My Time at Portia

Konečně, po hodinách hraní a měsících nehraní, jsem se dokopala ke komentáři. Velmi krátké shrnutí hry: jako stavitel z povolání se přistěhujete do nového městečka, postupně začnete budovat svoji dílnu a také reputaci, berete zakázky a postupně rozšiřujete nejen svůj um, ale také město jako takové. Vzhledem k tomu, že jsem ze hry vytřískala a vyždímala skoro vše, co se (během jednoho průchodu hrou) dá, tak si přijdu dostatečně kvalifikovaná tu herní zkušenost nějak zhodnotit. Už jen to, že jsem hru dohrála a strávila u ní skutečně přes 150 hodin, naznačuje, že jsem měla z hry pozitivní pocity.

Přichází velké ALE. Hra sice vypadá dost vymazleně, je tu spousta detailů, celkem bohatý svět atd. ale je tu také hromada nedotažených věcí. [Co jsem pochopila z Redditu (100% peer reviewed) tak vývojáři se v jeden moment rozhodli ať už kvůli financím či něčemu jinému, že dost je dost a ten zbytek je pro domyšlení.] Takže tu narazíte na předměty, které vypadají, že začnou quest, ale jsou ve skutečnosti k ničemu. Nikdy nedokončíte sbírku předmětů v muzeu, protože je tu o pár míst ve výstavce navíc, než je ve skutečnosti předmětů, které se vystavit dají. Herní příběh končí velkým otazníkem a s otazníkem jsem i slyšela, že na něj možná naváže v My Time at Sandrock. Toto je ale shrnutí těch věcí, co ve hře chybí.

Tu následuje shrnutí mých frustrací s věcmi, které ve hře jsou. Na začátku hry se setkáte s šílenou learning curve a nějaký tutoriál vám také moc nepomůže. Hodně často jsem byla odkázaná na Google, protože jsem nevěděla kde, co a jak. Moc tomu totiž nepřispěla i nepřehledná příručka, kde kromě velkých projektů nemůžete rozkliknout třeba jak udělat určitou surovinu na cirkulárce apod., velká nevýhoda byla absence vyhledávácího pole. Nejvíc bolestné bylo naučení se, jak použít vyhledávač relikvií při dolování… protože i když jsem si rozklikla náhodného hráče na Youtube, který zrovna zabloudil do dolů, tak ten skončil díl let‘s playe právě kvůli tomu, že netušil, co má dělat.

Taky trochu bolelo, že zakázky, které můžete od začátku sbírat jsou časově omezené a často vyžadují více přístrojů a nástrojů, než má hráč v začátku k dispozici. Zkrátka a dobře se tu nedá nic uspěchat a pokud si začátek hry neberete postupně po malých krůčkách, může se se zvládnutím všeho okolo stát pěkná noční můra. Jako ale u každé hry, po nějakém čase všechno začne mít logiku a už to jde od ruky. Pokud tedy nezačnete zakázku, kde potřebujete nový recept… na který ještě ani nemáte specifickou surovinu… anebo máte, ale málo, a na mapě se respawnuje jen na dvou místech.

Ve zkratce jsou některé části nevyvážené, nepromyšlené a místo toho, aby byly pouze výzvou, jsou někdy i pořádnou otravou. Začnete zakázku/quest > zjistíte, že nemáte recept > honba za receptem > máme recept, ale ne hromadu materiálu, co je na něj potřeba > následují hodiny sbírání nějakého spešl šutru, který je jen na dvou místech na mapě > dosbíráno, sestaveno > tak a jedeme znova od začátku.

A teď to pozitivní. Měla jsem to štěstí, že ačkoliv jsem slyšela horory, nenastal moment, kdy bych narazila na bug. Průběh celé hry jsem měla takřka ideální bez nějakých větších škobrtů a hra mi spadla jen jednou, což mohlo dost dobře být tím, že se mi zrovna uvařil počítač.

I přesto, že jsou tu místa, která dotažená nejsou, mapa mi přijde dost velká a zajímavá, takže jsem se poznáváním nových částí bavila. Stejně tak mě bavily jednotlivé postavy a jejich charakter a příběh. Poznáváním jednotlivých obyvatel městečka jsem strávila spíše druhou polovinu hry, kdy už jsem dodělávála všechny vedlejší questy. Specifické questy se totiž odemykají právě spřátelením se s jednotlivými postavami. Stejně tak jsou tu i questy, které se váží k romantickým vztahům a jinak než randěním s tou či onou osobou na ně nenarazíte. Nechybí také kalendář, kde můžete vidět narozeniny všech postav (a mohly je podarovat), a také sezonní festivaly. S těmi přichází různé minihry a možnost získat speciální předměty do sbírky.

Kompletní kompletací (speciální terminus technicus) hry pro mě bylo právě spřátelení se se všemi obyvateli města (i s těmi, co by člověk nejradši na začátku upálil na hranici), dokončením fotoalba a sesbíráním všech receptů a plánů. Pokud má člověk v oblibě právě achievementy a sbírání (co si budem) všech blbostí ve hře, tak tady je toho opravdu dost. Než jsem získala poslední část poslední relikvie, opravdu jsem byla velmi blízko tomu, že to vzdám.

A nakonec, moje nejoblíbenější část hry, jako vždycky, a to naprosto upřímně, zase bylo rybaření.

PS. Pokud toužíte vědět o mechanikách hry a technikalitách... asi si počkejte na komentář někoho jiného. Po dlouhém psaní a přepisování tohoto komentáře, jsem dospěla k názoru, že nic lepšího asi nevyplodím. K jemně chaotické hře, jemně chaotický komentář.