Kingdom Hearts II

Hraná verze - Kingdom Hearts 2 Final mix na PS4 z kolekce Kingdom Hearts HD 1.5 + 2.5 Remix.

Série Kingdom Hearts je takový zvláštní úkaz, troufla bych si tvrdit, že i na japonské poměry. Smíchat akční rpg s charaktery z Final Fantasy a světy z Disney pohádek/filmů, je geniální monetizační strategie, ale zasadit to do neuvěřitelně složitého a temného příběhu se spoustou dalších postav a vyprávět ten příběh napříč různými spin-offy a ještě k tomu na různých konzolích, je prostě ulítlá japonská úchylárna. Jednička na dvojku příběhově nenavazuje, odehrávají se mezi nimi dokonce dvě hry. Bohužel Chain of Memories (vyšlo na GBA) (Re:Chain of Memories - remake původní hry na PS2, resp. PS4) má všude naprosto příšerná hodnocení, což ke hraní příliš neláká a Kingdom Hearts 358/2 Days (Nintendo DS) v této PS4 kolekci obsahuje jenom filmečky mezi misemi, kde většinou sedí Axel s Roxasem na věži a lízají zmrzlinu. 
Druhou podivností, která mi vrtá hlavou, je hráčská skupina, pro koho je hra vlastně určena. Minutu po minutě ze hry tryská esence schyzofrenie, kdy bych přísahala, že je to dělané pro děti - pitvoření se Donalda a Goofyho, záběry na Soru, jak tancuje s Timonem a Pumbou a v zápětí následuje deseti minutové video, kde arci zlouni probírají strategie, jak ovládnout svět a koho zabít a potom hra plynuje přejde do těžkého boss fightu, což ani jedno pro děti rozhodně není.

Výběr Disney světů se částečně opakuje jako v prvním díle, kde se zase Sora potká s Aladinem v Agrabahu, s Herkulem v Colliseu, s Ariel v Atlantice, s Jackem Skellingtonem v Halloween Townu a s medvídkem Pů v 100 Acre Wood. Lokace jsou mírně upravené a herní náplň je naštěstí rozdílná, přesto nebyly opakované návštěvy až tak zajímavé. Jediná výjimka je Colliseum, kde se ale většina návštěvy odehrává v Underworldu u Háda, který má napsaný super příběh a jako side kick se k Sorovi do party přidá Auron z Final Fantasy X, který je taky strašný bad-ass a logicky do podsvětí zapadá. Kéž by takovou péči a promyšlenost dostaly všechny světy.
Z nově navštívených světů se nejvíce povedly epizody v Beast's Castle u Krásky a Zvířete, Port Royal - Piráti z Karibiku (hlavně asi díky hudbě, pokaždý, když začně souboj si tu melodii broukám) a Pride Rock - Lví Král. Největším zklamáním je odfláknutá a nezajímavá Mulan v Land of Dragons a pak Space Paranoids - Tron, kdy jsem se těšila na ježdění na motorce a ta minihra je bohužel akorát frustrující a už jí nikdy nechci zažít.

Souboje jsou o něco lehčí a akčnější než v prvním díle. Přibyla možnost Drive, kdy se Sora přepne do vybraného módu, vezme do druhé ruky další key blade a má jiné/lepší schopnosti než normálně. Nicméně nutnost kombit a nadávat na Donalda, že nehealuje, protože je mrtvej, zůstala. 

Graficky je HD remix v pohodě, jediná věc, která mě tahala za oči, byly ploché (nevymodelované) key blady ve filmečkách. Hra by si zasloužila kompletní dabing, je nadabováno cca 70% obsahu a ten tichý zbytek působí dost smutně. Ikonická píseň ke druhému dílu - Sanctuary, se bohužel vůbec nepovedla. V porovnání s předchozími peckami jako Eyes on Me, Melodies of Life, Suteki Da Ne, 1000 Worlds nebo Simple and Clean, je to opravdu žalostná ukňourávačka.

Na třetí rozehrání v rozmezí 15 let se mi hru konečně podařilo dohrát, po pomalém začátku v Twilight Townu, příběh dostane naprosto nečekané obrátky a nemůžu s čistým svědomím říct, že bych mu i s asistencí wikipedie úplně rozuměla, ale člověk nemůže mít všechno.