Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Poskytnu asi zvláštní perspektivu, protože já nejprve docela hodně hrál Curse of the Dead Gods, o kterém jsem slyšel, že je takovým slabším klonem Hadese, a teprve pak jsem se dostal k Hadesovi. Takže jsem se neubránil jistému srovnávání.

Obě hry mají podobné mechaniky a gameplay loop, takže se tu o tom nebudu rozepisovat, tyhle základy dostatečně rozebírají ostatní příspěvky. V čem za mě Hades trochu ztrácí, je přehlednost. Boje jsou občas neskutečně nepřehledné, v prostředí je příliš mnoho grafických blbůstek, které hrozně rozptylují. Mnohokrát jsem se v efektech úplně ztrácel, přehlížel nepřátele nebo střely apod., u COTDG se mi tohle nikdy nestávalo.

Co je naopak obrovské plus, je příběh. V COTDG v podstatě nebyl a ani nemusel být, v Hadesovi hraje prim a neuvěřitelným způsobem motivuje dávat si neustále další a další runy. Jak už tu mnozí zmínili, dialogy jsou navíc perfektně napsané a namluvené, mnohokrát jsem se u některých hlášek (nebo dialogů Zagrea s vypravěčem) fakt pochechtával.

Zbraně a buildy tu hrají obrovskou roli a na netu je ostatně velké množství různých guides specializovaných jen na build postavy během runu. Nejen jiná zbraň, ale i jiné boons (a dokonce i různé nastavení bonusů ze zrcadla) udělají vážně velký rozdíl ve stylu, jakým člověk hraje. Na druhou stranu průchod místnostmi je tu mnohem méně kontrolovatelný a mnohem více náhodný. Člověk tak spíše jen kontroluje a minimalizuje prvek náhody, než že by si opravdu připravil cestu předem (jako v COTDG).

Poslední, ale velmi významný, rozdíl pak vidím v bossech a obecně v learning curve. V COTDG jsem se dostal do fáze, kdy jsem už celou hrou projížděl jak nůž máslem, ale někteří bossové mi přesto pořád zatápěli, načasování některých abilit bylo doslova záležitostí milisekund. V Hadesovi jsem to měl přesně naopak, bossové jsou tu velmi čitelní a opravdu je tu velmi uspokojující pocit progressu, kdy při prvním runu třeba prvního bosse vůbec nedáte a při desátém runu se na sebe zlobíte, když vás jednou trefí.

Stejně tak mě velice bavilo, jak se mi během runů měnil názor na spoustu mechanik, zbraní či boonů. Názor "luk je nejlepší, melee zbraně jsou na ho*no"... přes po pár runech vystřídaný názorem "melee zbraně jsou pecka, když už vím, jak nepřátelé telegrafují útoky; luk dělá hrozně malou dmg a ty boje jsou pak nekonečné" až po dalších pár runů vystřídaný názorem "všechny zbraně jsou super, když člověk hraje podle nich a vybere si vhodné boony." A takhle je to v Hadesovi skoro se vším. Ten progress je opravdu velmi hmatatelný.

Ještě závěrečná poznámka: Osobně Hadese považuji za lepší hru než COTDG (a to navzdory tomu, že parry z COTDG mi tu hodně chybělo a je to podle mě lepší mechanika než Deflection), přesto bych ale všem fandům Hadese, kteří to nehráli, COTDG doporučil taky :-)

Pro: Hratelnost, příběh, dialogy, extrémně uspokojivý progress, balanc

Proti: Krysy

+14
  • PC 100
Hades jsem hrál od první možné chvíle, sledoval jsem vývoj ještě nedokončené hry během early access fáze na Epic Games Store a těšil mě obrovský posun s každým dalším updatem. Po vydání plné verze jsem začal hrát zase od začátku, abych nějaký aspekt plné hry neminul, a tak se celková doba hraní vyšplhala na 167 hodin. Když se Hades nedávno objevil na Steamu ve slevě, koupil jsem ho znovu, abych vyzkoušel hrání na Steam Decku. No a najednou je o dalších 24 hodin hraní později, já znovu viděl titulky a vím, že nepřestanu hrát, dokud nebudu mít všechny achievementy, všechny upgrady a dokud nebude jisté, že už opravdu, ale opravdu žádný další nový dialog mezi postavami není k nalezení.

Mám rád rogue-like hry a jsem v nich schopný strávit spoustu času, ale asi v žádné podobné jiné hře se mi nestalo, aby i po desítkách hodin hraní hlavní motivací pro pokračování byl příběh a dialogy. Takže když se spojí skvělý soubojový systém se spoustou velmi rozdílných možností boje, nádherná grafika a hudba, a navíc každá místnost může přinést další kus příběhu nebo dokreslit obrázek pošahaných rodinných vztahů řeckých bohů, o zábavu je rozhodně postaráno :-)

Pořád je co objevovat, pořád je co vylepšovat. Postupně se učí a vylepšuje hráč samotný, ale zároveň jsou k dostání výrazné trvalé upgrady, se kterými si člověk může připadat jako ještě větší bůh než na začátku. Pokud by byla hra příliš těžká, je možné zapnout jednodušší mód pro objevování příběhu. Pokud by někomu začala hra připadat příliš snadná, stejně jako v asi každé Supergiant Games hře je tu k dispozici možnost si dobrovolně zkomplikovat život a zvýšit obtížnost. V Bastion hráč zvyšoval obtížnost uctíváním pomstychtivých bohů, tady je možnost přistoupit na podmínky "Smlouvy o trestu". Chcete méně životů, více nepřátel, nebezpečnější pasti? Nebo snad speciální nepřátele, nové útoky bossů a časový limit? A nebo všechno dohromady? Odvážní se třeba dočkají odměny... :)

Hades je kompletní balík, ve kterám do sebe víceméně všechno zapadá, všechno funguje a navíc je to krásně zabaleno. Málokterou hru bych doporučil tak moc jako Hades.

 Herní výzva 2023 - 5. Báje a legendy

Pro: příběh, dialogy, postavy, grafika, hudba, hratelnost, všechno... :-)

+15
  • PS5 80
Toulání podsvětím v plápolajících krocích tamního prince se postupně mění v návykovou řežbu doplňovanou dialogy zvláštních jedinců, ať už těch božských či lidských. Zpočátku budete umírat, tedy umírat budete po celou dobu hraní, ale postupné zlepšování a porozumění herním mechanikám dělá z Hadesa neskutečně návykovou záležitost.

Naučíte se, ke které zbrani se hodí jaké posílení od některého z Bohů. Stále efektivněji dokážete likvidovat zástupy nepřátel a objevíte správnou taktiku na každého z Bossů. Když potom konečně poprvé úspěšně projdete pekelnou branou, uvědomíte si, že vše teprve začíná. Najednou přichází nové postavy, dějové výhybky a vedlejší úkoly.

Občas náhoda přiřkne obzvláště obtížnou situaci a jindy zase generované upgrady půjdou vašemu buildu přímo na ruku. Přesto lze takřka pokaždé dosáhnout cíle. Šetření peněz na správnou chvíli a používání těch pravých skillů podtrhuje nebývalou komplexnost zdánlivě jednoduché premisy.

Zkrátka je Hades, ve své kategorii, pravděpodobně tou nejlepší hrou.
+14
  • PC 90
Kto má pozná, vie, že mám veľmi rád rogue-like hry. Je to pre mňa (sub)žáner, ktorý v prvom rade stojí na čistej čírej hrateľnosti a ostatné veci sú až za tým. Ak gamplay a systém progressu a odmeňovania hráča nie sú dosť dobré, je jedno aký príbeh, postavy, vizuál... hra jednoducho nebude fungovať.

Hades je v tomto smere zázrak z nebies. Alebo podsvetia. Bez zaváhania môžem napísať, že sa jedná o najlepší rogue-like, aký som kedy hral. Dynamický boj môže na prvý pohľad pôsobiť freneticky a ako takzvaný "bullet hell", no opak je pravdou, ak by ste to chceli hrať ako bezhlavú rubačku, neuspejete. Niekedy je dokonca menej, ale plánovaného pohybu, viac. Jednotlivé buildy, kombinujúce požehnania konkrétnych olympijských bohov, výber zbrane a jej aspektu a permanentných postupne vylepšovaných pasívnych bonusov Zrkadla Noc sú výbornou kombinácou na to, aby.

A: mala hra v 6 zbraniach (každá so 4 aspektami, ktoré sa hrajú viac, či menej rôzne) a buildoch ohromná variabilitu. B: hráč nehral vždy to isté v úvodnej tretine, čo býva častokrát problém rogue-like žánra.
C: sa postupne zlepšoval nielen hráč, ale pasívnymi bonusmi, ktoré ostávajú, aj Zagreus
D: bol motivovaný odhaľovaním príbehu a čriepkov osudu jednotlivých postáv

V hre som dokončil zatiaľ 19 tzv. "runov" (čiže prejsť jednotlivé akty až po a vrátané posledného bossa), pričom na dohranie základnej hry Vám stačí 10 uspešných runov, ale hru stále rád z času na čas zapnem, aby som si nejaký ďalší run prešiel, lebo stále sú kombinácie bohov, ktoré som až tak veľmi nevyskúšal a hra neprestáva baviť. Navyše si hráč môže hru sťažovať zábavnými výzvami v podobe pacts of punishment, ktoré okrem klasického zvyšovania života alebo zranenia nepriateľov môžu hráčovi uberať požehnania alebo dávať časové limit na dokončovanie lokalít.

No a dokonca som za ten čas ani neodhalil všetky osudy postáv a nenaplnil všetky proroctvá. Hrá má totiž obrovské množstvo dialógov, kde po každej smrti alebo dokončenom rune majú postavy nejaký ten nový a vždy unikátny dialóg. Väčšinu postáv stretnete v centrálnom hube, ale niekoľko sa ich nachádza aj v iných častiach podsvetia, nehovoriac o olympijských bohoch. S tým súvisí aj jeden malý mínus, ktorý musím hre udeliť a to, že keď sa Vám priveľmi darí alebo začnete priveľa rôznych vecí zároveň, hra si sama prioritizuje dialógy a môže sa Vám stať, že vy by ste chceli vedieť o tajnom aspekte zbrane, ktorý iná postava už spomínala, ale druhá za ktorou máte kvôli tomu ísť sa najprv potrebuje vyrozprávať z iných vecí. Alebo chcete riešiť jej osud a ona má ešte na programe iné témy.

Hra vám jednotlivé pravidlá a praktiky dobre vysvetlí a používateľský interface ako aj zobrazenie toho, čo sa deje na obrazovke je napriek dynamickej akcii veľmi prehľadné.

Vývojári zo Supergiant games sú známi svojim unikátnym audiovizuálnym štýlom a ich soundtracky od Darrena Korba patria k tomu najlepšiemu a pre mňa najobľúbenejšiemu, čo sa podarilo na videohernej scéne vytvoriť. Kombinácia akustických etnických nástrojov a mandolín s energickým stoner rockom, keď ide v hre do tvrdého je blaho na duši a do uší. :) Vizuálna stránka antického podsvetia a postáv vôbec nezaostáva a dabing postáv patrí tiež medzi to naj z posledných rokov (všetko je plne nadabované, vrátané rozprávača).

Aj keď nemáte s rogue-like žiadne skúsenosti, Hades je doň výbornou vstupnou bránou, ktorá zabaví na desiatky hodín svojou návykovou hrateľnosťou a replayabilitou.

Pro: to najlepšie z rogue-like, čistá hrateľnosť, audiovizuál, postavy, replayabilita

Proti: zopár boonov je extrémne silných oproti zvyšným, pri množstve dialógov si občas človek musí počkať pár runov na "svoju" tému

+17
  • PC 100
  • PS5 100
Poslední z her od Supergiant Games. Hrál jsem na PC, když vyšla (po prvním průchodu jsem dál nepokračoval a čekal na PS verzi) a teď jsem i příběhově dohrál na PS5. Mám v tom určitě přes 100 hodin celkově a těším se stále na každý nový běh. Ten zabere cca 30 minut a stále mě baví ... jak už tu píše Bingman, je to závislost.

Mapy se opakují, nepřítel není mnoho, zbraní jen 6 (a jejich různé aspekty) a i těch bonusových keepsakes není mnoho ... a přitom to bohatě stačí! Gaming loop je naprosto dokonalá, hra běží naprosto hladce a dokáže vtáhnout s nebezpečným ´tak si dám ještě jeden run před spaním´ čemuž i pomáhá že každý Váš běh může být úplně jiný (nejen díky perkům od bohů a díky možnosti si hru ztížit antibonusy pro daný běh).

Co se týká příběhu, tak hlavní prym hrají dialogy a rozvíjení vztahů s NPC a to je fakt zábava. Napsané je to hravě a svěže, s dostatkem vtípků ale i nakousnutím vážných témat. Za mě i tady je to nejsilnější Supergiant scénář.

Celkově je to prostě bomba ... klenot hra.

Pro: naprosto všechno, ta hra je klenot

+8
  • PC 70
Po necelých sedmi hodinách a asi třinácti respawnech...

Nejdále jsem se dostal na poslední boss fight Elysea. Bezpochyby je pravda, že čím déle člověk Hades hraje, tím více se učí. Jde o složitou hru stran skládání bonusů a ještě složitější na správné ovládání. Hlavně souboje s protivníky na konci kapitoly jsou obtížné (asi až na toho kostěného hada tedy) kvůli jejich zásobě různých skillů a případně kvůli několika fázím bitvy. Ale zemřít jde celkem snadno i při běžné potyčce s mobem.

Jde o vynikající vymazlenou "roguelike-like" hru, s celkem pěknou grafikou (ani mi nevadí, že je stylem v oné warcraft 3 linii) a zběsilým "teleport-udeř" gameplay (přičemž ale údery je třeba umět načasovat). Osobně mi trochu nesedne absence lootu a především RNG výběr z boostů. Chápu, že tím hra získává na replayabilitě kvůli zkoušení nových možností. Ale postava je kvůli tomu méně "moje".

Now... Fanda žánru absolutně nejsem. Přesto jsem hrál do dvou do rána. Jistě pomáhá, že smrt tu posunuje příběh a dává vám šanci odemknout v podsvětí nové bonusy. Po těch několika hodinách jsem ale i tak začínal zažívat trochu pocit stereotypu. Horší ale je, že mě z hry solidně bolí mé artrotické prsty. :) Pro zachování vlastního zdraví se tedy skláním a uznávám, že mě Hades porazil. Raději si zbytky svých kloubních chrupavek ušetřím pro následující roky hraní. ;)

Pro: celková stylizace, respawn posunuje hru dále, tuny možností a replayabilita, postavy a dialogy

Proti: výběr z RNG bonusů, víceméně absence gearu/lootu, stále mě bolí palec ruky :)

+25
  • PC 100
Spíš než jako dílo nezávislé produkce působí jako výtvor tříáčkového studia, které se prostě jen rozhodlo udělat menší hru, tak je promyšlená, vymazlená do posledního detailu.

Rodinná rogue-like odysea a pansexuální hack’n’slash nářez v jednom. Hned zkraje uhrane audiovizuálním zpracováním, vytříbenými hereckými projevy, vyšperkovanými dialogy.

V roli Zagrea, syna Háda, se znovu a znovu probíjíte Podsvětím směrem k Olympu. Vtip spočívá v tom, že nikdy nevíte, co vám Moiry přichystají, kteří z Olympských vám požehnají. Tu se vám dostane dobrodiní od Dia a vaše útoky doprovází hromy a blesky, jindy se zalíbíte Pallas Athéně, a tak se od vás nepřátelské projektily odráží zpět do zasmušilých tváří nešťastníků.

Právě v sofistikovaném výběru božských beneficiencí, nalézání nečekaných synergií a navigaci skrz bludiště komnat, kdy si volíte, o jaký typ odměny se chcete ucházet, ať už jde o oboly na svačinu či nektar pro potěšení, spočívá návykové jádro hratelnosti. Každý pokus o únik je stejný, ale zároveň jiný.

Odvážně střídmě dávkuje naraci, přitom má neustále co říct, nápadité postavy si vždy vymění jen pár skvostných vět a už vás zase posílá do roboty. Když už si myslíte, že jste na konci, ukáže se, že se jedná o začátek, „závěrečné“ titulky vás nechá zhlédnout ve třetině celého eposu, i po desítkách hodin hraní na vás chrlí nové a nové nápady.

Vysoká škola herního designu, zlatý grál herního vypravěčství, ludonarativní harmonie, Supergiant Games pod vedením Amira Rao a Grega Kasavina mají být nač hrdí a já si jdu doplnit vzdělání a seznámit se blíže s jejich tvorbou.
+27
  • PS5 100
Skvost. Hra, která po mnoha letech otřásla s mým soukromým "TOP" žebříčkem a uvelebila se na prvním místě. Hades je prakticky dokonalý "roguelike", který exceluje takřka ve všech ohledech.

Na indie scéně jsou Supergiant Games kultem a hrou Hades překonali i svoji dosavadní tvorbu. Vybrousili hratelnost k dokonalosti a díky skvěle fungujícím systémům postupu a vylepšení v jednotlivých "runech" ale i v rámci permanentních vylepšeních, se stává Hades návykovým jako Heisenbergův perníček :).

Jeden průchod se dá zvládnout za několik desítek minut, díky pestré plejádě schopností a zbraní však u jednoho úniku z podsvětí vážně neskončíte (ono to ani není po příběhové stránce žádoucí). Navíc napoprvé se k povrchu "nepromlátí" prakticky nikdo. Moc mne potěšilo, že na rozdíl třeba od žánrově podobného Returnalu není problém hru kdykoliv uložit a vypnout.

Osobně jsem ve hře dospěl ke konci (zajímavého a skvěle napsaného) příběhu a nahráno mám něco kolem 55 hodin. Stále je však co objevovat a i když přirozeně nadšení ze hry přeci jen trochu opadlo, rád bych po napravení jiných restů v Hadovi "utopil" ještě nějakou tu desítku hodin.

Hades se jednoduše skvěle hraje, parádně motivuje a ke konzoli či počítači se díky němu vyloženě těšíte. Má obrovské množství pečlivě dávkovaného obsahu, zajímavý námět, příběh i postavy. Pyšní se krásným výtvarným stylem po vzoru starších dítek studia a stejně tak i nádhernou hudbou.

Čekal jsem hodně, dostal jsem více. Hades se po roce dostal na konzole a znovu září vysoko nad konkurencí. Za hodně přívětivou cenu na hráče čeká promyšlená, návyková a neuvěřitelně zábavná roguelike hra, na které ani škarohlíd nenajde chybu, co by stála za řeč. Čistou “stovku” jsem ještě nedal, Hades je po zásluze první!

Hráno jako součást Herní výzvy 2021 – "5. Pořádný pařan: Dohraj hru, která ti zabere víc než 50 hodin." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 87 %; 39. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press (zde můžete také nalézt kompletní recenzi)

Pro: Parádní akční hratelnost; postupné odemykání vylepšení; skvělé tempo; precizní ovládání; znovuhratelnost; hezká grafika a skvělá hudba; postavy a příběh; cena!; všechno ostatní :)

Proti: Vlastně nic...

+18
  • PC 100
Supergiant je studio, které už u mě znamená sázku na jistotu. Definitivně mě o tom přesvědčil právě Hades, jelikož zrovna žánr rogue-like nepatří mezi mé oblíbené, a přesto tady autoři opět přišli s pojetím a zpracováním, jaké mi výborně padlo.

Fungující základy z předchozích her jsou zde zachovány - líbivé grafické zpracování, další parádní soundtrack Darrena Korba, skvěle napsané a namluvené postavy a také opět velmi dobře fungující soubojový systém. Vymýšlení různých kombinací zbraní, efektů, schopností a bonusů mi dal zavzpomínat na můj nejoblíbenější Transistor. Zasazení do skutečné řecké mytologie je spíš jen na povrchu, tvůrci kolem řeckých bohů napsali vlastní a docela šílený příběh, který mě ke hře připoutal na solidních 50 hodin, než jsem se prokousal k epilogu.

Asi jediné, co bych hře vytknul, je občasný stereotyp - pokud se zrovna nepodaří namíchat nějaká funkční bojová varianta a všechny souboje se pak vlečou a nedejbože se ani nikam extra neposune příběh. Takových "pokusů o útěk" bylo ale celkem poskrovnu z mnoha desítek dokončených. Takže na závěr nemůžu jinak, než hru zase doporučit ať už hlavně fanouškům Supergiant, nebo vlastně úplně komukoliv.
+24
  • Switch 95
K Hades jsem přistupoval poněkud skepticky, přece už jsem hrál Bastion a podle rychlého gameplaye to vypadá na úplně to samé.

Naštěstí to ale dopadlo na výbornou a Hades musím zařadit na pomyslný vrchol toho co jsem měl možnost hrát. V rámci jednoduchá hra, kde budete dělat dokola pořád to samé a to samé a to samé.

Hades v podstatě 'dohrajete' za 30minut a to je skvělá správa pro všechny hráče casual tak hardcore. Dohrajete znamená: projdete jednou celým podsvětím a dozvíte se něco málo ohledně příběhu. Cestou zmasakrujete všechno, co vám přijde do cesty jednou ze šesti zbraní.

A co dál? No dáme si to znovu ale s jinou zbraní a kombinaci skillu a snažíme se splnit tenhle úkol a tuhle výzvu. Získat správné vylepšení od bohů pro vaši oblíbenou zbraň.
A tak pořád dál:) a znova.
Víte co? Ono je to super:)

Někdy se stane, že nedostane TU správnou kombinaci vylepšení pro vaší zbraň a jindy se stane, že už na začátku víte, že tohle je TEN run.

Po x-tém průchodu podsvětím se postupně rozkrývá příběh, který mě postupem času přestal zajímat úplně. Což si myslím je škoda. Na začátku je příběh doprovázen vtipným vypravěčem stejně jako u Bastionu. Vlastně nedokážu říct jestli jsem hru dohrál nebo už hraju nastavení. Ale po 40h a x pokusů a nespočet zabitých příšer (přesné data vám řekne hra samotná) jsem spokojen a půjdu si zase večer dát jeden dva runy.

A když budete cítit, že je tu už moc jednoduché tak si přidáte větší výzvu před startem dalšího runu a rázem máte novou výzvu.

Rozhodně doporučuju.

Pro: variabilita, rychlost, hudba, řecká mytologie

Proti: žrout času, skomírající příběh

+12
  • PC 90
Hades je další výborný počin od Supergiant Games. Rogue-like, které si jde vlastní cestou. Element opakování je součástí světa a příběhu. Interakcemi mezi postavami jsou hodně osobní a hluboké se společnou linkou učení se z chyb (tedy se vlastně rogue prvek hry stává součástí příběhu i zde). Postavy působí živě tím, jak reagují skvělým dabováním na vaše akce i výbavu a často velmi osobně. Nemluvě o skvělém vypravěči, který vás opět provází ač je zajímavé, jak postupně se upozaďuje a vypravěčem se víc a víc stáváte vy, Zareus bere osud do svých rukou. Nejvíce si to samozřejmě užije někdo, kdo má alespoň základní přehled o řecké mytologii neboť váš únik z podsvětí je celý zasazen do jakési anime verze řeckých mýtů.

Supergiant Games a Hades nejlépe vystihuje však to, že hra toho má tolik co nabídnout, že i po hraní 100 hodin jsem ještě vše neodemkl a stále bych mohl nakupovat další vylepšení nebo zejména splňovat další výzvy pomocí ztěžujících modifikátorů. Ale vědomně Supergiant Games do hry umístili dva skvělé prvky - God mod, kdy každá smrt vám zvýší odolnost na zranění a tedy umožní dohrát za rozumný čas (cca 30 hodin) a nedali ke hře na Steamu extrémní achievementy (např. dohrát hru za všechny zbraně na maximální počet ztížení, teoreticky možné, ale prakticky nedosažitelné).

Mám tři výtky, které pro mě Hades sráží. Ač se autoři snaží, tak po 100 hodinách už mi průběhy hrou přijdou hodně na stejno a spíš jako práce (což jak víme je vlastně také příběhově správně!). Nepřátelé jsou časem známí, prostředí jsou všechna již viděna (doslova) stokrát a tedy už je to spíš automatika. Avšak toto se děje s God módem a po nějakých těch 100 hodinách, tedy... Navíc jedno ztěžovátko umožňuje nepřátele opatřit speciálními dovednostmi, které mohou dosti změnit jejich chování. Jen mi přišlo, že daná změna není až tak výrazná v době, kdy jsem úrovněmi projížděl jako stroj na zkázu. Avšak, když si vezmeme, že třebas Halo používá prakticky ty samé protivníky poslední desítky let...

Člověk si může hrát výběrem různých zbraní nebo vylepšení. Avšak díky tomu, že jsou vylepšení během hry náhodná (ač s možností trochu tu náhodu přiklonit ve váš prospěch), tak to pro mě dělalo běhy dosti frustrující. Chci třebas vytvořit specifický soubor vylepšení a na rozdíl od Bastion tak učinit nemohu, neboť mi v celém běhu daná dovednost nepadne. Padne však v příštím běhu s jinou zbraní atp. Celé to tedy ze hry tvoří vskutku výherní automat. Co se nezadaří v jednom běhu, tak zkusí v druhém. Prvek společný pro snad všechny rogue-like, ale tady mě to napadalo během hraní samotné hry vícekrát. Že jsem vlastně na ní závislý právě proto, že doufám, že tam padne ta správná kombinace prvků pro boží běh. To je znásobeno tím, že Supergiant nastavil délku i úspěšného běhu na pěkných max 40 minut a tedy člověk má chuť se pustit do dalšího jakmile se trochu v podsvětí oklepe. Zase pokud si chcete dát jen jeden běh na relax a nedoufáte ve specifickou sestavu, tak skočíte, kosíte, vyčistíte hlavu nádherně.

Zatímco u předešlých Supergiant Games mě příběhový konec odrovnal. Tak zde jsem nic takového nezažil. Je však dobrou otázkou, co je konec u rogue-like hry a Hades i zde splňuje osobitý přístup, kdy tento fakt je součástí příběhu samotného. Avšak samotný epilog mě zklamal. Oproti tomu první únik nebo přivezení Persefony do podstvětí? Výborné.

Je to skvělá hra ve které jsem utopil nejvíc času ze všech her co jsem ve své Steam historii hrál. Stojí za zahrání, jen si dejte pozor na to, že může vskutku být závislostí. Osobně jsem od nich měl raději kratší hry, ale Hades je jednoznačně místo, kam se na relax dá vracet znovu a znovu a znovu...

Pro: příběh, řecké mýty, přístup k hráčům (god mod, achievementy)

Proti: zavislost jak na vyhernim automatu (nj. rogue-like)

+16
  • PC 90
,,I´m leaving. Try and stop me."

Hades je blaho. Je to (doslova) pekelné a nesmírně vzrušující blaho. Ale nejen kvůli oné nadupané a zběsilé hratelnosti, díky které mám nyní tak namakané prsty, že bych s nimi mohl klidně zvednout i šestitunového slona, ale i kvůli naprosto senzační implementaci starořeckých bájí do skromného videoherního příběhu.

Řecké báje a pověsti žeru. Obzvlášť ty části týkající tajemného Podsvětí, které jsem si především oblíbil po vynikajícím Titan Questu: Immortal Throne, ze kterého ta hrůzná atmosféra země mrtvých sršela plným proudem. Jediná velká nevýhoda však tkvěla v plochých postavách, se kterými měl hráč minimum interakcí. U Háda je to přesně naopak. Nejenže oněch bájných postav je tam mnoho, ale všechny jsou i výborně napsané a namluvené. A s každou z nich je vyložená radost mluvit. Ať už s vaším věčně nabručeným fotrem, který cenu "táta roku" letos asi nezíská, nebo s kýmkoliv jiným v hlavním sále paláce, kam jsem se mnohokrát vracel sice s potupou porážky, ale zároveň i radostí z toho, že budu moct mít další interakce. V oněch dialozích oceňuji i mrkačky na události z bájí, při kterých jsem se mnohokrát musel pousmát. Například když Dionýsos přede mnou pomlouval Thesea kvůli tomu, že "prý" opustil svou lásku na nějakému ostrově. Znalci bájí ale vědí, že to mohl být právě Dionýsos, který Ariadnu přinutil, aby na ostrově zůstala s ním. Mrzák jeden lišácký...

Samotná hratelnost je skvělá. Hra oplývá dobrou rozmanitostí prostředí, různými druhy nepřátel, plus vzhledem k náhodně generujícím boonům od Olympanů, kteří jsou všichni do jednoho také velice výrazní, nemusí mít hráč příliš obav z toho, že by jeho progres byl příliš repetetivní. V tom i tkví genialita celé hry. I přestože v ní mnohokrát zemřete (což zaručuju) a musíte začít znovu, přesto z toho máte pocit, že i tak postupujete ve hře dál. Že děláte nějaký progres. Odrazuje se to například ve formě nových dialogů, vylepšování svých schopností, zbraní, atd. Mimochodem, nevím jak ostatní, ale Aegisův štít pro mě byla TOP zbraň. V každé lokaci jsem se tak parádně vyřádil. Kromě teda Asfodelu, který k smrti nenávidím. Vzhledem k tomu, že furt dashuju jak šílenec, několikrát mi to ujede, přičemž láva pak udělá svoje. :(
Z chválené hudby zas až tak odvázaný nejsem, ale do stylu hry se hodila náramně. Každopádně se mi ale velice líbí track On the Coast už jen vzhledem kvůli tomu, že to příjemně doplňovalo mé oddechnutí poté, co jsem konečně úspěšně uprchl

Mezi negativy bych řadil poněkud mdlou a nepříliš záživnou lokaci Temple of Styx. Ta hlavní chodba je cool, ale ty místnůstky mě vůbec nebavily. Chápu, že to byl záměrně omezený prostor, aby se tím zvýšila nebezpečnost nepřátel (obzvlášť těch debilních krys), ale sakra, ať to taky nějak vypadá, ne? Stejně tak bych možná víc ocenil, kdyby hra krapánek lépe hráčovi představila své mechaniky. Samozřejmě jsem se do toho nakonec dostal, ale zprvu jsem chvilku tápal.

Ve výsledku je ale Hades parádní a extrémně návyková řežba, ze které mám doteď pocit, že ani po naskočení závěrečných titulků jsem z ní ještě nevyždímal maximum. A taky nevyždímal. Pact of Punishment jest důkazem. A prý tam můžu mít i romanci s Megaerou, což je upřímně velice lákavé. Však jsme toho spolu mnoho... (*nasazení slunečních brýlí*) "prožili".

Pro: Postavy a dialogy, skvělá hratelnost, rozmanitost prostředí, hudba

Proti: Temple of Styx mohl být lepší, ze začátku trochu zmatečné

+35
  • PC 95
Ahoj, já jsem Bing a jsem závislý...

Je to zvláštní, jeden průchod hrou mi zabere tak 30-40 minut, a přesto jsem ve hře utopil přes 50 hodin, finálního bosse porazil už tak 30x, a nadšený jsem ze hry stejně, jak když jsem ji začal hrát poprvé. Opravdu je to závislost.

Nehledě na to, že se nepřátelé a mapy prakticky nemění, stereotyp zde nehrozí a každý "Escape attempt" je jiný. Na výběr máte 6 zbraní, každá s originálním movesetem a playstylem, kde každá posléze nabízí na výběr ze tří "aspektů", jež mění schopnosti a výhody (dokonce i moveset) jednotlivých zbraní. Během každého runu také díky náhodně generovaným mapám odemknete rozdílné bonusy a skilly (a že jich je), které dost ovlivňují vaší taktiku. A co je nejlepší, hra vás nenásilně a efektivně skrz in-game odměny ponouká k tomu, abyste experimentovali a zkoušeli jiné, třeba i neoblíbené zbraně a skilly.

A pak tu máme příběhovou část. Příběh samotný není nijak zvlášť světoborný, co ho však povyšuje tak o tři ligy výš jsou dialogy a interakce s místními. Nešustí papírem, každý ma svou jedinečnou povahu, každého si oblíbíte, přestože nejsou prvoplánově podbíziví, a všichni jsou do jednoho naprosto fenomálně namluveni. Dialogy zde fungují i jako silný motivátor. Protože s ostatními můžete prohodit pár slov jen po ne/dokončeném runu, nejednou se stalo, že jsem šel do dalšího runu jenom proto, abych mohl v konverzaci pokračovat.

Je ještě tolik věcí, o kterých bych chtěl mluvit, ale kdybych se neudržel na uzdě, koment by byl 3x delší. Snad tedy stačí malé shrnutí:
Každý hratelnostní prvek zde má své místo, prohlubuje pocit ze hry a není jen do počtu. Hratelnost je krásně reponzivní a souboje přehledné. Hra má fantastickou hudbu, která si libuje v metalových motivech.

Opravdové shrnutí:
Objektivně nejlepší hra Supergiant Games, která má velkou šanci zaujmout i nefanoušky jejich her.

PS. Za největší mínus hry považuji větší absenci andělského hlasu Ashley Barrett v soundtracku. Ta zpívá jen ve dvou skladbách a to prostě nestačí!
+43