Final Fantasy III

Já vím, že to hodnocení je hodně přísné, ale mě tahle hra extrémně zklamala a zaskočila, nebavila a na konci jsem ji už doslova nenáviděl. Nebýt toho, že jsem teď hodně jezdil vlakem mezi Prahou a Olomoucí (to jsou 3 hodiny na Steam decku :-D), tak bych ji asi ani nedokázal dohrát. Vůbec mě nikdy nelákalo doma si třeba sednout na gauč a hrát to. Ale zkusím tedy rozebrat celý tento nepodařený zážitek.

V různých recenzích a diskusích jsem četl četná varování před dvojkou, především kvůli jejímu levelovacímu systému. Já to měl naopak, dvojka mě nadchla, levelovací systém mi nevadil a strašně se mi líbil posun v důrazu na vyprávění příběhu (což je pro mě u RPG her primární aspekt). Puštění trojky byla proto solidní ledová sprcha. Místo postav s nějakými osobnostmi je tu opět jen čtyřčlenná "bezejmenná" parta, příběh je snad ještě horší a hůř odvyprávěný než v jedničce (a to je co říct), má sice nějakou (nudnou) sjednocující linku, ale každou chvíli skáče od tématu k tématu, od postavy k postavě a je podaný naprosto minimalisticky.

Velkou novinkou je tu nový systém Jobs, který na papíře může působit fajn, ale realizace je za mě katastrofální a představuje naprosto nedomyšlený game design. Funguje to tak, že v průběhu hry se odemykají sady povolání (jako třeba černý mág, bard, viking, učenec, atd.) a každá postava si může kdykoli (mimo souboj) přepnout povolání. Se změnou povolání se váže unikátní gear a speciální skill (takže třeba viking funguje jako tank, jeho brnění dává velké bonusy k obraně a má tauntovací skill, kdy donutí nepřátele útočit jen na něj; učenec zase dokáže zjistit HP a slabiny nepřítel). Jsou tu dungeony a boss fighty, kdy musíte zvolit správně jobs u svých postav, abyste counterovali silné stránky nepřátel (důraz na slovo musíte je tu úmyslně, protože bez těch správných jobs ty bosse vůbec nejde porazit).

To všechno zní určitě dobře. Tedy do chvíle, než dodám, že jobs mají své levely a levelují se nezávisle na sobě a na levelu postavy. Takže vy třeba máte postavu level 40, což určuje její hitpointy a základní stats, ale ve chvíli, kdy ji přepnete na nový job, má u tohoto jobu level 1 a aby postava za něco stála, musíte hodněkrát bojovat, abyste jí vylevelovali její nový job. Ten ale třeba potřebujete fakt jen na jednoho bosse a pak zase potřebujete jiný, takže opět přepnutí a opět levelování. Naprosto šílený a nezábavný grind. A do toho ještě nedomyšlenosti, kdy třeba až v dungeonu, na který daný unikátní job potřebujete, najdete patřičný equipment. Takže do té doby v tom dungeonu doslova trpíte.

Ale abych tento systém jen nehejtil, uznávám, že dává hře pěknou variabilitu. Mimo specifické bosse a dungeony, na které jsou potřeba specifické jobs, si na většinu hraní můžete složit partu podle sebe a těch možných kombinací jsou opravdu mraky.

Grind je vůbec slovo, kterým bych tento třetí díl charakterizoval. Zatímco v předchozích dvou dílech byl za mě poměrně minimální (prakticky si nevzpomenu na místo, kde bych fakt musel cíleně jen opakovat souboje a levelovat postavy), tady to bez něj nešlo. Typická situace - odemkne se nový job, potřebuju ho u postav na následujícího bosse a musím jak blbeček někde chodit dokolečka a absolvovat stovku na chlup stejných soubojů, abych si daný job vyleveloval tak, abych vůbec na toho bosse měl šanci, a jakmile boss padne, tak zase přepnout job zpět. Ubíjející.

Jako by tohle nestačilo, abych tu hru přestal mít rád, tak mě naprosto uzemnil konec, kdy jsem vyčistil dungeon, ze kterého byly dva východy. Manuální save šel udělat jen před dungeonem (v něm už jde jen quick save, který se přepisuje na stále stejnou pozici). Tak jsem tedy zvolil náhodně jeden z dvou východů a vyčistil další dungeon, na jehož konci byl nechutně těžký boss, kterého jsem shodou náhod po úmorném souboji dal na první pokus, načež mě hra teleportovala do závěrečného dungeonu, ze kterého už ale není cesty zpět - nemá východ a jsou vypnutá kouzla jako teleport. Tak jsem si vygooglil, o co že jsem to přišel, a dozvěděl se, že ten druhý východ vedl do nepovinného dungeonu, ve kterém jsou nejlepší zbraně ve hře. Hm, takže dilema - buď loadnout ten starý manuální save a přijít o 3 hodiny hraní, nebo pokračovat ve hře a o ten dungeon přijít. Zvolil jsem druhou možnost (chyba) a během následujících asi 6 hodin nesmyslného, nudného, repetitivního grindu, abych si vyleveloval postavy a jobs na level, abych zvládl sundat 4 povinné mini-bosse, jsem těžce litoval, že jsem si radši nezopakoval ty 3 hodinky... Na závěr mě příjemně (nebo nepříjemně? Vlastně nevím) překvapil úplně závěrečný boss, který byl oproti těm 4 před ním totálně snadný.

Úplně nakonec musím ještě zmínit něco, co jsem vytýkal i prvním dvěma dílům, ale tam to nehrálo takovou roli jako ve trojce. Souboje jsou tahové, ale kdo kdy přijde na řadu, je z velké části náhodné a hráč nevidí ani frontu, takže v jednotlivých kolech takřka nejde rozumně plánovat. Třeba tak dáte zakouzlit heal na postavu, která je skoro mrtvá, ale než healer přijde na řadu, protivník zaútočí na tu polomrtvou postavu, dorazí ji, pak teprve přijde na řadu healer a hodí heal na někoho jiného. Frustrující. V jedničce a dvojce to kupodivu nevadilo až tolik, ale ve trojce se z nějakého důvodu i dost změnila dynamika soubojů, nepřátelé a hlavně bossové dávají obvykle strašné šlupky a když vám jednou takhle blbě vyjde heal, jak jsem právě popsal, dostanete se snadno do nekonečné spirály, ze které už není úniku - v dalším kole mrtvou postavu oživíte, aby dostala zase damage a umřela, než ji stihnete dohealovat, atd.

Upřímně doufám, že čtyřka zkažený dojem napraví, protože tohle se za mě extrémně nepovedlo.