Donkey Kong Country

Donkey Kong je tu s námi již déle než 40 let, kdy svou kariéru započal tím, že v legendární hře unesl princeznu a poté házel sudy do cesty postavičce, která se až podezřele podobá Mariovi. Tato původně automatová hra dosáhla značné obliby a postupně se dočkala konverze skoro na všechny tehdejší počítače a konzole. Přesto bylo překvapením, když se o více než 10 let později rozhodli pánové z Rare oživit tuto slavnou ikonu v plošinovce pro konzoli Super Nintendo.

První, čím Donkey Kong Country zaujme, je bezesporu audiovizuální zpracování. Po grafické stránce hra zcela převálcovala veškerou konkurenci a právem patří mezi nejlépe vypadající tituly na šestnáctibitové konzole. Postavičky hrdinů i nepřátel jsou velké a detailní a veškerá pozadí jsou krásně prokreslená. V několika úrovních se můžete setkat i s rozmary počasí, kdy například vánice v zasněženém levelu solidně snižuje viditelnost, takže slouží nejen na efekt, ale do jisté míry ovlivňuje i hratelnost. Navzdory skvělému vzhledu u hry nikdy nedochází k tradičním nintendovským poklesům frame rate a jedinou drobnou vadou na kráse je pomalejší scrollování obrazovky při skocích směrem dolů, takže hráč občas pořádně nevidí, kam jeho opičáci skáčou. Rovněž po hudební stránce se jedná o mimořádně povedenou záležitost. Soundtrack se nepodobá žádné jiné hře pro Super Nintendo (s výjimkou dvou pokračování Donkey Konga) a určitě stojí i za samostatný poslech. Na druhou stranu se musím přiznat, že já osobně mám raději hudební doprovod z mnoha plošinovek pro Segu Mega Drive, kdy jednotlivé skladby sice neoplývají tak propracovaným aranžmá, ale obvykle nabízejí výraznější a údernější melodie.

Donkey Kong Country je poměrně rozsáhlá plošinovka, která nabízí hraní buď za většího a silnějšího Donkey Konga nebo za menšího a hbitějšího Diddy Konga. Nefunguje to ovšem tak, že si na začátku vyberete jednu z postav, se kterou projdete celou hrou. V úvodu první úrovně je k dispozici pouze Donkey Kong, ale hned po několika vteřinách je k nalezení sud s nápisem DK, v němž se ukrývá druhá hratelná postava. Jednoduchým stisknutím tlačítka na ovladači se pak lze mezi opičáky libovolně přepínat. V případě, že vámi ovládaná postava dostane zásah, zmizí z obrazovky a vy se automaticky přepnete na tu druhou, s níž si musíte vystačit do chvíle, než opět najdete příslušný sud. Tady bych viděl první drobnou vadu na kráse, protože hraní za Diddyho je zkrátka o něco snazší, protože pohyblivost je v této hře zkrátka důležitější než síla. Většina hráčů proto využívala Donkeyho spíše jako záložní postavu. Možná i z toho důvodu došlo k tomu, že v pokračování byla postava Donkey Konga nahrazena opičí slečnou Dixie. Donkey Kong Country umožňuje i kooperativní nebo kompetitivní hraní dvou hráčů najednou, ale tuhle variantu jsem nikdy osobně nezkoušel.

Donkey Kong Country by se dal označit za tu nejklasičtější plošinovku, jakou si lze představit. Na hráče čeká poměrně dlouhé dobrodružství, které jej provede všemi tradičními prostředími. Ve hře navštívíte prales i les, zasněžené hory, jeskyně, doly, průmyslový areál a chybět samozřejmě nemůžou ani vodní levely. Přesto se ve hře najde i několik originálních nápadů, které ji příjemně zpestřují. Při vašem putování si lze kupříkladu osedlat hned čtyři zvířecí společníky (nosorožec, pštros, žabák a mečoun) a pokud sesbírate tři zlaté sošky se stejným zvířetem, můžete si přímo za něj zahrát ve speciálním levelu. Nechybí ani jízda na důlním vozíku a docela často vás čeká přeskakování mezi sudy, které bývá okořeněno tím, že se sudy buď pohybují nebo otáčejí. Hned několik úrovní zajímavě pracuje s konceptem světla a tmy, takže někdy budete světla zhasínat, abyste deaktivovali protivníky, jindy vám bude nad hlavou létat papoušek s lucernou, takže bude vaše viditelnost značné limitována a v jedné úrovni se bude světlo vypínat a zapínat samo, takže pokud budete spěchat, čeká vás průchod značné části této úrovně v naprosté tmě. Bohužel s většinou originálních nápadů se setkáte hned v první čtvrtině hry, takže zbytek nenabízí nic dalšího, čím by hráče ohromil. V každé úrovni je hned několik skrytých lokaci, v nichž se nachází větší množství banánů nebo balónky, které přidávají životy. Když už jsem to nakousl, tak životy lze získat buď sbíráním balónků, nebo nahromaděním stovky banánů a nebo nalezením všech písmen z nápisu KONG, která jsou v každé úrovni většinou rozesetá na hůře dostupných místech. Na Donkey Kingovi se mi velice líbí to, že ve hře není žádný časový limit, takže vás nic netlačí a vy se můžete plně věnovat prozkoumávání jednotlivých úrovní.

Poslední, co bych chtěl zmínit, je obtížnost. Ta je zejména ve druhé polovině hry opravdu vysoká. Sice lze ve hře získat více než stovku životů, ale ty lze stejně rychle poztrácet. Pokud o oba opičáky přijdete, vrátíte se na mapku, na níž se přesouváte mezi levely. Naštěstí se v každé úrovni nachází checkpointy, takže pokud si ji znovu spustíte, nemusíte začínat od úplného začátku. Save pointů se na mapce nachází jen velmi málo a obvykle je třeba projít hned několik úrovní, než bude možné váš postup uložit. Pokud nejste mistry plošinovek, doporučoval bych hraní buď v emulátoru nebo na Super Nintendo Mini, abyste si mohli hru ukládat, kdy se to bude hodit vám. V ostrém kontrastu s obtížností úrovní jsou souboje s bossy, které jsou skoro až triviální. Navíc se dva souboje opakují, aniž by na vás bossové vyrukovali s něčím novým. Podle mě by zrovna tady o trochu větší výzva nebyla na škodu.

Donkey Kong Country je skvělá plošinovka, která na vás hned zkraje vysype spoustu zajímavých a originálních nápadů. Bohužel většinu munice vystřílí až nepříjemně brzy a ve zbytku hry na hráče nečeká nic nového a život mu tak zpestřuje pouze rostoucí obtížnost. Přesto si myslím, že patří do zlatého fondu počítačových her.