Na první pohled je Drakensang 1 "Poor man's Dragon Age", ale po slabším rozjezdu mně hra začala vážně bavit. Pokuď překousnete diskutabilní herecké výkony v dialozích, neúplně namluvené rozhovory obecně, slabší příběh točící se primárně okolo náboženských témat a jste fanoušky Dragon Age, tak hru vřele doporučuji. Je sice znát, že na rozdíl od svého mnohem slavnějšího amerického bratříčka němečtí tvůrci Radon Labs pracovali s výrazně menším rozpočtem, ale i tak se jim podařilo vyrobit svět, který je velmi atmosférický a plný zajímavých vedlejších questů.
Hra není vysloveně těžká, ale před hraním by se měl člověk seznámit se systémem Das Schwarze Auge (průkopníkem DSA byla v devadesátých letech
Die Nordland-Trilogie ). Ten vypadá na první pohled vypadá složitě, ale nakonec zjistíte, že se od DnD zas tolik neliší. Doporučuji se s kažým členem party soustředit maximálně na jednu zbraň a úzce ho specializovat na konkrétní oblast ( sociální dovednosti, zlodějské dovednosti, sběr rostlin/stahování zvířat,..), ač se na první pohled může zdát, že bodů k přerozdělení je spousty. Opak je pravdou. Výcvik u trenérů je celkem nákladný a ušetřené body můžete vždy investovat do primárních atributů (síla, odolnost,..), HP nebo astrálních bodů (obdoba many). Jediným talentem, který je "must have" pro všechny postavy v družině, je talent Železné nervy (v angl. verzi Willpower), bez něj se souboje stanou peklem, protože drasticky snižuje pravděpodobnost, že v souboji utrpíte zranění (Wound). Tento nemilý debuff výrazně omezuje bojeschopnost a navíc po pěti Woundech je postava automaticky vyřazena z boje i když má plný počet HP. Navíc se tyto zranění musí po každém boji složitě léčit pomocí obvazů, bylinek nebo kouzel. Proto by měly Železné nervy být vždy udržované na maximální možné úrovni.
Toť mé dojmy po cca 40. odehraných hodinách.