Made Man: Confessions of the Family Blood

Made Man jsem dohrál dvakrát, během dvou večerů. Tak moc mě to bavilo. Proč se tedy zdráhám dát hře lepší hodnocení? Kdybych měl kvality titulu shrnout stručně: Made Man není dobrá hra. Má za sebou složitý vývoj, ale ve výsledku jde o neuvěřitelně zábavného budget klona Maxe Payne v grafice první Mafie.

Opravdu to působí, jako by se někdo pokusil vytvořit modifikaci pro Mafii inspirovanou hratelností Maxe Payna. Hra sice vyšla na konci roku 2006, ale vizuálně patří spíše do roku 2002, což tehdejší recenzenti zkritizovali. Jak se ale ukázalo, k dobrému hernímu zážitku není vždy potřeba špičková grafika nebo revoluční mechaniky. Někdy stačí zábavná hratelnost.

Hratelnost sice není nijak originální, ale skvěle kopíruje jádro ze zmiňovaného Maxe Payna. V tom ostatní napodobitelé (jako El Matador nebo Stranglehold) selhali v mechanice střelby a míření. V Made Man nepřátelé existují ve velkém počtu a hra vás nutí rozdávat přesné a rychlé headshoty. Zbraně jsou efektivní, přesné, nemají obří rozptyl a crosshair při střelbě neustřeluje nahoru ani se nezvětšuje. Právě tahle čistokrevná a plynulá akce, kdy kosíte jednoho protivníka za druhým, dělá hru tak zajímavou a uspokojivou.

Pro srovnání se podívejme na první Mafii. Tam stojíte schovaní za rohem, protože nepřátelé mají aimbot a jejich rány dost bolí. Vyčkáváte skrčení s Thompsonem a snažíte se jednoho protivníka udolat dávkou, což trvá klidně 10 sekund, protože zbraně jsou extrémně nepřesné a mimo headshoty slabé. „Realismus“. V Made Manovi jsem mezitím během chvíle efektivně postřílel pět cápků. Rozdíl v zábavnosti je markantní. Hlavní hrdina Joey navíc sice není Terminátor, ale snese pár zásahů a nemusí po každém škrábnutí hned hledat lékárničku.

Co však hra nabízí kromě těchto jednoduchých, ale zábavných přestřelek? Skoro nic. Můžete se kryt, ale to není třeba. Je tu sice bullet time, ale v praxi je téměř nepoužitelný. Nabíjí se strašně pomalu, a když ho aktivujete, vyčerpá se celá lišta energie, i když ho po třech sekundách sami vypnete. Využijete ho tak maximálně jednou během kapitoly, když vám teče do bot. Dále narazíte na bossa v helikoptéře nebo jeden klasický boss fight, kdy nepřítel z nějakého důvodu snese asi deset headshotů, ale nejde o nic hrozného. Pak je tu ještě boss na stožáru, který připomene prvního Maxe... a jinak nic.

Pochválit musím obtížnost Normal. Je to snad nejlépe vybalancovaná normální obtížnost, jakou jsem zažil. Není ani lehká, ani těžká, a skvěle prověřila moji pohotovost a mušku. Když už ale jednou za čas zemřete, hra vás kvůli mizerným checkpointům hodí i několik minut zpátky, což bylo docela otravné. Ve flashbacích se podíváme také dvakrát do Vietnamu, ale atmosférický Vietcong rozhodně nečekejte. Tyto mise slouží čistě pro účely vyprávění, které je...

...dost zmatené. Samotný příběh je při prvním průchodu fakt dost nepřehledný. Hra nemá titulky a postavy mluví s italským přízvukem a gangsterským slangem, navíc často během divokých přestřelek, což je skvělá kombinace. Aby toho nebyl málo, celé vyprávění je retrospektivní a neustále skáče v několika časových rovinách sem a tam. Z toho, co jsem stihl pochytit a zbytek doposlechl během druhého dohrání to ale není nic extra komplexního. Ve Vietnamu zachráníte synovce mafiánského dona, ten vás za odměnu dostane do rodiny a vy pak pomalu stoupáte po žebříčku vzhůru. Klasická mafiánská story o zradě, která si vystačí se čtyřmi postavami. Některé cutscény běží přímo v herním enginu a jsou občas zabugované. Při druhém průchodu, kdy už vám všechno zaklapne do sebe, to sice funguje (autor je britský scenárista, který stojí třeba za původními díly Doctor Who), ale stále nejde o žádný zázrak. Jediné, čím scénář opravdu vyniká, jsou monology hlavní postavy, které táhne nahoru charismatický dabing (hlas propůjčil dabér Vita z Mafie 2 ).

Made Man se hodnotí těžko. Umí být dost zábavný, ale jde o přímočarou a tak trochu jednoduchou zábavu. Je vidět, že projekt měl původně ambicióznější cíle a prošel si těžkým vývojem, jako celek ale cca funguje. Čistě jako dobová střílečka obstojí více než dobře. I když mě hra bavila, vyšší známku jí s čistým svědomím dát nemůžu. Úvod je vyloženě špatný – první tři mise jsou čistá mizérie, a to nejen kvůli grafice a ošklivému level designu, takže jsem to chtěl původně vzdát. Pak se z toho ale stane solidní Max Payne klon ve velkoměstě, což je zábava. Budete ale jen střílet a sázet jeden uspokojivý headshot za druhým v průměrně navržených městských kulisách. Je to ta nejzábavnější pětková hra vůbec. Nejraději bych jí dal sedmičku, ale to nemůžu, už takhle dost nadhodnocuji :-D