Svět Harryho Pottera mám hodně rád. Byly to vlastně první knížky, u kterých jsem cítil napětí, strach, radost a totální ztotožnění se s charaktery. Proto tahle hra byla pro mě jakousi povinností.

Hra je jednou věcí výjimečná... nebere totiž v potaz pouze filmové zpracování, ale taktéž i knížky. Zatímco podobné béčkové hry pro děti pokaždé obšlehnou celou filmovou strukturu, Harry Potter se snaží vzít v potaz i relevantní věci z knižních předloh, které to do filmů nedotáhly. Tudíž se zde potkáme s Protivou, vydáme se pod neviditelným pláštěm tu dračí mrchu Norberta předat Charliemu, plus hra nás neošidí ani o závěrečnou zkoušku logiky s lektvary. Bradavice jsou navíc krásně barevné, s atmosférou a i vlastní hudební znělkou (Jeremy Soule, mám říkat víc?). Hra si v podstatě vybudovala zcela vlastní atmosférický místo s vlastní duší, což jí řadí mezi jednu z nejlepších her pro caparty, jakou jsem kdy hrál. Plus se to hraje senzačně. Vynikající je zde i ten motiv onoho prozkoumávání, který zde však ještě více méně nosí plenky, jeho pravé chvíle nastanou až v díle nadcházejícím. Je však trochu směšný ten fakt, že jestli si třeba chce člověk jen tak zajít na čaj k Hagridovi, musí zdolat záludné propasti, probojovat se přes krvežíznivé šneky a prdeloohnivé želvy, a projít skrz temné jeskyně s nestabilním stropem. Škoda, že Harry toho moc nenamluví. Moc by se mi líbilo, kdyby mohl ty své dva kumpány poslat do prdele a říct jim, že "sám" toho draka na tu věž fakt neponese.

Jakožto fanoušek série mám první tři herní Pottery rád právě kvůli svému originálnímu a vlastnímu charakteru, velká škoda, že ta čtyřka tenhle koncept totálně potopila, z čehož se série pak už pořádně nevzpamatovala.