raisen
Na tomhle posledním přídavku do Dragon Age: Inquisition mě nejvíce bavil začátek, kdy jsem své herní přátele a kamarády viděla po dvou letech a dozvídala se, jak se mají a jak se jim daří.
Při pohledu na Cullena a jeho nového pejska jsem se nemohla ubránit vzpomínce na nejlepší "rozhovory" v prvním díle, kdy se Alistair bavil s mým tehdejším mabarim (skvěle si rozuměli). Jistá podobnost tam byla. S Viv jsem si protrpěla wellness chvíle, Leliana se mi zdála být více cynická než kdy jindy (jak moc se od prvního dílu změnila), pohled na Cass mě v tom jejím církevním hábitu rozesmíval (smích mě přešel při její otázce na moji možnou svatbu), Sera byla... Sera, Blackwall stále věrný až za hrob, Cole vypadal snad konečně šťastně, Varric a Dorian zůstali těmi přáteli, na které jsem se mohla vždy spolehnout, a Iron Bull byl obklopen svými společníky a popíjel, takže vše v pořádku a při starém. Jo a ta opera byla opravdu příšerně hlasitá, ale někdy je třeba některé věci přetrpět pro toho druhého.
Z té lepší části to pak přešlo do té pro mě méně zábavné, tedy chodit, zabíjet, vracet se, chvíli mluvit a to stejné od znovu. Tím nechci říct, že by to bylo něčím špatné, ale ty rozhovory jsem si zde opravdu užívala víc než v základní hře a jiných DLC. Zápletka mě až tak nezajímala a neupoutala mě, spíše jsem se těšila, až dojde k onomu setkání na konci, ke kterému to směřovalo a které třetí díl Dragon Age uzavíralo. Setkání to bylo zvláštní, jak kdyby se setkali dva lidé, kteří k sobě cítí respekt, chápou motivace toho druhého, ale přece jen musí stát proti sobě.
Na závěr: Hrát základní hru bez tohoto DLC je škoda a velká chyba. A fakt to mělo být součástí základní hry.
Při pohledu na Cullena a jeho nového pejska jsem se nemohla ubránit vzpomínce na nejlepší "rozhovory" v prvním díle, kdy se Alistair bavil s mým tehdejším mabarim (skvěle si rozuměli). Jistá podobnost tam byla. S Viv jsem si protrpěla wellness chvíle, Leliana se mi zdála být více cynická než kdy jindy (jak moc se od prvního dílu změnila), pohled na Cass mě v tom jejím církevním hábitu rozesmíval (smích mě přešel při její otázce na moji možnou svatbu), Sera byla... Sera, Blackwall stále věrný až za hrob, Cole vypadal snad konečně šťastně, Varric a Dorian zůstali těmi přáteli, na které jsem se mohla vždy spolehnout, a Iron Bull byl obklopen svými společníky a popíjel, takže vše v pořádku a při starém. Jo a ta opera byla opravdu příšerně hlasitá, ale někdy je třeba některé věci přetrpět pro toho druhého.
Z té lepší části to pak přešlo do té pro mě méně zábavné, tedy chodit, zabíjet, vracet se, chvíli mluvit a to stejné od znovu. Tím nechci říct, že by to bylo něčím špatné, ale ty rozhovory jsem si zde opravdu užívala víc než v základní hře a jiných DLC. Zápletka mě až tak nezajímala a neupoutala mě, spíše jsem se těšila, až dojde k onomu setkání na konci, ke kterému to směřovalo a které třetí díl Dragon Age uzavíralo. Setkání to bylo zvláštní, jak kdyby se setkali dva lidé, kteří k sobě cítí respekt, chápou motivace toho druhého, ale přece jen musí stát proti sobě.
Na závěr: Hrát základní hru bez tohoto DLC je škoda a velká chyba. A fakt to mělo být součástí základní hry.
pajmič
Vurhor
Ria Kon
JohnCZ
LuccinyHry
FenHarel10599
El Zorro
Lolkovec
Snix
AndyTheGamer
Pro: Finální boss fight, pěkný závěr, příběh, společníci, hudba
Proti: nudnější první polovina hry