Mighty Goose je frenetická run & gun střílečka z bočního pohledu, ve které hráč dostane pod svou kontrolu husu coby lovkyni odměn potulující se galaxií. Jenže záporák jménem Void King a jeho nohsledi mají zálusk na celou galaxii a jediní, kdo stojí v cestě jeho dobyvačným plánům, jsou právě titulní husa se skupinkou přátel.
Hra, ztvárněná v retro 16-bitové grafice, se nechala inspirovat klasickými tituly jako například Metal Slug nebo Contra. Hráč v ní v rámci několika úrovní navštíví různorodé planety napříč galaxií a bude je čistit od všudypřítomné havěti za pomocí rychlopalných zbraní, přičemž na konci levelu tradičně čeká gigantický boss. Kromě základního kanónu s nekonečnou zásobou střeliva husa nachází i sekundární zbraně jako například brokovnici, raketomet nebo tesla pušku a k tomu si může pořídit i různé bojové dopravní prostředky, speciální údery a spolubojovníky. Hru je možno hrát samostatně nebo v kooperaci na sdílené obrazovce.
Niktorius
Herní výzva 2021 - 9. "Okna vesmíru dokořán" (Dohraj hru, ve které se dá cestovat vesmírem.)
Z pohledu běžného hráče, který u Mighty Goose hledá především nenáročné odreagování (což jsem v podstatě já), je to skvělá zábava budící nostalgii po arkádových / konzolových run n'gun střílečkách. K přednostem patří skvělá retro grafika, velkolepé momenty a ... vstřícná obtížnost. V Mighty Goose se lze ze všeho vždy nějak vystřílet, člověka tedy nečeká frustrující umírání na každému rohu, které u Metal Slugu vysálo všechny mince z kapes a u Contry ohrožovalo životnost ovladače.
Jenže ta poslední přednost je vlastně zároveň i problém. Nižší obtížnosti totiž Mighty Goose nedosahuje jen přítomnosti různých power-upů, speciálních útoků a možnosti nechat se doprovázet kolegou řízeným počítačem. Děje se tak i skrze jednotvárnost nepřátel, z nichž velká část nestřílí projektily (místo toho hází granáty), a velmi jednoduché útočné vzorce bossů. Mighty Goose tak od hráče nevyžaduje preciznost, ze spousty situací se jde nějak dostat, i když hráč nevidí, co přesně se na monitoru děje. A to se nestává zřídka, protože množství grafických efektů jde opravdu na úkor přehledu.
Co teď s výsledným číselným hodnocením? Inu, osobně se jím víc než nějaké "objektivní" kvality (které vlastně často přísně objektivní nejsou) snažím reflektovat míru, do jaké jsem se bavil. A v tomto ohledu bojová husa svou misi splnila.
Z pohledu běžného hráče, který u Mighty Goose hledá především nenáročné odreagování (což jsem v podstatě já), je to skvělá zábava budící nostalgii po arkádových / konzolových run n'gun střílečkách. K přednostem patří skvělá retro grafika, velkolepé momenty a ... vstřícná obtížnost. V Mighty Goose se lze ze všeho vždy nějak vystřílet, člověka tedy nečeká frustrující umírání na každému rohu, které u Metal Slugu vysálo všechny mince z kapes a u Contry ohrožovalo životnost ovladače.
Jenže ta poslední přednost je vlastně zároveň i problém. Nižší obtížnosti totiž Mighty Goose nedosahuje jen přítomnosti různých power-upů, speciálních útoků a možnosti nechat se doprovázet kolegou řízeným počítačem. Děje se tak i skrze jednotvárnost nepřátel, z nichž velká část nestřílí projektily (místo toho hází granáty), a velmi jednoduché útočné vzorce bossů. Mighty Goose tak od hráče nevyžaduje preciznost, ze spousty situací se jde nějak dostat, i když hráč nevidí, co přesně se na monitoru děje. A to se nestává zřídka, protože množství grafických efektů jde opravdu na úkor přehledu.
Co teď s výsledným číselným hodnocením? Inu, osobně se jím víc než nějaké "objektivní" kvality (které vlastně často přísně objektivní nejsou) snažím reflektovat míru, do jaké jsem se bavil. A v tomto ohledu bojová husa svou misi splnila.
RAiken
Ronik
Pro: grafika, přístupnost i pro méně zkušené hráče, retro stylizace
Proti: pro zkušené harcovníky žánru nepředstavuje důstojnou výzvu, častý chaos na obrazovce