Daecius
Věděl jsem, že mě to nebude bavit. Bylo mi to dopředu jasné. Prostě mě tyhle „čtecí“ hry nebaví. A ještě číst stohy textu v angličtině, no to vůbec. Nedávno jsem zaznamenal, že vyšel fanouškovský překlad. Že bych to zkusil? Já nevim, asi to nebude pro mě. Ale přece jen, ten chvalozpěv co se na to odevšad ozývá... ale beztak to určitě je jen od spousty lidí taková póza, taková nějaká móda hry intelektuála lepšočlověka, kterak se u hry zamýšlí nad nesmrtelností chrousta. Tak to mu dávaj velký hodnocení, aby ukázali, jak jsou na úrovni. Jo, určitě to tak bude... A ještě je to prý nějak hodně levicový či co, tak na to asi nic...
Čeština..... Hra na Steamu bratru za dvě kila (sleva).... Večery kolem Vánoc, kdy rád hraju adventury nebo něco klidnějšího (tudíž by mi tolik to čtení třeba nevadilo... ). Tak že by.. a tak jo, tak já to teda zkusim... Včera v noci jsem to dohrál. Cože, už? Já tam chci být ještě tak minimálně půl roku!
Včera jsem to dohrál a ještě teď to ve mně rezonuje. A ještě nějakou dobu rezenovat bude.
Ano, asi nemusím hry s horami textu, Planescape jsem zkusil a nic (možná jsem tomu nedal zaslouženou šanci, já vím), při dlouhém čtení se u počítače začínám vrtět. Přesto, čím víc jsem DE hrál, tím víc mě hra bavila, tím víc jsem rád četl a tiše si říkal, že nic tak geniálního mě dlouho nepostihlo. Líbí se mi všechno – lore, postavy, grafika, hudba, mimochodem český překlad je řekl bych parádní a vymazlený, nálada, emoce, které dokáže hra vyvolat, nápady a originalita, ta dovednost zprostředkovat ten POCIT... ufff.. Nechci tu to popisovat na několik stran, beztak už bylo asi vše řečené....
Každopádně jsem maximálně zaháčkován. Myslím si o hrách, že se dají považovat za umělecké dílo, minimálně některé určitě. Tohle je pak možná především umělecké dílo a asi teprve potom hra. V tom nejkladnějším smyslu slova. Přesto mě nechápejte špatně, není to něco, nad čím se člověk kochá, ale vlastně nehraje. Hra je zábavná maximálně a její schopnost upoutat jsem dlouho nezažil. Doslavil se u mě efekt „ještě jeden tah a spát“ a to prosím DE není samozřejmě strategie.. Pořád se něco děje, co ponouká zvědavost hrát dál, hra neustále předkládá něco, co mě zdařile drželo přišpendleného. Příkladem může být situace, kdy jsem opravdu musel od počítače odejít a zrovna v nejlepším, že (kdy to vlastně nebylo nejlepší? žádný takový moment si nevybavuju, a tak zas jako, nepřeháněj to... dobře, možná ze začátku, než se člověk zanořil...). Hru jsem už fakt musel vypnout, zrovna sakra když měl (hlavní hrdina) jít konečně zpívat karaoke. Celej den, až do večera jsem se třásl až se to zase zapnu a konečně se to stane a jaký to bude (btw bylo to: ufff och no ty vole...).
Úplně nejvíc skvělý systém rozdělování zkušeností mezi vlastnosti, které charakterizují jeho osobnost, kdy pak postava vede defacto rozhovory sám se sebou (resp. se jedná hlas jeho vnitřního já) podle toho, jaký je. Výborný nápad a realizace ještě lepší. Vyleveloval (co je to za slovo?) jsem si naschvál Drama, protože mě bavil ten vnitřní hlas skoro až v shakespearovském laděním. Prostě skvělý. Možností je spousta a ten diamant Harryho si brousíte dle svého přání. Takhle zpracovanou postavu a možnost jejího rozvoje a směřování ve hře jsem nikdy neviděl, tomu se zatím ani nikdo nepřiblížil. Kam se hrabou nějaké týmy scénáristů z velkých AAA titulů kde se točí stamiliony, pche. Proti tomuhle jsou leda ke shovívavému pousmání. To je tak, když někdo stvoří dílo, které má duši. To se ta blyštící se draze produkovaná korporátní pozlátka obsahující velmi profesionálně stokrát omletou nudu pak člověku tak nějak odhalí ve své pravé podstatě obyčejného hovna. Tohle je naopak počin, kde někdo nechal kousek sebe. Charekterizuje ho opravdovost a ta se prostě nedá koupit nebo vyprodukovat ze sebevětší sumu.
V průběhu hraní mi došlo, že je to první hra, kterou si chci přečíst. V luxoru to nemaj, jak to... ? cože, ono nic v češtině nevyšlo?? Panebože ono nic nevyšlo ani v angličtině a komunita si to tedy prostě muselo přeložit sama – světe, zbláznil ses? Ale třeba to autor do románu podat neumí, upřímně nevím, bo dle wikipedie byly prodeje jeho románu tragické až Kurvitz upadl do alkoholismu. Disco Elysium in real life., které bylo evidentně žito.
Čeština..... Hra na Steamu bratru za dvě kila (sleva).... Večery kolem Vánoc, kdy rád hraju adventury nebo něco klidnějšího (tudíž by mi tolik to čtení třeba nevadilo... ). Tak že by.. a tak jo, tak já to teda zkusim... Včera v noci jsem to dohrál. Cože, už? Já tam chci být ještě tak minimálně půl roku!
Včera jsem to dohrál a ještě teď to ve mně rezonuje. A ještě nějakou dobu rezenovat bude.
Ano, asi nemusím hry s horami textu, Planescape jsem zkusil a nic (možná jsem tomu nedal zaslouženou šanci, já vím), při dlouhém čtení se u počítače začínám vrtět. Přesto, čím víc jsem DE hrál, tím víc mě hra bavila, tím víc jsem rád četl a tiše si říkal, že nic tak geniálního mě dlouho nepostihlo. Líbí se mi všechno – lore, postavy, grafika, hudba, mimochodem český překlad je řekl bych parádní a vymazlený, nálada, emoce, které dokáže hra vyvolat, nápady a originalita, ta dovednost zprostředkovat ten POCIT... ufff.. Nechci tu to popisovat na několik stran, beztak už bylo asi vše řečené....
Každopádně jsem maximálně zaháčkován. Myslím si o hrách, že se dají považovat za umělecké dílo, minimálně některé určitě. Tohle je pak možná především umělecké dílo a asi teprve potom hra. V tom nejkladnějším smyslu slova. Přesto mě nechápejte špatně, není to něco, nad čím se člověk kochá, ale vlastně nehraje. Hra je zábavná maximálně a její schopnost upoutat jsem dlouho nezažil. Doslavil se u mě efekt „ještě jeden tah a spát“ a to prosím DE není samozřejmě strategie.. Pořád se něco děje, co ponouká zvědavost hrát dál, hra neustále předkládá něco, co mě zdařile drželo přišpendleného. Příkladem může být situace, kdy jsem opravdu musel od počítače odejít a zrovna v nejlepším, že (kdy to vlastně nebylo nejlepší? žádný takový moment si nevybavuju, a tak zas jako, nepřeháněj to... dobře, možná ze začátku, než se člověk zanořil...). Hru jsem už fakt musel vypnout, zrovna sakra když měl (hlavní hrdina) jít konečně zpívat karaoke. Celej den, až do večera jsem se třásl až se to zase zapnu a konečně se to stane a jaký to bude (btw bylo to: ufff och no ty vole...).
Úplně nejvíc skvělý systém rozdělování zkušeností mezi vlastnosti, které charakterizují jeho osobnost, kdy pak postava vede defacto rozhovory sám se sebou (resp. se jedná hlas jeho vnitřního já) podle toho, jaký je. Výborný nápad a realizace ještě lepší. Vyleveloval (co je to za slovo?) jsem si naschvál Drama, protože mě bavil ten vnitřní hlas skoro až v shakespearovském laděním. Prostě skvělý. Možností je spousta a ten diamant Harryho si brousíte dle svého přání. Takhle zpracovanou postavu a možnost jejího rozvoje a směřování ve hře jsem nikdy neviděl, tomu se zatím ani nikdo nepřiblížil. Kam se hrabou nějaké týmy scénáristů z velkých AAA titulů kde se točí stamiliony, pche. Proti tomuhle jsou leda ke shovívavému pousmání. To je tak, když někdo stvoří dílo, které má duši. To se ta blyštící se draze produkovaná korporátní pozlátka obsahující velmi profesionálně stokrát omletou nudu pak člověku tak nějak odhalí ve své pravé podstatě obyčejného hovna. Tohle je naopak počin, kde někdo nechal kousek sebe. Charekterizuje ho opravdovost a ta se prostě nedá koupit nebo vyprodukovat ze sebevětší sumu.
V průběhu hraní mi došlo, že je to první hra, kterou si chci přečíst. V luxoru to nemaj, jak to... ? cože, ono nic v češtině nevyšlo?? Panebože ono nic nevyšlo ani v angličtině a komunita si to tedy prostě muselo přeložit sama – světe, zbláznil ses? Ale třeba to autor do románu podat neumí, upřímně nevím, bo dle wikipedie byly prodeje jeho románu tragické až Kurvitz upadl do alkoholismu. Disco Elysium in real life., které bylo evidentně žito.
novoten
Yokolobuna
Shadrac
Syndrom
AZbest
Ergonaut69
suKuba
vapiscz
klasa
Elcapitanooo
Peach
Zgrnd
GTP
Pro: Minimalistický soundtrack způsobující husinu, parťák Kim Katsuragi, následky odvážných rozhodnutí, nekonečnost dialogů o ničem
Proti: Nemožnost uhodnout, co bude dál, nekonečnost dialogů o ničem