Komentáře

Přiznám se k jedné věci - sice mám rád videohry, ale vůbec mi vlastně nejdou. Obvykle volím easiest obtížnost, spamuju quick save/quick load, podvádím kdykoliv to jde a celkově stojím za prd. Umíte si tedy představit, že hra, která má pověst extrémně těžké "dakrsoulovky" mě zase tak nezaujala. Ale pak mi někdo řekl, že to má stejně jako já, a Hollow Knight mu překvapivě přišel strašně super a dokonce jeho strach z "kur*vsky těžkých her" vyléčil.

A tak jsem mu dal šanci, rozehrál jej a společně s bezejmenným hlavním hrdinou začal prozkoumávat království Hallownest.

Hollow Knight je metroidvania, což je samo o sobě zvláštní. Tenhle žánr se dlouhá léta vyskytoval jen u Castlevanií a Metroid her (přesně jak naznačuje název), ale herní svět ho obecně deset let spíše ignoroval. A najednou puf - z ničehonic se stal (hlavně ve světě indie her) oblíbeným a přišly tituly jako Ori nebo právě Hollow Knight. No... nestěžuju si.

Hollow Knight mě ihned zaujal tím, jak krásně vypadá, protože vizuální stránka je naprosto top. Skvělá je i hudební stránka - už dlouho jsem neslyšel tak silný powerful soundtrack!

Co se týče toho, že hodně lidí přirovnává Hollow Knight k Dark Souls, je to dáno nejen obtížností, ale i faktem, že se zde nevyskytuje žádný RPG systém. Tenhle styl her je vlastně taková odpověď na to, jak hráči rádi podvádí. Nedokážu porazit bosse? Nevadí - budu pořád dokola zabíjet tuhle malou potvoru na začátku hry a naexpím se tak, že poskočím o deset levelů výš, a pak bosse zabiju na jednu ránu. Ne! Tady místo toho dostávám reálné expy - tedy... reálně se zlepšujete jako hráči tím, že to hrajete furt dokola, učíte se z chyb, zkoušíte těžké pasáže tak dlouho, dokud v nich nejste fakt dobří a tak dále a tak dále.

Nějaké ty možnosti zlepšování tu však jsou. Za prvé, hlavní hrdina může vylepšovat svůj meč, kterému říká "Nail". Ve městě City of Tears se nachází kovář, který vám meč vylepší, ale pouze jednou. Na další vylepšení potřebujete sehnat "Pale Ore", což je extrémně vzácný předmět a tuším, že v celé hře je jich jen pět. Jakmile budete mít nejsilnější meč (Pure Nail), tak jste sice silní, ale někteří bossové se také stanou silnější, takže si pořád tak úplně nepomůžete.

Dále se hlavní hrdina může zlepšovat tak, že získává různé schopnosti, což je logické, protože schopnosti jsou to, co dělá metroidvanii metrodvanií. Samozřejmě je tu double-jump, možnost šplhat po zdech a tak dále. Všechny schopnosti vám ulehčí některé věci a zpřístupní nová místa, ale zato přinesou zcela nové výzvy...

A poslední věc jsou tzv. charms. To jsou různé talismany, které vám dávají různá vylepšení. S jedním jste rychlejší, s druhým silnější a tak dále. Nelze je však aktivovat všechny naráz - to by bylo příliš jednoduché. Jednotlivé charms totiž vyžadují jakési přihrádky (notches). Když aktivujete charm, může si zabrat třeba tři notches a jakmile budete chtít jiný charm, musíte ten aktivní zase deaktivovat. Tak jako tak vás to bude nutit zkoušet různé kombinace v různých situacích.

Hollow Knight přináší řadu různých poměrně originálních mechanismů. Hned na začátku mě překvapilo, že se hlavní hrdina může téměř libovolně léčit. Ok, zase tak libovolně ne, ale zabíjením monster získává "soul" a z ní si pak může obnovovat xichtíky, které symbolizují zdraví. Podle mě je to lepší, než kdyby hráč musel hledat nějaké lékárničky či srdíčka, jak bývá v jiných hrách zvykem. Navíc to znamená, že jakýkoliv damage není konec světa.

Zároveň je to ale dobrý způsob, jak hráče týrat psychologicky, protože léčení vyžaduje, aby se hlavní hrdina na pár vteřin zastavil a nehýbal se. Bude vás to hodně lákat se léčit neustále, ale někdy je to i nebezpečné, zvláště při boss fightech. Vy se musíte naučit na to tolik nespoléhat.

Na začátku tohoto textu jsem zmínil, že mi hry moc nejdou a jsem nic moc hráč. Jak jsem si tedy nakonec vedl v Hollow Knight? Inu, musím přiznat, že je to fakt hrozně těžká věc. Když jsem narazil na prvního bosse, nedovedl jsem mu ani zkřivit vlásek - totálně mě zrubal během vteřiny. Říkal jsem si, že tohle asi nemá moc cenu, protože když mi nejde porazit ani první boss, co budu dělat pak? Po pár pokusech jsem ale začal chápat, co se po mně chce a bosse porazil. Brzy na to přišel další, který byl mnohem MNOHEM horší a já křičel: "Tak tohle fakt ne! To je k*rva nefér! Jdu to odinstalovat a už to NIKDY znovu hrát nebudu!!", ale po pár pokusech mi to začalo jít a nakonec jsem zdolal i dalšího bosse. Nevím, čím je to, ale pořád mě něco nutilo to zkoušet znovu a znovu, skoro jako by mě vedl nějaký instinkt.

Pořád jsem si říkal, že to brzy přijde - nějaké místo, které bude natolik problematické, že ho nebudu schopný za nic na světě uhrát, ale vždycky jsem to nakonec nějak vyřešil. A nakonec... nakonec jsem Hollow Knight úspěšně dohrál! Sice jsem objevil je ten nejsnazší konec, ale po dohrání jsem svět Hollownest prozkoumával dál, porazil ještě další hromadu nepovinných bossů (nejhorší byl asi Traitor Lord - to bylo tak 150 pokusů), prozkoumal jsem White Palace (tam je to fakt šílený - je tam i legendární pasáž jménem Path of Pain), našel všechny červíky Grubs, získal úplně všechny Charms (i když ten poslední jen tak napůl), uhrál jsem tak 90 % DLCčka The Grimm Troupe a mám za sebou 2/3 z Colosseum of Fools. Inu, třeba se jednou dostanu až k Radiance...

Hodně lidí kritizuje nedostatek save-pointů. To tak v metroidvániích bývá, že se po světě nachází několik míst, kde si můžete uložit hru a v Hollow Knight k tomu slouží lavičky, na kterých si hlavní hrdina může chvíli odpočinout. Osobně bych řekl, že zase tak moc vzácné nejsou, ale myslím si, že měly být blíž boss fightům. Když se vám nepodaří bosse zdolat, musíte se k němu složitě vracet dlouhatánskou cestou, což je nejen otravné, ale zkrátka to trochu utlumí vaší bojovou náladu a je nutné se do ní zase dostat. Aspoň já jsem to tak měl. Později se dá získat teleport jménem Dream Gate, se kterým tohle chození sem a tam opadne - naštěstí.

Osobně moc také nemusím mechanismus, jakým je tady řešená smrt. Když někde umřete, přijdete o peníze, praskne vám skleněná nádoba na souls (což v praxi sníží její kapacitu o jednu pětinu) a vyletí z vás duch. Vy se musíte vrátit na místo, kde jste umřeli, s duchem bojovat a porazit ho. To vám opraví nádobu na souls a vrátí peníze. Tenhle systém mi popravdě přišel... naprosto pitomej! Dejme tomu, že je tu třeba nějaká otravná platforming pasáž, kdy musíte přeskákat přes několik úzkých plošinek a pod vámi je propast. Dejme tomu, že se netrefíte na plošinku, sletíte dolů a zabijete se. A vy se tam teď musíte vrátit a porazit vašeho ducha, který poletuje mezi úzkými plošinkami, což je prostě strašně nevhodné místo pro jakýkoliv souboj... Je to enormně frustrující.

Ještě se malinko vrátím k těm RPG prvkům, které v Hollow Knight nejsou. Ve výsledku je to vlastně jedno, protože to nakonec budete hrát stylem, jako by tam byly. Sice nebudete vybíjet stovky monster, abyste si zvýšili postavu z Level 8 na Level 9, ale budete je vybíjet proto, abyste nasbírali hodně peněz a mohli si koupit nějaký charm v shopu poblíž. Je to tedy prášť jak uhoď. Jako jo, je to dobrý nápad, ale zároveň to nic moc nemění.

Co říct na závěr? Inu, Hollow Knight je daleko lepší, než jsem čekal. Je to neskutečně krásná, chytlavá, zábavná, dechberoucí a kreativní hra. Je to něco, co dovede chytit a nepustit.

Také považuji za zajímavé, jak extrémně úspěšný Hollow Knight vlastně je. Na první pohled to vypadá jako hodně skromná, zapadlá indie hra, kterou málokdo zná. Ovšem opak je pravdou. Např. na Reddit.com je skupina, která se téhle hře věnuje a je tam přes 360 000 členů. Na Youtube jsou hromady videí, které rozebírají každý detail, od různých taktik, jak porazit různé bosse, přes různé návody, jak najít ten a onen item, až k podrobnému rozpitvávání příběhu a  lore. Všechna tahle videa mají obrovské množství shlédnutí a tisíce komentářů. Jsou dokonce i celé kanály, které se věnují jen Hollow Knight a ničemu jinému - např. kanál mossbag (370k odběratelů). Pozoruhodné!