Curse of the Dead je izometrický akční roguelike dungeon crawler, v němž se hráč ocitne v kůži osamělého odvážlivce zkoumajícího prastarý chrámový komplex připomínající aztéckou kulturu. Uvězněn ve zdánlivě nekonečném labyrintu, po vstupu stižen prokletím a poháněn vidinou velkého bohatství, božské moci či snad nesmrtelnosti, hrdina proniká stále hlouběji a zjišťuje, že místní bozi nejsou tak mrtví jak se zprvu zdálo.
Hratelnost se skládá především v průzkumu podzemních chodeb, shánění užitečného lootu, vyhýbání se smrtícím pastem a především bojem s rozličnými běsy za pomocí zbraní na blízko či na dálku. Boje jsou dynamické, své údery je možno řetězit do komb, uskakovat před nepřátelskými útoky a využívat prostředí plné pastí ve svůj prospěch, přičemž je třeba neustále dávat pozor na zásobu energie. Důležitý prvkem ve hře je i světlo, jelikož větší část chodeb se utápí v nepropustných temnotách a proto je třeba mít neustále nějaký zdroj světla. Hlavní postava je také od začátku postižená prokletím, které neustále postupuje a které se radikálně zvyšuje obětováním kapky krve na oltářích - to dobrodruhovi přináší spoustu zajímavých speciálních schopností, ovšem za cenu postupné ztráty lidství. Postava tak časem získává nové dovednosti a vylepšení, ovšem v případě smrti se ocitne opět na začátku, posílená o permanentní upgrady, což ji umožní dostat se zase o něco dál.
Pralev
V rámci PS+ jsem tuhle hru nedávno dostal zdarma, zaujala mě už trailerem, a když jsem si potřeboval v půlce dlouhého open world RPG odpočinout něčím jednoduchým, vzpomněl jsem si právě na tuhle hru, nainstaloval, pustil a během pár hodin se na ní stal závislým, načež jsem ji pak pařil asi měsíc skoro každou volnou chvíli. Pozor předem, je to vážně vysoce návykové.
Je to neskutečně zábavný rogue lite, kde jeden run trvá zhruba něco mezi 15-40 minutami (na začátku, dokud člověk dělá lehké chrámy nebo dokud to moc neumí a umírá, je to tak těch 10-20 minut, poslední chrám už celý trvá třeba 45 minut), což je úplně ideální na takové ty chvíle, kdy člověk nemá čas sedět celý večer u hry, ale za hodinu si 1-2 runy dá.
Hra je férová a byť je tu do značné míry přítomný prvek náhody (jaké místnosti se spawnou, jaké zbraně a relics padnou), tak to není takový ten styl hry, kdy buď vám náhoda přeje a jste úplně v pohodě, nebo je na vás zlá a nemáte šanci. Tady se člověk opravdu může náhodě svým stylem hry přizpůsobit (byť já jsem hodně preferoval zbraně a relics, které mě léčí, v kombinaci s perkem, kdy veškerý overheal se konvertuje na zlaťáky), případně tu náhodu nějakým způsobem kontrolovat - naplánovat si cestu, vybrat si zbraně na začátku runu ze 4 možných setů nebo použít Divine Favors na generování lepších a potřebnějších zbraní/relics. Je pravda, že tyto věci si člověk musí odemknout, ale popravdě mi přišlo, že než to pro mě začalo hrát nějakou větší roli, tak jsem tyhle základní možnosti už stejně odemčené měl, takže nikdy se u mě nedostavil pocit nějakého grindu.
Frustrující je extrémně malé časové okno na Parry, takže typicky hráč zpočátku přestane Parry vůbec zkoušet a před útoky nepřátel jen Dodguje. To ale stojí Staminu (úspěšné Parry ji naopak doplňuje) a pak člověk narazí na bariéru (u mě to byli závěreční bossové - Aspekti - jednotlivých chrámů), kdy umírá, protože mu pořád dochází Stamina. V tu chvíli (a to už bylo minimálně tak po 15 hodinách hraní) jsem si řekl, že se naučím Parry, a dával jsem několik runů, kdy jsem se nutil odrážet pomocí Parry každý útok, abych se to naučil, což samozřejmě zpočátku znamenalo masivní umírání. Pak už se ty útoky nepřátel ale člověk naučí a ten pocit satisfakce, když jedete run, ve kterém pohodlně každý nepřátelský útok úspěšně zablokujete, a Dodge používáte jen na AoE útoky, stojí za to.
Bohužel hra není moc dlouhá a po projití všech 3 chrámů a poražení úplně finálního bosse (ke kterému je spíš těžké se dostat, než že by on sám byl nějak extrémně drsný; já osobně ho skolil na druhý pokus) už hra nemá moc co nabídnout a akorát nabízí to samé s vyšší obtížností, jinými kombinacemi známých monster, zvýšením jejich damage a zvýšením rychlosti, s jakou člověk dostává Corruption. To může fungovat na hardcore hráče, ale casual se v takové chvíli už spíš nudí a potřeboval by úplně nový obsah.
Je to neskutečně zábavný rogue lite, kde jeden run trvá zhruba něco mezi 15-40 minutami (na začátku, dokud člověk dělá lehké chrámy nebo dokud to moc neumí a umírá, je to tak těch 10-20 minut, poslední chrám už celý trvá třeba 45 minut), což je úplně ideální na takové ty chvíle, kdy člověk nemá čas sedět celý večer u hry, ale za hodinu si 1-2 runy dá.
Hra je férová a byť je tu do značné míry přítomný prvek náhody (jaké místnosti se spawnou, jaké zbraně a relics padnou), tak to není takový ten styl hry, kdy buď vám náhoda přeje a jste úplně v pohodě, nebo je na vás zlá a nemáte šanci. Tady se člověk opravdu může náhodě svým stylem hry přizpůsobit (byť já jsem hodně preferoval zbraně a relics, které mě léčí, v kombinaci s perkem, kdy veškerý overheal se konvertuje na zlaťáky), případně tu náhodu nějakým způsobem kontrolovat - naplánovat si cestu, vybrat si zbraně na začátku runu ze 4 možných setů nebo použít Divine Favors na generování lepších a potřebnějších zbraní/relics. Je pravda, že tyto věci si člověk musí odemknout, ale popravdě mi přišlo, že než to pro mě začalo hrát nějakou větší roli, tak jsem tyhle základní možnosti už stejně odemčené měl, takže nikdy se u mě nedostavil pocit nějakého grindu.
Frustrující je extrémně malé časové okno na Parry, takže typicky hráč zpočátku přestane Parry vůbec zkoušet a před útoky nepřátel jen Dodguje. To ale stojí Staminu (úspěšné Parry ji naopak doplňuje) a pak člověk narazí na bariéru (u mě to byli závěreční bossové - Aspekti - jednotlivých chrámů), kdy umírá, protože mu pořád dochází Stamina. V tu chvíli (a to už bylo minimálně tak po 15 hodinách hraní) jsem si řekl, že se naučím Parry, a dával jsem několik runů, kdy jsem se nutil odrážet pomocí Parry každý útok, abych se to naučil, což samozřejmě zpočátku znamenalo masivní umírání. Pak už se ty útoky nepřátel ale člověk naučí a ten pocit satisfakce, když jedete run, ve kterém pohodlně každý nepřátelský útok úspěšně zablokujete, a Dodge používáte jen na AoE útoky, stojí za to.
Bohužel hra není moc dlouhá a po projití všech 3 chrámů a poražení úplně finálního bosse (ke kterému je spíš těžké se dostat, než že by on sám byl nějak extrémně drsný; já osobně ho skolil na druhý pokus) už hra nemá moc co nabídnout a akorát nabízí to samé s vyšší obtížností, jinými kombinacemi známých monster, zvýšením jejich damage a zvýšením rychlosti, s jakou člověk dostává Corruption. To může fungovat na hardcore hráče, ale casual se v takové chvíli už spíš nudí a potřeboval by úplně nový obsah.
Phoenix
Drekt
bukrrCZ
Hitman_47
Pro: Návykovost, extrémně zábavná hratelnost, férovost mechanik
Proti: Délka, určitý pocit repetitivnosti, příliš velký difficulty spike u bossů