„I'm sure whatever it is is perfectly normal for a legendary semi-sentient Titan-slaying weapon from the dawn of time.“
Když mi AlienN doporučil Hadese, ani mě nenapadlo, vážně ani ve snu, že to skončí hodnocením 100 % a přidáním, po velmi, velmi dlouhé době, nové hry do mého žebříčku osobních favoritů. Ačkoliv jsem za posledních zhruba pět let hrál mnoho kvalitních titulů, žádný mě až do této chvíle neoslovil natolik, abych si řekl: jo, tahle hra je absolutně perfektní a já miluji každou vteřinu.
Já vlastně ani nevím, kde začít. Na popisy bojových mechanik mě nikdy neužilo, prostě to neumím. a navíc to nemám s čím porovnat, protože Hades je prakticky můj první rogue-like titul. Můžu ale říct, že první, co mě zaujalo, je to, jak je gameplay šíleně návykový. Vážně jsem se bál, že mě to časem omrzí, ale ačkoliv se to jistě jednou stane, zatím k tomu nedošlo. Myslím, že cesta od začátku k cíli je přiměřeně dlouhá a různé kombinace zbraní a boonů jsou natolik rozmanité a prakticky nekonečné, že nabízejí stovky hodin zábavy.
Čím si ale Hades získal mé srdce, byl příběh a postavy. Teď budu upřímný a na rovinu řeknu, že jsem tak trochu pokrytecký blbec, nemám rád, když lidé soudí knihu podle obalu, ale samozřejmě jsem během let občas někde Hadese zahlédl a něco mi na tom prostě nesedělo. Přitom miluji řeckou mytologii, opravdu hodně. Možná jsem se spíš bál, že si bere až moc umělecké volnosti nebo jede hodně na populárních moderních interpretacích… a samozřejmě že si Hades jede po svém, ale tak unikátním způsobem, že mi to vůbec nevadilo. Miluju, že autoři vzali ten motiv řeckých bohů jako velké dysfunkční rodiny, ale s paradoxním důrazem na to „pořád jsme rodina“. Nakonec jsem rád, že jsem si o hře nezjišťoval nic víc předem a prostě do toho skočil. Mohl jsem si to užít naplno, i když jsem si nebyl tím konceptem jistý.
Když tohle píšu, mám před sebou ještě spoustu práce. Hadese nemám ani zdaleka dohraného. A nejlepší na tom je, že mě to těší. Těším se na další desítky až stovky runů, dokončování příběhů s postavami a potom na Hades II. A myslím, že pro hru neexistuje větší pocta
Když mi AlienN doporučil Hadese, ani mě nenapadlo, vážně ani ve snu, že to skončí hodnocením 100 % a přidáním, po velmi, velmi dlouhé době, nové hry do mého žebříčku osobních favoritů. Ačkoliv jsem za posledních zhruba pět let hrál mnoho kvalitních titulů, žádný mě až do této chvíle neoslovil natolik, abych si řekl: jo, tahle hra je absolutně perfektní a já miluji každou vteřinu.
Já vlastně ani nevím, kde začít. Na popisy bojových mechanik mě nikdy neužilo, prostě to neumím. a navíc to nemám s čím porovnat, protože Hades je prakticky můj první rogue-like titul. Můžu ale říct, že první, co mě zaujalo, je to, jak je gameplay šíleně návykový. Vážně jsem se bál, že mě to časem omrzí, ale ačkoliv se to jistě jednou stane, zatím k tomu nedošlo. Myslím, že cesta od začátku k cíli je přiměřeně dlouhá a různé kombinace zbraní a boonů jsou natolik rozmanité a prakticky nekonečné, že nabízejí stovky hodin zábavy.
Čím si ale Hades získal mé srdce, byl příběh a postavy. Teď budu upřímný a na rovinu řeknu, že jsem tak trochu pokrytecký blbec, nemám rád, když lidé soudí knihu podle obalu, ale samozřejmě jsem během let občas někde Hadese zahlédl a něco mi na tom prostě nesedělo. Přitom miluji řeckou mytologii, opravdu hodně. Možná jsem se spíš bál, že si bere až moc umělecké volnosti nebo jede hodně na populárních moderních interpretacích… a samozřejmě že si Hades jede po svém, ale tak unikátním způsobem, že mi to vůbec nevadilo. Miluju, že autoři vzali ten motiv řeckých bohů jako velké dysfunkční rodiny, ale s paradoxním důrazem na to „pořád jsme rodina“. Nakonec jsem rád, že jsem si o hře nezjišťoval nic víc předem a prostě do toho skočil. Mohl jsem si to užít naplno, i když jsem si nebyl tím konceptem jistý.
Když tohle píšu, mám před sebou ještě spoustu práce. Hadese nemám ani zdaleka dohraného. A nejlepší na tom je, že mě to těší. Těším se na další desítky až stovky runů, dokončování příběhů s postavami a potom na Hades II. A myslím, že pro hru neexistuje větší pocta
