Caleb, náš hlavní hrdina, se ztratil ve své vlastní mysli. V doprovodu hlasu svého vědomí musí najít cestu ven skrze šťastné vzpomínky. Jak si však brzy uvědomí, jeho mysl je stejně jako minulost poskvrněna něčím nepředstavitelným. Caleb se proto musí rozhodnout, zda bude následovat hlas ve své hlavě, nebo se pokusí odhalit zapovězená tajemství ukrytá v bludišti vlastních vzpomínek.
Subliminal je hororová puzzle hra inspirovaná fenoménem Backrooms, která však přesahuje hranice tradičního walking simulátoru. Kromě procházení nekonečných prázdných chodeb a lokací nabízí také řadu hádanek a akčních pasáží, stejně jako několik možných cest hrou a různé konce.
Cathan
Backrooms hry jsou pro mě tím, čím je pro jiné červená knihovna. Většinou nejde o tu nejkvalitnější zábavu, ale pokud vás baví, vlastně na tom nezáleží. Čas od času se však objeví něco, co v rámci žánru přece jen vyčnívá, a to vždy potěší. A právě takovým překvapením pro mě bylo Subliminal.
Hra výrazně čerpá z fenoménů Backrooms, Dreamcore, liminálních prostor a podobné estetiky, ale na rozdíl od mnoha jiných titulů se vydává vlastní cestou. Od začátku je jasně řečeno, že herní prostředí tvoří „rozbité“ vzpomínky hlavního hrdiny. To vysvětluje jak roztříštěnost, tak zdánlivou nesmyslnost mnoha lokací a situací. Jediným hlasem, který ve hře uslyšíte, je postava označující se za vaše vědomí či svědomí. Tvrdí, že vám pomáhá dát vlastní paměť znovu dohromady. Samozřejmě to ale nebude tak jednoduché.
Nejvíce mě zaujalo, že hra obsahuje skutečně obrovské množství hádanek. Mimochodem právě to některé hráče, kteří očekávali čistý walking simulátor, poměrně zaskočilo. Některé puzzly jsou překvapivě náročné a pokud chcete odemknout všechny konce, které hra nabízí, čeká vás docela slušná výzva. Naštěstí dosažení „kanonického“ konce tak obtížné není.
V současnosti je vydána pouze první epizoda, která už sama o sobě funguje jako velmi dobrá samostatná hra. Teď už jen doufám, že projekt neuvízne ve vývojářském limbu a skutečně se dočkáme pokračování.
Hra výrazně čerpá z fenoménů Backrooms, Dreamcore, liminálních prostor a podobné estetiky, ale na rozdíl od mnoha jiných titulů se vydává vlastní cestou. Od začátku je jasně řečeno, že herní prostředí tvoří „rozbité“ vzpomínky hlavního hrdiny. To vysvětluje jak roztříštěnost, tak zdánlivou nesmyslnost mnoha lokací a situací. Jediným hlasem, který ve hře uslyšíte, je postava označující se za vaše vědomí či svědomí. Tvrdí, že vám pomáhá dát vlastní paměť znovu dohromady. Samozřejmě to ale nebude tak jednoduché.
Nejvíce mě zaujalo, že hra obsahuje skutečně obrovské množství hádanek. Mimochodem právě to některé hráče, kteří očekávali čistý walking simulátor, poměrně zaskočilo. Některé puzzly jsou překvapivě náročné a pokud chcete odemknout všechny konce, které hra nabízí, čeká vás docela slušná výzva. Naštěstí dosažení „kanonického“ konce tak obtížné není.
V současnosti je vydána pouze první epizoda, která už sama o sobě funguje jako velmi dobrá samostatná hra. Teď už jen doufám, že projekt neuvízne ve vývojářském limbu a skutečně se dočkáme pokračování.
