Metal Slug Tactics je dalším přírůstkem do slavné série Metal Slug, tentokrát ovšem arkádovou run and gun akci střídá žánr tahové strategie. Hra nyní využívá izometrický pohled, obsahuje prvky RPG a rogue-lite, tahové souboje na malých mapách odkazují více hry jako Final Fantasy Tactics nebo Into the Breach. Vrací se ovšem klasická stylizace i známí ikoničtí hrdinové z předešlých dílů, kteří musí zastavit generála Donalda Mordena. Ten potají zbudoval armádu a slíbil světu pomstu.
Mapa světa je rozdělená na několik regionů o několika misích s rozdílnými úkoly a cíli, které může hráč plnit dle uvážení v libovolném pořadí, přičemž na konci regionu čeká boss. Smrtí všech členů party se hráč vrací na základnu a ztrácí postup, za získané zdroje si tam vylepšuje hrdiny, kupuje nové zbraně a vybavení nebo vylepšuje stávající výbavu.
Mise samotné se odehrávají na mřížce a hráč si do nich bere tři z charakterů. Souboje se odehrávají na tahy s protivníkem, kdy každý má přiřazené body na pohyb a akci. Hrdinové disponují primárními i sekundárními zbraněmi a nějakou speciální schopností, poháněnou dobíjejícím se adrenalinem. Je možné využít i synchronizovaných útoků členů komanda pro devastující údery nebo v případě nutnosti povolat artilérii či letecký nálet.
Tainaru
Metal Slug Tactics je Into the Breach. V podstatě bych z větší části mohl zkopírovat můj komentář odtamtud a mohlo by být hotovo. Nicméně Metal Slug Tactics se liší v několika přidaných detailech a opět platí, že je to ohromná zábava zejména pro ty, co mají aspoň trochu taktické buňky.
Jsem velmi rád, že jsem si hru pořídil, byť ta moje předobjednaná sběratelka od Pix’n Love došla zničehonic až po roce a půl čekání (tedy začátek května 2026) a já jsem si už mezitím myslel, že jsem naletěl nějakým podvodníkům, jelikož ona společnost nevydávala žádné updaty ohledně stavu výroby a jen dělala mrtvého brouka. A sběratelka je sice krásná, ale vnitřní krabice zanořená v piedestalu má od něj ohnutý a zkrabacený spodní okraj fólie a cover artu, což mě dost mrzí za ty peníze.
Zpět ke hře. Stejně jako v Into the Breach, i tady je nádherně rozpohybovaný pixel art pro postavičky a jejich útoky, s nimiž je třeba projít až přes čtyři regiony (minimálně však aspoň dva) a zlikvidovat finálního bosse Mordena. A pak třeba znovu a znovu podle chuti, protože hratelnost je opět zaměřena na opakování s postupně lepšími možnostmi výbavy, plus třeba s jiným obsazením.
Hráč má v začátku k dispozici tři postavy a plněním podmínek se odemykají další; dohromady až osm postav do týmu, z nichž se vždy vyberou tři pro jeden průchod. Já jsem původní Metal Slug hry nikdy nehrál, takže s postavami jsem nebyl obeznámen, ale tady v Tactics mě bavily a každý průchod jsem si s nimi užíval.
Cestou se levelují a získávají nahodile útoky, pasivy, upgrady pro jednu ze dvou různých zbraní, mobilitu, peníze nebo přivolávací hračky pro celý tým. Všechno ve hře se nabízí skrze prvek náhody a hráč si sám vybírá z aktuální nabídky, co se mu nejvíc hodí a snaží se plnit podmínky a plánovat postup v krátkých různorodých misích (každý region nabízí tři mise dle výběru, po nichž se ukáže boss).
Po prvním zpackaném průchodu, kdy jsem se učil mechaniky, se mi už zadařilo a posléze jsem vždy nechal funkční jádro s Eri a Fio, a třetího člena jsem vždy měnil, abych se s ním během průchodu lépe seznámil. Asi nejzajímavější průchod byl nakonec s Leonou, která dokáže vytvářet nebezpečné stínové klony.
Když se mi zrovna v nějaké konstelaci poštěstilo, tak jsem s její pomocí dokázal vymazat klidně půlku mapy, protože klony nejenže střílejí a vybuchují, ale taky zapalují oheň ve všech přilehlých políčkách. Se správnou kombinací schopností se pak z bojiště stalo ohnivé peklo, což bylo zábavné pozorovat. Ale bavilo mě to i s dalšími, třeba když jsem pomocí kooperace řetězil jednu akci za druhou během jediného tahu a opět jsem tím vypařil většinu nepřátel.
Asi největší důraz je tady kladen právě na kooperaci všech postav, protože je žádoucí postavit se protivníkům tak, aby byli vymýceni společnými silami všech zúčastněných, zejména u bossů to platí dvojnásob. A pokud nějaký člen zrovna zaostává v palebné síle, tak třeba v pouštní oblasti se vyplatí nechat ho přeměnit nepřítelem v mumii, která má na jeden tah silnější útok (ale je z něj holt mumie).
Takže za mě super. Koho bavilo Into the Breach, toho bude podle mě bavit i tahle povedená svižná tahovka. Myslel jsem si, že po prvních dvou hodinách budu mít hru dohranou a konec, ale zase mě to chytlo a nakonec jsem si dal průchod i s každou další odemčenou postavou (zrovna Leona musela přijít jako poslední), abych nahrabal nějaké achievementy a odemkl výbavu a schopnosti, takže nakonec v tom mám 40 hodin, hráno na Switchi 2. Při delším hraní mi hra asi třikrát zamrzla, ale naštěstí se postup automaticky ukládá snad po každé provedené akci, takže to vůbec nevadilo a hrou jsem velmi mile překvapen.
Nicméně v podstatě by bylo fajn, kdyby těch regionů ve hře bylo o něco víc, takhle je každý průchod nějak moc rychlý.
Jsem velmi rád, že jsem si hru pořídil, byť ta moje předobjednaná sběratelka od Pix’n Love došla zničehonic až po roce a půl čekání (tedy začátek května 2026) a já jsem si už mezitím myslel, že jsem naletěl nějakým podvodníkům, jelikož ona společnost nevydávala žádné updaty ohledně stavu výroby a jen dělala mrtvého brouka. A sběratelka je sice krásná, ale vnitřní krabice zanořená v piedestalu má od něj ohnutý a zkrabacený spodní okraj fólie a cover artu, což mě dost mrzí za ty peníze.
Zpět ke hře. Stejně jako v Into the Breach, i tady je nádherně rozpohybovaný pixel art pro postavičky a jejich útoky, s nimiž je třeba projít až přes čtyři regiony (minimálně však aspoň dva) a zlikvidovat finálního bosse Mordena. A pak třeba znovu a znovu podle chuti, protože hratelnost je opět zaměřena na opakování s postupně lepšími možnostmi výbavy, plus třeba s jiným obsazením.
Hráč má v začátku k dispozici tři postavy a plněním podmínek se odemykají další; dohromady až osm postav do týmu, z nichž se vždy vyberou tři pro jeden průchod. Já jsem původní Metal Slug hry nikdy nehrál, takže s postavami jsem nebyl obeznámen, ale tady v Tactics mě bavily a každý průchod jsem si s nimi užíval.
Cestou se levelují a získávají nahodile útoky, pasivy, upgrady pro jednu ze dvou různých zbraní, mobilitu, peníze nebo přivolávací hračky pro celý tým. Všechno ve hře se nabízí skrze prvek náhody a hráč si sám vybírá z aktuální nabídky, co se mu nejvíc hodí a snaží se plnit podmínky a plánovat postup v krátkých různorodých misích (každý region nabízí tři mise dle výběru, po nichž se ukáže boss).
Po prvním zpackaném průchodu, kdy jsem se učil mechaniky, se mi už zadařilo a posléze jsem vždy nechal funkční jádro s Eri a Fio, a třetího člena jsem vždy měnil, abych se s ním během průchodu lépe seznámil. Asi nejzajímavější průchod byl nakonec s Leonou, která dokáže vytvářet nebezpečné stínové klony.
Když se mi zrovna v nějaké konstelaci poštěstilo, tak jsem s její pomocí dokázal vymazat klidně půlku mapy, protože klony nejenže střílejí a vybuchují, ale taky zapalují oheň ve všech přilehlých políčkách. Se správnou kombinací schopností se pak z bojiště stalo ohnivé peklo, což bylo zábavné pozorovat. Ale bavilo mě to i s dalšími, třeba když jsem pomocí kooperace řetězil jednu akci za druhou během jediného tahu a opět jsem tím vypařil většinu nepřátel.
Asi největší důraz je tady kladen právě na kooperaci všech postav, protože je žádoucí postavit se protivníkům tak, aby byli vymýceni společnými silami všech zúčastněných, zejména u bossů to platí dvojnásob. A pokud nějaký člen zrovna zaostává v palebné síle, tak třeba v pouštní oblasti se vyplatí nechat ho přeměnit nepřítelem v mumii, která má na jeden tah silnější útok (ale je z něj holt mumie).
Takže za mě super. Koho bavilo Into the Breach, toho bude podle mě bavit i tahle povedená svižná tahovka. Myslel jsem si, že po prvních dvou hodinách budu mít hru dohranou a konec, ale zase mě to chytlo a nakonec jsem si dal průchod i s každou další odemčenou postavou (zrovna Leona musela přijít jako poslední), abych nahrabal nějaké achievementy a odemkl výbavu a schopnosti, takže nakonec v tom mám 40 hodin, hráno na Switchi 2. Při delším hraní mi hra asi třikrát zamrzla, ale naštěstí se postup automaticky ukládá snad po každé provedené akci, takže to vůbec nevadilo a hrou jsem velmi mile překvapen.
Nicméně v podstatě by bylo fajn, kdyby těch regionů ve hře bylo o něco víc, takhle je každý průchod nějak moc rychlý.
Pro: Pixel art; široká škála možností; vlastní výběr prvků; dynamické; kooperace postav
Proti: Pouze čtyři krátké regiony