Hru Never Alone jsem dostala od švagra rikuhahla, protože jsem si jí už nějaký čas chtěla zahrát. Nespletla jsem se, když jsem si myslela, že mě bude bavit. Dohrála jsem ji i s datadiskem na dva zátahy a ve třetím splnila všechny achievementy.

Ve hře jsem hrála za eskymáckou holčičku a jejího kamaráda polárního lišáka. Během hraní se musí mezi těmito dvěma postavami přepínat, protože lišák umí vlézt do různých skulinek a hlavně umí poručit duchům, bez kterých by byl další postup nemožný. Holčička zase umí pracovat se speciálním nástrojem zvaným Bola, pomocí nějž střílí a rozbíjí kusy ledu a podobně.

Hraní mi umožnilo spojit mé dva oblíbené žánry, a to příjemnou plošinovku s logickou hrou. Někdy jsem byla v koncích a byla jsem ráda, že hra sama po čase nabídne nápovědu.

Doporučuji si do hry nainstalovat češtinu, příběh je velmi zajímavý a byla by škola o něj přijít, kvůli neznalosti jazyka (jazyk Iñupiaq). Grafika se vývojářům povedla, myslím si, že krásně spolu s hudbou dokresluje atmosféru hry.

Během hry jsem narazila na sovy, přičemž každá nalezená sova sebou nesla příběh o životě eskymáků Iñupiat. Líbilo se mi, že pohádkový příběh hry je doplněn na reálných informacích ze života těchto zajímavých lidí.