Komentáře

Bzzzt je česká hra, získala extrémně dobrá hodnocení v Česku i po světě, a podle recenzí neměla být přehnaně těžká, takže mi automaticky padla do oka. Má očekávání bohužel ale nenaplnila, místo toho jsem si po většinu herní doby říkal: "Grrr, mám to opravdu zapotřebí? Kolik úrovní ještě zbývá?"

Ať nedojde k mýlce, hned ze začátku musím konstatovat, že Bzzzt je výborná hra. Je velmi pěkně nakreslená, veselá a roztomilá, nápaditá, dobře ozvučená (v hlavě mi ale písničky nezůstaly, na rozdíl od úžasného soundtracku ze Super Meat Boy). Obtížnost je mnohem vyšší než jsem čekal (hráno na "Normální" obtížnost, tzn. jakákoliv chyba je smrt a restart úrovně). Mnoho úrovní jsem opakoval klidně dvacetkrát, zejména v druhé polovině hry. I tak hra není příliš dlouhá, odhadl bych to u sebe na cca 5h.

Navzdory svým nesporným kvalitám mám k Bzzzt plno výhrad, zejména k ovládání a způsobu, jakým je vystavěna obtížnost. Nejsem úplně plošinkovkář, ale zmíněného Super Meat Boy jsem dohrál (ovšem před 15 lety, kdy mé reflexy byly úplně jiné), a v poslední době jsem si hodně užíval skákací pasáže (jeskyně) např. ve SteamWorld Dig 2, takže alespoň něco srovnat mohu. U Meat Boye mě držel Stockholmský syndrom, u Digu 2 skvělá zábava. U Bzzzt to bohužel nebyla jen zábava, ale stejnou měrou i frustrace a touha to co nejrychleji dokončit.

V první řadě mě štvalo ovládání (hráno na gamepadu). Váš robůtek má k dispozici dash ("fofrovač"), který mi ale do plošinovky zaměřené na přesnost vůbec nepasuje, nejde totiž u něj nijak odhadnout ani upravit vzdálenost (na rozdíl od běžného skákání, kde výšku skoku ovlivňuje délka držení tlačítka, a navíc ještě máte kontrolu pohybu ve vzduchu). Spousta dashů tak skončí o milimetr blíže nebo naopak dále, než byste chtěli (a většina chyb v této hře znamená smrt). Zároveň lze (a je nutné) dash používat během letu opakovaně, ale opakované stisknutí klávesy často nic neudělá. Dash má samozřejmě časovač, a pokud stisknete další dash o zlomek sekundy předtím, než byl další dash povolený, tak se váš vstup zcela ignoruje (místo toho aby hra udělala to, co člověk čeká - ještě tu desetinu sekundy by se nic nedělo, a pak by se spustil ten druhý dash). Protože člověk není schopen odhadnout prodlevu na milisekundu přesně, tak má možnost buď pravidelně umírat (protože stiskl o pár milisekund dříve, holt smůla) nebo pro jistotu mačkat s výrazným zpožděním, aby to na jistotu vyšlo (ale s tímto přístupem stěží uděláte opravdu obtížné pasáže, a ideálně na medaili). Tento autorský přístup se propisuje i do odrážení od stěn. Pokud se držíte magnetické zdi, tak pro odraz na druhou stranu musíte stisknout šipku/směrovku do druhé strany a zaráz skočit. Ale funguje to tak v polovině případů. I když totiž máte pocit, že jste stiskli tlačítka zaráz, nikdy nejsou zcela přesně zaráz. Signál z jednoho tlačítka dojde vždy dřív než z druhého, i když jde o milisekundy rozdílu. Jenže hra to nemilosrdně rozlišuje, a pokud došel skok dřív než obrácení, tak se prostě odskok na druhou stranu nekoná, místo toho vás to pošle nahoru po zdi. Pokud se opět snažíte hrát na jistotu, nejprve stisknete směr, počkáte a pak teprve skok, a vaše počkání je o zlomek sekundy delší než je přípustné, tak máte opět smůlu, padáte dolů. S odskoky se pojí ještě jedna "zábava" - na magnetické zdi se při směru do zdi poskočí nahoru, ale na běžné zdi se odskakuje na opačný směr. Takže pokud jste přesně na rozhraní magnetu a běžné zdi, tak si můžete hodit kostkou, co se stane, protože nejde odlišit, ve kterém okamžiku se spustí která reakce. Je to nekonzistentní a za mě hloupé.

Ve všech výtkách k ovládání je stejný vzorec - hra se snaží být absolutně na milisekundu přesná, žádné úlevy pro biologické bytosti. Ale jde až příliš do extrému, až za hranu toho, co jste schopni ovlivnit (jestli stisk tlačítek AB zaráz došlo jako AB nebo BA). Stejný přístup má i k vizuálu - občas na plošinku o pixel nedoskočíte, nebo se o pixel zaseknete při průletu, i když ten stejný pohyb děláte už popadesáté pořád stejně. Není to apriori špatně, pixel-perfect plošinovky jsou s námi od počátků (jen ty pixely bývaly výrazně větší a viditelnější), ale mě osobně to bere zážitek že hry. Místo abych si mohl říct "jo, toto byla moje chyba, a vím proč k tomu došlo", tak velmi často si zde připadám, že si házím mincí, a hra mě občas prostě zabije sama. Nevybavuji si, že bych u dvou dříve zmíněných titulů měl stejný problém jako s Bzzzt. Zajímavé je, že ve více recenzích se objevila pochvala za precizní ovládání (a smysl zjevně byl "že dobře reaguje", což je opak mého dojmu). Zjevně to tedy vnímám o dost jinak.

Ještě se zastavím u způsobu, jakým je vystavěna obtížnost. U Meat Boye to bylo množství po sobě jdoucích pastí, ale byla tam poměrně volnost v průchodu, časování vašich akcí. Tady mi to přijde naopak. Zejména v druhé polovině hry je tam hodně oblastí, kde musíte proskákat větší množství po sobě jdoucích pastí v naprosto přesném načasování. Jediné zaváhání, a umíráte, nebo se dostanete do stavu, kdy následující past je špatně pootočená, nepřátelský projektil vám kříží cestu, atp. Případně je tam instantní smrt časovaným laserem, bez možnosti nápravy (u Meat Boye by po vás letěla raketa, které se dalo s dobrými reflexy uhnout). Minimálně pro mě byl zábavnější pocit, že jsem se vlastní hloupostí dostal do špatné situace, ale pak jsem z toho zvládl zázrakem vybruslit, než že jsem se stále nenaučil zcela precizní rytmus posloupnosti pastí. Ne vždy je porušení rytmu automaticky smrtelné, občas si hra opět hází mincí. Například na konci je nepřítel, který střílí naváděné projektily, a občas vyskočíte přímo do projektilu bez možnosti s tím něco dělat, občas ne. To opět způsobuje pachuť, že nezáleží jen na vašich schopnostech, ale musíte mít i štěstí. S tímto souvisí další poznámka, že někteří nepřátelé a projektily mají zakřivené a vlnkovité trasy pohybu, a ačkoliv to vypadá pěkně, tak nejsem si úplně jistý, zda je to dobrý nápad. Z hlediska plánování a časování pohybu je to něco, co opět efektivně nelze odhadnout příliš dopředu, a v reálu to pak opět přispívá k pocitu nedeterminismu a náhody. A nakonec si ještě rýpnu do toho, že hra vás často zabije, i když se dotknete nebezpečného objektu (např. hořáku) zboku, tzn. z bezpečné strany (je tam např. plech, nikoliv plamen, osten, atd). Tomu naprosto nerozumím.

Ačkoliv jsem si tu postěžoval na všechno, co považuji na hře za špatně, nebo alespoň neideálně, tak nechci, aby můj komentář vyzněl negativně. Hra je kvalitně vyrobená, a měl jsem motivaci ji dohrát. Jen jsem si to neužíval tak, jak jsem čekal, protože mě štvaly "nespravedlivé" smrti. Ze začátku jsem se snažil plnit všemožné cíle (šroubky, časy, medaile), ale s tím, jak přituhovalo, tak jsem se následně soustředil už jen na základní průchod, protože jsem z průchodů neměl plnohodnotnou radost a nechtělo se mi dál se s danou úrovní trápit. Trochu ironicky, po dohrání hlavních úrovní mě pak zase lépe naladily některé bonusové úrovně, které nebyly tak přísně nadesignované a poskytovaly větší volnost v organizování si svého průchodu.

Celkové hodnocení hry: Výborná (ale s výhradami)