístupňovat dívce cestu. Ale na její pouti absolvujete také klasické plošinkové sekvence, uhýbání před zlými přízraky, nebo třeba útěk před nezničitelnými nepřáteli, jako například ledním medvědem.

Vizuál je poměrně monotónní, v ledové pustině Aljašky zkrátka nepotkáte rozkvetlou zahradu plnou zeleně, ale atmosféra ledové pustiny je realistická, v rámci možností autoři střídají prostředí i dekorace. Pohyb zpestřují poryvy větru, který nejen slouží jako překážka či nástraha, ale v pozdějších fázích vám může napomoci přeskočit jinak nedostupné oblasti.

Hra je vcelku jednoduchá, vždy je poměrně zřejmé, co máte dělat, i když se můžete setkat s určitými problémy. Interaktivní oblast schovaná za skalou mě donutila použít návod. Ale moje potíže spočívaly spíše ve špatné spolupráci obou hrdinů, kdy mi občas zvířátko spadlo tam, kam nemělo, nebo když postavička špatně následovala tu druhou. Zkrátka bylo jasné, co je třeba udělat, ale exekutiva mi někdy vázla. Lékem by byl asi coop režim, ale chování umělé inteligence bylo občas trochu nevyzpytatelné a autoři by jej mohli doladit lépe.

Never Alone je tak vizuálně originálním titulem, jehož měnící se herní náplň je zábavná a herní doba nastavena tak akorát, abyste se nezačali nudit. Něco málo k dokonalosti hře schází, ale šlo o příjemný a originální kousek.

Pro: Vizuální zasazení a atmosféra ledové pustiny. Pestrá herní náplň. Výukové videosekvence.

Proti: Občas problémy s ovládáním postav.

+28
  • PC 45
První polovina hry byla svým vlastním způsobem zajímavá a okouzlující, ačkoliv plošinkové sekce nebyly zas tak skvělé. Druhá polovina byla však dost otravná, zejména pro druhého hráče ovládajícího lišku (která je nezranitelná a pouze pomáhá prvnímu hráči), a netrpělivě jsme očekávali, kdy už to skončí. To není moc dobrá vizitka.

Z technického hlediska byly některé části rozbité, a několikrát nás hra teleportovala vpřed k následujícímu záchytnému bodu (nestěžovali jsme si). Ve Windows při pokusu přehrát dokumentární video hra zamrzla a museli jsme odehrát část úrovně znovu. Pod Linuxem nefungovaly gamepady a zobrazování stínů bylo rozbité na jiných kartách než od Nvidie - oba problémy se daly triviálně obejít, ale vývojářům oprava viditelně nestála za námahu.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2018 v angličtině na Steamu).
+12
  • PC 75
Hra se odehrává na Aljašce a člověk hraje za malou eskymáckou holčičku a jejího kamaráda lišku. Mezi objema se můžeme celou hru přepínat. Některé situace totiž vyřešíme buď pouze s holčičkou anebo s liškou.
Úkolem je zachránit svou vesnici před ohněm, mrazem i zlým mužem. Celý příběh nám vykládá starý vypravěč v jazyce Inuitů a je doprovázen zajimavými kreslenými animacemi. V celé hře můžeme také nalézt sovy, které otvírají krátké dokumentární filmy, které se vztahují buď přímo ke hře nebo k životu předků dnešních Inuitů na Aljašce.

Myslím si, že graficky je hra docela povedená a krásně vyjadřuje tu mrazivou atmosféru a drsnost krajiny plné sněhu a ledu. S ovládáním už je to místy horší, docela často se spoluhráč ovládaný počítačem nesmyslně zasekne a vy se nemůžete pohnout dál. Anebo, což je ještě lepší :-), se nechá zabít.

Never Alone je klasická hopsačka. Najde se tu pár zajimavých nápadů, ale než jsou dokonale využity, tak člověk zjistí, že hru dohrál. Jde opravdu spiš o hříčku s dokumentárními filmečky.
I bonusový datadisk je velice kraťoučký, i když se mi líbí nápad, že se odehrává celý v loďce na řece.

Taky bych spíš přivítal, kdyby bonusovým materiálem byl ucelenější dokument o Inuitech a ne jenom krátké vsouvky během hraní.

Celkově se mi hra líbila, i přes pár chyb a dosti krátkou hrací dobu. Jako hříčka na jedno odpoledne či večer je téměř ideální.

Pro: příběh, atmosféra, grafika, hudba

Proti: příliš krátké

+13
  • PC 75
Na Never Alone se dá pohlížet různě. Pokud bych hodnotil čistě hru samotnou, z pohledu mechanismů se jedná o velmi basic plošinovku, která se s klasikami žánru "zážitkových" plošinovek rovnat příliš nemůže. Co se ovládání týče, tak je dost toporná a neresponzivní. Postavičky (liška zejména) se milerády zasekávají nebo reagují opožděně. A i ten design je takový... neurazí, ale ani nenadchne.

Never Alone je ale taky hodně unikátní hra, která nejenže zpracovává tradiční příběhy Inuitů, ale byla jimi z velké části přímo tvořena. Příběh samotný je namluven rodilým mluvčím jazyka Iñupiat, zástupcem stejnojmenného národa obývajícího severní část Aljašky. Kromě toho je součástí hry i 24-dílný dokument, který mě, abych pravdu řekl, na Never Alone nalákal více, než hra samotná. A nezklamal, byť bych si ho klidně dokázal představit ještě fous podrobnější.

Hra je to ovšem kouzelná. Dýchala na mě z toho ta správná mrazivá atmosféra, stejně jako folklór specifický pro toto etnikum, který kromě fantastických příběhů hráči předá i nějakou tu moudrost a tradiční hodnoty. Spojení člověka s přírodou, úcta ke zvířatům - prostě takové ty věci, na které se i v moderním světě často zapomíná. Pokud vás ovšem kultura Inuitů nezajímá a vzdělávací prvek v podobě dokumentu berete jako něco, co se dá díky bohům přeskočit, doporučuji se raději poohlédnout jinde. Já to ovšem s chutí zhltnul i s DLC a budu doufat, že tvůrci s nabytými zkušenostmi, většími ambicemi a ideálně vyšším budgetem vydají i něco dalšího.

Pro: unikátní setting, vyprávění v domorodém jazyce, cutscény, doprovodný dokument, grafika

Proti: samotná plošinovka je spíše průměrná, zasekávání postav a neresponzivní ovládání

+17
  • PC 70
Na hru jsem měl zálusk už od jejího vzniku, ale nějak jsem hraní pořád odkládal, že na to přišel čas až teď. Po zkušenosti s Brothers: A Tale of Two Sons, kde jsem obě postavy ovládal sám, jsem si přizval bratránka, aby mi ovládal liščího parťáka, škoda, že se nedají obě postavy ovládat na klávesnici najednou, ale musí se mezi nimi přepínat. Gamepad se mi ale vytahovat nechtělo, tak jsme to nějak zvládli.

Zpracování hry je neotřelé a je to její hlavní devíza, tedy téma a ty různé dokumenty o životě aljašských eskymáků, to jsme si opravdu užívali a snad nás to kulturně obohatilo. Bylo by moc pěkné, kdyby vznikly podobné "vzdělávací hry" i o jiných kulturách, tichomořských divoších, afrických, nebo amerických kmenech. Velmi osvěžující byl i hlas vypravěče, který mluvil opravdovou "eskymáčtinou". Nádhera.

Dalším kladem je nádherná grafika, která ty různé ledové a sněhové scenérie dokáže opravdu skvěle vykreslit, obzvláště lední medvěd byl skvostný. Co je ale horší je samotný gameplay, nejsem sice nějaký vášnivý hráč plošinovek, ale tady to úplně nefunguje, úkoly a činnosti se až moc opakují. Je poznat, že se autoři, logicky, snažili podat tu eskymáckou tématiku, ale na vlastní tvorbu hry jim chyběly zkušenosti, finance, nebo čas. Není to tragédie, ale tuto unikátní hru to zbytečně shazuje. Nepomůžou tomu ani občasné bugy v podobě propadnutí texturou, nebo nevalná umělá inteligence postavy, která zrovna není ovládaná hráčem, ta dokáže nakráčet jisté smrti rovnou do chřtánu :)

Odehráli jsme i Never Alone: Foxtales, což je tedy úplná jednohubka, ale i tak to bylo příjemné, se vším dobrým i horším jako v původní hře.

Never Alone je pohříchu zjevem na herní scéně, který nemá obdoby. Tématika je velmi zajímavá, podání je však nevyvážené a samotná hratelnost slabší.

Pro: Eskymáci, dokumenty, krásná grafika, lze hrát ve dvou

Proti: slabší hopsačka, bugy, nevelká inteligence postav

+17
  • PC 80
Hru Never Alone jsem dostala od švagra rikuhahla, protože jsem si jí už nějaký čas chtěla zahrát. Nespletla jsem se, když jsem si myslela, že mě bude bavit. Dohrála jsem ji i s datadiskem na dva zátahy a ve třetím splnila všechny achievementy.

Ve hře jsem hrála za eskymáckou holčičku a jejího kamaráda polárního lišáka. Během hraní se musí mezi těmito dvěma postavami přepínat, protože lišák umí vlézt do různých skulinek a hlavně umí poručit duchům, bez kterých by byl další postup nemožný. Holčička zase umí pracovat se speciálním nástrojem zvaným Bola, pomocí nějž střílí a rozbíjí kusy ledu a podobně.

Hraní mi umožnilo spojit mé dva oblíbené žánry, a to příjemnou plošinovku s logickou hrou. Někdy jsem byla v koncích a byla jsem ráda, že hra sama po čase nabídne nápovědu.

Doporučuji si do hry nainstalovat češtinu, příběh je velmi zajímavý a byla by škola o něj přijít, kvůli neznalosti jazyka (jazyk Iñupiaq). Grafika se vývojářům povedla, myslím si, že krásně spolu s hudbou dokresluje atmosféru hry.

Během hry jsem narazila na sovy, přičemž každá nalezená sova sebou nesla příběh o životě eskymáků Iñupiat. Líbilo se mi, že pohádkový příběh hry je doplněn na reálných informacích ze života těchto zajímavých lidí.

Pro: příběh – jak herní, tak reálný, grafika, hudba

Proti: mohlo by to být delší

+27
  • PC 45
Never alone je sbírka krátkometrážních dokumentů, které vypráví o národu aljašských eskymáko-indiánů, Iñupiat. Dle dokumentů se jedná o přespříliš pověrčivý národ, který věří na duše zvířat, duše ledu, na Přírodu, na přízraky, na převtělování zvířat do lidí atd. Také mají velký respekt ke starším, ke své komunitě a k bubínkům. V průmyslově vyrobeném oblečení nám vypráví, jak loví, žijí skromně v chatkách a další cancy, ze kterých se vám po čtvrtém videu bude dělat šoufl. Až podesáté uslyšíte slovo "komunita" nebo "starší", patrně vás to otráví stejně jako mě. Banda brýlatých eskymáků nenápadně vštěpuje modernímu divákovi svá životní moudra. Mimochodem jedna z mluvících je montrózně obézní, asi jedla příliš velrybího tuku.

Mezi dokumenty jsou krátké herní části, které jsou přerušovány cutscénami. Ovladač do ruky skutečně vezmete jen občas. Příběh je směsicí nejrůznějších blábolů, ve které ti pověrčiví blázni věří a nejhorší je, že vám ony dokumenty vždy vyzradí, co se bude dít dál - výhodou zůstává, že si dokumenty pouštět nemusíte.

Technicky je hra neodladěná. Je to lepší než Deadlight, ale pořád to není ono. Postavy se často zaseknou, nechytí se přesně okraje propasti, sem tam něco blikne atd. V poslední fázi hry se hra za lišku kompilkuje a mění, což na tak krátkou hříčku je absolutně zbytečný počin. Nehrát to s partnerkou, tak se ukoušu nudou (a taky jsem se ukousal, když jsem to hrál sám).

Pro: grafika je hezká, zezačátku je to docela ňuňu,

Proti: ale pak to sklouzne do stereotypu a nudy, což u dvouhodinové jednohubky dokáže nasrat

+8 +12 −4
  • PC 50
Never Alone je odkazem pro mladší generace o příbězích z uzavřené komunity eskymáků z Aljašky. Hráč zde najde videa, která vytváří dokument o legendách, prostředí a životě kmene Inuitů. Což je rozhodně zajímavá přidaná hodnota k samotné hře. Ale jaká je ve finále samotná hra?

Sledování příběhu Nuny a její polární lišky, je ze začátku fajn, díky netradičnímu prostředí ledové Aljašky, objevování nových věcí jako jsou házecí zbraň bola nebo přítomnost nadpřirozena. Bohužel hra zhruba po třetině herní doby, rezignuje na další nápady a už upadá do stereotypu. Zvláště jeden příběhový zvrat mi tam moc neseděl. I změna prostředí mi přišla dost nevyužitá, a celkově si myslím, že téma Aljašky nevyužila naplno svůj potenciál.

A jak se to tedy hraje? Je to klasická plošinovka, kdy je potřeba sehrát obě postavy, aby odvedli svůj kus práce. Občas to kazí AI, která se někdy rozhodne zůstat stát nebo vyskočí pozdě, tím pádem znovu od posledního checkpointu. Že je příběh vyprávěn v eskymáčtině, beru jako plus, který přidává na autentičnosti vypravěče.

Hra Never Alone má hodnotu díky svému odkazu, ale v hratelnosti trochu skřípe zvlášť poslední třetina hry mi zkazila ve výsledku pozitivní dojem ze hry.
+19
  • PC 80
Aljaška a Eskymáci... hlavně o jejich "příběhové" části není ve hrách moc slyšet, což by se mělo změnit, protože se jedná o opravdu perspektivní námět. Never Alone mě překvapilo hned svými filmečky, které jsem začal hltat ještě před začátkem samotného hraní a současně vlastně dávají dohromady regulérní několikadílný dokument o Eskymácích, kteří mají specifickou, do hloubky protkanou kulturu. Pomalu mě to bavilo více, jak hra, protože je to zkrátka zajímavé a mluví o tom skuteční a sympatičtí rodáci. Tak jasně, že ne úplně doslova, ale s nadšením jsem při potkávání soviček, co tuhle "featuru" spouští, neváhal zastavit hru a jen se zaujatě dívat.

Hrajete za holčičku Nunu a za jejího zvířecího kamaráda Lišáka, tihle dva vám rychle přirostou k srdci a společně s nimi budete putovat nelehkou cestou za záchranou své vesničky, za původem silné sněhové bouře a navzájem se budete doplňovat. Hlavní je, že je přepínání mezi postavami intuitivní a málokdy se vám stane, že omylem ztratíte přehled o tom, kterého z nich zrovna ovládáte. A můžete hrát dokonce ve dvou lidech. Pokud máte takovou možnost, rozhodně ji využijte. V SP se ujme automaticky toho druhého AI, která ve většině času dělá, co má a dokáže i při určitých situacích zůstat nehybně na místě a pomůže tím víc než kdyby vás pořád jen slepě sledovala, ale občas zazlobí.

I když se může zdát, že budete jenom poskakovat skrz bouři po ledovcích, není to tak a styl hraní a prostředí kolem se mění, abyste zkrátka nemohli přestat než hru dokončíte.
Hra i přes svou minimalističnost dokáže navodit silné emoční zážitky a to, jak dospělým, tak dětem. Zkrátka je to kouzelná hříčka, která mě učarovala jako tenkrát FEZ, že jsem ji musel při prvním spuštění dohrát.

Vadilo mi jen pár věcí a to, že jsem se nemohl (na gamepadu) bolem trefit pomalu ani před sebe. Vzhledem k tomu, že je hra dělaná i pro dva, tak občas vám AI provede např. takovou věc, že vám naskočí postavička pod buchar a spáchá tím sebevraždu, ke konci je to někdy frustrující. Občas se mi nelíbil špatně vložený checkpoint.

Nicméně i teď několik hodin po dohrání, musím uznat, že ve mě hra zachovala velmi příjemný pocit a na druhou stranu mi bylo i dost líto, že už je konec. Nevysbíral jsem si asi tři filmečky, kvůli kterým hru asi už hrát znovu nebudu, ale dokoukal jsem si je na YT, až takový dopad to na mě mělo...

Pro: příběh, lokální coop, námět, atmosféra, doprovodné filmečky

Proti: AI, míření bolem, krátké

+16
  • PC 80
Ojedinělý pohled do života a kultury Inuitů prostřednictvím počítačové hry. Hratelnostně nijak nevybočuje, ani zvlášť nevyniká ve svém žánru plošinovek. Dočkáte se klasického přeskakování, přesouvání beden, utíkání. Chvílemi působí až trochu stereotypně. Never Alone však boduje svým neotřelým námětem a přirozeným způsobem vyprávění v průběhu hry, které doprovází krátká odemykatelná videa. Dovolím si tvrdit, že bez těchto doplňujících videí s komentáři přibližující filozofii, způsob života Eskymáků a pozadí herních prvků, by hra zdaleka nebyla tak zajímává. Na mainstreamového hráče může námět působit příliš vzdáleně.

Pro: příběh, prostředí, život Inuitů

Proti: občasný stereotyp, velmi krátká hra, místy bugy vyžadující znovunačtení (zasekávání postav)

+17
  • PC 60
Never Alone ma zaujalo svojím prostredím Aljašky a témou dobrodružstva polárnej líšky a eskimáckeho dievčaťa.

Úvod je rozhodne veľmi zaujímavý a prenasledovanie ľadovým medveďom mi pripomenulo Limba a veľkého pavúka. Limba mi pripomenuli aj malí mužíčkovia, ktorí sa vás snažia zabiť. Na scénu sa k dievčaťu po pár minútach pridá polárna líška a v hre tak ovládate 2 postavy. Na riešenie puzzlov je potrebné medzi postavami prepínať a kým líška má schopnosti vačších skokov a mierneho lozenia po stenách, tak dievča dokáže hádzať nejaké zviazané kamienky (čo pravdepodobne eskimáci používajú na lov). S jednou postavou teda hráte vy a druhú ovláda umelá inteligencia (v Brothers: A Tale of Two Sons ovládate obe postavy naraz). Tu sa nachádza jeden z problémov hry. Umelá inteligencia robí častokrát veľké chyby a kvoli nej budete musieť niektoré pasáže párkrát opakovať.

Hra je krátka a zaberie okolo 3 hodín, ale aj to úplne stačí. Chýbajú tomu nápady a zaujímavejšie scény. Kým Limbo mal množstvo zaujímavých puzzlov, Brothers zasa ponúkali neustále niečo nové tak Never Alone sa aj na tak krátkej hernej dobe opakuje a svojou Umelou inteligenciou nepekne frustruje. Hra je aj napriek svojím chybám sympatická, dej je rozprávaný natívnym jazykom kmeňa Inuitov a hra obsahuje dokumenty od tvorcov o výrobe hry a Aljašskej prírode.

V nejakej vačšej zľave hru odporúčam, ale v žánri plošinoviek sú na vrchole u mňa iné hry (Limbo, Brothers, Trine 1 a 2 atď.)

Pro: Natívny jazyk, prostredie, dokumenty o tvorbe hry, nápad a pár scén

Proti: Umelá inteligencia, aj na tak krátkej hernej dobe občas hluché a nezaujímavé

+25
  • PC 95
Never Alone je nadmíru poetická eskymácká legenda či pohádka překrásně a elegantně převedená do herní podoby. Co se formy týče, jedná se o klasickou plošinovku, která herními mechanismy sice možná nepřekvapí, ale rozhodně neurazí. Hratelnost a ovládání jsou příjemné, obtížnost přiměřená (ačkoliv by někdy bylo možné přitvrdit). Některé překážky a nástrahy by rovněž občas mohly být kapánek kreativnější a sofistikovanější, ale to je jen moje poznámka, ne výtka.

Graficky je hra na slušné úrovni, díky 3D zpracování prostředí působí velice plasticky, ačkoliv se samozřejmě stále pohybujeme v jedné rovině jak se ve správné plošinovce sluší a patří. Narozdíl od Monochromy, kde 3D postavičky působily poněkud jako pěst na oko, zde všechny prvky vytváří harmonický celek.

Na hře nejvíce oceňuji snahu tvůrců nejen pobavit, ale především přirozeně a nenásilnou formou hráči předat něco z inuitské moudrosti a myšlení. To se jim mimochodem daří na výbornou. Děje se tak nejen během samotného hraní, ale z velké části také formou krátkých dokumentů zaměřených na určitý aspekt života v nehostinné pustině, životní filosofii či soužití v komunitě apod.

Fascinují mě autentické komentáře příslušníků etnika Iñupiat, ze kterých čiší zdravý a realistický přístup k životu, spjatost s přírodou a nenadřazenost člověka v přírodě. Je potěšující vidět, že ačkoliv mladší členové komunity již žijí modernějším způsobem života, stále si zachovávají tradiční způsob uvažování a chování.

V neposlední řadě mě fascinoval fakt, že veškeré dění vypravěč komentuje v jazyce Iñupiaq, který jen tak někde neuslyšíme. Díky tomuto a dalším aspektům hře dávám téměř absolutní hodnocení. Jedinou vadou na kráse je snad poněkud kratší rozsah.

Never Alone je dalším příkladem využití herní formy jinak, než pro čistě konzumní účely.

Pro: Autentické komentáře a dokumenty, vyprávění příběhu v "eskymáčtině"

Proti: Kratší rozsah

+19