Harry Potter and the Philosopher's Stone

Vzhledem k tomu, že nám brzy vychází Hogwarts Legacy, není úplně na škodu podívat se na ostatní hry ze světa Harryho Pottera. Jako malý jsem hrál první tři, avšak nikdy jsem je kvůli obtížnosti a mé tehdejší nezkušenosti nedohrál. Bylo proto zajímavé, zahrát si Kámen mudrců s odstupem času.

Zajímavostí je, že hra Harry Potter and the Philosopher's Stone sice těžila primárně z boomu tehdy vydaného filmu, ze kterého převzala i designy jednotlivých charakterů, zároveň ale využila i některé postavy a prvky z knižní předlohy. Objeví se tu tak například Protiva či místnost s lektvary v samotném finále. Je tak příjemné, že se nejedná o čistý převod z jednoho média na jiné, ale spíše o snahu dát dohromady to, co je zajímavé pro příběh ve formě videohry. Někdy se to ovšem kvůli zkratkovitému vyprávění nedaří úplně nejlépe a máte pocit, že bez znalosti alespoň jedné ze zmíněných předloh příběh nedává úplně smysl.

Z pohledu převodu po herní stránce to tvůrci však zvládli na jedničku. Jedná se sice o klasickou 3D skákačku s logickými hádankami obohacenou o občasné minihry, zároveň to ale skvěle prodává atmosféru, kterou chcete ze světa Harryho Pottera cítit. Vše, včetně sbírání fazolek či kartiček se známými kouzelníky, navíc působí uceleně a nemáte pocit, že by se jednalo o natahování času. Kartičky jsou navíc často odměnou pro pozorné a důvtipné hráče a odhalí vám něco o historii kouzelnického světa, což je rozhodně pozitivum.

O hratelnosti bych v klidu mohl říct, že funguje bez problému, nebýt soubojového systému, ať už při boji s vílami nebo těmi otravnými hajzlíky, co vám chtějí ukrást fazolky. Při akci zkrátka není úplně čas na míření (a divné otáčení kamery pomocí myši tomu také moc nepomáhá), a tak Harry občas místo útoku rozbije vázu, stiskne tlačítko či otočí nějakou sochu.

Druhá má výtka se v tomto smyslu týká obtížnosti. Hra je určena pro děti a přestože většina pasáží tomu odpovídá, u jiných je mi jasný, proč jsem Kámen mudrců jako malý nedohrál. Ať už s jedná o famrfpál nebo finální souboj, kde je obtížnost zkrátka vyšší, či o cestu k Hagridovi, kde je zase nedostatek čokoládových žabek na léčení, napadne vás, jestli by hře neprospěla volba obtížnosti. Té by se mohly podmínit i úložné body, které by navíc rozhodně nemusely být před cutscénami, aby vám z toho při opakování dané pasáže potřetí nebouchla hlava.

Ve výsledku se však i přes pár nedokonalostí jedná o poměrně příjemnou hru, na které se sice zub času podepsal, minimálně z nostalgie se však rozhodně vyplatí si ji znovu zahrát.