Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS3 80
Třetí Max Payne se povedl. To je asi to nejdůležitější, co je třeba do začátku vědět. Druhou důležitou věcí je, že Remedy jsou Remedy. A třetího Maxe nedělali Remedy. Od prvních momentů tak hra postrádá původní kouzlo a i během hraní je naprosto zřejmý jiný autorský rukopis. Logicky. Rozhodně ne však špatný. Jednoduše jiný.

Komiksové prostřihy vystřídaly klasické standardní filmečky, což bych Rockstaru neměl za zlé. Však je to jejich (někdy prkenná :) parketa. To by však před tím nesměli sjíždět v kanclu bůhví jaké pochybné houbičky namáčené v LSD. Po celou hru se totiž všechny filmečky rozostřují, rozdvojují a všelijak barevně prolínají a problikávají, že po pár minutách z toho jdou člověku oči šejdrem a hledá nejbližší kyblík. Předpokládám, že tahleta okatá stylizace má odrážet Maxovo neustálý ponoření v lihu, ale proč je to v celým průběhu hry nechápu a vyloženě mě to iritovalo. Obzvlášť, když je ve hře filmeček prakticky za každýma dveřma, jelikož fikaně kryje záda loadingu. Je to jako točit dobovou gangsterku na digitální ruční kameru - zhovadilost (pozdravuji Manna).

Jinak je to opět krásně čistokrevná, ničím neředěná střílečka ze staré školy. Oldskůl félink je cítit na každým rohu. Žádný auto-heal, občas až neviditelně drobňoučký zaměřovač a na dnešní dobu slušně tuhá obtížnost už na medium. Bullet-time je více podobný tomu v jedničce, nezvýhodňuje tolik člověka jako ve dvojce a rozhodně se moc často nepovede sejmout pět týpků naráz. Nechybí ani parádní fíčura zůstat ležet na zemi po trademarkovém skoku do boku, načež se Max ladně převaluje kolem dokola, seč mu síly a Euphoria dovoluje. Ta zde bohužel není zrovna v nejlepší formě a zvlášť co se týče padlých nepřátel předvádí hodně parodické kousky. Krycí systém je jednoduchý, občas hapruje, ale je nezbytnou součástí hry.

Přesun do barevného Sao Paula rozhodně neberu jako zápor, ale vcelku rozumný vyústění příběhu a Maxova osudu. Jeho špinavý ulice a hnusný favely zdatně konkurují New Yorku. Místy to sice vypadá jako Uncharted 3 (a několik misí z něj tak trochu a asi nechtěně vykrádá), ale jinak tam Max na své "placené dovolené" rozhodně zapadá a příběh od vyholení plešky slušně odsýpá. Atmosféru to má stále výbornou a velkou zásluhu na tom má skvělá hudba od Health. Taková obyčejná přestřelka v letištním vestibulu byla díky Tears neuvěřitelnej zážitek. Co zamrzí je dle očekávání minimální ironickej odstup a smrtelná vážnost hry. Alespoň že tu jsou skvěle napsané hlášky a výborné dialogy.

Klubíčko neštěstí alias Max je celou hru utopenej v lihu, prášcích, cigárech a posilku neviděl už nějakej ten pátek, ale přesto to na něm není ve hře poznat a zvládá všechno, co jeho statní konkurenti s nagelovanou hřívou. To mi osobně do hry moc nezapadalo, právě vzhledem k důrazu na "jiného" hlavního hrdinu. Ale samozřejmě, kdo by chtěl trajdat s udejchaným tuberákem. Prostřihy z jeho bytu až nápadně moc připomínají úvod Apocalypse Now, včetně přechodu větrák/rotor vrtulníku (za postřeh díky zkušenému oku přísedící Suzany :). To už je ale u Rockstaru vcelku zvykem. Zda je to další jejich "pocta" nebo nedostatek invence těžko říci.

Abych to neprotahoval. Třetí Max v Rockstářím podání je v mých očích kombinace Uncharted s Kanem & Lynchem, což je trefa přesně do mého vkusu. Přitom ale neztrácí letmý nádech původních her a James McCaffrey je stále bůh. Hlavně díky němu je to stále ten starý Max. Na alternativním názvu Kayne & Payne 3 : Brazil Alcoholic Days ale rozhodně něco bude :)

PS: Osobně jsem si během prvního hraní všiml hodně málo easter eggu vztahujících se k předchozím dílům. Jednou zmíněná Mona a dvoudílný Captain Baseball Batboy v telce je slabota. Holt Remedy jsou... jo to už jsem říkal.
+59 +62 −3
  • PC 95
Málokdo se asi na novou cestu drsného policajta těšil tak moc jako já. Dlouhé roky občasného opětovného hraní prvních dvou dílů, přemítání nad dokonalou provázaností a uzavřeností příběhu, vymýšlení příběhu nového - a následně i neodvratné poznání, že tady není kde navázat. Když se pak objevily první informace o tomhle Brazilian Job, začal mi tuhnout úsměv. Když se objevila fotka lehce tělnatého drsňáka s plnovousem, vyholenou hlavou a visačkou "hello, please call me max payne", zbledl jsem a odmítnul se tohoto pokusu účastnit.

Jenže člověk má kamarády a když mu fanoušci prvních dílů několikrát zdůrazní, že "nový Max vážně stojí za to", tak neodolá, zahraje si..a zjistí, že nový Max vážně stojí za to. Je jiný a jakkoli nevěřím, že to píšu - je moc dobře, že je jiný. Navazovat v sešeřelém New Yorku po devíti letech na zbytky sítí protřelých mafiánů nebo být svědkem pokusů o obnovení Inner Circle by mi asi přivodilo nostalgický pocit, že právě sem se ještě jednou můžu podívat - ale dojem ždímání posledních kapek z prakticky suchého hadru by se asi dostavil hned vzápětí. Takhle nám svítí slunce a posvítí nám na to, kam se tenhle smolař z New Jersey vlastně prostřílel.

Prostřílel se do světa, který je naoko jiný než ten, který znával, ale i tady se motají paňácové pod vlivem drog a drinků. Max tak má spoustu prostoru, proč být cynický (což je věc vpravdě geniální, protože zlomený idealista z jedničky ani temný rytíř ze dvojky by sem po takové pauze zkrátka nepasovali) a pořádně naštvaný, i kdyby jen kvůli tomu, že snad všichni bad guys v okolí mluví jazykem, kterému zkrátka nerozumí. Navíc slizkých mocipánů, kteří rozehrávají hru dalece převyšující možnosti obyčejných lidí, je zrovna v Brazílii dost a dost. A ve chvíli, kdy se do hry zapojí nechtěné přestřelky a nečekané únosy, můžou za Maxe kromě alkoholem dosyta nasáklých hlášek mluvit i zbraně.

I když mi to jednu dvě mise trvalo, zvyknul jsem si na upgradovanou formu akce, které občas přijde na pomoc efektní zpomalovačka vystřižená z Call of Duty a při které se nezmůžu na nic jiného než na polohlasné "wooooow - jak jako mrtvej? ok..tak reload a ještě jednou...woooooow". Potěšilo mě, že jsem se nepotkal s žádným vyloženým zákysem, snad jen několik momentů v době, kdy jde v uličkách Sao Paola do tuhého, mě na pár desítek minut zdrželo a pořádnou výzvou pak je i většina dění poslední kapitoly.

Ale z čeho jsem měl v novém pojetí jako pravověrný maxofil největší strach? Ze ztráty komiksů a z ignorování prvních dílů. První starost mi nahrazují videa, které jako by byly odkazem Tonyho Scotta a jeho Muže v ohni či Domina. Komiksový feeling pak nahrazuje příjemně překvapivý prvek problikávajících klíčových slovních spojení, které jsou právě řečeny. Pořádný palec nahoru za změnu i pomrknutí v jednom. A druhý problém? Nikdo nemohl čekat, že o stovky kilometrů dál se budou přípomínat roky zesnulé postavy. Proto mi takovou radost udělaly flashbackové kapitoly, kde se samozřejmě mluví o Michelle Payne a k mé velké radosti i o femme fatale Moně Sax, ale překvapivě i o postavách pro mnohé zapomenutých, jako Vinnie, Nicole Horne a dokonce i detektiv Winterson nebo klan Punchinellových.

Zkrátka a dobře - tohle vyšlo. Max Payne 3 dosáhl na daleko vyšší metu, než kterou jsem mu byl ochotný připustit ještě před pár měsíci. A že to tentokrát nebylo osobní? To je přece dobře. Kdyby šlo zase o únos/vraždu Maxovy manželky/milenky/sestry/sousedky, už by se série příběhově dotýkala námětů typu Přání smrti s Charlesem Bronsonem a to by pro Maxe byla daleko smutnější zkušenost než závislost na alkoholu a prášcích proti bolesti. Pozice drsného ztroskotance mu přece sluší daleko víc. I přes tu šílenou košili.

Pro: Samostatný příběh s nenásilnými odkazy na minulost, přestřelka na letišti na velkém prostranství, videa, nezaměnitelný hlas Jamese McCaffreyho

Proti: První desítky minut, kdy jsem si zvykal na nový vizuál - po nich jasná stovka

+46
  • PC 65
Hra se instaluje ze tří DVD, zabírá 31 GB na disku, grafika je sice hezká, ale tak nehoráznému HW požadavku opravdu neodpovídá. Krom toho, že hra používá GFWL, tak je ještě potřeba se zaregistrovat v Rockstar Social Club. Kdy konečně studia pochopí, že při hraní offline hry se nechci nikam registrovat, nic si s nikým poměřovat a s nikým dalším se bavit? Chci hrát, a to sám.

Použitý fyzikální engine dost hapruje, markantně zejména v momentě, kdy se Max pohybuje v kleku nebo se při shotdodge trefí na stůl nebo podobnou překážku. Loading nahrazují animace, jejich náplň je celkem podařená (oskarové drama nečekám a vypichování klíčových slov mě příjemně překvapilo, zajímavá technika, dodává na filmovosti). Ale jejich počet je takový, že je člověk doslova každou minutu vytrhávám ze hry, protože následují za každým prdem typu otevření dveří. Navíc díky použití speciálních filtrů, které je rozmazávají či přebarvují, se na ně občas nedá dívat.

Stěžejním problémem je zejména nevyvážená obtížnost a ad hoc fungující herní mechanismy. Flashback scény v New Yorku se atmosférou a herním pojetím velmi blíží původním dílům, ovšem obecně brilantní scény (Max, visící za jednu ruku na lyžině vrtulníku, zachraňuje posádku před zásahem raketou) střídají scény naprosto debilní (téměř celý konec, upřesním dále). Jednou se bullettime v boji doplňuje, jindy ne. Jednou je možné nechat nepřátele projít a vůbec s nimi nebojovat (výborný nápad, je to jen na Vás), podruhé při pokusu o útěk z přestřelky následuje automaticky smrt. Jednou při naskriptované zpomalovačce postřílím s prstem v nose šest lidí, podruhé mě sejme brokovnicí borec, vyběhnuvší zpoza rohu, protože jsem spustil skript přelezením myšlené čáry na zemi dva metry od něj. Správně nicméně funguje to, že spolubojovníky je možné zabít, za to autory rozhodně chválím. Obtížnost má být oldschool (neexistuje autoheal, léčí se klasicky pomocí painkillerů, které je možné použít cíleně či se v určitých momentech použijí automaticky), jenomže chybí jakýkoli jiný save krom checkpointů a přebývají tragikomické počty nepřátel. Osobně nepotřebuji ve hře vystřílet 1 837 nepřátel (mé konečné skóre) jen proto, že je to akční hra. Od dvou třetin hry je v každé místnosti potřeba vystřílet deset lidí. Vrcholem blbosti je výše zmíněný konec, kdy je potřeba borců vystřílet v jedné místnosti asi třicet (člověk se navíc nesmí vzdálit z krytu, protože následuje automaticky smrt granátem), následně je třeba z granátometu rozstřílet řadu policejních jeepů a finálně dopravní letadlo. Přesně kvůli takovým rádobycool hovadinám už nehraji většinu moderních FPS, zejména sérii Call of Duty. Obtížnost je dále uměle zvyšována také tím, že se za Maxem nestále zavírají dveře, kterými prošel (chcete-li se vrátit pro náboje nebo zbraň, máte smůlu), případně Maxe nechají autoři v naskriptované sekvenci nakráčet doprostřed místnosti jako jelito, načez začne mela.

Max Payne 3 je rozporuplným pokračováním legendární jedničky a dvojky. Vynikající herní momenty střídají momenty nesmyslné a technicky by bylo co zlepšovat.

Pro: řada výborných momentů zejména při zpomalovačkách, žádný autoheal a další dnes již nepoužívané herní mechanismy

Proti: nevyvážená obtížnost, ad hoc fungující herní mechanismy, tragikomické pořčty nepřátel

+40 +48 −8
  • PC 85
Jsem fandou původních dvou a zejména druhého dílu této noir akce. Na trojku jsem se hodně těšil. Koupi jsem naneštěstí neustále odkládal s domněním, že tenhle titul moje stará rachotina nerozjede. Nakonec jsem ale neodolal a hru koupil takříkajíc „do zásoby“. Bodejť by ne, když byla za krásná 4 eura. Na zkoušku jsem těch třicet giga stáhl, a jaké to bylo překvapení, že jsem hru nejenže spustil, ale dokonce i mohl hrát se solidním framerate.

Oproti předchozím dílům je vidět hromada změn. Statická komiksová okénka jsou nahrazena dynamickými animacemi tak trochu ve stylu Kane & Lynch 2 jen s tím rozdílem, že místo kostičkování se obraz efektně rozostřuje. Vypadá to hezky, ale po chvíli je to dost otravné. Naštěstí s postupem hry tento efekt ustupuje do pozadí. Tvůrci na komiksové předěly ale úplně nezapomněli a občas cutscénu přeci jen obohatí o efekt komiksových oken a problikávající podstatné informace z dialogů ve formě útržků textu. Celkově jsou animace na hodně vysoké úrovni a jejich sledování mě bavilo. Jen škoda, že tak dobře na tom už není samotný příběh, který se mi zdál občas trochu nejasný. Chyběla mi tam hlavně Maxova motivace, která byla v minulých dílech patrná.

Co si budem povídat, noir atmosféra původního Maxe je fuč. Barevné Sao Paulo ale přináší úplně nový herní zážitek. Je ale vidět, že na hře nepracovalo původní vývojářské studio. Hra se mnohem více zaměřuje na samotnou akci, pryč je veškerá interaktivita s prostředím a hromada skrytých vtípků a easter eggů. To mě mrzelo asi ze všeho nejvíce. Max Payne 3 je jen střílečka, ale fakt hodně zábavná střílečka. Fyzikální engine Euphoria je skvělý, přestřelky na mě působily díky různých zásahovým bodům na tělech nepřátel neskutečně uvěřitelně. K tomu takové ty serepetičky jako efekt zpomalené letící kulky a detailní pohyby Maxe a postupné změny na jeho vzhledu. Jasně, engine není stoprocentně odladěný, občas vznikají komické situace, kdy se Maxovo tělo podivně pokroutí nebo nepřítel udělá efektní, leč nereálné salto. Těchto momentů je ale minimum, a když už nic, tak alespoň pobaví.

Nebyla by to moderní akce, kdyby ve hře nebyly implementovány nějaké ty sběratelské úkoly. Tentokrát je to hledání stop a sbírání zlatých zbraní (které jsou mimochodem pěkně hnusné a doporučuji tento efekt v nastavení vypnout). Příjemné zpestření, ale ortodoxní sběračofily to asi na zadek neposadí. Hra se také tolik nezaměřuje na bullet time, ale velké slovo má i dnes už klasický systém krytí, bez kterého by Max (zejména na vyšší obtížnost) nepřežil. Tuto změnu vítám, bez krytí by hra mohla působit zastarale. Jsem ovšem rád, že bullet time nezůstal znehodnocen. Právě naopak. Systém krytí s bullet timem funguje ruku v ruce a funguje dobře. Díky fyzikálnímu enginu je ovládání občas trochu krkolomné a Max si dělá, co chce (občasné nadávky směrem k vývojářům rozhodně nebyly nijak výjimečné), ale v kontextu s celou hrou jde jen o drobnost.

Spíše mi vadil fakt, že mi hra brala neustále ovládání z ruky. Animací je hodně a jsou skvělé, ale jsou někdy i v momentech, kdy by být nemusely. Rovněž mě mrzela absence původní hudby a skvělých Poets of the Fall. Na druhou stranu rytmické tóny použité pro tento díl rozhodně špatné nebyly a neustále bubnování mělo velice pozitivní vliv na dynamiku přestřelek. Masakr na letišti za tónů písně „Health“ od skupiny Tears byl super.

Verdikt: Abych to shrnul, Max Payne 3 je skvělá hra, to bezpochyby. Kdyby se ale hlavní hrdina nejmenoval Max Payne, nehltal painkillery po kilech a neměl charakteristický hlas Jamese McCaffreyho, tak bych si možná ani nevšiml, že to vůbec Max Payne je.

Hráno na HARD, herní doba přesáhla 10 hodin.

Pro: špičkové střílení, povedené animace a voiceacting, Maxovy komentáře, fyzikální engine, nakonec i ta hudba, optimalizace a na port od Rockstar Games překvapivě mírné HW nároky

Proti: atmosféra původního Maxe Payna je fuč, nulová interaktivita s prostředím, hra neustále bere ovládání z ruky, zlaté zbraně jsou ohyzdné

+40
  • PC 90
Představovat herního hrdinu Maxe Paynea by bylo stejně potřebné, jako kdyby mě někdo chtěl překvapit otázkou, kdo že je agent Blazkowicz. Ano, Max Payne je ten newyorkský polda a rovný chlap, který vlivem složitějších okolností spojených s jeho policejní prací přišel v několika vteřinách o všechno, co bylo jeho smyslem života a nikdy se s touto skutečností nedokázal smířit. Do třetího dílu se proto vrací jako trochu jiný člověk, pro něhož je bohužel životní význam a zároveň i řešení věčně rozpitá láhev kořalky často zapíjená ne zrovna malým množstvím analgetik.

Jeho příběh a zároveň comeback pod taktovkou střelných zbraní, které Max naštěstí ovládá stále bravurně, se odehrává v brazilském Sao Paulu, které je z hlediska nabízeného prostředí výbornou volbou. Jednou se octneme v chudých městských čtvrtích, podruhé zase jsou tyto lokace vystřídány rozlehlou kancelářskou budovou, hotelem, stadionem a hra tak z tohoto hlediska není rozhodně fádní. Max však není jen jakýmsi nemyslícím vraždícím strojem, jak by se mohlo zdát. Cestou těmito lokacemi a jejich prozkoumáváním totiž naráží na různé indicie počínaje fotografiemi a konče novinovými články, které mu tak pomáhají dokreslovat a alespoň zčásti pochopit pozadí příběhu. Ten je v tomto dílu vyprávěn animacemi s velkým množstvím Maxových myšlenkových monologů, které jsou sice někdy až příliš časté, ale mě rozhodně nerušily a naopak způsobovaly moje abnormální vtažení do děje.

Samotná akční stránka hry je stále perfektní a řekl bych, že v tomto dílu přímo luxusní! Zbraní je akorát, systém krytí typický pro TPS hru funguje skvěle a občasné setření potu z Maxova čela jen dokazuje, že přestože zvládá přestřelky mistrně, jsou občas pro jeho fyzickou i psychickou kondici přece jen vypětím. Kdo by však po vzoru novodobějších her hledal u hry autoheal, hledal by marně. Maxovo zdraví je jako v předchozích dílech doplňováno nalezenými analgetiky, tudíž je zapotřebí být při boji přece jen o něco obezřetnější, jelikož těchto životabudičů není extrémně mnoho. V této souvislosti mě trochu zarazila jedna zvláštnost, která je mojí ojedinělou výtkou. Pokud Max v boji zemře a následuje loading, vrátí se do hry s maximální hodnotou zdraví, přestože hodnota předchozí byla třeba poloviční.

Ke grafické stránce hry není co namítat, stejně tak jako k velmi dobré optimalizaci, která kvalitní herní zážitek jen a jen podtrhuje.

Co dodat? Třetí díl Maxe Paynea je v mých očích jedním z nejlepších akčních titulů za posledních několik let. Nejen že představil skvěle svižnou akci, ale i poutavý příběh, který bylo radost sledovat. A to se zas tak často nepovede.

+38
  • PC 85
Max Payne od Remedy je kult. Především druhý díl je nářezová TPS, která baví výborným bullet-timem, dobře prokresleným a nadabovaným hlavním hrdinou, dobrou hudbou a level designem a skvělou noirovou atmosférou. Max Payne od Rockstaru si něco bere ze starších dílů a něco dělá trochu jinak.

Pokud Max dřív působil jako utrápený polda, co ztratil svoji rodinu, ve trojce je to troska, depresivní a pesimistická jako Ostrava během inverze. Souvisí s tím celé stylizování hry. Dříve se vyprávěl příběh hlavně pomocí komiksů, zde většinu vypráví Max svými prochlastanými vnitřními monology. Obecně rozpadání obrazu, zvýrazňování slov nebo vět krásně podtrhuje Maxovo rozpoložení.

Na nový level MP3 dostal akční pasáže, které jsou ještě frenetičtější, brutálnější a především technicky úžasné. Málokdy si tak dobře všímám všech částicových efektů, bordelu a krve, které po sobě Max nechává, plus všechny gore efekty na enemácích a Euphoria engine z této hry dělají super titul pro všechny sadisty. Mezi akcemi Max trousí sarkastická moudra jako "..with big hole in my second favorite drinking hand" nebo "I killed more cops than cholesterol" jako správný americký hrdina, co má všechno v malíku i přes značnou kocovinu. A nemůžu opomenout padnoucí hudbu (hlavně v posledních kapitolách).

Prostředí má silné i slabé stránky, ale obecně je fajn velká variabilita. Nejlepší jsou Maxovi flashbacky (především kapitola na hřbitově je hrozná pecka i z dnešního pohledu) a kapitola na letišti rve kule ze všech stran.

Jasně, není to dokonalá hra. Vadí mi, že největší Maxův trademark tu nejde reálně používat, protože za prvé vyplýtvá veškerý bulle-time a za druhé se Max hrozně pomalu a neohrabaně zvedá ze země, což v kombinaci s tuhou obtížností nejde moc dohromady a je mnohem výhodnější zpomalovat čas na nohách (naopak oceňuji, že bulle-time není spása jako v MP2, která hráče vykope z každé bryndy, ale je třeba strategicky promyslet, kdy je výhodné ho používat). Vadí mi, že se hra někdy až moc přerušuje cutscénami, nevím, proč některé cutscény jsou předrenderované v 30 FPS a některé jsou animované ingame, mrzí mě, že R* nechce předchozí díly moc přiznávat (např. o Moně se Max zmíní jenom jednou), některé postavy jsou na přesdržku a příběhově mi přijde, že Max nemá moc motivaci dělat to, co dělá.

Všehovšudy je ale Max Payne 3 výborný sequel a moc moc bych si přál čtvrtý díl. Ať od Remedy nebo Rockstaru, protože obě studia prostě dobré akce, které nestárnou, umí.
+30
  • PC 85
Myslím že v dnešní době se člověk zkrátka musí přenést přes zášť k tomu co tak rád nazývám "konzolovitost". Ano, existuje to, ano, razantně to změnilo hry, ale ne, nezmizí to, bude to s námi dál, tak si to můžu klidně užívat a přestat proti tomu bojovat.

Ať PR Rockstaru říkají co chtějí, MP3 je hra tvořená pro konzole, nebo minimálně v konzolovém duchu, kterou máme tu šanci zahrát si na PC. Naštěstí ale nepřicházíme zkrátka, je tu sice několik portovacích neduhů (pomalá myš v menu, akcelerace myši ve hře, vše uspůsobené gamepadu), ale i dost goodies navíc. Nastavení v menu sice není tolik jako u Witchera 2, ale i tak potěší. S myší jsem ze začátku dost bojoval, ale nakonec si zvykl (stejně jako s cover systémem, ale ten jsem znal už z Mass Effectu 2-3, kde sice fungoval intuitivněji, ale pořád je to dobré.

Málo quicktime eventů, to je velice dobře (jeden, kratičký), spousta slow-mo bullet timů jejichž fungování je na dobré úrovni. Co mě ale zarazilo byla obtížnost. Buď jsem nepochopil jak to hrát a nebo jsem blbej, ale spíš to první, protože dvojku jsem dohrál na všechny obtížnosti. Trojku ale hraju na Easy a zemřel jsem tak 20x. Silné kafe tenhle MP3.

A nejen co se týče obtížnosti. Tam kde byla dvojka (jedničku jsem nehrál) temně noirová záležitost (ale jako fakt hutná, jedna z nejhutnějších co se týče her), tam je trojka temná taky, ale jinak. Posun do Brazílie pomohl, protože těch nepravostí co se dají odkrývat je tu habaděj. A Max je starej dobrej hláškovač, to se mi moc líbí. Další věcí co mě zaujala jsou animace, jsou zkrátka dobře zvládnuty. Max je správně pomalej, heká jak se má a postavy/budovy/země mají dobré textury.

Vzato all in all, MP3 se povedl (ne tak husté jako Deus Ex 3, ale dobré nevertheless).

Srandičky -
*v ingame (nerenderované) animaci jsem měl černou zbraň, ale ve hře mám zlatou
*po cutscéně mi změní zbraň z často používané pušky vždy na pistolku
*byl jsem v krytu a snažil se mířit na nepřítele co byl schován v úzkém koridoru (kryt byl také úzký), byly možné 2 polohy, otočen doleva a doprava. Ani jedna neviděla na nepřítele, páč to by musel být ve třetí poloze - uprostřed
*než jsem pochopil že se dá přelézat za pomocí klávesy, tak jsem se na taká místa dostával pomocí bullet time skoku
*rád bych řekl neviditelné zdi, ale nejsou, zkrátka sakra nejsou (což je dobře)
*oni mluví portugalsky. Že se divím ? Není to tak běžné, třeba v NoOneLivesForever2 Rusáci mluví, světe div se, anglicky (dost mi to kazilo dojem, jelikož rusky trochu umím a chtěl jsem poslouchat co si říkají - sice anglicky rozumím, ale v Rusku člověk čeká ruštinu) + portugálské nápisy.

Pro: Důstojné pokračování, dobrý port, další hra co dobře zvládá bullet time

Proti: Trochu konzolovosti než jsem si zvyknul

+27
  • PC 95
Když se řekne akční hra z pohledu třetí osoby, vybaví se mi jako první Max Payne. A když jsem se kdysi dozvěděl o pokračování v podobě třetího dílu Maxe, zajásal jsem.
Jakmile se začaly objevovat první informace o hře, probíhaly mi hlavou určité obavy, že už to nebude jako dřív.
Max Payne 3 však překonal všechna moje očekávání a po dohrání klidně mohu napsat, že tohle je z mého pohledu nejlepší hra roku 2012 (taky jsem pro ní hlasoval v různých anketách spolu s Diablem 3).

Hratelnost:
Opět zde platí, že pokud má příběh klišé zápletku, kterou vidíme téměř v každém akčním filmu, nemusí to být nutné zlo, co by sráželo hru. Věčně pesimistický hlavní hrdina, prostředí Jižní Ameriky, vynikající akční hratelnost svázaná s mnoha filmovými scénami, nadprůměrná herní doba, vše mi do sebe krásně zapadalo.

Grafika a zvuky:
V nastavení jsem zvolil možnost hrát v DX11 a od prvního spuštění až do konce hry jsem byl nadšen detailním zpracováním jednotlivých prostředí a všech věcí v nich a k tomu se může hra pyšnit perfektní optimalizací, kdy jsem snad v žádné fázi hry nezaznamenal nějaké propady fps.
Krom super ozvučení a soundtracku má hra opět perfektně propracovaný fyzikální model, hlavně v kombinaci se zpomalováním času jsem se královsky bavil.

Na závěr jen zopakuji - vynikající akční hra s dobře napsaným příběhem, která důstojně pokračuje a nedělá předchozím dílům žádnou ostudu. Je velmi dobře technicky provedená (zpracování, grafika, optimalizace).

Pro: Max Payne opět v parádní akci, grafika, příběh, optimalizace

Proti: pár drobných chyb v podobě návaznosti na nějakou scénu

+26
  • PC 80
Po dlouhých devíti letech se vracíme k příběhu Maxe Paynea. Jak už je u této série zvykem, hra začíná záběrem z konce hry, abychom se následně mohli vrátit v čase a zjistili, co všechno se mu přihodilo. V prvé řadě se Max přestěhoval z chladného New Yorku do tropického Sao Paula v Brazílii, kde pracuje jako ochranka jedné významné rodiny. V retrospektivě pak sledujeme, že se po událostech druhého dílu řadu let utápěl v alkoholu a v závislosti na lécích a taky zjistíme, proč utekl do Brazílie.

+ Příběh. V průběhu hry sledujeme jeho současný příběh v Sao Paolu (kde se z počátku kazí snad každý plán), ale ten je současně proložen i flashbacky z New Jersey.
+ Přestřelky, o které jde v této sérii především, se opět povedly. Vše je plynulé, arzenál zbraní dostatečně veliký, nyní přibyla i možnost se krýt za zdmi nebo překážkami. S tím úzce souvisí i level design, který se také povedl. A zapomenout se také nesmí na skvělý bullet time.
+ Na hře je krásně vidět, kam se za těch devět let posunula grafika.
+ Soundtrack ke hře se tradičně velmi povedl, hudba skvěle podbarvuje právě probíhající akci.
+ Během hry může Max nalézat různé předměty. Jedná se o stopy/důkazy a informace o místech (po nalezení se vždy dozvíme nějaký detail z příběhu) a také zlaté součástky zbraní, po jejichž zkompletování se mírně zvýší efektivita dané zbraně.
+ Hra mi přišla mírně obtížnější než předchozí díly
- Co mě trochu mrzí je fakt, že hra zcela opustila původní noir atmosféru a vyprávění příběhu prostřednictvím komixů. Místo toho je Max Payne 3 spíše filmovým zážitkem.
- Možná byl problém spíše ve mně, ale ovládání inventáře mi přišlo velmi zmatené.

Suma sumárům, Max Payne 3 je stále skvělou akční hrou, která v některých aspektech nepokračuje ve vyšlapané cestičce po předchozích dílech, ale jde si svoji vlastní cestou. Osobně bych raději hrál tu vyšlapanou cestičku, ale i tak musím uznat, že jsem se při hraní dobře bavil.
+25
  • PC 80
Max Payne 3 je řemeslně skvěle zvládnutá 3rd person shooter akce, kterých je obecně jako šafránu a už jen to z něj činí vzácný počin. Povedlo se ale navázat na legendární první dva díly série? Částečně ano, v mnoha ohledech však ale trojka za svými dvěma předchůdci výrazně pokulhává.

Max byl vždycky mašina na zabíjení. K tomu však vedla poměrně jasná a pochopitelná motivace - smrt jeho nejbližších, přes kterou se Max ani po mnoha letech ani trochu nepřenesl a stala se z něj troska utápějící své deprese v alkoholu a lécích proti bolesti - dosud zcela pochopitelné. Ve trojce však Max zabíjí úplně na jiném kontinentu nepřátele po stovkách, aniž by k tomu měl nějaký zásadní důvod. Práce sekuriťáka pro zkaženou rodinu zbohatlíků to jaksi nevysvětluje a po celou dobu hry jsem si tak říkal, co Maxe vede k tak zvláštním rozhodnutím, které v průběhu hry přicházejí. Odpověď na tuto otázku jsem nedostal.

Hratelnost je díky Euphoria enginu skvělá. Nepřátele věrohodně reagují na postřelení. Střílení a skákání v bullet timu je lepší než kdy dřív. Především pak možnost zůstat po dopadu ležet a pokračovat ve střelbě posílá hratelnost na úplně jiný level. Likvidace tuny nepřátel je tak díky tomu skvělá zábava, která i přes svou jasnou repetitivnost jen tak rychle neomrzí.

Hraní však dokonale kazí nepříliš pochopitelné schizofrenní až epileptické problikávání obrazu během snad všech cutscén, kterých je ve hře požehnaně. Ano, vím, že je Max depresivní závislák na alkoholu a lécích proti bolesti (kdo by po všech těch kulkách nebyl?), ale nepotřebuji, aby mě z toho bolela hlava i v realném životě. K tomu všemu ještě hra z nějakého důvodu obsahuje cutscénu snad při každém otevírání dveří nebo vstupu do nové místnosti, kdy mi pořád nutila do rukou pistoli a to i klidně pistoli zcela bez nábojů.

Líbí se mi, že se hra věrně drží svých předchůdců co se obtížnosti týče - není zde žádný autoheal, na těžší obtížnosti je průchod docela výzva a některé pasáže jsem musel i několikrát opakovat. Celková délka hry je pak na tento žánr a i vzhledem ke krátkosti prvních dvou dílů až překvapivě dlouhá.

Jak už zmiňuji v úvodu komentáře, MP3 je ukázkou kvality na poli technických možností tehdejší doby. Selhává však v docela zásadní oblasti, kterou je příběh/scénař a pak v některých ne zcela pochopitelných designerských rozhodnutích. Přesto se však jedná o špičku ve svém žánru nabízející spoustu hodin kvalitní zábavy. I přes vzaté velké sousto si tímto Rockstar ostudu neudělal.

Pro: audivizuální zpracování, gameplay, dabing, pocit ze střelby, obtížnost

Proti: schizofrenní/epileptické problikávání v cutscénách, repetitivní, scénář, přepínání zbraní, počet nepřátel

+24
  • PC 90
Ač je novej Max Payne něco docela jinýho, než předchozí dva díly a bez jakýhokoli utajení čerpá z mnohých filmových hitů, nedají se za žádných okolností popřít jeho skutečný, vysoký, kvality.

Třebaže předchozí dva díly oplývaly temnější a vůbec hutnější atmosférou, ve trojce jsou veškerý nedostatky kompenzovaný šťavnatou drsnou akcí a strhující příběhovou prezentací.

Když už jsem u příběhu. Mnohým se hodně líbí, osobně jsem však zastáncem toho, že nebýt jeho parádního servírování, nebylo by to nic víc, než nedělní béčkovej film na Nova Cinema, kterej je scénáristicky protkanej jedním klišé za druhym. Hodně velký plus, který se tak podílí na mém kladném dojmu z něho, je vizuální styl, kterej je sice schizofrenní a pro kdekoho otravnej, ale stejně tak i originální a nezaměnitelnej. (Dokonce i délka hraní je na dnešní hry poměrně velkorysá. Nevím přesně jak dlouho jsem u toho strávil, deset hodin to bylo ale minimálně). K průběhu hry bych pak mohl říct možná jenom to, že je protkaná skrz naskrz animacemi, který mnohdy přichází i po pouhých několika minutách hraní. Někdy je to pochopitelný, na pozadí animací totiž probíhá loading, jindy to člověka může ale docela štvát.

Grafická stránka hry je na perfektní úrovni, krása grafiky ale nespočívá v ní jako celku, nýbrž v detailech (Pozornýmu oku určitě neunikne, že se Max při běhu potí a postupně mu prosakuje košile. To je jenom jeden z mála prvků, který jsou možná zbytečný, ale vykouzlí úsměv ve tváři a dá znát, že si vývojáři dali záležet vážně na všem).

Samostatnou kapitolou je pak level design. Některý lokace možná působí stroze (pro mě osobně především kapitola kdy střílíte ze člunu, nebo předcházející v přístavu), vždy ale přijde moment, kterej s přehledem vyrazí dech (Favela, Stadion).

Co jsem osobně hodně uvítal byl vývoj hlavní postavy. Max Payne je jeden z nejlepších herních charakterů a když si vzpomenete jakou troskou býval v prvním a druhém díle (viz. Flashbacky), jistě i vy ve trojce rádi uvítáte jeho smysl pro humor a nadsázku (trochu John McClane, trochu Gibson z Odplaty).

Co se obtížnosti týče, ta je v dnešní době jako modrý z nebe. Téměř v každý hře vládne "auto health", stačí vám tak zalézt za roh a uzdravit se. Tady ale ne! Schovat se samozřejmě můžete, v hajzlu ovšem budete pořád. V závěru je to pak až dost přehnaný a je to asi jedinej moment ve hře, kterej mě náležitě sral.

V předposledním odstavci bych chtěl povznést parádní soundtrack. Ten je laděnej v elektronickym hávu (v poslední době u her docela trend) a nutno říct, že je hudba skvělá a podílí se velkým dílem na atmosféře (jak už padlo na začátku: není sice tak temná a bezvýchodná, neznamená to ale, že tu žádná neni). V závěru pak skladba Tears skupiny HEALTH bere dech.

Závěrem: Jsem velkej fanda původních dvou her. Od trojky jsem teda čekal minimálně stejně velkou zábavu a dávku deprese (zábava je to beze sporu, depresi vám pak navodí vizuální pojetí). Dostal jsem nakonec v mnoha ohledech něco jinýho, v mnoha dalších ohledech je to ale ten starej nekompromisní Max Payne!!! Ne, že by hra neměla zápory, to jenom já nemam potřebu je v něčem tak povedenym hledat.
_____________________________
Edit 9.7. 2012 - pár hodin po opětovném rozehrání: Spousta hráčů si stěžuje na časté videa/cut scény a vůbec přerušování vašeho hraní. Když tak ale znova hraju a koukám, tak vlastně veškerý dění v souladu s příběhem logicky vyústí akcí. Jenomže zatím co jiný hry vás rovnou do akce střelí, tady jí předchází scéna, která nadcházející akci dá důvod. Zkuste se na to dívat i jinak, než jen na hru, berte jako film, který hrajete :)

Pro: grafika, soundtrack, mnohý lokace, vizuální pojetí

Proti: někdy velká přehnanost počtu nepřátel, někdy velká přehnanost samotný akce

+23
  • PC --
Rockstar je přesný opak Remedy. Zatímco Remedy vytváří nadčasové hry, uhlazené, propracované a příjemně hratelné, Rockstar vytváří neoptimalizované, těžkopádné a zabugované monstra. 30GB instalace, Rockstar Social Club, GFWL…

Příběh mě absolutně nezaujal, odvíjí se tak nějak defaultně, bez větších překvapení. Max se stal děvkou zhovadilé rodiny v Sao Paulu a jak už to tak u méněcenných scénářů chodí, prohlédnete hlavního záporáka během prvních pěti minut.

Technicky jsou dobře zvládnuté zásahové zóny a chování postav, oproti tomu grafika nijak neexceluje a osobně příliš nerozumím, co na hře zabírá 30GB. Nehledě na optimalizaci, která je v některých momentech tak trochu zfušovaná. Vychvalovaný hudební doprovod mě nezaujal a prakticky jsem ho úplně vypnul. Raději bych místo Health slyšel zase Poets of the Fall (Last Goodbye rulez).

Plynulost hraní je neustále rušena množstvím video-sekvencí při otevírání (snad všech) dveří, únosnou mez přesahuje i komické množství nepřátel, jejichž likvidace se soustředí v předem určených arénách a v postupných dávkách. Výjimkou není ani respawn nepřátel v nevhodných okamžicích.

Maxovi pohyby jsou těžkopádné, což hlavně u použití některých speciálních pohybů (střelba ve výskoku) působí značné problémy a vyúsťuje to k praktické nepoužitelnosti. Krycí systém často nefunguje a při otáčení se o 180° se Maxova zbraň sekne o kryt, popř. jí Max natočí tak, že z ní střílím do zdi nebo vůbec.

Opět se potvrzuje, že vysoká očekávání končí zklamáním a že kupovat zajíce v pytli se nevyplácí. Kromě toho mám pocit, že to celé skončilo tak nějak moc rychle...

**/5
+23 +29 −6
  • PC --
Když jsem přemýšlel, ke které hře bych mohl napsat svůj první komentář, okamžitě mě napadl Max Payne 3. Jednak, že jsem této hře obětoval čas na více než 10 dohrání, přičemž jsem si vyzkoušel všechny obtížnosti a naučil se ji prakticky nazpaměť. Ale taky kvůli tomu, že tuto sérii mám velmi rád jako celek.

Na úvod však musím říct, že třetí díl se od prvních dvou dílů velmi odklonil a to myslím především ten odklon od té temné atmosféry. Přesto má však společné dva rysy. Za prvé je to kvalitní akce a za druhé musím uznat, že ta atmosféra je přece jen pořád trochu depresivní.

Začnu samotnou akcí. Počet zbraní bych řekl, že je klasika a rozhodně neurazí. Co ale fanoušky původních dvou dílů může hned ze startu zarazit, je to, že Max už neunese všechny kousky naráz, ale pouze dvě jednoruční a jednu větší zbraň. Jak už jsem ale zmínil, tak nabídka zbraní neurazí a navíc každá má své specifické vlastnosti a nepřátelé reagují na různé zásahové zóny, takže se tu dá pěkně vyhrát.

Někdo by si mohl stěžovat, že ty zpomalené kamery člověka zdržují od akce, ale to je podle mě zbytečné fňukání pár lidí a snaha si najít kdejakou hloupost, aby mohli hru za něco kritizovat. Tohle se totiž objevuje vždy až na konci vlny, takže to není nijak časté a iritující, ale pak je to podle mě taky příjemné zpestření, kde si člověk může zpomaleně vychutnat provrtávání nepřátel olovem a působí to dost na efekt. Navíc tohle k této sérii patří a měl to každý díl.

Na co jsem měl takový rozporuplný názor bylo hledání skrytých zbraní. Vedle toho by se dalo zmínit i hledání důkazů, ale to mi přišlo, že to ke hře více sedí. Oboje však podle mě trochu od té akce zdržuje, ale zase to není povinné a hráč se sám může rozhodnout. A pak jsou za to taky bonusy, pokud všechno najdete, takže je tu i nějaká ta motivace. Co mě štvalo, že při opakovaném hraní už Max důkazy nekomentuje a pouze to ukáže hluchou animačku, což působí blbě. Jinak další bonusy dostanete i za dohrání na nejvyšší obtížnost apod., takže je tu menší motivace pro opakované hraní. Ale jsou to spíše bonusy v podobě takových minicheatů. Zabití na jednu kulku apod.

Graficky je hra velmi povedená, i když na pár místtech mi přišla trochu kreslená a moc komiksová, ale to spíše u pár animaček. Jako celek se mi líbila a taky je hra dobře optimalizovaná, takže pokud nemáte potřebu mít 16 násobné vyhlazování hran, tak hra jede na velmi vysoké detaily i na hodně slabých sestavách a to ve full HD. Problém tu měli někteří s animačkami, že jsou plné halucinogenních efektů, ale to podle mě hře sedlo. Je to prostě otázka vkusu. Nedá se zavděčit všem.

Příběhově hra není nějak komplikovaná, ale přesto má nějaké zvraty, i když asi hned ze startu budete tušit, jak to celé dopadne. Zase tak propracované to není, ale přesto bych řekl, že na poměry akčních her je příběh docela fajn a neurazí. Postavy mi ale jinak přišly docela dementní a neměl jsem je moc rád. Jediný, koho jsem si oblíbil, byl samotný Max. Zbytek mi buď lezl na nervy anebo se jednalo o podrazáky nebo ještě větší zmetky. Ale zase o to to byl lepší pocit si to s nimi vyřídit. Ale vlastně pár kladných postav mi nevadilo. A některé vedlejší i pobavily. Jako třeba perverzák v bordelu anebo bývalý polda na dovolené. Ale tyhle si musíte najít sami a vůbec na ně nemusíte narazit.

Jinak ještě bokem bych dodal, že pokud hru hrajete opakovaně a příběh znáte, tak docela naštvou nepřeskočitelné animačky. Ony sice mnohdy po určité době přeskočit jdou, ale stejně nějakou část shlédnout musíte a chvíli to trvá. Jsou tu vlastně svým způsobem místo nahrávacích obrazovek, ale podle mě to spíš ve výsledku zdržuje.

Samotné prostředí se mi taky moc líbilo a přišlo mi poměrně pestré. Návraty do nočního New Yorku. Luxusní sídlo společnosti, fotbalový stadion, menší přístav, chudinské ghetta, autobusové stanoviště, rozbořený hotel, luxusní jachta a mnoho dalších.

Co se týče obtížnosti, tak hra není ani příliš snadná, ale ani obtížná. Navíc po zabití vám automaticky přidává lékarničky a doplní zdraví, takže ji uměle dost snižuje. Na jednu stranu fajn, když hrajete poprvé. Ale když chcete výzvu a hrajete na tu nejtěší, tak je to trochu v rozporu.

Závěrem bych asi napsal to, že Maxe Payna 3 můžu doporučit každému fanouškovi akčního žánru, kterému nevadí lineární postup hrou a umí ocenit kvalitní hru. Fanoušky původních dvou dílů může zarazit určitý odklon, kde hra postrádá tu původní atmosféru, přesto bych ale doporučil dát hře aspoň šanci, protože akční složka je podle mě pořád na stejně vysoké úrovni.

Pro: grafika, akce, prostředí, hlavní hrdina, optimalizace

Proti: nepřeskočitelné animačky a pak pár věcí, u kterých si nejsem jistý, zda to je úplně "proti" (některé postavy, hledání skrytých částí zbraní)

+23
  • PC 80
Po ne moc dobře přijatém prvním filmu přichází jeho pokračování, které tvůrci bůhvíproč pojmenovali s číslovkou 3 v názvu. Hlavní roli po Marky Markovi převzal Vin Diesel a Chris Pine. Povedl se tento film?

Již dopředu můžu prozradit, že rozhodně. Do domácího kina mě na něj dostal plakát, který i lákal na nové úžasné 6D kino, které kromě známých třesů sedaček, ledových sprch a střepů z výloh nabídl i dokonce některé části filmu uspořádat si sám! Naprostá novinka, každý tedy mohl lehce ovlivnit jeho průběh. Film navazuje na konec zatím dvoudílné hry ze stáje Remedy, Max Payne, ale to jistě každý ví.

Pod režií je sice podepsán Sergei Kuprejanov, ale řekl bych, že je to určitě pseudonym pro Michaela Baye. Příběh je sice pěkný béčkový, ale svoje Mizery rozhodně nepřekoná. Výbuchy střídají výbuchy, akce je tu více než použitých injekčních stříkaček v koši úspěšného kulturisty a i výprava nijak nezaostává. Právě naopak. Vše podkresluje skvělý soundtrack; já tedy u filmů moc na hudbu nejsem, ale právě u Max Payne 3 (na to by se mohl podívat Angry Nerd, proč to nepojmenovali Max Payne 2, protože film MP 2 nám tu teď chybí) je dokonalá.

Teď na chvíli k těm hratelným částem: jestli ten A2 plakát na sloupu obklopeném skupinkou zjevně přátelských Romů nelhal. Opravdu to byl dechberoucí zážitek, který naprosto změnil současnou kinematografii? Inu, určitě ano. I když některé části si mohl rejža odpustit. Třeba finálový boss s granátometem mě teda pěkně štval, ale nejhorší část byla tam, kde Max filmově nalepil C4 na šest sloupů hotelu a na střeše ho překvapil Rambo s rotačákem. Tam jsem už myslel, že film nedokoukám a dám mu 50 % procent; pak se mi ho nějak podařilo zabít. Vin Diesel v roli holohlavého Maxe je opravdu přesvědčivý, narozdíl od Fast & Furious mu jde rozumět a jeho hlášky mi velice dobře připomínaly první dvě hry. Pěkná reference, to se musí uznat. Do hratelné části prvního skutečně interaktivního snímku se vešla pěkná řádka zbraní, i když mi citelně chybělo házení Molotovů nebo granátů, ale počítám, že diváci před Vámi by to asi neocenili.

Délka je opravdu solidní, je to skoro stejně dlouhé jako trilogie Pána prstenů v režisérské edici, čili za dnešní cenu, tedy pětikilo, dostanete solidní filmový nášup, ale je pravda, že někoho tahle délka může otravovat. To už záleží na Vás, jak se s tím poperete. Já jsem to dokoukal a jsem za to rád, ale teď by opravdu mohli udělat Max Payne 3 hru.

Pro: režie, střih, výprava, hudba, námět, Vin Diesel, 6D rozměr

Proti: mělo by to být na CSFD a ne zde, scénář

+22 +23 −1
  • PC 85
Myslel jsem že oproti prvním dvěma dílům je zde tolik změn (zejména grafika která byla velice náročná na hardware) že Max neobstojí nebo né že by neobstál ale že to zkrátka zkazí ( pro sprostší zmrvěj ), no mohu říci jen jedno: NE nezkazili (nezmrvili) a stala se z této hry jedna z mých nejoblíbenějších her roku 2012. Jedna z největších
změn je prostředí. Z drsného a mrazivého New Jersey do horké a ještě hůře
kriminálně prolezlé Brazílie. Příběh se odvíjí jinak než v prvních dvou dílech.

Je to tu totiž úplně jinak. Chráníte rodinu jak Max říká "Gringa". Max se ale stane obětním beránkem spiknutí které se, jak Max odhalí stane masakrem a terorem v ulicích. Když je naživu poslední člen rodiny (Giovanna) Max se rozhodne pomstít sebe i celou "Gringovu" rodinu. Je zde hodně velká paleta zbraní, co mě ale naštvalo je, jak je v Rockstaru zvykem byly nereálné názvy zbraní. To ale byla jen maličkost. Bulettime je skvěle vyladěný a je nejúčinnější Maxovou zbraní. Ovládání je jednoduché a taky skvěle funguje.

Avšak samotné přestřelky nebyly vůbec jednoduché (z části proto že jsem lama).hráno na normal, zemřel jsem snad stokrák. Avšak na tento výlet do Sao Paula jen tak nezapomenu:D

EDIT: Hra nemá 35GB nýbrž 31GB

Pro: "čím starší tím drsnější" to je Maxův případ, zbraně a jejich účinek,bulettime, výzva, multiplayer

Proti: rockstar social club,nereálné názvy zbraní,herní doba (singleplayer), 31GB na disku

+22
  • PC 75
Max je několikanásobně drsnější než v minulých dvou dílech dohromady. Odprásknul tolik zmetků, že by to vydalo na jedno městečko, bohužel by tam člověk nepotkal jedinou ženskou... Bullettime je zase tak nějak překopaný, celou dobu jsem ho používal jen minimálně, vlastně jen v případech, kdy se spouštěl automaticky, jako jsou např. skoky a free aim sekvence. Herním stylem (používáním krytů) to teď připomíná dost druhou Mafii a Kane & Lynch: Dead Men.

Příběh je přitažený za vlasy víc než v poslední Smrtonosné pasti, ale dočkal jsem se dokonce i zvratu, který jsem nečekal. Bruce Willise mi připomíná hlavní hrdina i sestřihem - v Rockstaru má asi velký fanklub.

Grafika je výborná a optimalizace taky, až jsem byl překvapený jak plynule to všechno běží. Social Club je stejný šmejd jako Games for Windows live, člověk se s tím musí asi hodinu prát, než se pustí do hry (problém s heslem a prvním přihlášením). Hodně se mi líbí jak vyřešili používáni painkillerů (lékárniček) - pokud ve smrtelné křeči odprásknete vašeho vraha, použijí se automaticky a vy pokračujete dál.

Multiplayer jsem zkoušel - nelíbil se mi. Achievementy nějaké mám, ale asi mě to nedonutí abych si hru zahrál znova, no možná až za hodně dlouho. Třetí díl prostě nezklamal, bohužel ani nepřekvapil.

Pro: akce, grafika, příběh, bullettime, léčení

Proti: multiplayer, Social Club a jeho bugy

+21
  • PC 100
No jak bych začal na třetí díl ze série Max Payne, jsem čekal už od doby, kdy jsem před lety dohrál druhý díl, který jsem považoval za jednu z nejlepší stříleček, ale trojka to překonala. Jako první má hra skvělý příběh u které, ho si kolikrát řeknete, co se to s tím Maxem stalo ze spořádaného policajta se stala troska která je alkoholik a narkotik. Hře také velmi dobře pomáhá skvělý dabing každá postava ve hře ho má uvěřitelný ale skoro jako vždy hlavní postava ho má nejlepší. Vylepšení se také dočkaly, samotné přestřelky můžete, se krýt za překážky a také tu zůstal skvělý bullet time a když si k tomu přimyslíte skvělou grafiku a hezké zničitelné prostředí které je krásné tak to je pastva pro oči a samotná optimalizace a k tomu ještě hraje výborný hudební doprovod tak po technické stránce tu není žádná chyba. Co bych dal, jako zápor ale to spíše pro nikoho jiného protože mě to nevadí, tak jsou časté a nepřeskočitelné cutsceny ale jak říkám nikomu to může vadit ale mě to nevadit. Na závěr říkám, že to je pro mě asi třetí nejlepší a nejoblíbenější hra pokud tuhle sérii máte rádi tak jste to buď už hrály, nebo si to hned kupte a tu chybu napravte, protože si Max už konečně zaslouží klid za mě to je jasných 100%.

Pro: Příběh, postavy a jejich dabing. grafika, optimalizace, krásné prostředí a jeho zničitelnost, hudba, perfektní a efektní přestřelky. bullet time, cutsceny.

Proti: Nikomu může množství a délka cutscen vadit ale jak jsem říkal mě to nevadí .

+21
  • PC 50
Věřte tomu, nebo ne, ale s kultovním drsným policistou se letos setkávám poprvé. Už dlouho jsem o něm slýchával superlativy - jak je jeho příběh nejepičtější, nejpropojenější a hlavně nejzábavnější. Pokud se na nějakou hru valí taková chvála, fanoušek žánru se k ní dřív nebo později dostane. A když se konečně nabídla chvíle v podobě herní výzvy, kam první díl zapadá fantasticky, nedočkavě jsem nainstaloval celou trilogii a těšil jsem se, co všechno mě čeká.

Jedničku jsem si docela užil. Bavila mě střelba, zaujal mě příběh a byl jsem zvědavý, co se bude dít dál. Od dvojky jsem čekal podobný, ne-li lepší zážitek. A možná i z toho důvodu jsem z ní vyšel poměrně zklamaný. Místo přímého navázání a pokračování v příběhu jsme skočili o dva roky dopředu, Max a Mona se změnili k nepoznání nejen vzhledem, ale především charakterově, atmosféra přeřadila z mrazivé bouře na tuctovější déšť, a já si na žádnou ze změn ne a ne zvyknout. Všechno pak srazil na kolena závěr, který vůbec nic neobjasnil a nechal ve mně pouze otázku "A to mělo být jako ono?" I přes to všechno mě ale trojka zajímala. Doufal jsem, že nový začátek sérii prospěje a pro jednou se povede odvyprávět příběh od začátku do konce tak, že budu spokojený.

Ovšem jak jde poznat z mého hodnocení, necítím to tak, a bohužel musím říct, že se pro mě jedná o nejslabší díl. Už od otevření menu jde jasně poznat, že trojka bude jiná. Fakt bych ale nečekal, že až takhle jiná. Zmizelo skoro všechno, co z prvních dílů dělalo jedinečné hry - noir atmosféra (i když ve dvojce byla slabší, pořád nebyla špatná), stylizace do komiksů, plynulost gameplaye, nadčasová grafika (oproti dvojce jsou textury hrozně rozostřené) a hlavně pohodlné ovládání v čele s parádním systémem ukládání. Tady je všechno jako postavené na hlavu - gameplay se skládá z koridorů, kterými proběhnete, v každém pozabíjíte nepřátele, a při vstupu do dveří se spustí dlouhá cutscéna, která vás příběhově zavede do dalšího koridoru. Ovládání je pěkně naprd (zejména systém krytí), z nepřátel je hrstka hub na náboje a autosavy dohání k šílenství, protože kvůli nim musíte po každé smrti dělat celý koridor znovu.

Příběh samotný by nebyl vůbec k zahození. V jádru je sice stejně prostý jako u prvních dvou dílů (představíme několik organizací, které vám jdou po krku, a postupně se mezi nimi objeví hlavní záporák se svým evil plánem, kterého zabijete), ale to nemusí být nutně na škodu. Co je špatné, je jeho podání. Zběsilé vyprávění se tu mixuje s umělým natahováním (poslední dvě kapitoly byly naprosto úmorné) tak strašným způsobem, že ani ty nejlepší momenty s Raulem Passosem nezanechají takový dopad, jaký by mohly. Nejvíc to zamrzí u flashbacků, které působí jenom jako vyplňovačky prázdného místa a prodlužování herní doby.

Jedinou dobrou věcí, a taky důvodem, proč to vůbec ještě funguje, je dabing Jamese McCaffreyho v roli Maxe Payna. Jeho cynické monology pozvednou i ty nejnudnější momenty o stupínek výš, a bez něj by se už opravdu jednalo o hodně tuctový herní zážitek, obzvlášť se zbytkem zvukové stránky. Minimálně soundtrack až moc ustoupil do pozadí přestřelek místo dotváření atmosféry.

Pokud bych to měl nějak shrnout, jedná se o totální převrácení všeho, co dělalo Maxe Maxem. U jedničky a dvojky jsem měl nějaké výhrady, tady jsou vytočené do červena. Bohužel musím říct, že jsem si sérii jako takovou ani neoblíbil a jsou to pro mě docela obyčejné střílečky. A jestli někdy vyjde čtyřka, odzkouším ji pouze v případě, že se technickým zpracováním bude jednat o návrat k prvním dílům, i když mám pocit, že by i tak příběhově nebylo kde navázat.

Pro: námět, dabing a obecné zpracování hlavních postav, je to přijatelná střílečka

Proti: není to Max Payne, absence nejzajímavějších prvků minulých dílů, podřízení se konzolím, tempo, umělé natahování herní doby, autosavy, repetetivnost

+19 +20 −1
  • PC 80
Jsem asi jedním z mála uživatelů DH jež nehráli první dva díly Maxe. Takže abych byl upřímný, nemohu se vyjádřit k návaznosti hratelnosti nebo příběhu, pokud jde o sérii jako celek. Jen jsem si na wikipedii přečetl synopsi prvních dvou her, abych měl alespoň rámcovou představu o Maxově minulosti.

Max Payne 3 pro mě začal poněkud rozporuplně. Max působí zajímavě (a je skvěle nadabován) a hra vypadá po grafické stránce stále nádherně. Nicméně herní mechanismy (tj. střelba, krytí, zaměřování) mi přijdou zastaralé. Mám pocit, že jsou staré minimálně deset let (což vlastně jsou). Jsou velmi frustrující (zejména na obtížnost Hard, nedoporučuji hrát na toto nastavení). Dalším přitěžujícím aspektem hry byly cut-scény. Je jich tu moc. Hra je z poloviny tvořena cut-scénami a z poloviny hrou. Občas to působí až parodicky, kdy cut-scéna skončí, projdu Maxem chodbou, otevřu dveře...a sleduji další animaci. A také mě otravovala nutnost instalace dalšího zbytečného klienta do PC.

I přes tyto nedostatky ale u třetího Maxe převažují pozitiva. Na cutscény jsem si nakonec zvykl a bral hru jako částečný interaktivní film, který mi přenechává akční složku. Je to ale jedna z pár her, o kterých mohu říct, že nedokonalé herní mechanismy byly více než vynahrazeny dobrým příběhem a skutečně zábavným protagonistou. V průběhu hry jsem začal cítit Maxovo zoufalství. Vše, co se zdálo být alespoň "ok", se pokazilo. Když se to snažil udržet pohromadě, podělalo se to ještě víc. Děj byl doslova lepší a lepší a závěr na letišti zkrátka neměl chybu. K tomu všemu měl Max Payne 3 opravdu skvělou hudbu, která se hodila ke scénám a přestřelkám, zejména v poslední třetině hry.

Doporučuji všem fanouškům akčních videoher nebo filmů s tématikou brutální msty.
+18
  • PC 85
Max je zpět! Zestárl, znecitlivěl, zcyničtěl, ztroskovatěl, ale jak efektně zpomalit čas a rozdat v jednom švihu pár headshotů nezapomněl ani náhodou! Třetí díl má poněkud jiný feeling, než předchozí dva, přesto se zdá jako jejich logickým vyústěním a realistickým vyobrazením hrdiny, který si před lety prošel událostmi, jež nám první dva Max Paynové tak nekompromisně servírovaly. Zatímco první dva díly byly mrazivé, depresivní a zobrazovaly bezprostředně trpícího hrdinu, který svůj smutek transformuje do krvelačné pomsty, novodobý Max Payne již vzdal veškerou snahu o radost ze života a definitivně zanevřel na spravedlnost. Je vyhořelým policistou, který přes den pracuje jako soukromá ochranka a v noci všechno sám a beze slova zapije flaškou whisky… Působí to uvěřitelně, až filmově, samotný příběh pak nemusí být kdovíjak sofistikovaný, stačí splést pár rutinních práciček, které jdou „horribly wrong“ a je třeba je na vlastní pěst spravit, vrátit zpět do normálu, osvobodit unesené, pomstít zavražděné, klasika. Ovšem v podání charismatického a neustále ironicky a sarkasticky hláškujícího hrdiny to funguje hned o level lépe. Vyprávění prostřednictvím komiksu je vzato z opačného konce, zatímco v prvních dvou dílech jste sledovali komiks, jenž utvářel váš příběh, nyní to vypadá jakoby vaše činy (ingame animace) utvářely onen komiks… Nutno zmínit, že za doprovodu hutných grafických efektů a barviček, které sice zdárně evokují vizuální feeling filmů Tonyho Scotta (Muž v ohni), ale spoustu hráčů mohou rozptylovat, či dokonce otravovat.

Hratelnost je něco, co se takřka nezměnilo a to je dobře, s Maxem se výborně manipuluje, pohyb vypadá realisticky, bullet-time, resp. bullet-time skoky fungují skvěle, nově v něm můžete sestřelovat i projektily z bazuky a navíc přibyl systém krytí zkopírovaný z GTA IV. Oproti GTA IV je však zpracován realističtěji, můžete střílet z krytu buď naslepo, tedy bez zaměřovače a s velkým rozptylem, nebo zamířit a tím se značně odkrýt. Vůbec i v krytu jste pořád zranitelní a hra se s vámi příliš nemazlí, na hardcore je hra akurátně obtížná a myslím, že nejlépe vhodná na nedementní hraní. Grafika působí moc pěkně, vsadím sice, že být Max 1st person, tak zblízka by se okamžitě projevilo, že tohle není žádné Crysis, ale z třetí osoby vše vypadá krásně, navíc potěší i nadprůměrná zničitelnost prostředí. Ne, nemůžete sice bourat zdi, ani pálit stromy, ale pro příjemné hraní stačí, když se všude efektně tříští sklo, když můžete rozstřílet dřevěné kryty a když ze sloupů, za kterými někdo stojí, perfektně odlétává omítka.

Herní doba kolem, možná lehce přes 10 hodin není žádný zázrak, navíc stále moc nechápu smysl tak zvaných „módů“, které jsou jen ten samý singl znova, akorát na rychlost, ale nějaká přidaná hodnota ve hře přeci jen je - multiplayer. Neměl jsem možnost ho vyzkoušet, ale dost možná by na pár hodin zabavil, hlavně použití bullet-timu může být v přestřelkách s živými hráči zajímavé. Celkově tedy povedená hra a důstojné pokračování legendární série…
+17 +18 −1