Nastává další boj o přežití a o budoucnost celého lidstva. Uplynulo osm let od doby, kdy lidstvo porazilo mimozemskou rasu Ravagerů, ale ti se opět vracejí a mnohem silnější než kdy předtím. Jako člen jednotek EDF vyrazíte v této third-person akci do boje proti mimozemským hmyzákům a vražedným strojům. Budou se na vás hrnout stovky nepřátel a je jenom na vás je všechny do jednoho pobít. K dispozici vám bude arzenál čítající přes 800 zbraní nejrůznějšího druhu a čtyři odlišné třídy vojáků.
Earth Defense Force 2025 je čtvrtým hlavním dílem série Earth Defense Force. Hratelnost zůstává z většiny úplně stejná jako u předchozích dílů. Hra vyšla i v updatované verzi Earth Defense Force 4.1: The Shadow of New Despair, která zlepšuje některé aspekty hry jako grafiku a přidává nové mise a nepřátele.
Fredericco
Když jsem na tuhle hru narazil, tak první věc, která mě napadla, bylo, že je to neuvěřitelně bláznivá blbost.
A myslím, že tohle označení hru perfektně vystihuje. JE to blbost a JE to bláznivé. Navíc po vizuální stránce nijak zvlášť dobře vypadající. Proč to tedy vůbec hrát? No protože je to děsně zábavná blbost!
Ve hře se ocitáme v ne příliš vzdálené budoucnosti. Lidstvu se podařilo setkat se s mimozemšťany a nebylo to zrovna přátelské setkání. Naštěstí vše dopadlo dobře a mimozemšťani byli poraženi. Nebo si to alespoň všichni mysleli. Mimozemšťani se ale po několika letech vracejí zpátky na další kolo a je tak na jednotkách Earth Defense Force (EDF), aby je znovu zastavili. A to je vlastně celá zápletka celé hry. Těžko bystě tu hledali nějaký složitější příběh, protože o ten tu moc nejde. Hra se také nebere zrovna moc vážně, takže se připravte na hloupý humor, silácké kecy vojáků a všeobecně atmosféru Béčkových filmů z osmdesátek.
Výbornou ukázkou je samotný trailer, který podle mě patří k těm velmi podařeným. Má podobu televizních zpráv, kdy vám dvojice reportérů s ohromným zapálením řekne, co to EDF vlastně je a proč se přidat do jejich řad. Je z toho silně cítit inspirace Hvězdnou pěchotou a každou chvíli jsem čekal, že odněkud zazní: “Chcete vědět víc?“
Pojďme ale konečně k tomu hlavnímu, o co tady jde. Boj. Je to alfa a omega celé hry a pokud nemáte rádi střílení, tak nemá cenu se o ní zajímat, protože vám nemá co nabídnout. Náplň jednotlivých misí se občas trochu liší, ale ve výsledku jde vždy jen o jednu věc. Pobít všechno co má víc než dvě nohy, nebo je technologicky dokonalejší než počítač od NASA. A to je vlastně všechno. Občas dostanete v rámci nějaké příběhové mise za úkol jen přežít, ale nečekejte nic víc. EDF je prostě akční zábava na odreagování. A aby se všechna ta destrukce jen tak neokoukala, je k dispozici nějakých 800 kusů zbraní a bojové technologie. I po mém prvním průchodu hrou (zaměřeným převážně na jednu třídu) se mi ani zdaleka nepodařilo získat polovinu. Do jisté míry i proto, že je vše rozděleno mezi čtyři třídy.
První z těchto tříd je Ranger. Klasický pěšák a zástupce takové té běžné akce, na kterou bude většina hráčů zvyklá. K dispozici má široky arzenál (bazuky, samopaly, brokovnice, lasery, granátomety …) a statistikami je to takový zlatý střed. Nic moc extra, ale oblíbil jsem si ho nejvíc.
Jako další následuje Wing Diver. Děvčata v létajících oblecích, která si zakládají na pohyblivosti a bleskových útocích. Zde už to začíná být lehce složitější. Kromě střílení a zdraví je totiž třeba dávat pozor i na energii, která pohání jak létající oblek, tak některé zbraně. A pak je tu samozřejmě odolnost, která nepatří k největším.
A když je ale řeč o odolnosti, tak je tu třetí třída, Fencer. Voják navlečený do těžké zbroje, který připomíná jakéhosi scifi rytíře. Svou palebnou silou předčí všechny ostatní třídy a bez problémů se může rovnat tanku, nebo malé armádě. Zajímavá třída, která je v závislosti na zvolené výbavě velmi všestranná, podobně jako Ranger, jenom ne tak jednoduchá.
Poslední z našich statečných je Air Raider. Řekl bych, že asi nejtěžší ze všech tříd. Zatím co všechny předchozí jsou schopné se o sebe postarat víceméně samy, tak Air Raider je z počátku velmi slabý. Je to totiž v první řadě podpůrná jednotka, takže není vybaven běžnými zbraněmi, jako má třeba takový Ranger. Není ale neškodný, to v žádném případě. Jako jediná třída je schopný přivolat letecké nálety, podporovat ostatní jednotky, nebo přivolávat vozidla. Dobrý kandidát na multiplayerovou hru, ale v jednom hráči to bude mít složité.
Ať se už rozhodnete jakkoliv, tak není problém se později přeorientovat na něco jiného, případně střídat třídy podle konkrétní mise. Znamená to ale další práci navíc. Každá třída si totiž odemyká zbraně pouze pro sebe, stejně tak zbroj. Pokud tedy někdy v půlce chopíte třídy, na kterou jste od začátku nesáhli, bude slabá. A nepřátelům to bude jedno. Takové mravence nebo pavouky pravděpodobně zabijete jako nic, ale mimozemské mechy jsou už těžší oříšek. A co teprve když se na vás řítí celá horda, navíc ještě podporována loděmi, které z nebe shazují další nepřátele.
Map je zde pár a zanedlouho se tak začnou opakovat, ale musím říct, že se mi tak snadno neokoukaly. Jednou bojujete s pavouky, kteří mají všude po domech rozvěšené sítě, zatím co o pár misí dál bojujete s roboty, kteří demolují všechno kolem nich. Případně se objeví na obloze mimozemské lodě a z mapy kde jste ještě pět misí zpátky likvidovali mravence se stane mise kde děláte protivzdušnou obranu.
Jeden z nejlepších momentů hry je za mě na samotném konci celé hry. Většina velkých měst je zdemolována, armády zničeny a oblohu zakrývá gigantická mateřská loď. Už od prvního pohledu je jasné, že je celá situace v háji, ale i tak se jde znovu do boje a tentokrát pravděpodobně naposledy. Možná že to není kdo-ví jak nápaditý boss, ale svou velikostí a díky celkové atmosféře je rozhodně epický. Všude létají lasery, zatím co já pálím rakety na všechny strany. Několikrát se moje zdraví dostane nebezpečně nízko a já začínám uvažovat, že jsem si nezvolil nejlepší výbavu. Zdá se to jako marný boj, ale i přesto pokračuji.
Abych to na závěr vše shrnul. Není to nijak převratná hra, nemá žádnou hi-tech grafiku ani úžasné efekty a její náplň je pouze to, že střílíte hordy a hordy nepřátel. Upřímně to není nic moc, co by stálo za pozornost, ale z nějakého zvláštního důvodu to celé funguje. Od začátku do konce jsem se bavil a žádná z oněch nedokonalostí mi vůbec nevadila.
A myslím, že tohle označení hru perfektně vystihuje. JE to blbost a JE to bláznivé. Navíc po vizuální stránce nijak zvlášť dobře vypadající. Proč to tedy vůbec hrát? No protože je to děsně zábavná blbost!
Ve hře se ocitáme v ne příliš vzdálené budoucnosti. Lidstvu se podařilo setkat se s mimozemšťany a nebylo to zrovna přátelské setkání. Naštěstí vše dopadlo dobře a mimozemšťani byli poraženi. Nebo si to alespoň všichni mysleli. Mimozemšťani se ale po několika letech vracejí zpátky na další kolo a je tak na jednotkách Earth Defense Force (EDF), aby je znovu zastavili. A to je vlastně celá zápletka celé hry. Těžko bystě tu hledali nějaký složitější příběh, protože o ten tu moc nejde. Hra se také nebere zrovna moc vážně, takže se připravte na hloupý humor, silácké kecy vojáků a všeobecně atmosféru Béčkových filmů z osmdesátek.
Výbornou ukázkou je samotný trailer, který podle mě patří k těm velmi podařeným. Má podobu televizních zpráv, kdy vám dvojice reportérů s ohromným zapálením řekne, co to EDF vlastně je a proč se přidat do jejich řad. Je z toho silně cítit inspirace Hvězdnou pěchotou a každou chvíli jsem čekal, že odněkud zazní: “Chcete vědět víc?“
Pojďme ale konečně k tomu hlavnímu, o co tady jde. Boj. Je to alfa a omega celé hry a pokud nemáte rádi střílení, tak nemá cenu se o ní zajímat, protože vám nemá co nabídnout. Náplň jednotlivých misí se občas trochu liší, ale ve výsledku jde vždy jen o jednu věc. Pobít všechno co má víc než dvě nohy, nebo je technologicky dokonalejší než počítač od NASA. A to je vlastně všechno. Občas dostanete v rámci nějaké příběhové mise za úkol jen přežít, ale nečekejte nic víc. EDF je prostě akční zábava na odreagování. A aby se všechna ta destrukce jen tak neokoukala, je k dispozici nějakých 800 kusů zbraní a bojové technologie. I po mém prvním průchodu hrou (zaměřeným převážně na jednu třídu) se mi ani zdaleka nepodařilo získat polovinu. Do jisté míry i proto, že je vše rozděleno mezi čtyři třídy.
První z těchto tříd je Ranger. Klasický pěšák a zástupce takové té běžné akce, na kterou bude většina hráčů zvyklá. K dispozici má široky arzenál (bazuky, samopaly, brokovnice, lasery, granátomety …) a statistikami je to takový zlatý střed. Nic moc extra, ale oblíbil jsem si ho nejvíc.
Jako další následuje Wing Diver. Děvčata v létajících oblecích, která si zakládají na pohyblivosti a bleskových útocích. Zde už to začíná být lehce složitější. Kromě střílení a zdraví je totiž třeba dávat pozor i na energii, která pohání jak létající oblek, tak některé zbraně. A pak je tu samozřejmě odolnost, která nepatří k největším.
A když je ale řeč o odolnosti, tak je tu třetí třída, Fencer. Voják navlečený do těžké zbroje, který připomíná jakéhosi scifi rytíře. Svou palebnou silou předčí všechny ostatní třídy a bez problémů se může rovnat tanku, nebo malé armádě. Zajímavá třída, která je v závislosti na zvolené výbavě velmi všestranná, podobně jako Ranger, jenom ne tak jednoduchá.
Poslední z našich statečných je Air Raider. Řekl bych, že asi nejtěžší ze všech tříd. Zatím co všechny předchozí jsou schopné se o sebe postarat víceméně samy, tak Air Raider je z počátku velmi slabý. Je to totiž v první řadě podpůrná jednotka, takže není vybaven běžnými zbraněmi, jako má třeba takový Ranger. Není ale neškodný, to v žádném případě. Jako jediná třída je schopný přivolat letecké nálety, podporovat ostatní jednotky, nebo přivolávat vozidla. Dobrý kandidát na multiplayerovou hru, ale v jednom hráči to bude mít složité.
Ať se už rozhodnete jakkoliv, tak není problém se později přeorientovat na něco jiného, případně střídat třídy podle konkrétní mise. Znamená to ale další práci navíc. Každá třída si totiž odemyká zbraně pouze pro sebe, stejně tak zbroj. Pokud tedy někdy v půlce chopíte třídy, na kterou jste od začátku nesáhli, bude slabá. A nepřátelům to bude jedno. Takové mravence nebo pavouky pravděpodobně zabijete jako nic, ale mimozemské mechy jsou už těžší oříšek. A co teprve když se na vás řítí celá horda, navíc ještě podporována loděmi, které z nebe shazují další nepřátele.
Map je zde pár a zanedlouho se tak začnou opakovat, ale musím říct, že se mi tak snadno neokoukaly. Jednou bojujete s pavouky, kteří mají všude po domech rozvěšené sítě, zatím co o pár misí dál bojujete s roboty, kteří demolují všechno kolem nich. Případně se objeví na obloze mimozemské lodě a z mapy kde jste ještě pět misí zpátky likvidovali mravence se stane mise kde děláte protivzdušnou obranu.
Jeden z nejlepších momentů hry je za mě na samotném konci celé hry. Většina velkých měst je zdemolována, armády zničeny a oblohu zakrývá gigantická mateřská loď. Už od prvního pohledu je jasné, že je celá situace v háji, ale i tak se jde znovu do boje a tentokrát pravděpodobně naposledy. Možná že to není kdo-ví jak nápaditý boss, ale svou velikostí a díky celkové atmosféře je rozhodně epický. Všude létají lasery, zatím co já pálím rakety na všechny strany. Několikrát se moje zdraví dostane nebezpečně nízko a já začínám uvažovat, že jsem si nezvolil nejlepší výbavu. Zdá se to jako marný boj, ale i přesto pokračuji.
Abych to na závěr vše shrnul. Není to nijak převratná hra, nemá žádnou hi-tech grafiku ani úžasné efekty a její náplň je pouze to, že střílíte hordy a hordy nepřátel. Upřímně to není nic moc, co by stálo za pozornost, ale z nějakého zvláštního důvodu to celé funguje. Od začátku do konce jsem se bavil a žádná z oněch nedokonalostí mi vůbec nevadila.
Pro: Akce, hordy nepřátel
Proti: Je to pouze akce, Repetitivnost