Komentáře

Call of Duty: MW nastoluje novou herní sérii v rámci stejné značky. Modern Warfare nechává 2. sv. válku daleko za sebou a pouští se do bojů v dnešní současnosti. Změna prostředí rozhodně prospěla a CoD 4 mě opět dokázal zaujmout a řádně pobavit, i když neduhů je tu stále celá řada.

Pro celou sérii je typická hra za vícero postav a nejinak je tomu i zde. Hlavní hrdinové však již nepůsobí jako jedni z mnoha a nezdá se, že hrůzami války postupují s nemalými obtížemi. Tentokrát se hráč dostane do party drsných hochů, kteří vám budou připadat buď jako hrozní profíci nebo jako hrozní pitomci. Kampaň je již jen jedna a je rozdělena na prolog, tři akty a epilog, přičemž postavy, které dostanete pod ruku a místo, kde se mise odehrávají, se často mění, což ubližuje pocitu ucelenosti, ale zase dává tušit, že se v jednu a tu samou dobu odehrává vícero událostí. Mezi jednotlivými misemi jsou tentokrát zdařilé animace, které osvětlují pozadí příběhu a splňují tak účel jakéhosi brífinku.

Jak už jsem zmínil, hrát se bude za několik postav, přičemž nejčastěji to bude příslušník SAS – MacTavish alias Soap a Americký mariňák P. Jackson. Zatímco Jackson je ještě vcelku ‚normální‘ voják, tak Soap by mohl z fleku konkurovat Rambovi. Asi to bude náplní misí nebo možná situací v jednotce SAS, které navíc velí další namachrované eso – kapitán Price, ale nemůžu si pomoct a celý Soapův příběh na mě působí asi takto: „Parta těch správných borců ze SAS musí zachránit svět před terorismem, protože to nikdo jiný nedokáže." Pro nikoho z jednotky to zkrátka nevypadá jako procházka Peklem, ale jako běžná rutina.

Celkový příběh, který jsem zprvu oceňoval a zdál se mi relativně povedený, a dokonce zahrnoval i pár pořádných zvratů, se tak v mých očích rázem změnil ve slátaninu nabitou západním patriotismem a snahou dokázat, že ať už přijde cokoli, bude tu vždy mocná Amerika a její spojenci, aby nakopali neposlušnému východu zadky. A tímhle se dostáváme ke konspirační teorii, která mě napadla při celkovém posuzování hry. Totiž – že se Amerika míchá do věcí, do kterých jí nic není je známá věc - nakonec i poprava prezidenta Al-Fulaniho v nejmenované zemi předního východu vyústí v tvrdý útok Američanů, kteří jsou zobrazováni jako mírotvůrci a řešitelé veškerých problémů světa. Proč mám pocit, že CoD: MW je v první řadě propaganda západu? Hra je cílená na mladé hráče, čemuž svědčí hromada WOW efektů a drsných drsňáků, se kterými se mládež jistě ráda ztotožní. Hra je jen hra, ale tváří se realisticky a neukazuje nic, co by se stát nemohlo. Lidé si můžou říci: „Ano, tohle nám vážně hrozí a je třeba s tím něco dělat. Kde je ksakru skutečný kapitán Price, aby ztrestal támhletu zemi (nebudu jmenovat), která si dovolila odporovat Americe? Protože když to nikdo neudělá, může to skončit třeba jako v CoD. A to přece nedopustíme!“ Takže co když je nezdravě časté vyplivování dalších dílů CoD především snahou o podporu mladých lidí v případných válkách? Války se totiž bez podpory veřejnosti nejen blbě vyhrávají, ale především blbě rozpoutávají! Tím raději dávám stop konspiračním teoriím a vrátím se ke hře jako takové.

Ke grafice nebo ozvučení toho moc říct nemůžu, neboť vše působí zdařile a nemám žádné větší výtky. Snad jen, že modely postav vypadají v tmavých místech jakoby nasvíceně, ale možná je to jen můj pocit. Vůbec nejvíce se mi líbily flashbackové mise v Pripjati a okolí, ale i boje na Středním východě nebo v Ázerbájdžánu jsem si užíval. Náplň misí je zajímavá (originální záležitostí je například ochrana jednotky z letadla AC-130) a prostředí není nijak tuctové, takže výrazný stereotyp a nuda tentokrát nehrozí. Ovšem samozřejmě ani zde nechybí nekonečný respawn a neustálé doplňování padlých spojenců, což výsledný dojem, z prakticky každé mise, značně kazí. Řady nepřátel se nově rozrostly i o psy, kteří dovedou být opravdu nebezpeční a to mnohdy více než lidé.

Vzhledem k tomu, že hra je z moderní doby, do rukou se hráčům dostanou moderní zbraně, kterým nechybí doplňky jako např. tlumiče, granátomety, optiky, reflexní zaměřovače a další. Celkový počet zbraní ve hře je ohromný a i když je mojí běžnou zálibou si vyzkoušet každou zbraň, tak zde se mi to nepodařilo. Zbraňový arzenál zahrnuje samopaly, útočné pušky, lehké kulomety, pistole, odstřelovací pušky, brokovnice i raketomety, takže variabilita je velká a nabízí hodně možností. Dále tu jsou jisté vychytávky jako miny Claymore, nálože C4, či noktovizitor. Tím je docíleno jisté dávky taktičnosti, jež mi u minulého dílu chyběla. Sice je pravda, že nejde o žádný zázrak, ale potěší to.

Postřehy:
1) Asi nemá cenu se pozastavovat nad přítomností Priceho, který se ani po své smrti a ani po šedesáti letech nezměnil. Spokojím se s nejlogičtějším vysvětlením – je to terminátor!
2) Na počátku je výcvik na SAS základně. Zatímco první část výcviku je klasická (nácvik střelby) tak ta druhá přináší výzvu. Cílem je v co nejkratším čase proběhnout kulisami domu a cestou rozstřílet terče. V závislosti na délce vašeho výkonu hra doporučí některou z obtížností, ale je třeba to brát s nemalou rezervou, neboť váš výkon zcela jistě neodráží to, že doporučená obtížnost pro vás bude to pravé.
3) Desert Eagle je skvělá pistole, kterou jsem nalezl jen v druhé misi (na lodi). Celkem škoda, neboť kvér je to opravdu parádní.
4) V misích na Blízkém východě je ohromný počet raketometů RPG. Takže, kdo má pro raketomety slabost, přijde si na své.
5) Již v minulém díle jsem se pozastavil nad přítomností žen. Tentokrát potkáte jen jednu a to pilotku vrtulníku Cobra.
6) Ve hře je rozmístěno 30 notebooků, které je možné sbírat. Já jsem jich nasbíral 27. Počítám, že za nalezení všech je nějaká odměna.
7) Po odehrání hry se otevře Arcade mód, kde se sbírají body za zabité nepřátele. Taktéž se odemkne možnost používat cheaty.