Final Fantasy VII Remake Intergrade: Episode INTERmission

Myslím, že většina hráčů FF7 zná Yuffie. Většina asi taky zná její příjmení Kisaragi, ale víte také, jaký je význam slova Kisaragi? Je to japonské slovo označující druhý měsíc v roce, únor. Jenže ne v klasickém kalendářním a funkčním značení, nýbrž ve starém poetickém názvosloví, které poukazuje na přechod z chladného období do teplého, evokuje změnu a přerod nového života v přírodě. Jaká náhoda, že jsem toto DLC odehrál zrovna v únoru, takže jsem si mohl dovolit tento netradiční úvod.
A nejen to, příběh jsem dohrál náhodou navíc dnes, 14. února, což také znamená vzpomínku na Vincenta Valentina. Proč? Protože celé tohle rozšíření vypadá jako prolog k Dirge of Cerberus, kde je rozjetý příběh zakončen za přítomnosti několika postav právě z FF7R + INTERmission, přičemž Yuffie v obou případech figuruje jako přímý svědek pohnutých událostí.  

A teď pěkně popořadě. Rozšíření se vlastně skládá ze dvou kapitol, kde ta první se odehrává ve slumech Midgaru a propojuje dění s první částí Remaku. Ta druhá zase výrazněji propojuje dění Remaku a Dirge of Cerberus, respektive ukazuje události před ním. Ale DoC už jsem si vůbec nepamatoval.
Ve chvíli, kdy se mi na obrazovce objevila jedna z vedlejších postav, jsem si řekl: „hele, tohohle jsem už někde viděl.“ Takže jsem si pustil dávno zapomenuté scény s tou postavou a postupně se mi to vracelo…
Nero, Weiss, Hojo, Omega, Vincent a Yuffie. Protomaterie a chaos forma. Hojova obsese Vincentem, Nerova bratrská láska k Weissovi, tragický osud několika z nich a Yuffie, která opět za pomoci uniká ze spárů smrti.

Yuffie tady má navíc k ruce Sonona (nová postava), aby spolu nakonec infiltrovali Shinru během dalších událostí. Sice je to sympoš ve stylu big bro, který chce chránit Yuffie jako svou malou zemřelou sestřičku, nicméně má jen málo prostoru, na kterém svede jen to nejdůležitější.
Yuffie se přitom celou dobu chová jako bláznivá, ztřeštěná rozumbrada, ale v dobrém. Často mě bavila svými projevy, a to už přitom trochu vyrostla od Crisis Core. Nutno podotknout, že jsem hrál v japonském znění (její angličtinu jsem si na zkoušku pustil z nahrávek, ale tam je dost mimo roli, jak jsem čekal).

No a měl jsem zase velký problém s anglickou lokalizací. Po docela špatné zkušenosti z Remaku jsem teď dával trošku větší pozor, a odhadem tak 70-80% (z toho, co jsem pochytil) překladu zase nesedělo. Někdy dokonce tak, že se úplně měnila celá větná skladba, například místo tázací věty „Co má tohle znamenat?“ se psalo „Tohle je divné.“ Nevím, proč tohle mají Japonci zapotřebí (nebo je jim to jedno) a opravdu hodně mi to vadí, protože jinak jsem si hru celkově užil. Aspoň jsem jim to vytkl v Nintendo reportu.

Takže Yuffie se nejdřív dostane do Midgaru, kde chce pátrat po Avalanche, a také má záměr získat nějakou super materii. A aby měla co dělat, tak má k dispozici hned v úvodu dvě minihry. V jedné hledá a sbírá rozmístěné letáky (moc mě nebavila), v druhé hraje interaktivní auto battler Fort Condor, která si mě hned získala a okamžitě jsem investoval pár hodin, abych ji dokončil před vším ostatním, což se mi povedlo. Opravdu jsem se dobře bavil, narozdíl od jejího předchůdce v originálu.  

Teprve pak jsem připojil dalšího člena týmu a spolu jsme vyrazili do Shinry, kde už začalo po všech stránkách poměrně přituhovat. Ještě, že jsem hrál zase na normální obtížnost. Také tamější minihru s devastací boxů jsem absolvoval po několika pokusech v té základní variantě. Hard obtížnost prozatím odkládám, na to nemám odvahu.  

Příběhové zakončení dopadlo obecně zhruba, jak se dalo čekat, a opět to byl hodně kinematografický zážitek, na Switchi 2 moc pěkný. Nicméně v závěrečné animaci mi hra zamezila v cvakání screenshotů. Taková drzost!
Příběh jsem tedy dohrál asi za 15 hodin a vzhledem k okolnostem se nabízí myšlenka, že by se snad mohl chystat i nějaký remake Dirge of Cerberus…? Nevím, ale teď už bych se tomu asi ani moc nedivil.
Tak teď to pokračování hry na Switch 2, prosím.