Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
S čistým svědomím mohu prohlásit, že s hlavním hrdinou, jehož jméno zároveň tvoří název hry, mám společné opravdu jen to první písmeno své přezdívky. Tuto hru jsem nominovala jako první bod v herní výzvě a s velkým očekáváním ji rozehrála.

Ač se celý děj odehrává v jedné budově, za celou dobu jsem nepocítila stereotyp. Do posledního okamžiku jsem využívala mapu, bez které by se dům změnil v labyrint.

Počínaje první obětí, likvidovala jsem bez milosti ve jménu svého otce obyvatele domu jako na běžícím pásu. Asi to bylo grafickým zpracováním hry, že mi žádná z postav nepřirostla k srdci. Obličejová mimika mi přišla tak chudá, že mi téměř žádné oběti nebylo tak líto jak jsem čekala že bude. Trochu jsem se za to cítila provinile. Na druhou stranu jsem necítila ani pocit zadostiučinění, jelikož žádný hřích není hoden tak vysokého trestu, který jsem přesto musela vykonat. Nicméně mě hra stejně od začátku až do konce bavila.

Finále hry mi však otrávily technické problémy ve formě bugů. Ač se mi po celou hru dařilo nad bugy přivírat oči, konec byl v tomto ohledu bohužel nejhorší. Musela jsem jej hrát navícekrát. Docházelo jak k mizení postav, které jsem měla zabít, tak k přemístění mé postavy na pozici, kde se vůbec neměla ocitnout.

Po této vší kritice hru přesto považuji za originální a zábavnou. Před jejím spuštění však doporučuji shlédnout film "Přichází Satan", který atmosféru hry významně podtrhne.
+36
  • PC 75
Lucius mě zaujal na první pohled hlavně díky originální herní náplni. Ačkoli to může znít trochu morbidně, vraždění nevinných obyvatel rodinné vily mě ohromně bavilo. Jednak díky (v rámci her) originálnímu nápadu a jednak díky parádnímu designu.

Hra hráče zavede jen do jedné lokace a tou je zmiňovaná vila, kde v 18 kapitolách musíte vraždit její obyvatele. Původně jsem čekal něco ve stylu Death to Spies či série Hitman, ale Lucius je spíše adventura z třetí osoby. Hra je to totiž striktně lineární, takže na nějaké plánování postupu zapomeňte. Vždy máte určité předměty, které musíte nalézt a které lze případně mezi sebou kombinovat čímž vytváříte určitý smrtící nástroj. Krom toho se Lucius postupně učí nějaké ty ďábelské schopnosti, které jsou pro postup dále klíčové.

Během hraní narazíte na množství menších chybek a bugů. Je vidět, že hru nedělalo velké studio a často jsem měl pocit, že by se z tématiky dalo vytáhnout mnohem víc a vývojáři se s herními mechanismy drželi dost při zemi. Možná ale udělali dobře, protože to, co ve hře je, funguje dobře.

Příběh hry znalce hororových filmů asi moc nepřekvapí, ale líbilo se mi zpracování cutscén a vývoj jak příběhu, tak prostředí vily. Tvůrci si dali záležet na tom, aby bylo vidět, jak plyne čas. Krom toho jsou vidět psychologické dopady na obyvatele vily s nárůstem „nešťastných náhod“. Opět nejsou mnohé věci dotaženy úplně do konce, ale je vidět obrovská snaha. Krom solidní atmosféry mě potěšil fakt, že hra si zas tak moc na horor nehraje a často se nebere úplně vážně.

Pro: design vily, slušná atmosféra, hratelnost, černý humor

Proti: striktně lineární a nevyužité, drobné bugy, slabší konec

+31
  • PC 55
Když se objevili první zprávy říkal jsem si hurá. Je tu hra se zajímavým nápadem a temnou atmosférou. Doufal jsem že se z toho vyklube takový dětský Hitman s příměsí magických dovedností. Hru jsem s očekáváním nainstaloval a ... a .... ono nic. Všechny naděje zmizely jak mávnutím kouzelného proutku.

Co mě zarazilo jako první byl průběh jednotlivých misí. Doufal jsem že se to časem změní ale nestalo se tak. Každá mise má dáno jak jí dohrát a nelze na tom nic změnit. Není tu žádná volnost ani různé možnosti postupu.
Když si vzpomenu na již zmíněného zabijáka s čárovým kódem tak jen kroutím nad touhle hrou nevěřícně hlavou. V Hitmanovi jste si mohli zvolit vlastní postup a splnit úkol jak jste chtěli. Kdyby se Lucius objevil před několika lety neřekl bych ani popel ale dnes nemá s tímhle postupem šanci uspět.

Příběh je obyčejné klišé jaké jste už mohli vidět v několika filmech. Průběh je docela předvídatelný a konec také.

Mechanismy hry na mě také moc dojem neudělali.
V misi kde se například musíte plýžit aby vás nikdo neviděl jsem se ukryl v malé komoře. A hned nastal problém. Jak zjistit kdy vylézt? Koukat klíčovou dirkou nejde a přez zeď nevidím. Nezbývalo než poslouchat a odhadovat. Stejně tak jsem tímto způsobem několikrát vběhl do náručí dospělých ( kteří vás nesměli chytit). A to se navíc občas některé postavy rozhodly si udělat kolečko a toulat se mimo svou normální trasu.
Hádánky byly jednoduché. Škoda mluvit.
Po celou hru se pohybujete po tom jednom a samém domě a po takových třech nebo čtyřech misích vás nemá už co překvapit.

Hlavní postava malého antikrista je nevýrazná. Vůbec jsem se s ní nesžil ani mě nijak nezaujal. Za celou hru jsem si nevšiml v jeho obličeji jediné emoce. Žádný škodolibý úsměv, ďábelský smích nebo předstíraný strach. Nic. Lucius je jen prázdná loutka.

Úmrtí a "nehody" byly pestré a zajímavé. Není tu nouze o krev a detailní pohled na to vše.
Pokaždé když jsem někoho zabil jsem měl docela dobrý pocit z toho jak jsem to dobře provedl a jenom jsem se kochal tím co jsem způsobil.

Tak závěr je následující. Hra vás na nějaký čas zabaví ale nic zajímavého nenabízí (tedy kromě možnosti hrát za syna ďábla). Hrát se to dá ale je to buď hodně odfláknuté a nebo nedodělané. Ten potenciál tam jinak je. Hra mi na dnešní dobu přijde dost zastaralá.
Po dohrání jsem neměl nejmenší chuť si hru zahrát znovu. A myslím že ani v nejbližší době.

Pro: Vraždění nic netušících lidí

Proti: Přímočarost, občasné chyby, nevyužité možnosti

+18 +19 −1
  • PC 60
Škoda že Lucius nevyužil více potenciál. Hrát za záporáka a ještě k tomu sloužit peklu, to se jen tak často nevidí. Bohužel hratelnost a provedení značně pokulhává.

Vždy je potřeba najít cíl kam Luciuse dovede mapa. Po zjištění osoby, stačí vysledovat co dělá za činnost a už jen najít ten správný způsob jak ho poslat na onen svět. A zde je první problém, někdy není úplně zřejmé co vlastně po Vás hra chce. Poznámky Luciuse v bloku jsou občas strohé a hledání správného předmětu či jiné aktivní věci je občas solidní pixellhunting. Dále k vraždám, je vždy jedno striktní řešení co si připravili autoři, zde mi chyběla nějaká větší svoboda ve stylu Hitmana. Takže zde se musí udělat přesně to co po hráči chce hra, jinak se nehnete z místa. Ale co se nedá vývojářům upřít, je snaha o originální vraždy a aby se neopakovali.

Aby to nespadlo rychle do stereotypu (do kterého to stejně spadne), jsou zde schopnosti od pana rohatého, jenže ty se též dají použít jen v místech kde je to pro ně určeno. Další věc co jsem slyšel jako velkou stížnost je morální stránka hry. Ano zde není možnost být good guy, a hodně lidí to nepřekouslo. Mě to ani nijak nevadilo, jelikož obyvatelé domu byly občas taky špatní a ve skrze jejich charaktery nebyly nějak blíže hráči přiblíženi, takže k nim žádná citová vazba nevznikla. Ale jednu jsem si přece jen zapamatoval, a to detektiva co vypadá trochu jak Colombo, jenže na rozdíl od něj je asi nejhorší detektiv všech dob.

Do nadprůměrných vod Luciuse táhne nápad,vraždy a atmosféra, některé grafické scenérie na zahradě působí opravdu melancholicky, takže ve slevě stojí za nákup. Příště ale by měli autoři více zapracovat na hratelnosti a různorodosti postupu.
+17
  • PC 75
Mám rád hry, které svým způsobem vybočují z řady a aniž bych je aktivně vyhledával, jsem náhodou narazil na Luciuse. Stručně se dá vylíčit jako herní zpracování (na motivy) filmu "The Omen" (Přichází Satan!), kde jste v roli malého kluka, který je synem ďábla a vraždí obyvatele většího statku včetně své rodiny.

Lucius sám o sobě je hodně diskutovanou hrou pro kontroverzní téma a pro striktní linearitu. Já osobně jsem si jí ale užíval. Hrát za "nevinné" dítě, které důmyslně osnuje vraždy tak, aby vypadaly jako nehody a potom po sobě zakrývá stopy, takovou možnost jsem doposud neměl. Má to své kouzlo, kdy chvilku se hra jeví jako hra za hodné dítko, kterému matka nakáže uklidit si pokoj a vyčistit si zuby, aby pár minut na to tohle dítě spáchalo vraždu v takovém provedení, jaké známe u brutálních filmových hororů.

Ke hře samotné: hra jak už bylo naznačeno je hodně lineární a ke škodě neumožňuje vybočit ze scénáře, který tvůrci připravili. Máte relativně volný pohyb po poměrně velkém statku, ale jsou tu znát limity a každý úkol má jasně dáný začátek a konec, ke kterému se dá dostat pouze jedním postupem. Hra obsahuje drobné bugy jako když vaše matka projde místností až narazí do dveří a přilepená na nich se snaží kráčet kamsi do prostoru za dveřmi. Některé postavy mají problém s interakcí s prostědím - postava jde, něco udělá a šahá za textury nebo podivně bloudí domem. Těch drobností je více, ale pořád to není nic, co by mi kazilo žážitek ze hry. Teď z té lepší stránky:

Malý klučina se ve snových vizích učí od samotného Lucifera zajímavé dovednosti začínající u telekineze, ničení drobných předmětů až po dočasnou schopnost ovládat něčí mysl nebo schopnost někomu vymazat nedávnou pamět. Hra obsahuje hodně dobře zpracované cut scény kdy z některých jde až mráz po zádech. Vše je podbarvené hudbou šitou na míru u které je jen škoda, že se po čase jen opakuje. Kamera u cut scén má takřka filmové provedení a místy může mít člověk pocit, že je to vlastně kombinace hry a filmového vyprávění. Nechybí vizuální orgie v některých scénách, ktere spolu s atmosférou, hudbou a chladným dětským obličejem dělají povedený zážitek. Líbilo se mi, že ve finální části máte na výběr ze dvou provedení, kdy obě jsou zajímavým nejen herním ale i vizuálním zážitkem.

Přestože Lucius budí rozdílné názory, je poměrně jasně lineární a najdou se v něm chyby, i přes to všechno to byla hra, kterou jsem si užil. Jen škoda chyb a některých do konce nedotažených věcí. Scéna, ve které v závěru formuje klučina v ručičkách fireball aby ho mrštil po knězi, který zaříkává vymítací zaříkadla, neměla chybu.

Pro: Provedení, cut scény, maskování stop, originalita jednotlivých "nehod"

Proti: Bugy, striktně lineární děj, hráč může místy bloudit

+16
  • PC 70
666, the Number of the Beast. Jo, Lucius se tím řídí opravdu doslova. Jakožto synátor, kterého si vyhlédl přímo pán pekel se snažíte vyhubit osazenstvo rozlehlého domu. Vzhledově i námětově solidní hra a nutno podotknout, že i poměrně kontroverzní, ale nu což? To nám chutná.
Vžití se do chlapce jménem Lucius je zajímavou zkušeností. Dnes je běžné hrát za postavy, které si volí mezi morálními dilematy, nicméně tento hošík je od svých šestých narozenin prohnilý skrz naskrz. A tak kosíte v průběhu kapitol jednotlivé cíle.
Mohlo by se zdát, že hra bude i díky svému námětu a způsobu hry nabízet různé možnosti průchodu, to je však omyl. Lucius je titulem skrz naskrz lineárním, takže jediné, co Vám pozlobí mozkové závity je otázka, kde se skrývají veškeré předměty potřebné pro splnění kapitol.
Co je dál smutné, je fakt, že hru pronásledují nějaké ty bugy, z nichž některé vyžadují i restart kapitoly, a to zrovna lichotivé není. Propadání se podlahou nebo někde se seknout, to by se prostě stávat nemělo.
Na druhou stranu jde o zajímavý titul s very evil tématikou a komu toto sedí, rozhodně našel záležitost hodnou pozornosti. Mě se tento zážitek líbil.

Pro: zajímavé téma, prostředí domu, atmosféra

Proti: linearita, bugy

+15
  • PC 60
Lucius, syn ďábla, stroj na zabíjení. Kousek ze hry jsem kdysi viděl v nějakém let's play videu a hra jako taková se mi z tohoto úryvku poměrně líbila. Proto jsem se těšil, až si ji vyzkouším a zahraju sám. Nakonec jsem byl ale zklamaný...

Samotná myšlenka hraní za ďáblova syna, který se snaží vyvraždit celý dům je prostě... super. Hra je složena z krátkých kapitol, které rychle plynou (pokud se někde nezaseknete). S krví a vnitřnostmi se ve hře nešetří. Nevyhnete se ani, možná nečekané, nahotě (houpající se zadnice strýčka Toma mě bude pronásledovat asi ještě hodně dlouho). Hra je tímhle vážně jiná, ale...

...ta optimalizace. "Lucius padá, něco si přej!". Vyskakující chybové hlášky - během hry i po vypnutí. Dlouhá načítání, poklesy FPS. Bez toho aniž by hra vypadala nějak úchvatně a nabízela otevřený svět. K tomu bych Luciuse po grafické stránce tipnul tak na rok 2005. To je prostě hrozně blbý...

Některé herní mechaniky jsou fajn. Na druhou stranu jsou poměrně nedotaženy. Například ovládání telekineze. Do konce hry jsem s ní bojoval a vůbec ji nepochopil. To samé se dá říct i o tom, jak hru vlastně hrát. Ze začátku jsem s ní měl poměrně problémy. Nevěděl jsem, kam jít, co dělat. Běhal jsem po domě sem a tam a nacházel různé předměty, které se mi přidávaly do inventáře, a přitom jsem je vůbec nepotřeboval, nebo je využil až na samém konci hry. Úplně nechápu proč to autoři udělali takhle. Proč ne jinak. Později jsem toho využil v misi, kdy jsem se musel proplížit do "svatyně". Jeden z talířů byl rozbitý a musel jsem se přes celý dům proplížit do třídy pro lepidlo a zase zpátky. Když jsem několikrát selhal, tak jsem prostě načetl předchozí kapitolu, došel tam během dne a v další kapitole jsem už předmět měl v inventáři a nikam nemusel. Ačkoliv se hra neodehrává během jednoho dne, tak jediné, co se mění, je počasí na zahradě. Předměty zůstávají na svých místech. Obyvatelé chodí sem a tam až na oběť, která má nascriptovanou činnost. Tohle by prostě mělo být jinak.

Pravda je, že jsem nikdy podobnou hru nehrál. Přes počáteční únavu a 3. měsíční pauzu, kterou jsem si musel během hraní dát, mě začala ke konci poměrně bavit. Stejně jsem byl ale rád, když se spustily závěrečné titulky a já měl Luciuse konečně z krku. Přece jenom frustrace z hraní, kdy člověk běhá z jednoho konce domu na druhý, neví si rady, potom mu hra na závěr kapitoly spadne a musí ještě k tomu absolvovat dlouhé načítaní, je velká.

Pro: vraždy, nahota, Lucius

Proti: grafika, optimalizace, ovládání, některé věci jsou nedotaženy

+11
  • PC 75
Herní výzva 2021 - bod č. 10 Dětský svět (Hardcore)

Trochu mě mrzí, že jsem tuto hru objevil až nyní, takže technická a grafická stránka již je zastaralá, ale jelikož patřím ke generaci kde se u hry nehodnotila grafika, ale hratelnost, tak jsem si jí i přes to užil.

Ve hře jste v roli malého chlapce, kterého posedl ďábel. Ten k němu promlouvá v jeho snech a dává mu nové úkoly a zároveň ho učí nové schopnosti (telekineze, ovládnut mysli, atd..) Vaším úkolem je zabít lidi v domě kde žijete a díky tomu, že se jedná o dům zámožného politika (Luciova otce), který má služebnictvo, tak je lidí připravených na smrt dost. Vraždy musí vypadat jako nehody, sebevraždy nebo je potřeba aby obvinění padlo na někoho jiného.

Hra je z pohledu třetí osoby a celá se odehrává v jednom velkém domě se zahradou a díky tomu, jsem až do konce hry stále po domě bloudil :-) Hra ubíhá celkem plynule a jen občas se objevily nějaké méně logické kroky.

Celkově hodnotím kladně a mohu doporučit, jedná se originální detektivní hororovou hru, kde jste na opačné straně než je běžně zvykem. Hrát za malého kluka posedlého ďáblem je prostě zábava.

Pro: originalita, zábavnost

Proti: v dnešní době již hra působí zastarale a nemyslím jen graficky

+10
  • PC 50
Málokdy jsem byl tak zklamán hrou, jako v případě Luciuse. Těšil jsem se na morbidní úkoly, dobrou atmosféru a trochu adventurní práce. Nedostal jsem nic z toho. Hra není zabávná, opakuje se to stejné pořád dokola, postavy jsou přímo hloupé a gameplay je hrozivý. Lucius tedy zůstane nejhorším zážitkem letošní herní výzvy.

Pro: Námět a myšlenka

Proti: Nezábavné, opakující se

+9 +10 −1