Komentáře

Chtěl jsem si zahrát něco jako Wolfenstein a zároveň jednu z těch známější dřevních 3D her, které jsem nikdy nedohrál. A tak jsem si sehnal Blake Stone a k němu port bstone, který nabízí vyšší rozlíšení (bez něj se na to moc koukat nedalo) a moderní ovládání WASD + myš.

No bylo to v podstatě totéž co Wolf, jen ve vesmíru. V nezajímavém příběhu sledujete superagenta, který pronásleduje šíleného vědce jménem Pyrus Goldfire po všech čertech, aby mu zabránil zničit Zemi armádou mutantů. Na konci každé epizody (i celé hry) přijde pársekundová animace a nějaký nanicovatý text... Apogee uměli ty příběhy i lépe.

Grafika velice vzdáleně připomíná pozdější System Shock, ale je pořád stejná bez ohledu na to, kde se pohybujete a upřimně - i přes veškeré vylepšení není nic moc.

Co se týče hratelnosti, základem každé epizody je výtah, ve kterém začínáte a který má 10 pater. V každém z nich musíte najít červenou kartu, abyste si odemkli cestu do dalšího. V devátém patře vás čeká šéf a buď po bitvě s ním odletíte, nebo se vydáte s červenou kartou do desátého tajného. Kromě toho je tu ještě jedno nulté patro, ke kterému vede v jednom z kol teleport. Tvůrci se ovšem naprosto zbláznili a těch epizod udělali šest... což dělá šílených 66 kol! Připočtěte stále stejné prostředí, (pod)průměrnou grafiku a bez ohledu na těch pár nových nápadů je to časem šílený stereotyp a nuda.

Samotné mapy jsou totiž obrovské bludiště plné secretů, které často tvoří i víc jak 50% daného kola. Jako ve Wolfovi máte 4 zbraně - jednoranná pistolka nahraje nůž, pak je tu klasická pistole, samopal a těžký kulomet, všechno má stejné náboje a opět platí, že když najdete kulomet, nemá smysl používat nic jiného. Ještě je tu raketomet, ale ten je pomalý, s podivnou animací a žere šíleně náboje, takže jsem ho používal jen na bossy.

A tak pobíháte koly, sbíráte klíče, lékárničky, náboje a ze secretů vybíráte peníze. A bojujete. Boje s moderním ovládáním jsou poměrně jednoduché, nepřátelé jsou různí roboti, střílny, monstra a vojáci, přičemž monstra jsou i celkem pěkná, ale moc jich není. Celkově mě akční stránka nebyla úplně špatná.

Aby z toho nebyl opravdu jen Wolf ve vesmíru, tvůrci přišli s pár diskutabilními novinkami.
- silová pole které se deaktivují spínačem, většinou na druhém konci mapy
- dveře co se dají otevřít jen z jedné strany jsou poměrně otravné
- otravné monstra (obnovující se elektro příšer, voják simulující smrt)
- automaty na jídlo jsou vesměs k ničemu
- kromě statistiky zabitých a nalezených pokladů hra sleduje i počet vědců co jste nezabili. Jenže někteří vědci na Vás útočí, jiní ne a to navíc zjistíte jen v okamžiku, kdy poblíž vystřelíte (a někdy ani to ne)... mimořádně otravné.
- totéž platí na truhličky na poklady a sarkofágy na monstra z nichž některé zničit jdou a jiné ne.

Ve výsledku často na konci kola probíháte vše znovu a hledáte nerozstřelený kontejner/zlého vědce/poklad, který chybí do kýžených 100%.

Co je mega otravné? Čas od času se zjeví Pyrus s vizáží proplešlého obtloustlého strejdy a když Vám vyplení zdraví i stav nábojů zase zmizí. Po 66 kolech jsem sadisticky těšil, až z něj udělám na konci krvavou kaši... což se nestalo, neboť milý Pyr(j)us (Čurus) zmizel i v posledním kole a hra skončila bez jeho porážky. Což mě tak naštvalo, že hodnocení šlo ještě níž, než jsem původně plánoval.

Navzdory výtkám mě Blake Stone celkem bavil, jen byl zbytečně dlouhý, stereotypní a v konkurenci Dooma ze stejného roku působil jak chudý příbuzný.