Manual Samuel

Spíš než adventura je Manual Samuel arkáda, ještě k tomu hodně pitomá arkáda. A to především, pokud hru hrajete na PC tak, jako já a Vaše jediné ovládání je pomocí klávesnice.

Hned ze začátku Vás překvapí milý sarkasmus, vtip, navíc kresleně střelená grafika, která baví a příběh, kde se zhostíte role Samuela, který na začátku zemře a Vaším úkolem je dostat jej z pekla, čímž Vám pomáhá většina písmen na klávesnici. Každé z tlačítek totiž něco znamená. A zde začíná a vlastně i končí kámen úrazu.

Manual Samuel je totiž arkáda v tom smyslu, že každé tlačítko, které zmáčknete, vyvolá něco, co Samuelovi pomůže...nebo ho zabije. Takže při hraní musíte neustále mrkat, také se musíte neustále nadechovat a vydechovat. Navíc jakýkoliv pohyb musíte ovládat jak jednou klávesou pro levou nohu, tak druhou klávesou pro pravou nohu. To všechno navíc v rámci příběhu a dění kolem něj, což není úplně pohodlné...vlastně je to docela na h*vno. Nejhorší je to pak v momentě miniher, kde třeba řídíte auto a já se Vám přiznám, že jsem měl co dělat, abych to auto vůbec rozjel. Mačkáte jedno tlačítko za druhým a po chvíli to začíná být docela zoufalství. Navíc, když nemrkáte a nechodíte tak, jak se má (levá, pravá), tak se Vám Samuel neustále láme v pase nebo ztrácí viditelnost a nejhorší je, když se složí úplně, dát ho znovu na nohy totiž stojí další magii s klávesnicí.

To ale není nic proti tomu, co přišlo na konci hry. Zde jsem s tlačítkovou magií začal být poměrně zoufalý. Navíc jsem zjistil, že se tu plno dalších hráčů zaseklo, protože se to na klávesnici prostě nedalo. Plno z nich, co to hrálo na ovladači třeba takový problém neměli. Na konci totiž přichází vyvrcholení příběhu, kde musíte různá tlačítka naráz kombinovat a pokud jich kombinujete víc jak čtyři, začíná jít vysloveně do tuhého.

Hru jsem ale nakonec dohrál, ale v těch slabých třech hodinách jsem myslel, že notebook vezmu a prohodím ho oknem. Dobrý nápad těžce sejmulo ovládání hry, které je na pomezí šílenství a hysterie. Naštěstí ale hru opravdu nehrajete déle jak tři hodiny, takže pro ten pocit, že jsem jí nakonec dohrál...na rozdíl od jiných...je vlastně docela fajn. Můžu si v duchu říct, že jsem to nevzdal, a to se počítá. Teda v podstatě jenom u mě...ale to nevadí :-) Hře to stejně moc nepomohlo a vlastně nevím, jestli bych Vám ji vůbec dokázal doporučit...v rámci nějaké výzvy, při které chcete někoho naštvat, snad možná ano. Jinak spíš ne.